close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SNC 14. Kapitola - Vánoce 2/2

5. dubna 2011 v 18:37 | Taria

14. Kapitola

Vánoce

2/2



Později odpoledne konečně dorazil pán domu. Nepřišel ale sám. S ním přicestovali i Marleeniny rodiče a dokonce i Grangerovi, což Hermioně vyrazilo dech. Tohle v nejmenším neočekávala.
"Mami, tati!" vyskočila okamžitě od rozehraných tchoříčků a vrhla se jim do nastavené náruče. Marleen udělala to samé. Chyběli jí její rodiče a teď je konečně vidí.
"Severusi, kde jsi byl tak dlouho?" objala ho jeho žena a oddechla si. Měla o něj opravdu velkou starost.
"Chvíli trvalo, než jsme s Gainsboroughovi vymysleli, jak sem bezpečně a nenápadně dopravíme Grangerovi," vysvětlil svůj pozdní příchod. Hermiona se zářivě usmívá a objímá své rodiče.
"Děkuji, pane profesore, pane a paní Gainsboroughovi!" stále jen září. Opravdu se jí po nich stýskalo. Zvláště teď, když jsou schovaní a pořád se jen něco učí. I Marleen září štěstím, že má rodiče opět u sebe. Draco s Harrym sedí spolu opodál a mlčky je sledují. Oni nemají to štěstí, že by se měli kam vrátit. Vyměnili si skleslý pohled, ale hned to zamaskovali, aby svým kamarádkám nedělali starosti. Lekli se, když na svých ramenou ucítili pevný stisk. Vyděšeně vzhlédli, ale jakmile spatřili klidný obličej jejich mistra Foxe, uklidnili se a usmáli se. Fox moc dobře ví, co se těm dvěma honí hlavou, proto se rozhodl jim to alespoň trochu ulehčit. Možná není dobrá náhražka, ale alespoň někdo je teď po jejich boku.
"Harry, Draco, pojďte sem!" mávla na ně Hermiona. Chce je představit svým rodičům. Neušel jí jejich skleslý obličej a je Foxovi vděčná, že je svou přítomností aspoň trochu povzbudil. Mladíci vstali a přešli za svou usměvavou kamarádkou.
Profesor Fox se znovu vytratil do ústraní. Vrátil se do svého pokoje a rozevřel okno dokořán. Nechal dovnitř proudit chladný vzduch. Posadil se na parapet a vyhlédl na bíle zasněženou zahradu. Zavřel oči a nechal svoji tvář ovývat mrazivým vánkem.
Ze zamyšlení ho vytrhlo zašumění křídel a následně mu něco těžkého sedlo na pokrčené koleno. Otevřel své temné oči a upřel je na Crowa. Vztáhl k němu ruku a pohladil ho po černočerném peří.
Ozvalo se jemné zaklepání na dveře. V polovině pohybu se zastavil a ruku nechal klesnout zpět podél těla. Vyzval příchozího a pohlédl ke dveřím. Dovnitř nahlédla Hermiona a neptrně se oklepala zimou.
"Profesore, tak najednou jste zmizel…Děje se něco?" zeptala se na otázku, kterou si pokládá od chvíle, kdy si všimla, že zase zmizel z dosahu jakékoliv společnosti. Crow zatřepotal křídly a odlétl pryč z jejich dohledu. Fox seskočil z parapetu a zavřel okno.
"Nic se neděje," odvětil klidně a ani se na ni nepodíval. Hermiona se neptraně zamračila. Něco jí nesedí. Určitě se něco děje, ale on jí nechce říct co. "Vraťte se k ostatním a hlavně k rodičům. Bavte se, dokud můžete. Zítra po obědě se vracíme a pokračujeme ve výcviku." Poznala, že to říká hlavně proto, aby opustila jeho pokoj a nechala o samotě. Mlčky přikývla a zavřela za sebou dveře. Chvíli tam zůstala stát, než se vrátila dolů za ostatními. Profesor jí dělá starosti. Čím víc má možnost ho poznat, tím víc cítí, že s ním není něco v pořádku. Muselo se mu stát něco hrozného. Cítí to.
"Hermiono, kam jsi najednou tak zmizela?" zeptala se jí Marleen, když se vrátila zpátky a přisedla si ke svým rodičům.
"Šla jsem za Foxem. Chtěla jsem vědět, proč tak najednou zase utekl pryč od společnosti…" přiznala s povzdechem, díky čemuž poznali, že byla neúspěšná a vyhodil ji. Marleen už se nadechovala, že něco řekne, ale umlčel ji její otec jediným pohledem.
"Co se to tu děje, hmm?" protáhl Lionel a těká očima z Marleen na jejího otce a z něj na Sharon, která se snaží tvářit, že se nic neděje. Všichni jsou si jistí, že ti tři ví, v čem je háček, ale nezdá se, že by jim to někdo z nich řekl.
"Nebudeme si kazit náladu, ne? Vánoce mají být svátkem radosti a ne smutku!" prohlásila paní Grangerová, čímž temnou náladu odlehčila a začali se bavit o něčem jiném.
Ráno vstal Fox úplně první, jako vždy. Ze svého pokoje již plně oblečený vyšel už o půl páté ráno. Sešel do přízemí do obývacího pokoje a zahleděl se na velkou hromadu dárků. Ani se nediví, že jich je tolik. Přece jen dům je plný lidí. Přešel k té hromadě a chvíli si ji nečinně prohlížel. Rukou zašátral ve svém dlouhém plášti a vytáhl čtyři balíčky, které pomocí jednoduchého kouzla nechal zmizet v té hoře dárků.
V kuchyni si udělal velký hrnek silné kávy a odnesl si ho zpět do obývacího pokoje. Položil si ho na stolek a zapálil oheň v krbu. Teplé mihotavé světlo hned osvětlilo potemnělou místnost a navodilo příjemnější atmosféru. Chvíli sledoval mihotavé plameny, než ho něco napadlo. Vrátil se do kuchyně a dal se do přípravy. Když už vstal tak brzy, mohl by přece jen udělat malé překvapení.
Kolem sedmé se začal celý dům probouzet. Jako první sešli do obývacího pokoje Grangerovi s Hermionou. Zůstali udiveně stát mezi dveřmi a zírat.
"Profesore, to Vy?" vypadlo z udivené Hermiony a prohlíží si stůl plný drobného občerstvení, sladkostí, cukroví a rozličných nápojů, počínaje obyčejnou vodou, přes různé džusy a čaje, kávou konče. Fox nezúčastněně přikývl a dál si čte knížku, kterou si sem přinesl. Hermiona se pousmála. Udivilo ji, že zrovna muž, který nemá rád sladké, by připravil něco takového.
"Hmm, profesore? Včera jste tak najednou zmizel a pak se ani jednou neobjevil, že jsem Vám ani nestihla představit své rodiče…" nakousla dívka a přistoupila k muži v černém plášti. Fox zavřel knížku a postavil se.
"Garreth Fox," představil se a podal jim ruku na seznámení. Grangerovi s úsměvem přijali a též se představili. Fox se posadil zpět do křesla a znovu se začetl do své runové knihy. Hermiona se musela pousmát nad jeho výběrem. Přešla k dlouhému stolu, který zde připravil, a prohlédla si, co všechno nachystal. Dala si na talířek několik kousků cukroví a do hrnečku si nalila porci horké čokolády. Posadila so do křesla kousek od profesora a její rodiče se k ní přidali se silnou černou kávou. Mlčky čekají, až dorazí i ostatní.
"No teda! Kdo byl tak aktivní hned po ránu?" zeptal se ještě napůl spící Lucien, který se dolů dopravil za doprovodu svého dvojčete. Hermiona s úsměvem ukázala na profesora vedle sebe. Ten to nijak nekomentoval a dělá, že si toho ani nevšiml.
Postupně se dolů dostavili všichni nynější obyveté domu. Jako poslední dorazil Draco s Harrym. Stejně jako všichni před nimi zůstali udiveně stát a vyptávali se, kdo byl od té dobroty, že jim tohle připravil. Fox se k tomu ani jednou nijak nevyjádřil a stále si se zájmem čte svoji runovou knížku.
"Tak jo, vyberte si, kdo bude rozdávat?" pobídla je Amy a posadila se na opěrku křesla svého manžela.
"To bude těžký oříšek," ušklíbla se Aurora a všichni jí dali zapravdu.
"Ale já vím, kdo by to měl být!" pousmála se Hermiona a zahleděla se na Harryho.
"Proč já?" vypadlo z něj zděšeně.
"Protože tohle jsou tvoje úplně první opravdové Vánoce! U Dursleyů jsi žádné neměl a v Bradavicích skoro taky ne. Ano dostal jsi pár dárků, ale nikdy to nebylo takové…" obsáhla rukama celou vyzdobenou místnost a všechny lidi okolo.
"Tak do toho!" pobídla ho Hermionina máma, aby se zvedl a jal se rozdávání dárků. Všichni přikyvují a povzbuzují ho, aby se nestyděl a prostě vstal. Harry se pousmál. Hermiona má pravdu. Tohle jsou jeho první opravdové Vánoce se vším všudy a měl by si je užít do posledního doušku.
"Tak jo," pousmál se a vstal. Přešel k obrovské hromadě dárků a vzal do ruky první z nich. Shodou okolností to byl dárek pro obávaného profesora lektvarů. Ušklíbl se nad tím, že zrovna on bude první obdarován.
Pokračoval dál v rozdávání balíčků všemožný tvarů a velikostí, dokud nenarazil na první dar pro Foxe. Všichni už dostali aspoň dva dárky, ale on jediný nic. Harry si sice všiml, že si s nezájmem čte knížku a vypadá, jako by ani s žádným dárkem nepočítal. Pousmál se pro sebe a pomalým krokem přešel k profesorovi, který ruch kolem sebe nevnímá.
"Profesore Foxi?" oslovil ho Harry a počkal, než se na něj podíval. Všichni kolem ztichli a zahleděli se na ně. Také jim bylo divné, že ještě nic nedostal. "Tohle je pro Vás…" podal mu malý dárek zabalený v stříbrném papíře a ovázaný červenou stužkou.
"Prosím?" zeptal se překvapeně, čímž vyvolal úsměvy od lidí okolo. Harry se také pousmál a malý balíček položil na stolek vedle něj. Fox se na něj podíval, jestli to není náhodou nějaký omyl, ale na štítku stojí jeho jméno.
Harry pokračuje dál v rozdávání. Narazil ještě na dalších pět dárků pro Foxe, z toho jeden od něj, čímž ho naprosto překvapil. Každému se nahromadilo několik krásně zabalených balíčků a všichni rozdávají úsměvy a povídají si. Nikdo se ale ještě nedal do rozbalování. Harry se posadil na své místo na zemi vedle Hermionina křesla a podíval se na svoji pěknou hromádku dárků.
"Tak, kdo začne?" ušklíbla se Marleen a schválně zabloudila očima k Foxovi, který už odložil svoji knížku. "Profesore? Co Vy? Vypadal jste překvapeně, že jste něco dostal…" poznamenala s úsměvem a všichni ji začali podporovat. Fox nakonec souhlasil a vzal do ruky balíček ve stříbrném papíře, který dostal jako první. Rozvázal stuhu a jemně rozthl stříbrný papír. Do dlaně mu vklouzl objemný prsten ze stříbra s velkými křídly a slzou černého onyxu.
Oči se mu rozšířily šokem. Ten prsten hledal už strašně dlouho. Kdysi ho dostal od dívky, kterou miloval. Po její smrti ho ale nedopatřením ztratil a nemohl ho najít. Bylo to všechno, co mu po ní zůstalo a teď ho má zpátky. Kdo mu ho ale dal?
Vzal do ruky štítek s jeho jménem, který byl u dárku a chvíli studoval písmo. Poznal ho. Nejspíš se velmi snažila, aby ji neprohlédl.
"Díky, Glorie…" zašeptal si pro sebe, ale Harry, který mu byl nejblíž, to zaslechl. Položil prsten na stolek a vzal do ruk další dárek. Roztrhl červený papír a odhalil tak zarámovanou fotografii pěti lidí. Nepatrně se pousmál. Je mu jasné, kdo mu tohle dal.
"Díky, Marleen," kývl na dívku a ta se jen ušklíbla. Na fotografii je on a jeho čtyři studenti. Vzal do ruky další objemnější dárek. Všiml si, že Hermiona kousek od něj se nepatrně napjala. Takže tento bude od ní. Rozvázal žlutou stužku a roztrhl červený papír. Odhalil tak dřevěnou vyřezávanou skřínku. Otevřel její víčko. Uvnitř je deset malých kříšťálových lahviček plných tyrkysové tekutiny. Všiml si malého dopisu přiloženého k lahvičkám. Vytáhl ho a začetl se.


Omlouvám se, ale vyslechla jsem Váš rozhovor s Minou. Vím, že trpíte nočními můrami a kvůli tomu nemůžete spát. Zastávám názor Miny, že takhle to dál nejde. Kontaktovala jsem profesora Snapea a požádala ho o pomoc s mým výzkumem. Tohle je vylepšený lektvar pro bezesný spánek. Není ani tak pro bezesné sny, ale spíš potlačuje noční můry a propouští jen ty hezké sny. A navíc jsme ho upravili tak, že není návykový. Můžete ho používat, jak je libo. Přikládám i recept.
Veselé Vánoce a plno krásných nocí


Fox se poprvé opravdově usmál, čímž všem nadobro vyrazil dech. Vložil dopis zpět do skřínky a zavřel ji. Zahleděl se na Hermionu. Tím jediným pohledem jí vyjádřil veškerou vděčnost, co k ní pocítil. Kývl na znamení díku i svému kolegovi profesoru Snapeovi. Odložil skřínku s lektvarem téměř posvátně k ostaním dárkům na stoleček a vzal si další.
Tento dar musel být od Draca, to poznal hned. Dostal od něj nádherný černý plášť. Lépe si ho prohlédl a zhodnotil. Je opředen ochranými kouzly před nepříznivým počasím a také proti jednodušším kletbám černé magie. Celý plášť je z velmi drahé látky. Kývl Dracovi na znamení díku a plášť složil a uložil k ostatním darům.
Vzal si k sobě předposlední dárek a rozbalil ho. Do ruky mu vklouzl objemný srolovaný pergamen ovázaný rudou stuhou a s několika pečetěmi. Fox se zahleděl na šklebícího se pana Gainsborougha a povzdechl si.
"Všechna tvá povolení a zásluhy, jež jsi si vydobil jako elitní bystrozor, tak se na to netvař tak nešťastně! Jednou se ti to bude hodit!" poznamenal a znovu se na něj ušklíbl. Fox na to nic neřekl a vzal si poslední dárek. Podle váhy nejtěžší a podle tvaru určitě nějaká kniha. Opatrně rozvázal tmavě zelenou stuhu a natrhl světlounce zelenkavý papír. Odkryl tak název knihy. Už po několikáte za jeden den mu vyrazili dech. Strhal ze tří knížek papír a prsty přejel po jemném koženém přebalu. Tyto knihy se snažil sehnat už léta. Roky po nich pátral, ale nikde je nenašel a teď takovou vzácnost jen tak od někoho dostane. Jediný, kdo ho napadl…
"Harry? To myslíš vážně?" upřel na něj své černé oči a v rukou jemně třímá tři vzácné svazky runových knížek. I Snape si je velmi obdivně a závistivě prohlíží.
"Ano. Zasloužíte si je," pousmál se. Potěšilo ho, že udělal radost svému profesorovi a falešnému otci.
"Děkuji…" vydechl a znovu si prohlédl všechny dary, co dostal. Vše pro něj znamená velmi mnoho. Od Marleen má památku na všechny, kteří mu velmi přirostli k srdci. Hermiona si dala velkou námahu s tím, aby mu pomohla s jeho problémem, který ani on sám nedokázal vyřešit. Harry mu sehnal tak vzácnou věc, po které pátral tak dlouho. A od Draca dostal zase velmi drahocenný plášť, který by chtěl každý, co se v tomto směru aspoň trochu vyzná. Otis ho nejprve naštval, ale musí uznat, že má pravdu. A Glorie… Darovala mu pro něj velmi důležitou věc, kterou už měl za nadobro ztracenou.
"Teď ty, Harry!" Vytrhl ho ze zamyšlení hlas Amy, která pobídla Harryho k otevření svých dárků. Dvakrát dlouho neváhal a vzal si první z věcí, která mu padla pod ruku. Pousmál se. Je mu jasné, co to je. Roztrhl papír a opravdu mu v rukou zůstal pravý Weasleyovský svetr ze smaragdově zelené vlny, aby se mu hodil k očím. Zepředu mu vypletla černě nádhernou vlčí hlavu. Musel se nad tím usmát. Od paní Weasleyové dostal ještě plný balík domácího cukroví.
Jako další rozbalil velkou krabici nových výrobků od Freda a George. Raději ani nezkoumal, co všechno zase vymysleli. Později na to bude času dost. Od Charlieho a Billa dostal knihu o kouzelných zvířatech a jak si je ochočit. Pan Weasley mu daroval básnickou sbírku od nějakého mudlosvkého spisovatele. Ani se nepozastavil nad tím, že od Rona a Ginny nic nedostal. On sám jim nic neposlal. Od Hermiony dostal knihu černé a bílé magie, která se mu určitě bude velmi hodit. Draco mu dal podobný plášť, jako dostal Fox. Marleen mu darovala stejnou zarámovanou fotografii jeko profesoru Foxovi a k tomu dostal křiklavě zelenou košili. Podíval se na ni s pozvednutým obočím, jestli to myslí opravdu vážně.
"No co? Slušela ti a nechtěl sis ji koupit, tak jsem to udělala místo tebe!" ušklíbla se na něj, čímž několik lidí rozesmála. Harry nad ní zakroutil hlavou a košili odložil k už rozbaleným dárkům a vzal si další. Tentokrát to byl dárek od Hagrida. Z dřevěné vystlané skříňky opatrně vytáhl větší černé vejce. Podezřívavě si ho prohlédl.
"A jé… Jak znám Hagrida, bude to nějaká pěkná potvora," poznamenala Hermiona a také se na vejce podezřívavě dívá.
"Zkus to zjistit," pousmál se na ni a podal jí knihu, kterou dostal od Charlieho a Billa. Dívka si ji od něj vzala spolu s vejcem a začala studovat, co by se z toho mohlo vylíhnout. Harry si s úsměvem vzal další dárek. Od Tonks s Remusem dostal taktéž knihu, ale tentokrát o štítových kouzlech. Moody mu poslal podivný předmět a Fox mu vysvětlil, že je to detektor černé magie. Vzal do ruky poslední a nejmenší dárek zabalený v šedém papíře a ovázaný černou stuhou. Našel v něm prsten z bílého zlata. Celému šperku vévodí velký čirý kámen. Pozorně si ho prohlédl a všiml si, že se v něm přelévá mlha. Nasadil si ho na prostředníček levé ruky a přemýšlí, kdo mu to mohl dát.
"To Vy, profesore?" zeptal se najednou a podíval se na Foxe kousek od sebe.
"Ano. Ten prsten odhalí jakýkoliv lektvar, který by ti kdokoliv mohl podstrčit do jídla či pití. Pokud zůstane takto čirý, vše je v pořádku. Zčerná-li, máte v jídle jed. Zrudne-li, je to lektvar, díky kterému tě může kdokoli ovládat. Mezi to se počítají i afrodiziaka. Pokud kámen dostane světle modrou barvu, pak ti podstrčili veritasérum…"
"Nemožné!" skočil mu do řeči Snape.
"Myslíte?" zahleděl se na něj Fox.
"Veritasérum je nezjistitelné. Ani tyto kameny je neodhalí!" zamítl jakoukoliv možnost odhalení tohoto lektvaru.
"Další omyl, který je bohužel v kouzelnickém společenství velmi hluboko zakořeněn. Kouzlo, které jsem do tohoto prstenu vložil navíc, dokáže veritasérum odhalit. Ale je pravda, že to umí jen jedno jediné kouzlo. Jinak je opravdu nezjistitelný," přikývl a pohlédl na Harryho sedícího téměř vedle něj. "Nos ho. Bude to bezpečnější. Ani se nemusíš zaobírat, jakou barvu ten prsten má. Pokud není takto čirý, byl do tvého jídla či pití přidán nějaký lektvar."
"Děkuji, profesore," usmál se a dál si prohlíží svůj prsten. Rozbalování dárků se ujal pro změnu někdo jiný. Každý má u sebe pěknou hromádku a postupně si je rozbalují a baví se při tom. Foxe už to přestalo bavit, tak se znovu začetl do rozečtené knížky. Hermiona se stále snaží odhalit identitu vejce, které Harry dostal, a nedaří se jí to.
Kolem poledne už měli všichni své dárky rozbalené. Hermiona dostala několik knih různého zaměření a od paní Weasleyové svetr. Fox jí daroval obdobný prsten, jako dostal Harry. Ten její je ale více zdobený a vznešený. Ten jeho je jen obyčejný. Dostala také od Freda a George několik věcí z jejich obchodu a plno dalších věcí.
I Draco dostal prsten od Foxe, úplně stejný jako má Harry. Dostal i plno dalších krásných věcí od svých přátel a od své matky. Potěšilo ho, že alespoň ona je stále na jeho straně. Marleen dostala stejný prsten jako Hermiona a též spoustu hezkých věcí, které by se jí jednou mohly hodit.
K obědu měli tradiční jídlo a byla skvělá zábava. Harry musel uznat, že tohle byly jeho první opravdové Vánoce se vším všudy. Nikdy si nic tak skvělého nepředstavoval.
Chvíli po třetí hodině odpolední se ale museli rozloučit. Všechny své dárky si zmenšili a schovali do kapes, aby zde nic nezapomněli a nastalo to, do čeho se jim nechtělo.
Rozloučili se se všemi rodiči a Snapeovou rodinou. Dostali od Amy pozvání, že určitě ještě někdy musí přijít na návštěvu. Dívky naposledy objaly své rodiče a pomocí krbu se vrátili zpět do hor k Neilovi a Minako.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Oronis Oronis | 6. dubna 2011 v 16:21 | Reagovat

Pěkná kapitola, už se těším na další. A budeš ještě pokračovat s druhou povídkou? :-)

2 Taria Taria | E-mail | Web | 6. dubna 2011 v 19:27 | Reagovat

[1]: s druhou povídkou ještě pokračovat budu.. já vím, dlouho jsem nepřidala, pokusím se to příště napravit O:-)

3 Auša Auša | 6. dubna 2011 v 19:41 | Reagovat

Tak že bude mít Snape takovou rodinu, to sem teda nečekala, ale bylo to moc příjemné překvapení :D Snapea mám ráda a ukázat ho ve světle milující a v některých případech trošku šílené rodiny je super :D
Fox - Fox - Fox, já toho chlapa prostě miluju a chci o něm vědět co nejvíc a chci a chci a chci :D No jo, já vím, že časem se zase neco dozvím, ale neboj JÁ si totiž počkám :P
Takové Vánoce bych brala a to vajíčko je boží, ať se mu z toho vyklube neco úžasného prosííím, ne že to vajíčko jen tak opomeneš, že si ho Harry klepl na snídani, to bych ti neodpustila! :P No... těším se na pokračování :))

4 Taria Taria | E-mail | Web | 6. dubna 2011 v 20:17 | Reagovat

[3]: neboj, na snídani si ho opravdu nedá (málem jsem se udusila, když jsem to četla) :-D

5 Anfulka Anfulka | 7. dubna 2011 v 10:49 | Reagovat

úžasná kapitola do tvých povídek jsem se zamilovala

6 Nelien Nelien | 8. dubna 2011 v 18:38 | Reagovat

Tak tohle je naprosto suprová povídka, už se nemůžu dočkat jak to všechno bude pokračovat. Přečetla jsem to celé najednou a vůbec se od toho nemohla odtrhnout. Už dlouho sem nečetla něco takovýho, něco co má opravdu smysl poslední dobou nárážim jen na blbosti takže moje čtení dost omezilo, ale tohle opravdu skvělé :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama