
14. Kapitola
Vánoce
1/2

Předem se moc OMLOUVÁM profesoru Snapeovi, ale ty postavy v budoucnu budu potřebovat, proto tam jsou. Vím, je to poněkud přehnané, tak se fakt omlouvám, ale prosím přetrpte to

Dny ubíhaly nezkrotnou rychlostí. Zbývají už jen dva dny do Vánoc. Harry každé ráno zmizel s Neilem v hlubinách země pod domem, kde se učí ovládnout svoji vlčí stránku. Hermiona, Marleen a Draco se zase učí zvěromágství za pomoci Foxe a Miny. Už se umí zcela proměnit, ale je to moc pomalé a bolestivé. Jak řekl Fox, musí cvičit. Poté jejich přeměna bude stále rychlejší a bolest postupem času ustoupí. Harry to má těžší a zatím nezaznamenal nijak velké pokroky. Neil ho ale ujistil, že změny pocítí při dalším úplňku. Poté to bude zase o něčem jiném. Naneštěstí úplněk nastane tři dny po Vánocích.
"Co máte v plánu na Vánoce?" nadhodila Mina u večeře.
"Mistře?" obrátila se Hermiona na Foxe. Po prvním dni, kdy mu tykali, se rozhodli, že ho tak budou oslovovat. Přišlo jim divné, říkat mu jménem, když je to jejich učitel. Avšak když jsou mimo dům, zase ho oslovují Garrethe a Harry mu říká otče, kvůli jejich krytí.
"Půjdeme do domu Severuse Snapea, jak jsme se domluvili," odvětil a dál se věnuje své večeři.
"A proč nezůstanete tady?" dotázal se Neil a přelétl studenty očima. Zastavil se až na Foxovi.
"Protože si myslím, že lidé, kteří je mají rádi, by měli strávit tento den s pravými a ne náhradníky. Bylo by to pro ně poté zklamání, kdyby zjistili pravdu," vysvětlil jednoduše.
"U Snapea bude ještě někdo jiný?" zarazila se Marleen a nechápavě se na něj podívala.
"Jsem si jist, že vás určitě někdo přijde navštívit. Zvláště v tvém případě to budou Sharon a Otis, tvoji rodiče," zkoumavě se na ni zahleděl, aby věděl, jak bude reagovat.
"Fakt?!" vyhrkla nadšeně. Fox přikývl na souhlas. "To je super!"
"Víte co? Dáme si volno i na zítřejší den, co vy na to?" usmála se na ně Mina. Fox se na ni zahleděl, že chce vysvětlení proč. "Jsme s Neilem na zítřek pozvaní k jedněm známým na oběd. Chceme se za nimi stavit. Půjdete s námi? Už jsme jim řekli, že s sebou vezmeme pár lidí navíc," usmála se nevině. Fox chvíli nereagoval, ale nakonec souhlasně přikývl. "Skvěle!"
"Jen bych vás možná upozornil, že to jsou poloobři, takže…" začal Neil, ale Hermiona ho přerušila.
"S tím si nedělej starosti! Jeden náš velice dobrý přítel je poloobr!" široce se usmála.
"Bude to skvělý den!" rozplývá se Mina a začala sklízet ze stolu špinavé nádobí.
Dalšího dne vstali brzy. U snídaně jim Mina oznámila, že vyrazí hned, protože cesta k jejich známým trvá pár hodin pěšky a přes letax se k nim nedostanou. Nikdo neprotestoval, tak se po snídani převlékli do teplého oblečení a vyrazili na cestu.
"Konečně aspoň malý oddech od toho věčného učení," poznamenal Draco k Marleen. Usmála se na něj a přikývla.
"To ano, musíte toho mít plné zuby. Od rána do pozdního odpoledne se učit zvěromágství a poté ještě bílé a černé magii a obraně proti ní. Ale jste dobří, že to zvládáte!" obrátila se k nim Mina, která Draca zaslechla. Ona a Neil jdou první a za nimi Draco s Marleen, poté Harry s Hermionou a řadu uzavírá Fox. Víc jak dva lidé vedle sebe se na kluzkou stezku nevleze, aby mohli jít bezpečně a vyhnuli se jakýmkoliv nehodám.
"A jak je to ještě daleko?" využila její pozornosti Marleen. Už jdou skoro tři hodiny a začínají ji bolet a mrznout nohy.
"Už jen kousek. Nikdo, kdo neví, kde přesně jejich dům leží, se tam nedostane. Tak dobře ho mají zabezpečený. A to je moc dobře. Kvůli jejich původu je hodně lidí nemá v lásce, bohužel. Přitom jsou tak milí," povzdechla si a zavrtěla hlavou.
"Jo, jo," přikyvuje souhlasně Neil. "A počkejte, až poznáte Devaraju!" ušklíbl se pro sebe a přidal trochu do kroku.
"A to je kdo?" zaslechla jejich rozhovor Hermiona.
"Uvidíte!" usmála se Mina a i ona přidala do kroku. "Támhle to je!" ukázala k jedné zátočině na stezce, ale jediné co zahlédli, bylo něco vysokého a černého. Z té dálky nepoznali, co to je. Po domě žádné stopy. Jak se postupně přibližovali, tak poznali, že to je člověk oblečený do dlouhého černého kabátu a přes hlavu má přehozenou kapuci. Osoba se pohnula teprve tehdy, když před ním stanuli úlně všichni. Shodil si kapuci a zářivě se na ně usmál nějaký mladík.
"Vítejte! Už tu na vás čekám!" prohlásil a nepřestává se na ně usmívat.
"Ráda tě opět vidím Devarajo!" objala ho Mina a Neil si s ním potřásl rukou. Čtyři přátelé si ho prohlédli trochu blíž. Hnědé oči jen září a černé delší vlasy mu neposlušně spadají do obličeje. Je celkem vysoký, ale ani ne zdaleka jako poloobr a Mina přece říkala, že jdou na návštěvu k poloobrům.
"Tohle je Devaraja!" představila jim ho Mina.
"Ahoj! Vítejte u nás!" potřásl si s každým rukou a oni se mu představili. Poté se Devaraja od nich kousek odpojil a vytáhl hůlku. Udělal s ní nějaký obrazec ve vzduchu a začal se před nimi zhmotňovat velký dům s rozlehlou zahradou. Devaraja se vydal ke dveřím do domu a pokynul jim, aby ho následovali. Poslechli a přidali se k němu. Vešli dovnitř a hned si připadali jako trpaslíci. Vše je na ně příliš velkých rozměrů.
"Už jsou tady!" křikl do hloubi domu a sám si sedl do jednoho z obrovských křesel. Uvelebil se a se zájmem sleduje jejich návštěvu.
"A jak se pořád daří?" začala hovor Mina a opřela se o jeho křeslo. Shlédl k ní a pousmál se.
"Jako vždy. Učení a domácí práce… pomáhám, jak jen to jde," pokrčil rameny.
"No jo. Musí být šťastní, že tě mají!" přikyvuje.
"Nestěžují si," ušklíbl se škodolibě, ale hned na to se rozesmál.
"Mino! Neili! Jsem tak ráda, že jste přišli!" vešla do místnosti paní domu. Čtyřka přátel hned poznala, že ona je určitě poloobr. Je přinejmenším stějně velká jako Hagrid. "A vy samozřejmě vítejte také!" obrátila se na hosty, které s sebou přivedli její dlouholetí přátelé. "Já jsem Uršula Roonneyová, moc ráda vás poznávám!" i ona si s nimi potřásla rukou a poté se otočila ke dveřím a zavolala svého manžela, který téměř okamžitě dorazil. Trochu je viděsilo, když zjistili, že je o hlavu větší než jeho žena Uršula.
"Zdravím! Já jsem Arnold Rooney! Doufám, že se vám u nás líbí!" přivítal je a dobrácky se na ně usmál. "Jak vidím, s Devarajou už jste se seznámili, co?" nadhodil a pohlédl na mladíka v křesle, který si povídá s Minou.
"Jistě, pane!" přikývla Hermiona. "Je skvělé dát si přestávku od věčného učení a poznat nové tváře!"
"Ah, další blázni do učení? Slyšíš to, Devarajo? To je něco pro tebe!" obrátil se na něj. Devaraja shlédl na Hermionu a spol.
"A co se učíte?" zeptal se se zájmem.
"Všechno možný," pousmála se Marleen.
"Všechno potřebné," dodal Fox. Promluvil poprvé od chvíle, co vešel.
"Hmm…" protáhl Devaraja zamyšleně a pozorně si je prohlíží. "No, myslím, že každé kouzlo je svým způsobem k něčemu potřebné," pousmál se a dál to nerozváděl. Poloobr Uršula se okamžitě ujala svých hostů a odvedla je do kuchnyně, kde je usadia k bohatě prostřenému stolu. Devaraja se posadil na své obvyklé místo vlevo od svého adoptivního otce a nespouští oči z jejich návštěvy. Jako by nad nimi přemýšlel, co od nich může očekávat. Nejčastěji se očima zastavuje na Foxovi a Harrym, který se to snaží nevnímat.
U Roonyových zůstali až do večera. Celou dobu si zaujatě povídali a dozvěděli se i plno zajímavých věcí. Dozvěděli se i, jak se Devaraja dostal k nim do rodiny. Bylo jim líto, že s jeho adopcí měli tolik problémů jen kvůli jejich původu. Samozřejmě v tom mělo prsty hlavně ministerstvo kouzel, které je označilo jako velice nebezpečné tvory a proto jim ho nechtěli svěřit do péče. Po pár letech trpělivosti se jim to však povedlo. Dál se k tomuto tématu raději nevraceli.
Byl to velice dlouhý den. Pěkné zpestření po dnech plných neustálého učení. A zítra už je čeká cesta do domu obávaného profesora lektvarů, aby u něj strávili Vánoce.
Ráno vstali brzy, jako každý den. Harrymu s Dracem začalo být velice podezřelé, že jejich profesor vždy šel spát později než oni a vždy vstal dřív. Od Hermiony už také zjistili, že jejich profesor trpí nočními můrami a nemůže spát.
"Dobré ráno!" pozdravili ospale, když sešli dolů do kuchyně, kde už sedí všichni. Dostalo se jim sborové odpovědi a posadili se k nim. Mlčky se společně najedli a poté vše uklidili.
"Bude lepší, když se do domu Snapea dostavíme co nejdříve," poznamenal Fox. Studenti přikývli a čekají na jeho povel. "Půjdeme letaxem, stačí vyslovit: Dům rodiny Snapeů," vysvětlil a rozloučili se s Minou a Neilem, i když se s nimi zítra opět uvidí. Poté jeden po druhém zmizeli v krbu v zelených plamenech.
Objevili se v prostorné místnosti. Stěna naproti nim je celá prosklená a vytváří tak nádherný výhled na rozlehlou zasněženou zahradu a terasu. Podle zařízení celého pokoje poznali, že to musí být něco jako obývací pokoj. Nachází se zde rozlehlá knihovna, sedací souprava s vyřezávaným stolkem, kouzelnické šachy a plno dalších věcí. Museli uznat, že něco takového od svého profesora lektvarů nečekali. Mysleli, že se objeví v nějaké zapadlé zatuchlé díře.
"Krása!" poznamenala Hermiona a pohlédla vlevo k velkým dvoukřídlým dveřím, které jsou otevřené dokořán. Směřují do mramorové chodby a z ní vedou schody do patra a další dveře. Všimla si mladíka, který se s potutelným úsměvem opírá o futra dvoukřídlých dveří a pozoruje je.
"Dobrý den!" pozdravila slušně. Díky jejím slovům si ho všimli i ostatní. Mladík si je všechny změřil temně černýma očima a kývl hlavou na pozdrav. Pohlédl za sebe ke schodům a párkrát mávl rukou. Z jeho prstů vyšel stříbrný paprsek, který se sformoval do tvaru lasičky. Ta hbitě vyběhla po schodech a zmizela jim z dohledu. Mladík se pro sebe pousmál a znovu se podíval na nově příchozí. Odhodil si dlouhé černé vlasy z obličeje, aby mu nepřekážely. Neřekl ani slovo, jen je sleduje.
"Ehm… Asi bychom se měli představit, že?" snaží se Hermiona navázat nějaký rozhovor. Mladík pokrčil rameny a nepřestává ji pozorovat. "Jsem Hermiona Grangerová a..." zarazila svoji řeč, protože se na schodech ozval dupot. Pohlédla tím směrem a oči jí spočinuly na malé asi šestileté holčičce, jak běží ze schodů a dlouhé černé vlasy stažené do copu za ní vlají. Seběhla až dolů a chytila mladíka za ruku. Společně vykročili k návštěvě.
"Vy jste ta návštěva, o které mluvil tatínek, že ano?" zeptala se jich a vzhlíží k nim. Stejně černé oči, jako má mladík, kterého se drží, jí jen září.
"Pokud je tvým otcem Severus Snape, pak ano," odpověděl jí Fox. Mladík se pousmál a druhou ruku položil holčičce na hlavu.
"Ou...Máš pravdu, Alexi, to jsem jim měla říct hned," vzhlédla k němu, jako by ji právě oslovil, a poté se opět podívala na Foxe. "Ano, Severus Snape je naším otcem. Já jsem Ilana a tohle je můj bráška Alexander. Prosím, omluvte tatínka, za chvíli dorazí. Zavolal ho pan Brumbál, prý je to důležité. Maminka by tu už měla být taky, šla vyzvednout bratránky a sestřenky. Nevadí vám společnost, že ne?" oslnivě se na ně usmála.
"Samozřejmě, že ne. Budeme rádi. Čím více lidí, tím líp. Zvláště o Vánocích. A málem bych zapomněla, já jsem Marleen a tohle jsou moji přátelé Harry, Hermiona a Draco. A tohle je náš profesor Fox," představila je všechny. Alexander poklepal své sestře na rameno a ta k němu vzhlédla. Zahleděl se jí do očí.
"Alex vás všechny vítá v našem domě," začala mluvit a nepřestává se mu dívat do očí. "Budu mluvit přesně tak, jak mi to říká," poznamenala a pousmála se. "Omlouvám se, že jsem na vás jen tak koukal a nic neudělal, bylo to ode mne nezdvořilé, ale nic jiného jsem dělat nemohl. Jsem totiž němý a moje komunikace je trochu složitější. Používám sice znakovou řeč, ale moc lidí, se kterými jsem se setkal, ji neovládá. A tohle používám jen u lidí, kteří mi to dovolí, je to druh nitrozpytu, ale jen komunikace, nic víc," domluvila a pohlédla na čtyři studenty, kteří těkají očima z jednoho na druhého. Fox pozoruje Alexe.
"Mohl jste to naznačit hned na začátku, shodou okolností znakovou řeč ovládám," promluvil k němu tiše. Alex se pousmál a přikývl. Vytvořil pomocí rukou pár jednoduchých znaků, aby mu sdělil, že na to bude pamatovat.
"Můžeme vám s bráškou něco nabídnout, než přijde maminka nebo tatínek?" zářivě se na ně usmála a těká rozzářenýma očima z jednoho na druhého. Hermiona už se nadechovala k odpovědi, když do místnosti vešlo několik rozesmátých lidí.
"Ou… vy už jste tady?" vypadlo z usmívající se ženy, která právě přišla s několika dalšími mladými lidmi. "Jsem Amy Snape, manželka Severuse. Doufala jsem, že dorazím dřív, než vy," omluvně se na ně podívala. Amy je malá drobná žena s příjemným obličejem a snědou pletí. Kaštanové vlasy má dlouhé něco pod pas a stažené do culíku. Oříškové oči se smějí na všechny strany a je v nich vidět upřímnost a radost. Harry, Hermiona, Marleen a ani Draco nečekali, že by profesor Snape mohl mít tak půvabnou a křehce vypadající ženu. Ilana jí je hodně podobná, akorát oči a černé vlasy zdědila po otci. Zato Alexander je více podobný otci, i když její rysy jeho tvář velmi zjemnily a nemá orlí nos, jako jeho otec. To se mu naštěstí vyhlo.
"A nás nikdo nepředstaví?" zeptal se s malým úšklebkem jeden z příchozích. Krátké černé vlasy mu trčí do všech stran a temné oči si se zájmem prohlíží všechny přítomné.
"Asi ne!" ušklíbl se na něj jeho bratr. Je poznat, že jsou to dvojčata. Jsou úplně stejní, akorát on má dlouhé vlasy.
"Mlčte, blbci!" usadila je přibližně čtrnáctiletá dívka s malým chlapcem v náručí. Také ona má typické černé vlasy a černé oči.
"Já jsem Aurora a bohužel patřím k těmhle šílencům do rodiny! Naštěstí jsou to jen bratránci, ale i to stačí," představila se poslední nově příchozí a ukázala na dvojčata, aby upřesnila, ke komu patří to nemilé oslovení.
"Jací šílenci?! To si vyprošuji!" urazil se ten krátkovlasý, ale hned na to se rozesmál, protože jeho bratr ho začal lechtat. Amy si nad jejich chováním povzdechla a Alexander protočil oči.
"Já jsem Lea, tohle je můj malej bráška Leonidas a tito dva tupci jsou Lionel a Lucien. Lucien má delší vlasy, abyste je rozeznali," povzdechla si nad nimi i ona.
"Hermiona, Marleen, Draco, Harry a profesor Fox," představila je ve zkratce Hermiona a nepřestává se divit, koho to má Snape v rodině. Něco takového rozhodně nečekala. Amy se jich hned ujala a začala jim vysvětlovat, kde co najdou. Poté zaúkolovala Alexandera, aby všechny ubytoval a s omluvou se vytratila do kuchyně, kde začala připravovat oběd.
Alexander poslechl a všechny zavedl do vyšších pater domu. Jeho příbuzní si zabrali pokoje, ve kterých spávají vždy, když za nimi přijedou. Fox dostal pokoj jen pro sebe, Draca ubytoval s Harrym hned vedle a naproti nim dívky. Každý z pokojů má i svoji koupelnu.
Harry a spol se nad tím podivili. Nikdy něco takového od svého obávaného profesora lektvarů nečekali. Jeho dům je opravdu rozlehlý a nádherně zařízen. Už vůbec nečekali, že by Snape mohl mít tak velkou rodinu. Je to opravdu překvapující, ale v dobrém slova smyslu. Objevili profesorovu lepší stránku a velmi se jim líbí.
Před dvanáctou je v jejich pokojích vyzvedla malá Ilana. Poslala ji pro ně Amy, aby je dovedla do jídelny. Je čas oběda. Do jídelny přišli téměř poslední a posedali si na zbývající místa. Ještě stále zde chybí profesor lektvarů.
"Mami? A kdy přijde tatínek?" zeptala se malá Amy zvědavě a dívá se na prázdné místo, kde obvykle její otec sedává.
"Měl by přijít každou chvíli," pousmála se na ni a rozlévá všem teplou polévku. Harry se pozorně rozhlédl kolem stolu. Chybí ještě jedna osoba. Jakto, že si toho nevšiml už dřív? Zrovna on je nepřehlédnutelný.
"Kde je profesor Fox?" zeptal se zmateně a podíval se na své přátele, kteří si doteď teké nevšimli jeho nepřítomnosti.
"Je na terase. Přiletěla za ním nějaká podivná vrána. Říkal, že na něj nemáme čekat," vysvětlila jim Amy jeho nepřítomnost. Harry si s přáteli vyměnil zaražený pohled.
"Mám špatný pocit," přiznala jim Hemiona tiše, ale slyšeli to všichni.
"Asi tak," přidala se k ní Marleen a kluci jim přikyvují.
"Děje se něco?" podívala se na ně Amy starostlivě.
"Crow se poslední dobou objeví, jen když se něco děje," přiznala Hermiona. "Mám obavy z toho, co se bude dít."
"Nemyslím si, že by se mělo stát něco špatného. Nemyslete na to," usmála se povzbudivě a sedla si ke stolu. Popřála dobrou chuť a dala se do jídla. Všichni následovali jejího příkladu a tiše začali obědvat. Po chvíli se k nim přidal i Fox. Mlčky si přisedl ke stolu a nalil si již vlažnou polévku. Neunikly mu čtyři zvědavé pohledy jeho učňů, ale nevěnoval jim žádnou pozornost.
"Co se stalo?" nevydržela to Marleen a zeptala se. Fox se na ni zahleděl a pozvedl obočí, aby mu řekla přesněji, co má na mysli. "Přiletěl Crow, že? Určitě se něco děje!"
"Nic, co by se vás nějak týkalo," odvětil s klidem a pokračuje v jídle. Nevšímá si jejich pohledů a ani těch, které na něj hází Snapeova rodina. Jako druhý chod si dali skvělé pečené maso s omáčkou a brambory. Celý zbytek oběda proběhl v tichosti. Amy se jen každou chvíli starostlivě dívala na hodinky. Její manžel už měl být dávno doma, ale ještě nedorazil.
"Nemusíte mít starost, Amy. Brzy dorazí," poznamenal Fox a vstal. S úsměvem se na něj podívala a přikývla. Něco takového potřebovala slyšet. Fox se otočil a vytratil se do svého pokoje.
Harry a spol se spolu s rodinou Snapeů přesunuli do obývacího pokoje. Amy zůstala v kuchyni, aby poklidila. Veškerou pomoc odmítla.
Začali společně hrát karty nebo šachy. Snaží se nějak zabavit. Alexander si s Harrym zabrali právě šachy. Alex se ho snaží naučit nové strategie, aby se zlepšil. Nikdy mu totiž tato hra moc nešla. Dovolil Alexovi také použít nitrozpit, aby spolu mohli komunikovat. Harry totiž znakovou řeč neovládá.











