close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SNC 13. Kapitola - Noční můry 2/2

25. března 2011 v 18:51 | Taria

13. Kapitola

Noční můry 2/2





"Jaké byly nákupy?" usmál se na příchozí Neil.
"Ani se neptej!" mávla nad tím rukou Mina. Harry s Dracem se vydali do svého pokoje a dívky do toho naproti. Harry tiše otevřel dveře, aby náhodou nevyrušil Garretha Foxe při nějaké práci. Vešel dovnitř a rozhlédl se. Není tady. To mohl tušit. Uklidil si všechny své věci, stejně tak i Draco. Poté zašli k holkám do pokoje, kde si začali povídat.
Z jejich zábavy je vyrušilo tiché zaklepání na dveře. Hermiona okamžitě vyzvala příchozí dál.
"Minako vzkazuje, že je večeře, tak pojďte dolů!" Fox ani nevešel dovnitř. Jen otevřel, sdělil, co měl, a zase odešel. Čtveřice přátel nijak neprotestovala a všichni společně celí vysmátí sešli dolů do kuchyně a posedali si ke stolu. Minako udělala k večeři velice krásně vonící a vynikající guláš.
"Na tohle bych si zvykla velice jednoduše!" prohlásila Marleen a přidala si. Mina se rozesmála.
"Neříkej mi, že tvoje máma doma nevaří?" nadhodil Neil a usmál se na svoji ženu.
"Popravdě? Vaří, ale neumí to!" přiznala. "Nebo umí, ale není to nikdy tak dobrý, jako tady!" pochválila.
"Co ty bys dělala, kdybys bydlela u Dursleyů?" poznamenal Harry tiše, ale všichni to slyšeli. Hermiona vedle něj si povzdechla.
"Ta by to tam nepřežila!" přisvědčila Hermiona. Draco se nechápavě podíval na Harryho a poté na Hermionu. Stejně jako všichni ostatní to nechápe.
"Kdo jsou Dursleyovi?" zeptal se Fox a zahleděl se na Harryho.
"Moji jediní příbuzní, kteří mě mají rádi asi tak jako škůdce na zahrádce," odvětil Harry s pokrčením ramen. "Ale naštěstí od svých jedenácti jsem tam byl jen na letní prázdniny."
"A proč jsi nejezdil někam jinam?" zarazila se nad tím Mina.
"Brumbál!" odvětil dvojhlasně s Hermionou.
"Chceš tím říct, že i když Brumbál věděl, že tě tam nemají rádi a nechceš tam, tak tě tam posílal?" ověřuje si Fox, jestli tomu dobře porozumněl.
"Přesně tak, profesore," přikývl.
"Garrethe," opravil ho.
"He?" vypadlo z něj zmateně.
"Říkal jsem ti, abys mi tykal. Bude to tak lepší. To platí pro všechny!" pohlédl na Draca a dívky. Ti tři přikývli, že berou na vědomí, i když ví, že to nebude nic jednoduchého.
"Pardon," omluvil se.
"V pořádku," přikývl a pozorně se na něj zahleděl. "Doufám aspoň, že když tě neměli rádi, chovali se k tobě slušně?!"
"To se říct zrovna nedá..." vylezlo z něj neochotně a odmítá se někomu podívat do očí. "Nechci o tom mluvit!" dodal a všichni pochopili. Hovor se stočil úplně jiným směrem. Po večeři se všichni přesunuli do obývacího pokoje, kde si ještě povídali. Garreth si zahrál šachy s Neilem a vyhrál nad ním.
"Jdu si lehnout, už je pozdě," rozloučila se s nimi Mina a zvedla se k odchodu.
"Zítra v šest budíček!" ozval se Garrteh dřív, než stačila odejít.
"Tak brzo?" vytřeštila na něj oči.
"Budou ho mít všichni. Čím dřív se vždy začne, tím líp. Zvládnout zvěromágství není jen tak," obhájil svoje důvody.
"To platí i pro Harryho!" přidal se na jeho stranu Neil. Takže zítra ráno v šest má budíček celý dům," pousmál se a protáhl se.
"Jak chcete! Dobrou noc!" popřála Mina a zmizela na schodech do patra.
"Jdeme si taky lehnout," přidaly se Hermiona s Marleen a odešly do svého pokojíku. Garreth si zahrál ještě jedny šachy s Neilem. Harry s Dracem je chvíli pozorovali, ale přestalo je to bavit, tak odešli do jejich pokoje. Vytřídali se v koupelně a lehli si do postele.
"Bude to dost náročný, co?" nadhodil Draco a zírá do stropu. Harry přikývl na souhlas.
"To ano. Ale nějak to zvládneme. Musíme!"
"Hmm...Dobrou noc, Harry!" popřál a obrátil se na bok čelem ke stěně. Přitáhl si peřinu až k bradě a zavřel oči.
"Dobrou," odvětil Harry a nepřestává zírat do stropu. Nechce se mu moc spát. Poslední dobou se mu vrací noční můry a děsí ho každou noc. Na koleji vždy večer dal na závěsy kolem postele tišící kouzlo, takže nikoho nerušil, ale tady nic takového použít nemůže. Po chvíli z vedlejší postele uslyšel pravidelné oddechování. Závidí mu, že může tak klidně spát.
Ani neví, jak dlouho tam jen tak ležel a zíral do stropu, když se mu začaly klížit oči. Podíval se na budík a zjistil, že je deset minut po půlnoci. Trochu ho taky udivilo, že Garreth ještě nepřišel, ale nechal to plavat. Jen co tu myšlenku zahnal, tiše se otevřely dveře. Otočil se tím směrem a v úzkém proužku světla zahlédl svého profesora s vlhkými vlasy oblečeného jen ve volných plátěných kalhotech. Tiše za sebou zavřel dveře a lehl si do své postele. Ledabile přes sebe přehodil přikrývku a ruce si složil pod hlavu.
"Spi, Harry. Potřebuješ na zítřek energii," promluvil k němu tiše. Harry sebou polekaně trhl, i když mluvil skoro neslyšně. Nečekal to.
"Dobrou noc, prof...Garrethe!" Stihl se včas opravit.
"Dobrou," odvětil a dál už nikdo nepromluvil. Harry zavřel oči a přetočil se na bok. Propadl se do říše snů. Garreth ale nemohl spát. Zůstal ležet na zádech a přemýšlet. Z postele na druhé straně pokoje se ozvalo neklidné otáčení. Obrátil hlavu tím směrem a zahleděl se do tmy. Po chvíli spatřil obrysy neklidně spícího chlapce. Zamračil se a posadil se na své posteli. Již suché vlasy mu spadaly do obličeje.
"Ne!" zasténal Harry bolestně ze spánku. Garreth tiše vstal a přešel k jeho posteli. Posadil se na kraj a položil mu ruku na rameno. Harry sebou škubl, ale neprobudil se. Pohlédl na noční stolek, který má spící chlapec za hlavou a povzdechl si. Jsou tři ráno a on sám ještě nezamhouřil ani oko.
"Ne! Prosím ne!" trhl sebou Harry a začal se zmítat.
"Harry! Probuď se! Je to jen sen! Probuď se!" chytil ho pevně za ramena a jemně s ním zatřásl. Harry prudce otevřel oči a zůstal zírat na svého profesora. "V pořádku? Byl to jen sen...Nic víc..." snaží se ho uklidnit. Harry pomalu přikývl. "Dobře..." pustil ho a vstal.
"Omlouvám se, že jsem tě vzbudil," zašeptal Harry. Garreth na něj shlédl.
"Nevzbudil jsi mne. Nespal jsem," ujistil ho a vrátil se do své postele. Harry se podíval na budík a zamračil se. Jsou tři ráno a říká, že nespal? Ale proč? Pro teď to raději nechal být a zachumlal se do peřin. Po chvíli znovu usnul, konečně ničím nerušeným spánkem.
Harryho s Dracem probudil v šest ráno budík. Otráveně ho vypnuli a vstali. První, co Harry udělal, bylo, že se podíval na postel profesora.
"Co?" vypadlo z něj nechápavě a hledí na úhledně ustlanou prázdnou postel.
"Asi vstal dřív," pokrčil Draco rameny.
"Já..." protáhl Harry a Draco se na něj podíval. "Vím, že přišel do pokoje chvíli po půlnoci, nemohl jsem totiž usnout. Ve tři ráno mě probudil, protože jsem měl noční můru. Když jsem se omlouval, že jsem ho vzbudil, říkal, že nespal…" řekl pomalu a podíval se na Draca.
"To ale potom znamená, že nespal ani tři hodiny!" zarazil se Draco.
"No právě," povzdechl si Harry a začal se převlékat. Draco se též rychle oblékl a společně sešli do kuchyně, kde už jsou všichni. Hermiona s Marleen a Minou vypadají živě, zato Neil otráveně a ospale. Garreth vypadá jako obvykle neutrálně a nečitelně.
"Dobré ráno!" pozdravila je zvesela Mina. Odpověděli jí stejnou mincí a zabrali si poslední volná místa. Na stole je nachystáno čerstvé pečivo, sýr, máslo, různé druhy džemů, med, a salámy, nechybí ani míchaná vajíčka, opečená slanina a topinky. Uprostřed stolu vévodí mísa s ovocem. Mohli si také vybrat, jestli si dají džus, čaj nebo kávu. Oba dva se hladově přidali a nabrali si na talíře, co chtěli. Harry si všiml, že Garreth se jako vždy vyhnul všemu sladkému a dal si černý čaj.
"Jak jste se vyspali?" začala hovor Mina a sleduje Harryho s Dracem.
"Skvěle!" odpověděl popravdě Draco a zakousl se do topinky. Harry se nejprve podíval na profesora, který nijak nereagoval a až poté odpověděl.
"Dobře," přikývl a napil se pomerančového džusu.
"Fajn. Po snídani se začne s výukou, co říkáte?" nadhodila a všechny přítomné přelétla očima. Všichni přikývli, až na Neila, který jen něco zabručel. "Neříkej mi, že nyní lituješ toho, že jsme vstali tak brzy?" usmála se na něj.
"Jako bys mě neznala," prohlásil a úsměv jí vrátil.
"No právě. Po ránu jsi vždy nepoužitelný!" přikývla vážně, čímž všechny, až na Garretha, rozesmála. Všichni v klidu dosnídali a poté Hermiona s Marleen pomohli Mině vše sklidit ze stolu.
"Tak pojď, vlčátko!" ušklíbl se Neil na Harryho, který nad ním protočil oči. Neil přešel ke dveřím pod schodištěm a otevřel je. Je tam další schodišťe, které vede do podzemí. Společně vešli a Neil za nimi zavřel dveře.
"Tak a my jdeme do obýváku. My nic nebezpečného dělat nebudeme," pousmála se Mina a přesunuli se z kuchyně do vedlejší místnosti. Garreth se posadil do jednoho z křesel a Mina se posadila na zem, stejně jako tři studenti. Mina jim začala vysvětlovat, jak všechno bude probíhat a s čím budou začínat. Podle její přednášky poznali, že to není nikterak lehká záležitost a na začátcích docela bolestivá. Poté jim ukázala svoji proměnu v nádhernou vlčici.
"Páni!" usmívá se Hermiona. Mina se proměnila zpátky a pohlédla na Garretha.
"Taky jim ukaž svoji proměnu!" pobídla ho. Pouze přikývl a hned na to místo na profesora koukali na majestátní vránu sedící na opěradle křesla. Chvíli tak zůstal, než se proměnil zpět.
"Svá zvířata znáte. Už máte nastudovanou i jejich stavbu těla, takže to je o práci méně. Začneme jen s částečnou přeměnou," jak řekl, tak také udělali.
"Dáme si pauzu!" prohlásila Mina po několika hodinách. Zatím jim to moc nejde, ale časem se to zlepší. Chce to trénink. Marleen s Dracem se šli protáhnout, tak se teple oblékli a vyšli na zahradu. Hermiona si odskočila do koupelny.
"Vypadáš unaveně, Garrethe," poznamenala Mina a starostlivě si ho prohlíží.
"Jsem v pořádku," snaží se ji ujistit, ale s neúspěchem.
"Kolik hodin jsi spal?"
"Asi dvě..." odpověděl jako by nic. Mina se zděsila.
"To snad nemyslíš vážně?!" vytřěštila oči a snaží se najít slova. "U Merlina, proč jen tak málo?" zeptala se ho tiše a nepřestává ho pozorovat.
"Nemůžu spát," odvětil jednoduše a přešel k malé knihovničce, která se zde nachází. Začal si prohlížet nadpisy jednotilých knížek. Nikdo si nevšiml, že Hermiona se už vracela, ale zarazila se kousek od dveří a poslouchá.
"Nemůžeš spát? Proč? Vadí ti jejich společnost?" vyptává se a snaží se najít jádro problému.
"O tom to není. Nevadí mi, že mám s nimi pokoj. Navíc jsem spíš rád, Harryho sužují noční můry, můžu mu tak aspoň pomoci," snaží převést téma hovoru jinam, ale Mina se nenechala.
"Nejspíš to neměl v životě lehké, stejně jako ty. Proto má ty noční můry. A podle toho usuzuji, že ty je máš také."
"A když ano?" obrátil se k ní čelem a pozoruje její tvář. Mina si povzdechla.
"Nemůžeš takhle přežívat pořád. Dvě hodiny spaní denně tě jednoho dne zabijí! Od čeho je Doušek bezesného spánku? Ráda ho pro tebe připravím!"
"Myslíš, že ho neumím?" opáčil a natočil hlavu na stranu. Mina se zarazila a povzdechla si.
"Tak jsem to nemyslela, ale nemůžeš spát jen dvě hodiny denně!"
"Minako," povzdechl si. "Dvě tři hodiny spánku denně je pro mne luxus!" Jen co to dořekl, Minako zbledla. Hermiona si zakryla rukou pusu, aby se neprozradila.
"To snad nemyslíš vážně? Ty některé noci vůbec nespíš? To je to tak špatné?" zašeptala zničeně.
"Zvykl jsem si." Tato odpověď ji dorazila.
"Zvykl jsem si?! Zvykl jsem si?! To snad nemyslíš vážně?!" vyjela na něj. "Dnes večer si vezmeš Doušek bezesného spánku a pořádně se vyspíš! Je to jasné?!" nebezpečně se na něj podívala, ale Garreth zakroutil hlavou.
"Nevezmu si ho. Ten lektvar do mne nedostaneš. Pokoušeli se už jiní a bezvýsledně."
"Garrethe..." povzdechla se.
"Doušek bezesného spánku..." protáhl. "Je návykový, víš to?" nadhodil a nepřestává ji sledovat.
"Ano vím, ale jednou tě to..." zarazila se a nevěřícně zakroutila hlavou. "Ty jsi na něm byl závislý, je to tak?" poklesla v ramennou. Konečně pochopila, proč si ho nechce vzít. Garreth přikývl na souhlas. "Kdy?" pípla potichu.
"V šestnácti," odpověděl a odvrátil tvář. "Půl roku jsem se toho svinctva zbavoval, tak mi to prosím nyní nedávej," zašeptal a přešel zpátky ke křeslu, kde se posadil.
"Neboj se. Nedám ti ho, to přísahám!" slíbila a smutně se na něj podívala. V tu chvíli jí něco došlo a ztuhla. "V šestnácti? Proč v šestnácti? Co se v té době stalo? Myslela jsem, že to bylo někdy před šesti sedmi lety, kdy zemřeli Le..."
"MINAKO!" přerušil ji ostře. Mina sebou trhla a ustoupila. "Nemluv o tom prosím! Nechci o tom mluvit, je to jasné?!" spíš než jako otázku to bral jako fakt. Mina přikývla a vyděšeně ho sleduje. Neodvážila se odtrhnout oči od těch jeho rudých. Ví, že přestřelila a to v nejmenším nechtěla. Hermiona na chodbě vyslechla všechno a zmateně stojí na místě. Neví, co by měla dělat. Není schopna pohybu, jak je zaskočená. Chvíli tam jen tak stála, než se vzpamatovala a mohla se vrátit za nimi do obýváku. Sedla si do jednoho volného křesla a mlčky sleduje Minu, která stále hypnotizuje Garretha. Po deseti minutách dorazili i Draco s Marleen a jejich výuka mohla znovu začít. Nikomu však neušlo to napětí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Auša Auša | 25. března 2011 v 19:16 | Reagovat

krásné, já se snad rozplynu blahem! Tohle jsou vážně jedny z hodně mála HP, co ještě čtu :D Těším se, až nám prozradíš něco z Foxovi minulosti, musí být hodně zajímavá 8-) Nedočkavě vyhlížím další kapitoly a ještě jednou gratulace k řidičáku :-D

2 Taria Taria | E-mail | Web | 25. března 2011 v 19:35 | Reagovat

[1]: moc děkuji :-)

3 Anfulka Anfulka | 26. března 2011 v 14:50 | Reagovat

taky ti gratuluji úžasná kapitola.

4 Taria Taria | E-mail | 26. března 2011 v 18:19 | Reagovat

[3]: děkuji :-)

5 Oronis Oronis | 28. března 2011 v 16:08 | Reagovat

Pěkná a zajímavá kapitola, těším se na další. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama