
12. Kapitola
Sbohem a buď vítán
2/2

"Kam to jdeme?" zeptala se se zájmem Marleen.
"K mému známému," odpověděl jednoduše a ani se neohlédl.
"A to jsme se nemohli přemístit rovnou na místo?" nadhodil Draco.
"To bohužel nejde. Je tu velká protipřemisťovací bariéra. Do těchto hor se nikdo nedokáže přemístit. Ani k této cestě ne. Kdybys to jen zkusil, bariéra by tě odhodila hluboko do těchto lesů a buď si jist, že to bys nechtěl ani v těch nejhorších snech! Tento les je horší než ten v Bradavicích." Po jeho slovech se Draco otřásl a je vděčný, že je tu zrovna s Foxem a přáteli. Kdyby tu měl být sám, asi by to nepřežil.
"A jsme aspoň pořád v Anglii?" otázala se Hermiona a rozhlíží se kolem po vysokých zasněžených hřebenech.
"Tohle je Irsko. Jedna z kouzelnických částí, která není vyznačená na mapách. Různě v těchto horách žije pár kouzelnických rodin. Je tu i jedna čistě kouzelnická vesnice, ale není nijak velká. Snad jen sto padesát lidí. Možná dokonce méně. Je jen málo lidí, kdo o tomhle místě ví. Je to tu velice dobře chráněno," odvětil tiše a víc nepromluvil. Po chvíli čtveřice s nelibostí zjistila, že výstup po kluzké zasněžené cestě je příliš náročný. Často se jim smekají nohy a některé úseky jsou tak prudké, že více lezli po čtyřech, aby nesklouzli. Fox jde kus před nimi a vypadá to, že tento výstup mu nedělá sebemenší problémy. Po několika hodinách dorazili na jedno rovinatější místo, kde Fox zastavil.
"Dáme si kratší přestávku," prohlásil a vyčaroval dřevěnou lavici. Pokynul svým žákům, aby se posadili. S vděčností přijali a s úlevou se posadili. Fox si sedl naproti nim do sněhu a začal se přehrabovat ve své tašce. Vytáhl láhev s vodou a podal ji Hermioně.
"Děkuji!" usmála se a vodu přijala. Pořádně se napila a poslala ji dál. Harry ji s díky přijal. Fox ještě chvíli něco hledal v tašce, než vytáhl bochník chleba zabalený v šátku s kusem sýra. Vytáhl nůž a každému ze studentů dal příděl. Teprve když ucítili vůni jídla, uvědomili si, že mají velký hlad, a nenasytně se zakousli do chleba a sýra. Fox je pozoroval, ale sám si nic nevzal, jen se napil z druhé láhve vody.
"Vy nemáte hlad, profesore?" zeptala se Hermiona oparně, když spolkla jedno sousto.
"Ne nemám. Jen jez." Postavil se a zahleděl se směrem, odkud přišli. Chvíli ho pozorovala, než se opět pustila do jídla. Poté, co dojedli, poděkovali profesorovi, který pouze přikývl.
"Půjdeme dál!" rozhodl a rozešel se po cestě dál. Čtyři studenti mlčky vyrazili za ním. Jakmile se zvedli z lavice, zmizela. Šli dalších několik hodin, když se začalo rozednívat. Fox se zastavil na vrcholku hory, na kterou vedla cesta, a zahleděl se do dálky. Hermiona, která šla kousek za ním, zděšeně vykřikla, protože jí podklouzla noha. Fox byl první, kdo zareagoval a pevně ji chytil dřív, než stačila spadnout ze srázu dolů. Vytáhl ji zpátky na nohy a pořád ji pevně drží.
"Hermiono!" vykřikl zděšeně Harry, když si uvědomil, jak to mohlo dopadnout. "Jsi v pořádku?"
"A-ano..." vykoktala. "Děkuji, pane profesore, a omlouvám se," pohlédla mu do tváře. Bodlo ji u srdce, když v jeho tváři zahlédla notnou dávku strachu, která hned v zápětí zmizela. Byla to jen chvíle, ale i to stačilo. Profesorova tvář se stala znovu nečitelnou a bez emocí.
"Nic se nestalo. Hlavní je, že jste v pořádku," pustil ji a vyšel po cestě dál, tentokrát po hřebenu hory. Hermiona vyšla za ním, ale pomaleji a opatrněji než předtím. Harry je v závěsu za ní a za ním Marleen a Draco.
"U Merlina, už abychom byli na místě," šeptá si pro sebe Marleen, ve které by se v tu chvíli krve nedořezal.
Mohlo být něco kolem poledne, když se kus před nimi začala rýsovat vysoká kamenná stěna s velkou železnou bránou. Stěna se svažuje dolů po úbočí hory. Fox došel k železné bráně a několikrát mohutným klepadlem zabušil. Dopad železa na železo vydalo řinčivý nepříjemný zvuk, který několikrát zopakovala ozvěna. Chvíli se nic nedělo. Když už si Harry začal myslet, že tu zůstanou stát, brána se se skřípěním otevřela a vykoukla na ně tvář příjemně vyhlížející ženy. Dlouhé bílé vlasy jí lemují mladý hezký obličej. Všechny přelétla pohledem a usmála se.
"Už tu na vás čekáme!" prohlásila nadšeně a pustila je dál. První vešel Fox a za ním studenti, kteří zůstali ohromeně stát. Už na začátku netušili, jak někdo může postavit dům na úzkém hřebenu hory, ale nikdy je nenapadlo, že to bude něco takového. Nečekal je žádný sráz, ze kterého se svažovala stěna, jak viděli zvenčí. Vešli na rovné prostranství obehnané kamennou zdí, stejnou jako viděli z cesty. Před nimi leží krásný rodinný dům a kolem nich se rozléhá zasněžená zahrada a sad. Kamenná cesta vedoucí od domu k bráně je pečlivě očištěna od sněhu.
"Copak? Nečekali jste, že na hřebenu hory se dá postavit dům?" zeptala se jich žena se smíchem a zavřela za nimi bránu, kterou posléze zabezpečila kouzly. Všichni čtyři přikývli na souhlas. "Ani se nedivím. Přiznávám, že to není nic lehkého a bylo zapotřebí hodně kouzel. Ale výsledek je krásný, nemyslíte? V létě je to tu ještě hezčí..."
"V létě je v těchto horách také sníh," připomněl jí Fox.
"Ano, ale ne v této zahradě!" prohlásila pyšně. "Pojďte dál, je zima a určitě jste promrzlí na kost!" vyšla rázným krokem k domu a uvedla je dovnitř.
"Vítejte!" přišel se s nimi přivítat pán domu, vysoký muž přibližně stejného věku jako Fox. Dlouhé černé vlasy má rozpuštěné a živé modré oči si je se zájmem prohlíží. "Mé jméno je Neil L'Dauet. Tykejte mi!" přešel k Dracovi jako prvnímu a potřásl mu rukou, stejně tak i Harrymu, Marleen a Hermioně. Oni se mu každý zvlášť také představili. Jako posledního si nechal Foxe. "Rád tě vidím Garrethe, dlouho ses zde neukázal!" Žena, která jim otevřela, nad ním protočila oči a obrátila ke studentům.
"Já jsem Minako L'Dauet, ale říkejte mi Mina. Kdybyste cokoliv potřebovali, můžete se na mě obrátit," pořád se usmívá a i ona si s nimi potřásla rukou. Pohlédla na svého manžela, který se o něčem baví s Foxem a povzdechla si. "To je mu podobné, dlouho se s někým nevidí a pak prokecá celý den," poznamenala ke své návštěvě. "Pojďte, provedu vás tu!" zavedla je dál do domu. V přízemí, kde se nachází, je prostorná kuchyně s jídelnou a krásný obývací pokoj. V patře jim ukázala jejich pokoje.
"Bohužel budete muset mít pokoj s Garrethem," upozornila Harryho a Draca. "Máme jen dva pokoje pro hosty a je samozřejmostí, že Hermiona s Marleen budou mít pokoj samostatně. Přežijete to s ním, ne?" zvědavě se na ně podívala a čeká odpověď.
"Nám to nevadí, spíš aby to nevadilo jemu," pokrčil rameny Harry.
"Ten se s tím už nějak vyrovná!" mávla nad tím rukou. "Kdyby něco, naše ložnice je zde," ukázala na první dveře vlevo od schodiště. "Naproti nám je koupelna a ty dva pokoje vzadu jsou pro vás. Ten vpravo je pro vás, Hermiono, Marleen. V tom levém jsou totiž tři postele. A máte i výhodu, holky, máte totiž svoji koupelnu. Tak se zatím zabydlete a potom přijďte do kuchyně, bude oběd. Musíte být vyhladovělí, není to sem zrovna nejkratší cesta," usmála se a sešla po schodech dolů. Hermiona s Marleen si zabraly svůj pokoj napravo.
"Krása!" široce se Hermiona usmála. Celý pokoj je laděn do krémové barvy a veškerý nábytek je ze dřeva. Naproti dveřím je velké okno s čistě bílými záclonami a pod oknem se nachází dřevěný stůl se dvěmi židlemi. Vpravo podél stěny stojí velká skříň a těsně vedle ní jsou dveře do koupelny. Mezi rohem stolu a skříní je dost místa na projití ke dveřím koupelny. Vlevo od dveří do pokoje je menší skříňka, za ní jedna postel a ještě za ní noční stolek, který je společný pro obě dívky. Druhá postel stojí u poslední stěny, naproti skříni a dveřím do koupelny. I za druhou postelí je menší skříňka. Je to menší pokojík, ale dívkám plně vyhovuje a líbí se jim. Marleen si zabrala postel u dveří a Hermiona si sedla na tu druhou. Obě si otevřely svoji tašku a začaly se v ní přehrabovat, aby zjistili, co všechno jim Fox pořídil. Obě dívky vytáhly každá ještě jedny černé kalhoty a tři různá trička stejné barvy, jako jejich košile. Našly i pár hygienických potřeb, ale to bylo všechno. Budou muset požádat Minu, aby je vzala do nějakého obchodu ve vesnici, pokud tam nějaký ovšem je.
Mezitím se Harry a Draco zabydlovali v jejich společném pokoji. Jejich pokoj je zase laděn do světle modré barvy. Naproti dveřím je též velké okno zakryté bílými záclonami a pod ním dlouhý stůl se třemi židlemi. Napravo od něj je skříň. Hned nalevo za dveřmi u stěny je jedna postel a za ní další dvě skříně. Napravo od dveří je ještě jedna skříňka a dál leží druhá postel a za ní v rohu noční stolek, který je společný se třetí postelí, která je podél poslední stěny. Harry s Dracem si vzali postele v rohu a Foxovi nechali tu, která je dál, aby měl aspoň trochu soukromí, které se v menším pokoji hledá těžce. I oni si vybalili tu trochu věcí, které jim Fox pořídil. Poté sešli dolů do kuchyně, jak jim řekla Mina. Našli tam už i Hermionu a Marleen.
"Tak jak se vám líbí pokoj?" zeptala se jich Mina s úsměvem a pokládá na stůl velký hrnec s teplou polévkou.
"Je pěkný," pousmál se na ni Draco a přisedl si k děvčatům. Fox s Neilem tu ještě nejsou.
"To jsem ráda," oddechla si. "Budete také potřebovat do nějakého obchodu? Holky už mi řekly, že toho s sebou moc nemáte. Tady ve vesnici naštěstí je jeden obchod s oblečením, tak si tam můžete kdyžtak něco koupit. Klidně bych vás tam mohla vzít ještě dnes, pokud nebude Garreth proti," mluví a zároveň rozlévá polévku do hlubokých talířů.
"Bylo by to vhodné," přiznali a hladově sledují, jak Mina bere do ruky jeden talíř za druhým, aby ho naplnila tím krásně vonící a lákavě vyhlížející polévkou. Mina se nad nimi pousmála. Jako poslední naplnila talíř sobě a přisedla si k nim. Dva jsou prázdné, protože Fox s jejím manželem ještě pořád nedorazili.
"Přeji dobrou chuť. Nevím jak vy, ale já na ně nehodlám čekat," prohlásila a pustila se do jídla.
"Dobrou chuť!" popřáli čtyři přátelé a s chutí se pustili do jídla. Bylo to čisté blaho pro jejich vyhladovělé žaludky. Teplá polévka je navíc zahřála po té zimě venku. Snědli sotva pár soust, když dorazili i dva opozdilci.
"Kde jste byli?" zeptala se jich Minako se zájmem.
"Potřeboval jsem se Garretha jen na něco zeptat," pokrčil Neil rameny a posadil se na volné místo vedle své ženy. Fox si sedl na poslední místo mezi pánem domu a Harrym. Oba si nalili polévku.
"Takže… slyšel jsem, že budu jedno malé vlče učit, jak se stát dospělým," nadhodil s širokým úsměvem a přelétl čtyři studenty očima. "Kdopak to je?"
"Nejspíš máte na mysli mě," ozval se nejistě Harry.
"Tak to tebe pokousali? Ale vždyť je to jedno. Jsi pořád tím, čím jsi, ne snad? Koho to zajímá, jestli máš nějaký malý chlupatý kousavý problém, ne?" pokrčil rameny a pozorně ho sleduje, jak na jeho slova zareaguje.
"Hmm...Asi máte pravdu. Jenže někteří lidé tohle nikdy nepochopí," povzdechl si.
"Začátky jsou vždycky těžké, ale jednou...Jednou ani nebudeš vědět, že nějaký takový problém vůbec máš," prohlásila Mina a pohlédla na svého manžela.
"Přesně tak. Podívej se třeba na mě. Řekl bys někdy, že jsem vlkodlak?" pozvedl obočí. Všichni čtyři studenti se zarazili a nevěřícně se na něj podívali. "Tak vidíte! Někdo nás třeba odsuzuje, ale na druhou stranu nás ani nerozezná od obyčejných lidí. Takové lidi nemám rád. A nejvíc se mi příčí, když...jak bych to řekl...Jo. Když jsou třeba dva přátelé, nerozluční přátelé. Jednoho pokouše vlkodlak a druhý se k němu kvůli takový blbosti otočí zády. Vždyť to..." najednou byl umlčen. Nechápavě se podíval na svoji ženu, která mu zakryla pusu svou rukou. Ta kývla hlavou směrem k Harrymu a Hermioně. Pohlédl na ně a poklesl v ramennou. Oba dva sklíčeně sedí a zírají do svých talířů. Všechna barva z obličeje jim vymizela.
"Ty si do té pusy opravdu nevidíš!" sykla k němu Mina a ruku spustila dolů.
"Jsi v pořádku, Harry? Hermiono?" zeptal se jich starostlivě Draco a Marleen dala Hermioně ruku kolem ramen.
"V pohodě," usmála se mdle. "To je jedno..." mávla nad tím rukou a vrátila se zpět k jídlu, i když se v tom jen nimrá. Harry pořád jen sedí. Fox vedle něj ho upřeně sleduje.
"Netrap se něčím, co nemůžeš změnit. Jen si přiděláváš další bolest. Žij dneškem a ne minulostí," pronesl k němu šeptem. Harry vzhlédl a střetl se s jeho očima. Nepatrně se na svého profesora pousmál a znovu se dal do jídla. Hermiona to také slyšela a pozvedlo jí to náladu. Má přece pravdu. Mina si oddechla, že napjetí zmizelo.
"Tak co? Zajdeme dneska do toho obchodu?" nadhodila, když začala sklízet prázdné talíře.
"Obchodu?" zeptal se Neil zmateně.
"Mají s sebou jen málo věcí, tak aby si něco koupili," pokrčila rameny. "Nevadí to, Garrethe, ne?"
"Nejsem si moc jistý. Měli by se mezi lidmi pohybovat co nejméně. Pokud je uvidí někdo od Brumbála, bude to velký problém," řekl pomalu.
"Nebude. Znám dost maskovacích kouzel. Trošku jim pozměníme vzhled a bude to," nadhodila a sklidila ze stolu i hrnec se zbytkem polévky.
"V tom případě nejsem proti. Je pravda, že by si měli něco nakoupit," souhlasil nakonec.
"To jsem ráda!" usmála se Mina široce a přinesla na stůl druhý chod v podobě pečených kuřat a brambor. Každý si nabral, kolik chtěl a nyní v tichosti se najedli. Po obědě nechala Mina kouzly umýt nádobí a posedali si do křesel v obývacím pokoji.
"Tak, komu změníme jako prvnímu vizáž?" nadhodila s úsměvem a prohlíží si studenty.
"Třeba mě," pokrčila rameny Marleen a postavila se před ni.
"Tak jakou změnu bys uvítala?" pozvedla Mina obočí a se zájmem si ji prohlíží. "Co zkusit červenou barvu vlasů? K tobě by se to hodilo..." zamyslela se. Marleen pokrčila rameny, že to může zkusit. Mina si vzala do ruky svou hůlku a pomocí neverbálního kouzla jí obarvila hnědé vlasy na zářivě červenou.
"Opravdu nenápadné," poznamenal Fox ze svého místa.
"Ty buď ticho, ano?" napomenula ho Mina a dala Marleen pramen neposedných vlasů za ucho. "Navíc jí ta červená sluší!" prohlásila a usmála se. Ještě jí změnila barvu očí z modré na hnědou a trochu jí pozměnila rysy. "Hotovo!" odložila hůlku a vzala do ruky zrcadlo, aby se na sebe Marleen mohla podívat. V první chvíli to pro ni byl šok, protože se vůbec nepoznala, ale stačil jen okamžik a už se zorientovala. Našla své pravé rysy a trochu se poznala.
"Děkuji!" pousmála se a vrátila zrcadlo. Sedla si zpátky na své místo, aby se Mina mohla věnovat dalším. Všem trochu změnila rysy a barvu vlasů a očí. Hermioně vlasy narovnala a zesvětlila, takže je má světlounce hnědé a do toho jí dala proužky tmavé. Oči jí změnila z hnědé na tmavě modrou. Harry protestoval proti obarvení vlasů, tak mu je nechala černé. Pomocí iluze mu však zastřela jizvu na čele, a aby neměl brýle, tak mu dala kontaktní čočky, díky nimž má oči tmavší a nejsou zářivě zelené. Dracovi vlasy obarvila na světle hnědou a šedé oči mu zabarvila do hnědé.
"To je lepší, takhle vás aspoň nikdo nepozná. Až se vrátíte, tak vám samozřejmě vrátím vaši pravou podobu, to se nemusíte bát," ujistila je a obrátila se na Foxe.
"Možná by bylo lepší, kdybychom si aspoň nechali ty obarvené vlasy a změněnou barvu očí. Tak nás aspoň nikdo hned nepozná," nadhodila Hermiona a prohlíží si své rovné světlé vlasy s melírem.
"To máš pravdu," přikývl Fox a ostatní souhlasili. Harrymu ty kontaktní čočky vyhovují. Brýle už ho rozčilovaly a je to příjemná změna.
"A víte, co by se hodilo ještě víc?" ozval se Neil s úšklebkem na tváři, což je znejistělo. "Nemůžete tu jen tak používat svá jména. Pochybuji, že by nebylo nápadné, kdyby se tady Harry představil jako Potter."
"Neil má pravdu," přidala se na jeho stranu Mina. "Vždycky jsme si přáli mít dceru..." usmála se tajemně, což Hermionu s Marleen nadobro zaskočilo.
"Prosím?" vypadlo nejistě z Hermiony.
"Tím nic nemyslím. Jen budeme říkat, že jsme vás dvě adoptovali a tím pádem můžete používat naše příjmení, což vás ochrání i v zahraničí, kdyby se něco stalo. Vždyť ještě nejste plnoleté. Je vám šestnáct," pokrčila rameny a obě dívky zaujatě pozoruje, co na to řeknou.
"Celkem dobrý nápad," přisvědčil Fox.
"Dobře. Tak jsme ode dneška Hermiona a Marleen L'Dauetovi!" rozesmála se Hermiona a Marleen se k ní přidala. "Dobře, takže dcerušky máme vyřešené," protáhl Neil a zahleděl se na Harryho s Dracem. Poté přelétl očima na Foxe, který zírá do protější stěny.
"Neopovažuj se to vyslovit!" zarazil Neila Fox dřív, než stačil něco říct. Moc dobře ví, co má na mysli.
"Nikdo jiný tu už není!" poukázal na ten drobný problém. "Stačí, když ti uděláme synáčka z jednoho a u druhého budeš dejme tomu kmotr," pokrčil rameny, jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě.
"Harry se hodí na tvého syna víc, takže to bude on. Oči máš, když tak po matce, ano?" pousmála se na něj Mina. Harry zaskočeně přikývl. Pomalu mu začíná docházet, že se musí vydávat za syna svého profesora. Za syna muže, kterého si velice váží a vzhlíží k němu.
"Ona měla oči šedé!" zašeptal Fox a hned vzápětí opustil místnost a vyšel po schodech do pokoje, který má společný se svými dvěma studenty. Neil zavřel oči a povzdechl si. Mina si skousla spodní ret a zakroutila hlavou.
"A jé…" vydala ze sebe tiše.
"To je slabé pojmenování téhle situace," smutně se na ni její manžel pousmál a zahleděl se ke schodišti, kde Fox zmizel.
"Harry? Pojď sem prosím..." oslovila ho Mina šeptem. Harry neprotestoval a postavil se před ni. Vzala do ruky hůlku a pomocí jednoduchého kouzla mu změnila barvu čoček na tmavě šedou. "Tmavě šedé… To je výstižné…" pokyvuje hlavou.
"Tak dobře. Harry, ty se budeš vydávat za syna Garretha, ano?" promluvil k němu Neil. Harry zdráhavě přikývl. "Ale nemůžete používat jeho příjmení, takže budete Gregoryovi, vyřídíš mu to?"
"Ty chceš, aby ho Harry ještě víc naštval?" zeptala se ho Mina nevěřícně a kroutí nad ním hlavou.
"Proč by se měl naštvat?" nechápe ji.
"Vždyť jméno L..." zarazila se dřív, než to stačila doříct a potřásla hlavou. "Prostě si nemyslím, že tohle jméno přijme jako svoje krycí!" pokrčila rameny.
"Zkusíme a uvidíme," prohlásil Neil a pohlédl na Draca. "Ty si můžeš vymyslet, jaké příjmení chceš. Budeš říkat, že Garreth je tvůj kmotr a od smrti tvých rodičů se o tebe stará. Večer si spolu můžete vymyslet nějakou dobrou historku."
"Dobře," přikývl neochotně a pohlédl na Harryho.
"Teď se jdi Garretha zeptat, jaké příjmení to budete mít," obrátil se zpátky na Harryho, který nejistě přikývl a pomalu vyšel schody do patra. Zaklepal na druhé dveře zleva a počkal, než ho Fox vyzve dál.
"Profesore?" oslovil ho nejistě. Fox sedí na jedné z židlí, nohy na stole, ruce založené na hrudi a oči upírá z okna ven do zasněžené zahrady.
"Ano? A prosím tě, tohle je i tvůj pokoj, takže nemusíš klepat," promluvil, aniž by oči odtrhl od okna.
"Já jen… Posílá mě Neil, abych se zeptal, jaké příjmení budeme používat. Že nemůžeme používat to Vaše."
"Hmm…" protáhl a shodil nohy ze stolu. Poté se obrátil ke svému studentovi a ztuhl při pohledu do jeho očí.
"Děje se něco, profesore?" zeptal se zaraženě.
"Ne. Nic. Minako ti změnila barvu očí?" nadhodil a naklonil hlavu trochu ke straně. Harry přikývl.
"Říkala, že to tak bude lepší," pokrčil rameny.
"To ano. Vsadím se, že Neil navrhl nějaké příjmení. Smím ho slyšet?" Po těchto slovech se Harry trochu ošil. Znepokojila ho slova Miny a neví, jestli by to vůbec měl vyslovit. "Co říkal?" pobídl ho k řeči.
"Gregoryovi," odpověděl tiše a nejistě se podíval na reakci Foxe. V jeho očích prolétl stín, ale jinak nic neudělal. Ani se nepohnul, ani nijak jinak nereagoval. Jako by byl jen obyčejná socha. Chvíli tak seděl, než zavřel oči a odpověděl.
"Dobře tedy. Budeme používat tohle příjmení," kývl nakonec a znovu se obrátil k oknu a vyhlédl ven. Harry si všiml, že ten podivný stín se do jeho očí vrátil.
"A Draco je Váš kmotřenec…" řekl ještě a přešel ke dveřím.
"Dobře. A, Harry, odteď mi už nevykej. Stejně tak i Draco, vyřiď mu to, buď tak laskav," promluvil k němu, ještě než stačil Harry odejít. Harry přikývl na souhlas a mlčky odešel. Tiše za sebou zavřel dveře a vrátil se do obýváku, kde na něj už všichni čekají.
"No?" zeptal se s očekáváním Neil.
"Gregory," vyslovil jen to jediné slovo, ale všichni pochopili.
"Jak na to reagoval?" zeptala se nejistě Mina.
"Na první pohled nijak, ale..." na chvíli se odmlčel. "V očích se mu usadil podivný stín." Jen co to dořekl, Mina si povzdechla a dala svému manželovi malý pohlavek.
"Za co to bylo?" zamračil se na ni.
"Jsi idiot! Za to to bylo!" založila si ruce na hrudi a zlostně se na něj dívá. Neil se zamračil, ale nic na to neřekl. Mina si znovu povzdechla a postavila se. "Teď už je to jedno. Jdeme do té vesnice!" přešla rázným krokem ke krbu a vzala si do ruky hrst letaxu. Vhodila jej dovnitř a plameny zezelenaly. "Stačí vyslovit Hostinec Miriel!" pousmála se na čtyři teenagery a její špatná nálada zmizela.












krása, tak konečně vypadli
mocmoc se mi to líbí. Snad nám prozradíš něco víc o Foxově minulosti a také nás budeš informovat o ději v Bradavicích 