close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SNC 12. Kapitola - Sbohem a buď vítán 1/2

5. března 2011 v 11:59 | Taria


12. Kapitola

Sbohem a buď vítán

1/2






Listopad se pomalu chýlí ke konci a pozemky kolem hradu jsou pokryty bílou pokrývkou. Jezero uzavřela tlustá vrstva ledu a Zapovězený les vypadá pod popraškem sněhu přívětivěji než obvykle. S příchozím sněhem se i znatelně ochladilo. Kamenné stěny hradu sice ubrání před mrznoucím počasím venku, ale úplně nezabrání chladu.
Harry s přáteli každý den strávili několik hodin ve společnosti Glorie a spol, aby se o nich naučili co nejvíce a byli věrohodnými dvojníky. Občas se nasmáli, jindy zase vládla ponurá atmosféra.
Prázdniny se kvapem blíží a valná většina studentů se těší domů, zpátky ke svým rodinám. Hermiona dokonce zjistila, že v hradu na prázdniny nikdo nezůstane a všichni se vrátí domů.
"A co budeme o prázdninách dělat my?" nadhodila Marleen a potutelně se usmívá.
"To už tady dávno nebudeme," připomněl jí Draco. Mají sobotu a všichni čtyři se sešli v komnatě nejvyšší potřeby. Dnes si udělali volný den. Fox má hodně práce a nemá čas je nyní vyučovat a bystrozorové, kteří je budou zastupovat, si opakují dokumenty o ostatních studentech a profesorech školy, aby se později neprozradili.
"Už zítra, hm?" protáhla zamyšleně Hermiona.
"Jo," přitakal Harry. "Už zítra odtud odejdeme a na naše místa nastoupí Glorie, Angela, Philip, Thomas a Daniel. Jen doufám, že odtud budeme mít šanci odejít nepozorovaně. Nevím, jak by to potom vysvětlovali," pousmál se nad tou představou.
"To jo. Ale i tak by mě zajímalo, co budeme dělat, až nastanou prázdniny," pokrčila rameny Marleen a přelétla všechny pohledem.
"Proč něco takového vůbec řešíš?" zeptal se jí zmateně Draco.
"Copak to není jasné?" přidala se na její stranu Hermiona. "Brumbál určitě bude chtít, abychom na prázdniny šli na ústředí Řádu. Jenže tomu se musí zabránit! Pak by mohli jednoduše prohlédnout, že to nejsme my. Takhle se to ještě dá. Všichni si zvykli, že na koleji trávíme málo času, ale tam by nás měli na očích. Jenže když se musí vyloučit ústředí, zbývá škola. Tady nás Brumbál ale nenechá. Bude si pořád stát za tím, že musíme někam na bezpečené místo, ale v době prázdnin, kdy na hradě není skoro ani živáčka, tu není bezpečno. To jsme jaksi nedomysleli," vysvětlila a čeká, jak na její řeč zareagují.
"A není jiné místo, kam bychom teoreticky mohli jít," dodal Harry.
"Přesně tak," přikývla na souhlas. "A kdyby se teoreticky řeklo, že budeme na prázdniny u Foxe, bude to až moc nápadné. A ani nevíme, kde Fox bydlí, takže by to nemuselo být nijak věrohodné."
"A co Snape? Tomu přece Brumbál důvěřuje a stále může ochraňovat naše malé tajemství. On by nás navíc mohl vždy kontaktovat, co se děje. Nemyslíte?" nadhodila Marleen.
"No...to nevím," ozval se váhavě Draco. "Možná to nevíš, ale Snape nemá nijak v lásce Nebelvíry a teď by měl u sebe v domě hned tři. Navíc každý ví, že Snape nenávidí Harryho. To by bylo nápadné."
"Možná by to šlo..." zamyslela se Hermiona. "Akorát to nesmíme navrhnout my a musíme to zahrát tak, že za ním vlastně ani nechceme. Pak by nikdo nepojal podezření!"
"Ale jak to chceš udělat?" zeptal se jí Harry nechápavě.
"Brumbál tu není jediný, kdo může manipulovat s lidmi," usmála se tajemně. "Když budeme protestovat proti tomu, že na ústředí nechceme, tak musíme taky trvat na tom, aby se našlo jiné řešení. Pokud bude přítomen i Snape, na koho myslíš, že se obrátí?" pozvedla zvědavě obočí.
"Snape," odpověděli jí svorně.
"Přesně tak. A pokud bude reagovat přesně tak, jak budeme čekat, že zareaguje, tak by to mohlo vyjít."
"A měl by zareagovat jak?" zamračila se Marleen. "Když budeme protestovat, tak nás tam Brumbál nepošle!"
"Pošle. Znáte přece Brumbála, bude Snapea přesvědčovat, že nemá jiné řešení. Brumbál je v tomhle ohledu dost předvídatelný, nemyslíte? A přesně to nám vyhovuje," široce se usmála spokojená sama nad sebou.
"Tak jo. Zkusit se to musí!" přikývla Marleen a kluci se k ní přidali. Začali si plánovat, co přesně udělají.
Později toho dne si je k sobě do pracovny zavolal Brumbál, protože se schválně na chodbě bavili, co budou dělat o prázdninách, právě když kolem nich procházela profesorka McGonagalová s Kyngsleym. Vše si dobře naplánovali a zatím jim to vychází.
Všichni čtyři poslušně přišli do Brumbálovy pracovny a postavili se před jeho pracovní stůl. Všimli si, že tu nejsou jen oni, ale i McGonagalová, Snape, Lupin, Sharon a Fox.
"Chtěl bych s vámi probrat, kde budete o vánočních prázdninách," začal Brumbál a zkoumavě si je prohlíží. "Byl bych rád, kdybyste je všichni strávili na ústředí Řádu." Jen co to dořekl, začali protestovat.
"Ale profesore, my na Řád nechceme!" prohlásila Hermiona pevně, jako by vyloučila jakoukoliv možnost, že by se tam ukázali.
"Smím vědět proč?" pozvedl zkoumavě obočí. McGonagalová stiskla rty do tenké linky.
"Nemůžu tam," ozval se Harry, přesně jak se domluvili.
"Proč?" znovu se zeptal.
"Protože mi ten dům připomíná Siriuse, proto! Nechci tam! Už nikdy víc!" zatvrzele si stojí za svým.
"Prosím, pane profesore, není jiná možnost?" poprosila Marleen.
"Přesně tak. Navíc nevím, jak by tam snášeli zrovna mě," přiznal Draco a sklopil oči k zemi. Zatím jim vše vychází, tak to nesmí pokazit.
"Dobrá..." protáhl Brumbál a na chvíli se odmlčel. "V tom případě...Severusi?" obrátil se na obávaného profesora lektvarů.
"Ano?" pozvedl obočí. Už před touto schůzí byl informován o plánu čtyř studentů, stejně jako Fox s Sharon a bystrozory.
"Myslím, že jediná další možnost bude, že by sis je na prázdniny vzal k sobě ty," vyslovil přesně ty slova, která chtěli slyšet. Není si ani vědom toho, že se zachoval přesně tak, jak oni předpokládali a doufali.
"To snad nemyslíte vážně?" zeptal se mrazivě. "Chcete po mě, abych trávil s těmito nebelvíry, a zvláště s Potterem, více času, než je nutné?"
"Přesně o to tě žádám, Severusi. Není jiné bezpečnější místo, než tvůj dům, kam bych je mohl na prázdniny poslat," přikývl.
"A co Lupin?!" snaží se ho přesvědčit, aby Brumbál nenabyl podezření, že to mají už domluvené.
"Nezapomínej, že ten nyní bydlí na ústředí Řádu, a také na jeho menší problém s úplňkem."
"Potter má ten samý problém, pokud jste zapomněl!" připomněl mu Snape a střelil očima po zmíněném.
"Já vím, ale nechci ohrozit další tři studenty."
"A Fox?"
"Bohužel," promluvil tichým hlasem ze svého místa a nedává na sobě nijak znát, že ho tato situace, kterou čtyři studenti vymysleli, baví. "Můj byt je příliš malý na to, aby se do něj vlezli další čtyři nocležníci."
"Vidíš, Severusi? Jsi jediná jiná možnost, když nechtějí na ústředí." Brumbál se na něj pronikavě zahleděl. "Budou to jen jedny prázdniny." Snape hodnou chvíli mlčel, než odpověděl.
"No tak dobrá!" zavrčel nakonec a zahleděl se na studenty, kteří nasadili víc než nesouhlasný výraz.
"Pak je to vyřešeno!" ukončil debatu Brumbál dřív, než studenti mohli protestovat. Snape zmizel v zelených plamenech v krbu. "Doufám, že Vám to nevadí, Sharon?" obrátil se na bystrozorku.
"Ne, aspoň Marleen bude s přáteli," pokrčila rameny. Brumbál přikývl a všichni z jeho pracovny odešli, až na McGonagalovou a Kyngsleyho. Sharon s Foxem a studenty zamířili rovnou do jejích komnat, kde už na ně čeká pět bystrozorů.
"Tak?" vyhrkla Angela, jakmile se za posledním zavřely dveře.
"Prázdniny budete trávit u Snapea, takže je to všechno OK!" usmála se na ně Hermiona.
"Už jsem se bál, že budeme muset na ten Brumbálův Řád!" oddechl si Thomas a rozvalil se v pohodlném křesle.
"Ani mi nemluv," přidala se Angela a protáhla se. "Ale na Vánoce se vrátíte, ne? Pochybuji, že vás nikdo nebude chtít navštívit," zahleděla se na ně s očekáváním odpovědi. Studenti se automaticky obrátili na Foxe, který stroze přikývl.
"Ale jen na jeden den," dodal, přešel k oknu a vyhlédl na rozlehlé pozemky pokryté sněhem. Harrymu neuniklo, že Glorie sleduje každý Foxův nepatrný pohyb. I on se zahleděl k oknu, kde Fox stojí a nevnímá, že si všichni o něčem zaujatě povídají. Trhl sebou šokem, když před oknem přelétl podivný stín. Zděsil se, když si vzápětí uvědomil, že to je Crow. Velká vrána s rudě žhnoucíma očima se usadila na parapetu. Oči upřel na Foxe, který okno otevřel. Crow však nevlétl dovnitř a jen sedí a upřeně sleduje profesora. Hovor v místnosti utichl a všichni se zahleděli na ten výjev.
Fox pomalu zvedl ruku a nechal ji viset ve vzduchu před vránou. Po chvíli Crow natočil hlavu ke straně, ale Fox se ani nepohnul. Jen stojí s napřaženou rukou. Trvalo to několik minut, ale vypadalo to jako celá věčnost, když Crow roztáhl křídla a přelétl z okna na Foxovu ruku. Silné pařáty pevně sevřely jeho předloktí.
Harry párkrát zamrkal a pohlédl na Glorii, která se usmívá. Stejně tak i ostatní bystrozoři. Marleen zamyšleně hledí na toho velkého ptáka. Podíval se na Hermionu, která se střetla s jeho očima a pousmála se. Draco těká pohledem z Foxe na vránu.
"Vrátil se?" zeptala se šeptem Glorie.
"Přichází a odchází, jak se mu zlíbí. Na to nezapomeň," odpověděl jí Fox stejně tiše a volnou rukou pohladil Crowa po peří. "Přišel mě zkontrolovat," dodal a obrátil se čelem k přítomným.
"Bude cestovat s vámi?" nadhodila Angela a usmívá se od ucha k uchu. Je ráda, že Crow je zpátky u Foxe, i když možná jen na chvíli.
"Podle toho jak se sám rozhodne," řekl nezaujatě a pohlédl do očí tomu děsivému tvorovi. Vydal ze sebe podivný zvuk a vrána mu odpověděla krákáním. "Říká, že si to ještě musí rozmyslet," oznámil, jako by bylo úplně normální takto se bavit s vránou. Harry se nad tím pousmál. Moc dobře ví, jaké to je bavit se zvířetem. Vždyť on sám umí mluvit s hady. Crow roztáhl křídla a přelétl na opěradlo prázdného křesla, kam se vzápětí posadil Fox. Vypadá to, jako by se mu ulevilo. Jako by z něj spadla trocha napětí. Prolétlo Harrymu hlavou, když pozoroval Foxe, jak se baví s Sharon, která sedí vedle něj.
Dalšího dne ráno se čtveřice přátel probudila časně ráno. Všichni čtyři se sešli ve Velké síni na snídani, ale moc toho nesnědli. Už dnes. Už dnes večer opustí tento hrad a Fox je bude pořádně učit. Již několikrát se ho ptali, kam půjdou, ale nikdy jim neodpověděl. Vždy jen řekl, že se to časem dozví. Nic víc, nic míň. Nejspíš jim to nepověděl schválně, aby se náhodou někde neprořekli. Po snídani se vydali do pokojů Sharon, kde na ně už všichni čekají.
"Teď už jen chybí poslední přísada do mnoholičného lektvaru," poznamenal Snape a hledí na pět lidí, kteří dnešního večera opustí hrad. Fox nepatrně přikývl a kouzlem si přivolal nůžky. Vzal si do ruky své dlouhé vlasy sepnuté do ohonu a z jejich délky ustřihl přibližně čtyři palce. Ustřižené vlasy uložil do skleněné lahvičky označené jeho jménem a podal ji Danielovi. Nůžky předal Hermioně, která k němu byla nejblíže. Udělala přesně to stejné a lahvičku a předala Glorii. Další byla Marleen a ta své vlasy podala Angele. Harry se ušklíbl, když se mu dostaly do ruky nůžky, a ustřihl si celý svůj menší culík. Uvolněné vlasy mu hned spadaly do obličeje. Poté předal lahvičku s vlasy Thomasovi. Draco se zachoval stejně, jako Harry, a své vlasy svěřil Philipovi.
"Dobře," kývl Snape a vyndal z vnitřku svého hábitu pět stejných čutor. "Každá z nich má obsah dvou kotlíků lektvaru. Nesmíme moc plýtvat těmi vlasy, protože nevíme, na jak dlouho to bude," poznamenal a každému z náhradníků předal jednu plnou kouzelnickou čutoru. Každý z nich dovnitř vhodil vlas toho, koho budou zastupovat.
"Moc se na to netěším," přiznal Thomas a lokl si hustého lektvaru s odpornou chutí. Zašklebil se. Všichni následovali jeho příkladu. Trvalo to jen chvíli, než se z nich staly přesné kopie studentů a profesora, s tím rozdílem, že oni mají o něco delší vlasy, než originály.
"Hurá zpátky do školních let!" poznamenala kopie Marleen a všechny tím rozesmála.
"Tady máte školní hábity!" podala jim je Sharon. Bystrozoři, nyní školáci, poděkovali a přesunuli se do vedlejších místností, aby se převlékli. Po chvilce se vrátili a vytáhli své hůlky, stejně jako jejich originály. Pravý Fox hůlky bystrozorů opředl iluzí, aby vypadaly totožně, jako hůlky pravých studentů. U Daniela to problém nebyl, protože Fox hůlku nepoužívá, takže nikdo neví, jak vypadá, a ani ji používat nemusí.
"Ještě menší drobnost," podal pravý Fox stříbrný přívěsek kopii Harryho.
"No vidíš, málem bych zapomněl!" pousmál se a vzal si od něj přívěsek tvaru hlavy vrány a připnul si ho na krk.
"Tak, to je snad všechno," povzdechla si kopie Hermiona a na všechny se usmála.
"Přesně tak. Takže..." protáhla kopie Draca. "Hodně štěstí a o Vánocích se uvidíme!" rozloučil se s pravými studenty a Foxem. Rozloučili se i ostatní a poté všechny kopie studentů opustily komnaty Sharon, aby se vrátili na kolej a začali dělat domácí úkoly. I kopie Foxe se s nimi rozloučil a odešel do jeho pracovny.
"Nashledanou o Vánocích!" rozloučil se Snape a než stačil zmizet v zelených plamenech v krbu, podal Foxovi kus pergamenu.
"Co je to?" zeptal se a hledí na kus přeloženého pergamenu.
"Adresa, kam máte na Vánoce dorazit," vysvětlil jednoduše a zmizel. Fox ji pečlivě schoval u sebe v hábitu a pohlédl na čtyři studenty sedící na gauči. Sharon sedí naproti nim a kouká smutně do země.
"Koupil jsem vám pár věcí. Nemůžete se po světě pohybovat ve školních hábitech, byli byste příliš nápadní," promluvil k nim tichým hlasem. "Moc toho zatím nepotřebujete. V zimě tolik cestovat nebudeme," dodal a posadil se do křesla vedle Sharon. Na chvíli zavládlo ticho. Všichni ví, že to bude těžké. Nejen pro bystrozory, kteří si začali "hrát" na studenty, ale i pro čtyři studenty, kteří opustí školu se svým profesorem a mistrem, jen aby se mohli naučit víc, než by jejich vrstevníci měli umět.
"Upravím vás!" přerušila ticho Hermiona, které to začalo lézt na nervy a znervózňovat. Při těch slovech hypnotizovala pohledem Harryho a Draca.
"Proč?" zeptali se nechápavě, protože je zaskočila.
"Jak jste si ustřihly ty culíky, tak vypadáte strašně!" oznámila jim tu skutečnost, čímž je moc nepotěšila. Oba nakonec přikývli a Hermiona se chopila nůžek. Potřebuje něco dělat. Jen tak v tichosti sedět a nic nedělat, ji znervózňuje víc, než si je ochotna přiznat. Oběma kamarádům vlasy zkrátila a sestříhala. Snažila se co nejvíce to šlo a dala si načas. Oba mají vlasy pořád delší a spadají jim do obličeje, ale už je nedají do culíku, jako předtím. Jakmile byla hotová, uklidila po sobě nepořádek a posadila se zpátky na své místo.
"Doufám, že budete v pořádku. Všichni," promluvila Sharon tiše a ustaraně se podívala na svoji jedinou dceru.
"Neboj, mami, budeme v pohodě!" snaží se ji Marleen povzbudit.
"Slibuji, Sharon, že na ně dám pozor. Na všechny!" pronesl Fox vážným hlasem, čímž ji aspoň trochu uklidnil. Vděčně se na něj usmála. "Ale hlavně se nám nesnaž nic posílat," upozornil ji.
"Já vím. Sova by vás mohla prozradit. Ale vy se mi někdy ozvěte. Znáš přece to kouzlo na doručení pošty, ne?" nadhodila a pozoruje Foxe.
"Znám. Funguje jen tehdy, když přesně víš, kde ta osoba je," přikývl. "Je mi jasné, že ty Bradavický hrad neopustíš, takže tento druh pošty bude funkční. Samozřejmě budeme muset být velice opatrní, takže ti moc podrobné informace dávat nebudeme, pokud vůbec. A budeme psát jen minimálně."
"S tím počítám. Aspoň budu vědět, že jste všichni naživu a v pořádku. To mi bohatě stačí!" pousmála se. Rozhovor se naštěstí stočil jiným směrem, takže se přestalo myslet na nadcházející odchod. V poledne Harry zavolal Dobbyho, aby jim přinesl oběd. Ten nadšeně souhlasil a během chvíle jim donesl obrovský podnos plný jídla. Všichni společně se mlčky najedli a po obědě si opět povídali, aby se nemyslelo na večer, který přišel velmi brzy.
"Je čas jít!" upozornil chvíli před půlnocí Fox a zvedl se z křesla. Kouzlem si nechal přivolat pět menších černých tašek přes rameno. Všechny naprosto totožné. Jako by přesně věděl, komu patří která, předal každou z nich novému majiteli. "Najdete v ní nějaké oblečení, tak se běžte převléct," informoval je. Sám si svoji tašku přehodil přes rameno a přešel k oknu, kde zůstal stát a dívat se na zasněžené pozemky. Studenti neváhali a rozešli se do vedlejších místností.
"Hábity tu potom nechte. Vyčistím je a předám dvojníkům!" řekla jim Sharon dřív, než za sebou stačili zavřít dveře. Všichni čtyři přikývli. Převlečení do černého oblečení se vrátili zpátky. Všichni od Foxe dostali černé pohodlné kalhoty, boty stejné barvy a každý dostal košili jiné barvy. Harry dostal zelenou, Draco bílou, Hermiona světle modrou a Marleen červenou. Přes to má každý oblečený černý dlouhý kabát, který je opatřený kouzly, aby jim v nich nebyla zima a nepromokly. Když se dívali do tašky, našli ještě několik kusů oblečení ve stejných barvách.
"Sluší vám to!" pochválila je Sharon, když je spatřila. "Ty barvy i velikost jsi trefil přesně!" obrátila se na Foxe, který stále hledí z okna. Pouze přikývl na souhlas a odvrátil se od okna. Všechny přelétl očima a opět přikývl.
"Půjdeme!" rozhodl a přešel ke dveřím, kde zůstal stát. Sharon přešla ke své dceři a pevně ji objala.
"Dávej na sebe pozor, zlato!" zašeptala a políbila ji na tvář. "Tohle si vezmi!" sundala si z krku řetízek z bílého zlata s přívěskem z téhož kovu a fialového drahokamu a dala jí ho do ruky.
"Děkuji mami," pousmála se Marleen a řetízek si připnula. Sharon se pousmála a kývla. Objala na rozloučenou i Hermionu a chlapce. Všichni čtyři studenti přešli k Foxovi, který už na ně čeká.
"Mám něco, co by se mohlo hodit," nadhodil Harry a z kapsy vytáhl Pobertův plánek.
"Harry! Ty jsi ho vzal?!" zeptala se nadšeně Hermiona, protože takhle bude jejich odchod jednodušší.
"Co je to?" zeptal se Fox a dívá se na prázdný pergamen. Harry na něj zamířil hůlkou a pronesl, "Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti!" Po jeho slovech se na pergamenu začal vynořovat plánek Bradavického hradu a každý člověk v něm.
"Tento plánek nám zajistí, že po cestě pryč nikoho nepotkáme," oznámil mu Harry a začal prohlížet chodby. Nikde ani živáčka. Všichni studenti jsou ve svých ložnicích a profesoři ve svých komnatách. Brumbál je ve své pracovně a jako vždy přechází sem a tam. Filch něco dělá ve své pracovně a paní Norisová, jeho kočka, je s ním.
"Vzduch čistý!" informoval s úsměvem. Poté pohlédl na profesora Foxe a plánek mu podal. "Myslím, že teď bude nejlepší, když si ho vezmete k sobě," poznamenal. Fox kývl a plánek si od něj vzal. Kývl Sharon na rozloučenou a spolu se studenty vyšel na ztemnělou chodbu. Naposledy se na Sharon podívali a zavřeli za sbou tiše dveře.
"Zase se někdy uvidíme. Dávejte na sebe pozor!" zašeptala k zavřeným dveřím a po tváři jí stekla osamocená slza.
Skupinka pěti lidí pospíchá co nejtišeji po temných chodbách směrem k východu. Nedělá jim to žádné problémy, protože Fox podle plánku kontroluje, jestli není nikdo poblíž. Mají štěstí a chodby jsou úplně prázdné. Zpomalili až před bránou vedoucí ze Vstupní síně na zasněžené pozemky.
"Běžte první, já půjdu hned za vámi. Musíme zahladit stopy. Kdyby ráno našli stopy ve sněhu vedoucí pryč z pozemků, bylo by to příliš podezřelé." Studenti přikývli a vyšli do chladného večera. Sních pod nohama jim nepříjemně křupe, ale s tím nic nenadělají. Fox jim je těsně v patách a používá neverbální kouzla na zahlazení stop. Netrvalo to dlouho a dostali se k bráně vedoucí z pozemků. Fox ji odjistil a mohli odejít. Jakmile ji zavřel z druhé strany, znovu ji zabezpečil. Ušli ještě několik metrů, než se s nimi Fox přemístil pryč.
"A kdeže to jsme?" nadhodil Draco, když se ocitli na neznámém místě. Znepokojilo ho, když zjistil, že z jedné strany se rozkládají vysoké hory a z druhé hluboký les.
"Nelíbí se mi tu," přiznala Marleen a Hermiona přikývla na souhlas. Fox nic neřekl a vykročil podél hor. Studenti ho v rychlosti následují, aby se jim neztratil. Ušli pěkný kus cesty, když se před nimi vynořila úzká cesta do hor. V té tmě a závějích ji Harry skoro přehlédl. Fox se vydal právě po té cestě nahoru. Hermiona si s Harrym vyměnila nechápavý pohled, ale profesora následuje dál.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama