close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SZ 8. Kapitola - Bradavická škola čar a kouzel 2/2

20. února 2011 v 10:39 | Taria
av

8. Kapitola

Bradavická škola čar a kouzel

2/2


add

          Klobouk dozpíval a nastalo ticho. Brumbál začal tleskat, aby písničku ocenil a další se k němu přidali. Harry ji moc nevnímal, přesto mu některé úseky uvízly v hlavě. Naděje? Co bylo ztracené, bylo nalezeno? Ne, to určitě nebyla narážka na mě! Zavrhl jakoukoli možnost, že by se o něm v písničce zmínil, i když to tak pro něj vyznělo. Zařazování začalo. Nevnímal, kam jednoho prváka za druhým klobouk poslal. Nejvíce ho totiž otrávilo, že právě jeho si nechali naposledy. Když byli všichni prváci pryč, myslel, že už půjde na řadu, ale spletl se. Brumbál povstal, aby něco řekl. Protočil očima. Moc nechce slyšet, co ten starý blázen bude říkat.
          "Rád bych zde přivítal jak nové tváře, tak i ty staré. Další školní rok nám započal a já mám tu čest vám oznámit, že k nám přestupuje nový žák z irské soukromé školy. Nastoupí do šestého ročníku. Harry Gregory!" Vyvolal jeho jméno a pokynul Harrymu, aby přistoupil ke stoličce a nasadil si klobouk. Povzdechl si a už smířený s tím, že je středem pozornosti, se posadil na stoličku a nasadil si klobouk.
          "Podívejme se, koho pak to tu máme!" ozval se mu v hlavě hlas. To k němu promluvil klobouk. Nedal na sobě znát žádné překvapení. "Pan Potter! Čekal jsem, kdy tě tu uvidím…"
          "Jsem Gregory!" opravil ho v duchu a protočil nad ním očima. Klobouk se zachichotal.
          "Jistě, jistě… Omlouvám se… Moc jsem se na tvou hlavu těšil. Tví rodiče byli zajímaví lidé, to se musí nechat. Ani ty nemáš špatnou hlavu! Vidím odvahu a poctivost, což ukazuje na Nebelvír. Ale máš v sobě i lstivost a vypočítavost, náležící pravému Zmijozelu. Velmi zajímavé, ano…" odmlčel se a začal přemýšlet. Harry už začal skoro usínat, tak dlouho se klobouk nemohl rozhodnout, když konečně vyřkl ortel. "NEBELVÍR!" Harry se zvedl, sundal si klobouk a odešel ke kolejnímu stolu, kam byl zařazen. Tleskalo mu jen několik málo lidí. Nikdy se totiž nestalo, že by se klobouk rozhodoval tak dlouho. Dokonce to vypadalo, že se nevyjádří. Sedl si na volné místo naproti Hermioně a jejím přátelům. Jinde na kraji bohužel volno už nebylo.
          "Vítej v naší koleji!" usmála se na něj Herm a Harry kývl na znamení díku. Brumbál opět promluvil, ale moc ho nevnímal. Postřehl jen cosi o seznamu zakázaných věcí, a že jejich nový profesor OPČM dorazí až zítra, poté jim popřál dobrou chuť a stoly se začaly prohýbat hromadou různých jídel. Zamračil se, když si všiml, jak si Ron kousek od něj nacpal na talíř hromadu jídla a začal to do sebe soukat jedno přes druhé. Znechutilo ho to. Sám si nabral hranolky a steak. Pokusil se při jídle ignorovat ty zvědavé pohledy od kolem sedících spolužáků. Jsou mu značně nepříjemné. Po hlavním jídle přišel na řadu dezert. Vzal si trochu ovocného salátu a přitom si prohlédl učitelský sbor. Střetl se očima s profesorem lektvarů, který si ho chvíli měřil, ale poté se odvrátil. Dojedl svůj salát a zůstal znuděně sedět. Hostina skončila a všichni se zvedli k odchodu. Hermiona s Ronem, alias primuska a primus, si k sobě svolali všechny prváky a zavedli je do nebelvírské věže. Harry je následoval, aby se neztratil a poslouchal Hermioniny rady. Hned po vstupu do společenky našel pokoj, kde už na něj čekají jeho věci. Má ho společně s dalšími čtyřmi kluky z jeho ročníku. Jeho postel je úplně vzadu. Přešel k ní a otevřel si kufr. Na noční stolek si vyskládal fotografie pro něj nejdůležitějších lidí, neboli Abigail s Alexem, Red, Connie, Max, dvojčata s jeho mistrem, který mu začíná pít krev, a nechybí ani Marcus, se kterým se seznámil v prváku na ISŠ. Do stolku si vyskládal všechny učebnice a své nejoblíbenější knížky. Ty se mu tam bohužel všechny nevešly. Nezapomněl si ani nachystal budík, který si natáhl na příslušnou hodinu ranní. Rovnou se převlékl a zalehl do postele. Nikomu ze spolužáků se s ním moc mluvit nechce. Jen Nevill ho při příchodu pozdravil, nikdo jiný. Zatáhl kolem své postele závěsy a zůstal civět do stropu, dokud se k němu nedostal vytoužený spánek.

          Probudil se velmi brzy. Hodinu před svým budíkem. S povzdechem zrušil jeho nastavení, aby pak neprobudil spolužáky. Z kufru si vzal školní uniformu a zamířil do koupelny. Má čas, tak se rozhodl dát si pořádnou sprchu. Nechal na sebe dopadat pramínky vřelé vody. Voda bičuje jeho zjizvené tělo a příjemně ho uvolňuje. Umyl si i vlasy. Vylezl ze sprchy a řádně se osušil. Vlasy si osušil pomocí kouzla, aby po škole nechodil s mokrou hlavou. Stáhl je do obvyklého neupraveného culíku a plno pramenů si nechal v obličeji. Oblékl se do školního hábitu a před zrcadlem si do očí nasadil kontaktní čočky. Dodělal si ranní hygienu a tiše se vytratil do společenky. Chvíli tam zůstal, než zamířil do Velké síně na snídani. Je ještě brzo, ale už by mohla být otevřená. Měl štěstí. Sice je ještě prázdná, až na dvě přítomné profesorky, které si ho nevšímají a baví se mezi sebou. Posadil se ke stolu Nebelvíru a začal snídat. Postupně se do síně začali trousit rozespalí studenti. K Harrymu si přisedla Hermiona a s ní i příchozí Ron, tomu to ale není po chuti a dává to znát svým výrazem všem okolo.
          "Dobré ráno!" pozdravila ho nadšeně. Odpověděl jí kývnutím a napil se ze svého šálku kávy. Mlčky ji popíjel a sledoval vcházející a odcházející studenty. Dopil a vstal k odchodu.
          "Nechceš na mě počkat? Zavedla bych tě k učebně. Pochybuji, že se zde vyznáš!" nadhodila a zahleděla se na Harryho. Povzdechl si a posadil se zpět ke stolu. Má pravdu. Nevyzná se tady a nejspíš by se ztratil.
          "Co vůbec máme první hodinu?" vypadlo z Rona a podíval se na Hermionu. Vůbec se mu nelíbí, že mu nabídla pomoc s hledáním učebny.
          "OPČM!" prohlásila a dojedla v rychlosti snídani. "A jestli chceš jít s námi, tak pohni!" usmála se na něj sladce a vstala k odchodu. Harry se k ní přidal a společně vyrazili ze síně. Ron je doběhl a mlčky nasupeně pozoruje Harryho. Hermiona se ho nějak snažila zatáhnout do hovoru, ale nepovedlo se jí to. Nakonec celou cestu vedla monolog. Před učebnu dorazili jako první. Postupně se k nim začali přidávat jejich nebelvírští spolužáci a i zmijozelští. Přesně se zvoněním se dveře učebny otevřeli a studenti se začali přesouvat z chodby do třídy. V tichosti se posadili do lavic a nachystali si věci. Profesora ale nikde nezahlédli.
          "Přeji hezký den!" ozval se pobavený hlas od dveří učebny. Všichni se ohlédli a všimli si přibližně třicetiletého muže ležérně se opírajícího poblíž vchodu do učebny. Nikdo si ho předtím nevšiml. Udiveně si ho prohlédli. Jako jediný z profesorů a nejspíš momentálně z celého hradu je oblečen do mudlovského oblečení. Na sobě má černé kožené kalhoty, bílou košili a neuvázanou kravatu. Na rukou má navlečené černé rukavice, čemuž se nejeden student podivil. Delší hnědé vlasy mu splývají podél krku kousek nad ramena. Nikomu neuniklo, že se mu po levé tváři od nosu, přes čelist až na krk a dál na rameno táhne skoro zhojené zranění. Harry si nemůže pomoct, ale někoho mu silně připomíná. Jenže koho?
          "Vítám vás na naší první společné hodině Obrany proti černé magii!" začal hodinu a pevným krokem se vydal ke katedře. Ruce složené na hrudi, na rtech mu pořád hraje vypočítavý úsměv. Opřel se o svůj pracovní stůl a zahleděl se na studenty. "Mé jméno je Denny Sturges! Vy mě ovšem budete oslovovat buď profesore Sturgesi, nebo pane Sturgesi," představil se a Harry na něj zůstal zírat. Denny Sturges! Ten Denny, kterého potkal v mudlovském hotelu před jedenácti lety? Je to opravdu ten samý člověk? Jistě, musí to být on. Sice je to už hodně let, ale pořád si je v obličeji podobný. Ale proč tehdy pracoval v tom hotelu, když je kouzelník? To mu nedává smysl. Raději se zase vzpamatoval, protože celou dobu nevnímal profesorovu řeč. Nejspíš mluvil o nějakých pravidlech v jeho hodinách.
          "Takže…" protáhl a s šibalským úsměvem je přelétl očima. "Hned na začátek si dáme takový malý testík. Bude to pro vás všechny opakování, neboli vše, co bude v testu, byste měli z předcházejících let vědět. Proto doufám, že ho každý zvládne!" prohlásil. Po jeho slovech se ozvalo nesouhlasné zaúpění žáků. Umlčel je jediným pohledem. Namířil hůlkou na hromádku pergamenů na svém stole a ty se okamžitě rozdaly. Test má dohromady padesát otázek, na které musí odpovědět. "Máte na to čas do konce této hodiny a i celou příští," oznámil jim. Mají totiž dvouhodinovku a svou úvodní řečí ztratil půl hodiny. Je mu to ale jedno. Počítal s tím. Posadil se na svůj stůl a pozorně sleduje studenty, aby někdo nepodváděl. Občas někoho napomenul. Přesně na konci druhé hodiny všem testy vzal a propustil je. Harry chtěl zůstat chvíli déle a promluvit si s profesorem, ale byl nemilosrdně odtáhnut Hermionou na další hodinu se slovy, že by nedorazil včas a u lektvarů si to nemůže ani náhodou dovolit. Nakonec se podvolil a po jejím boku dorazil do sklepení, kde už byli i všichni Zmijozelští.
          "Podívejme! Nebelvírská šprtka si nabalila nováčka!" prohlásil posměšně někdo ze Zmijozelu. Všichni se na toho dotyčného podívali. Hermionu zaskočilo, že to nebyl zrovna Malfoy, od kterého by to čekala spíš. Ten stojí opodál a vše sleduje.
          "Žárlíš?" ušklíbl se Harry, a aby ho vyprovokoval víc, vzal Hermionu kolem ramen a přitáhl si ji k sobě blíž. Zmijozelák sklapl, čímž se rozesmáli Nebelvírští studenti. Harry protočil oči a spolužačku pustil. Ron se na něj vražedně podíval a odtáhl ji co nejdál od něj. Harry se na něj zamyšleně podíval. Nejspíš tu žárlí někdo jiný… Ušklíbl se v duchu a opřel se o jednu stěnu. Snape je přesně se zvoněním pustil dovnitř. Harry si sedl do poslední lavice. Hermiona si přisedla k němu a s ní s velkou nevolí i Ron.
          "To, že jste se dostali do Pokročilých lektvarů, berte jako privilegium. I když nechápu, jak se sem někteří z vás dostali," pronesl s úšklebkem a podíval se na Rona. "Berte na vědomí, že stačí mít tři nedostatečné známky a budete vyhozeni, protože s takovými výsledky tu nemáte co dělat!" informoval je hned zkraje, aby všichni věděli, na čem jsou. Ron tiše zaúpěl. Harrry se nepatrně ušklíbl. Nejspíš tu ten zrzek dlouho nevydrží. "Dnes mi připravíte lektvar Zapomnění, takže to berte jako opakování. Kdo jste si již vytáhli učebnice, tak je schovejte! Postup tohoto jednoduchého lektvaru musíte znát zpaměti!" zadal jim práci a posadil se za katedru, kde je začal pozorně sledovat. Hlavně nováčka, čehož si Harry všiml. Bez protestu schoval svoji učebnici. Tento lektvar zná až moc dobře. Vydal se ke skříni s přísadami a začal si brát všechny, které do daného lektvaru patří. Bohužel musel jít nadvakrát. Vše si řádně rozložil na své lavici a začal připravovat. Nachystal si kotlík a zapálil pod ním. Hned začal. Tento lektvar už dělal mnohokrát, tak mu nebude dělat sebemenší problémy. Aspoň v to doufal. Plně se začal soustředit jen na lektvar a snaží se ignorovat Rona, který se každou chvíli ptá Hermiony na postup. Ta se mu snaží nenápadně radit. Hlavně aby na to nepřišel Snape.
          "Pane Weasley, pokud vím, tak jsem neřekl, že je to společná práce!" ozval se mu za zády hlas profesora lektvarů. Ron se zasekl a pohlédl na Snapea. "Strhávám Nebelvíru deset bodů!" ušklíbl se škodolibě. "Jak se tak dívám, stejně Vám moc rady slečny Grangerové nepomáhají!" zhodnotil jeho výtvor. Profesor přešel k Harrymu a přes rameno mu nahlédl do jeho kotlíku. Chtěl mít nějakou poznámku ohledně neschopnosti nováčka, ale Harry mu to překazil. Jeho lektvar je připravován zcela dobře a bez chyb. Nic neřekl a přesunul se k dalším nebelvírským žákům, aby jim mohl strhnout další body. Harry se za profesorem chvíli díval, ale hned se vrátil ke své práci. Už jen pár přísad a na chvíli povařit a bude směs na vymazání paměti hotová.
          Po lektvarech měli hodinu volno a pak následoval oběd. Celou tu dobu trávil s Hermionou, i když se s ní nebavil. Ona si toho očividně nevšímala a tiše si ve společenské místnosti vedle něj dělala úkoly, stejně jako on. Na oběd šli také společně, samozřejmě také s Ronem, který ho celou cestu provrtával nasupeným pohledem. Hned na začátku bylo Harrymu jasné, že ti dva spolu nebudou vycházet. Po obědě je čekalo přeměňování s profesorkou McGonagalovou. Od té také dostali dlouhý test na zopakování předchozích látek. Jakž takž ho zvládl. Pro dnešek už mají naštěstí volno. Vrátil se do věže, kde si ve společence zabral jedno z pohodlných křesel a začal dodělávat domácí úkol z lektvarů, který nestihl během volné hodiny. Hned poté udělal úkol do přeměňování. Skončil před půl pátou. Všechno učení si odnesl do ložnice a řádně si ho uklidil. Poté se vydal najít kabinet profesora OPČM. Do večeře má ještě čas. Na cestu se zeptal Hermiony a ta mu ochotně poradila. Řídil se podle jejího popisu, tak mu cesta nedělala žádné problémy. Na místo došel necelých dvacet minut od odchodu z věže. Zaklepal na dveře a čeká na vyzvání. Nemusel na chodbě stát dlouho a zevnitř ho vyzval hlas profesora. Vešel a zavřel za sebou dveře.
          "Ahoj Harry. Čekal jsem, že přijdeš," poznamenal, když ho spatřil.
          "Takže si mě pamatuješ?" nadhodil s úšklebkem a posadil se do křesla, které mu bylo mlčky nabídnuto.
          "Jistě. Nejprve jsem si nebyl jist, jestli to jsi ty, ale pak jsem viděl ten onyx," ukázal na kámen visící na řetězu kolem Harryho krku. Už dávno ho nemusí schovávat pod oblečením. "A také podle té jizvy na pravé tváři. Bylo mi jasné, že se ti to nezhojí bez následků," povzdechl si. "Hodně jsi vyrostl…"
          "Už nejsem to vystrašené pětileté dítě," přikývl Harry a sleduje Dennyho tvář. "Co se ti stalo?" kývl hlavou směrem k nezhojenému zranění, které je velmi dobře viditelné.
          "Smrtijedi," pokrčil rameny, jako by se nic nestalo.
          "Nevěděl jsem, že jsi kouzelník. Zvláště, když jsi pracoval v mudlovském hotelu," přešel jeho odpověď bez jakékoliv poznámky.
          "Potřeboval jsem si vydělat na studium a tam platili nejlépe, i když jsem to srovnával s prací, která mi byla nabízena na ministerstvu," pokrčil rameny. "Ani se tě nebudu ptát, co se tehdy stalo, když ses vykradl jeden den z hotelu a už ses nevrátil. Mave mi tehdy řekla, že těm lidem volala sociálka, tak jsem si podrobnosti domyslel," nadhodil.
          "Tipl bych, že sis je domyslel správně," víc se k tomu nevyjadřoval. Denny přikývl a podíval se na hodiny nad dveřmi.
          "Začala večeře, půjdeme?" pozvedl obočí a zvedl se k odchodu. Harry přitakal a přidal se k němu. Po cestě si začali povídat. Denny, spíš profesor Sturges, se z něj snažil dostat nějaké podrobnosti z jeho života, který se v jeho pěti letech tak najednou zvrhl, ale nedostal z něj skoro nic. Raději změnil téma a začal mluvit o své práci jako profesor OPČM. To už byl Harry výřečnější. Společně vešli do Velké síně, která už je skoro plná. Plno studentů včetně profesorů se na příchozí udiveně podívali. Podivná dvojka, nový profesor a přestupující žák. Že by se znali?
          "Uvidíme se později!" kývl na rozloučenou profesor a vydal se k profesorskému stolu, kde se usadil vedle profesora lektvarů. Harry odešel ke stolu své koleje a posadil se k Hermioně, která na něj zamávala, aby se přidal k ní a Ronovi. Na něj se raději ani nepodíval a nandal si na talíř kus pečeného kuřete a vařené brambory.
          "Ty se znáš s profesorem Sturgesem?" nadhodila Hermiona směrem k Harrymu.
          "Nevím, jestli se dá říct, že ho znám. Seznámil jsem se s ním, když mi bylo pět let a od té doby jsem ho také neviděl," pokrčil rameny a dal se do své večeře. Hermiona se ho ptala ještě na něco, ale už ji moc nevnímal. Po jídle odešel z hradu ven a začal se procházet po pozemcích, kde je i několik studentů a relaxují. Zákaz vycházení z hradu je až od osmi, takže má nějakou dobu čas. Svoji procházku po pozemcích zakončil u černého jezera, kde zůstal stát a dívat se do dálky, kde za obzorem začíná západ slunce. Vždy miloval západy slunce. Už jich pozoroval tolik. Vždy jsou něčím odlišné, ale také stejné. Ani si nevšiml, že se k němu někdo přidal.     
          "Vím, že jsi chodil na jinou školu a přestoupil jsi…" promluvil vedle něj profesor Sturges. Harry to nečekal a nepatrně sebou trhl. Avšak neodpověděl. "Proč?"
          "Nechci o tom mluvit," zašeptal skoro neslyšně.
          "Má to co dočinění s těmi dalšími jizvami, co máš po těle?" snaží se hádat. Harry se na něj zkoumavě podíval.
          "Jak o nich víš?" zeptal se opatrně a zkoumavý pohled se změnil v podezřívavý.
          "Jak jsi v hodině psal, sjel ti rukáv z ruky a odhalil tak předloktí. Všiml jsem si jizvy, docela hluboké. A na tvém obličeji, pod okem je další, která určitě není od těch lidí, když jsi byl malý…" objasnil, jak na to přišel. Harry si povzdechl a odvrátil se.
          "To je výslech?" protočil očima. Má jisté podezření. "Kdo chce vědět podrobné důvody, že jsem přestoupil? Ty nebo Brumbál?!" zvyšuje hlas a nevraživě si ho změřil pohledem. Ani se na něj nepodíval a zamířil zpátky k hradu. Pár studentů, kteří také ještě byli na pozemcích, se po něm poplašeně podívali, protože jeho výlev zaslechli.
          "Pro tvoji informaci, to jsem chtěl vědět já! Nevím, proč by se to měl Brumbál snažit zjistit přese mě?" křikl za ním ještě. Harry se ani nezastavil a odešel rovnou zpátky do věže, do ložnice jeho a jeho spolužáků. Zamířil ke své posteli a hned se na ni svalil. Ron se na něj nevraživě podíval a zmizel pryč. Harry zůstal v místnosti sám. Povzdechl si a zamířil do koupelny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tasami Tasami | 20. února 2011 v 14:15 | Reagovat

Jo mám první komentář!!! :-D
ta kapitola je super ale už se těšim na nějakou akci nebo vzpomínky z minulosti a taky jestli se objeví ještě ta co dala Harrymu ten černej přívěšek :-D  :-P  :D

2 Auša Auša | 20. února 2011 v 16:23 | Reagovat

jojo, líbí, líbí :-P tak jsem zvědavá, jak to Harrymu v Bradavicích půjde. Ron mi nikdy nebyl moc sympatický, takže jsem i docela ráda, že ho Harry tak ignoruje :-D Hezký, těším se na pokračování :)

3 oronis oronis | 21. února 2011 v 8:42 | Reagovat

Zajímavá a pěkná  kapitola, už se těším na další, jsem zvědavá na Dennyho.

4 Slanka Slanka | 24. února 2011 v 20:47 | Reagovat

Ahoj kapitolka moc pěkná fakt se ti povedla těšim se na pokráčko (Rona taky moc nemusim) :-P  :-D

5 Anna Anna | 3. března 2011 v 18:12 | Reagovat

úžasná kapitola

6 heartles heartles | 11. března 2011 v 19:54 | Reagovat

hezký tak čekám na další kapitolku.... je to zajímavý a dobře napsaný už se opravdu těším 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama