
8. Kapitola
Bradavická škola čar a kouzel
1/2

Prosím, berte s rezervou tu písničku, tohle mi nikdy nešlo :-D

Ráno ho probudil otravný zvuk budíku. S nechutí ho zaklapl a vymotal se z přikrývek. Rozespale se oblékl do volných riflí a černé košile, kterou si zapnul jen zpola. Vyhovuje mu to tak. Tentokrát si nasadil kontaktní čočky a brýle si bezpečně uschoval do pouzdra a do kufru. Sbalil si těch pár věcí, které si za svůj pobyt zde vytáhl. Také do něj uložil několik věciček, které si koupil v Londýně. Koupil si katanu, protože se s ní učil zacházet ve škole a velmi ho to baví. Nerad by s tím skončil, tak si ji koupil, aby s ní v Bradavicích mohl trénovat. Od profesora Bealse z ISŠ dostal kimono, ve kterém vždy bojovali v jeho hodinách. To je také bezpečně uloženo v kufru. V Londýně si koupil ještě pár dalších věcí a ještě několik kusů mudlosvkého oblečení, které se mu velmi líbilo.
Kufr si zamkl na zámek, který kdysi dostal od Connie, která mu ho začarovala, aby ho nemohl odemknout nikdo jiný, jen on. Ani kouzla na něj nefungují. Ke kufru připevnil ještě štítek s jeho jménem a mohl vyrazit. S menšími problémy se s kufrem dostal až před hospodu, kde si zastavil taxík. Je ještě brzy a má spousty času, aby vše s přehledem stíhal.
Na nádraží King´s Cross dorazil trochu později, než měl v plánu. Narazili totiž na malou zácpu. Pořád má ale dost času, aby vlak pohodlně stihl. S pomocí taxikáře dostal své zavazadlo z kufru a naložili ho na vozík. Slušně mu poděkoval a zaplatil. Chopil se vozíku a vyrazil hledat nástupiště. Ví jak se na něj dostat. Stačí najít přepážku mezi nástupišti 9 a 10, projít jí a bude na místě. Po chvíli došel k určenému místu. Nedlouho se na něj nedůvěřivě díval. Povzdechl si a prošel zdí, kde se nachází nástupiště 9 a ¾. Spatřil zářivě červený vlak s nápisem Bradavický expres. Je správně. Podíval se na hodinky na levé ruce. Má ještě půl hodiny. I přes to už je tu plno ruchu. Rodiče provází děti různého věku a pomáhají jim naložit jejich věci do vlaku. Někteří s sebou mají sovy různého druhu, které houkají jedna přes druhou. Prostě chaos. Vzal svůj kufr a přešel k poslednímu vagonu, kam vytáhl svůj kufr. Zatáhl ho až do posledního kupé, které je naštěstí prázdné. Uložil kufr do přihrádky na zavazadla, což mu trochu dělalo problémy, ale povedlo se. Otevřel okénko, aby se sem dostalo aspoň trochu vzduchu, než vlak vyjede. Vzpomněl si na vozík, který nechal u dveří vagonu, tak se k němu vrátil a šel ho odklidit k ostatním vedle přepážky neboli vchodu na nástupiště. Vrátil se do svého kupé. Stoupl si na sedadla, aby měl lepší přístup ke svému zavazadlu a odemkl ho. Vytáhl si knížku, kterou nechal schválně navrchu a kufr zase zabezpečil. S knížkou v ruce se položil přes čtyř-sedadlo. Aby se tam pohodlně vešel, musel nohy pokrčit. Hlavu si podepřel opěrkou na ruce. Jednu ruku si složil pod hlavu a druhou si drží knížku na hrudi. Dostal se mu pěkný výhled z okna, i když momentálně vidí jen nádraží. Otevřel knížku na stranách, kde ji přestal číst a začetl se. Moc ho to ale nebaví, tak si obličej knížkou zakryl a druhou ruku si též složil pod hlavu. Zavřel oči a začal relaxovat.
"Mějte se hezky a nezlobte, ano?" objímá své děti baculatá zrzka a každého políbila na tvář. "A žádné průšvihy, Rone, jasné?" podívala se přísně na svého syna. "A nezapomeňte mi psát!" poučila jak jeho, tak i svoji dcerku. Objala na rozloučenou i jejich hnědovlasou kamarádku. Rozloučili se s nimi i Black s Lupinem, kteří s nimi dorazili na nádraží. Black se rozhlíží kolem sebe, jestli někde nezahlédne Harryho, ale bezúspěšně.
"Už byste měli jít, za chvíli vlak už pojede!" popohání je Lupin. Všichni už mají naštěstí svoje zavazadla ve vlaku. Budou muset ale najít nějaké volné kupé. Naposledy se ti tři rozloučili a nastoupili. Téměř v zápětí vlak zahoukal na znamení odjezdu. Začali třem postavám mávat. Přestali, až když jim zmizeli z dohledu. Chopili se svých kufrů a začali prohledávat vlak. Nikde nic. Všude je už plno. Po cestě potkali svého spolužáka, který se svými věcmi také hledá volné místo.
"Ahoj, Neville!" pozdravili ho trojhlasně.
"Ahoj! Dopředu ani chodit nemusíte, všude je plno," upozornil je smutně.
"Pak půjdeme dozadu. Snad bude někde volno!" povzdechla si hnědovláska a v čele jejich malého průvodu vyrazila ke konci vlaku. Už prochází poslední vagon.
"Kruci!" stěžuje si Hermiona, když ani předposlední není prázdný. Všude je vždy jen jedno dvě místa volná a oni by chtěli být spolu. Nahlédl do posledního kupé a na chvíli se zarazila, hned vzápětí se začala usmívat. "Půjdeme za ním! Je tam sám!" rozhodla dřív, než se ostatní mohli podívat, kdo že to tam vůbec je. Ron nakoukl dovnitř a zděsil. Hermiona už však otevřela dveře a vešla do kupé. Všimla si, že spí.
"Buďte tiše, vypadá to, že spí!" upozornila své přátele.
"Hermiono, to není dobrý nápad! Raději půjdeme jinam!" snaží se ji přesvědčit Ron a nejistě se dívá na mladíka s knihou na obličeji, jak leží přes čtyři sedadla a pravidelně oddechuje.
"A kam chceš jít? Všude jinde je plno! Jsem si jistá, že až se probere, nebude mu to vadit!" prohlásila a chtěla vzít těžký kufr, aby ho vyzvedla do přihrádky na zavazadlo, ale vyděsilo ji, když "spáč" promluvil.
"Já nespím! A určitě mi to nevadí! To kupé přece jen není jen pro mne!" prohlásil a na tváři mu hraje nepatrný úsměv, i když to přes knihu nevidí. Sundal si ji z obličeje a zahleděl se na ni.
"Tak proč jsi nám to neřekl hned?!" naštvaně se na něj podívala. Pozvedl obočí nad její rozhodností. Pokrčil rameny a s lehkostí vstal. Vzal její kufr, přibližně stejně těžký jako ten jeho, a dal ho do zavazadlové přihrádky, aby se s ním nemusela tahat. Vzápětí si opět lehl.
"Jako omluva!" ušklíbl se na její nechápavý výraz.
"Děkuji!" vypadlo z ní nakonec a posadila se na sedadlo k oknu. Ron ve dveřích si jen něco odfrkl a s pomocí Nevilla přidal svůj kufr k Hermionině. Přidali k němu i ten Nevillův, ale zrzčin už se tam nevejde. Musí ho dát nad Harryho.
"Promiň, ale když dovolíš…" nedořekl zrzek a nasupeně se na něj dívá. Ukázal na kufr své sestry. Harry okamžitě pochopil a vstal. Než stihl zrzek něco říct nebo udělat, uklidil její kufr k tomu jeho. Hned na to si zase lehl. Čtyři studenti si sedli naproti němu.
"A ty jsi…?" začala hnědovláska jménem Hermiona. Pobídla ho k tomu, aby se jim konečně představil.
"Harry Gregory, jméno mé," představil se nakonec a zahleděl se na ni, jestli se také představí.
"Hermiona Grangerová! Tohle jsou moji přátelé Ron Weasley, jeho sestra Ginny a Neville Longbotom!" představila mu rovnou i ostatní. Nevill nejistě mávl na pozdrav a Ginny se nervózně pousmála. Jen Ron si ho měří podezřívavým pohledem a pořád se na něj hnusně mračí.
"Netýkavka, hmm?" prohodil jeho směrem a ušklíbl se. Ani nečekal na odpověď a odvrátil se od něj. Zase si skryl obličej pod knihu a založil si ruce pod hlavu. Zavřel oči a začal odpočívat.
"Odkud jsi?" začala Hermiona s jeho výslechem, i když tímto postojem dal jasně najevo, že je ignoruje.
"Irsko!" odpověděl tlumeně skrz knížku, ale je mu dobře rozumět. "Irská soukromá škola," dodal, protože čekal, co bude následovat.
"Slyšela jsem o ní…" nadhodila. Jen něco zabručel v odpověď. "Prý je to skvělá škola, proč jsi z ní odešel?" snaží se navázat nějaký hovor, aby mezi sebou všichni nemlčeli. Pokrčil rameny.
"Proč se s ním snažíš bavit, Hermiono? Očividně o to nestojí!" zeptal se jí nechápavě Ron a hodil po něm znechucený obličej.
"Nežárli!" ozval se zpod knihy pobavený hlas. Hermiona málem vyprskla smíchy, stejně tak Ginny s Nevillem.
"Cos to řekl?!" vyskočil zrzek rozzuřeně na nohy. Harry si stáhl z obličeje knížku tak, že mu jsou vidět pouze oči a zahleděl se na něj. Ron ucukl pohledem. Teprve teď si všiml jejich barvy. Stejně tak i ostatní.
"Zlobíš se. Jasný náznak, že jsem se trefil," zkonstatoval suše a zase si obličej celý schoval. Hermiona Rona stáhla zpátky na sedačku. Zavládlo ticho, které Harrymu vyhovovalo, ale netrvalo dlouho.
"Co máš s očima?" zeptala se ho a sleduje ho. Harry si povzdechl. Je na něj opravdu tak strašně zvědavá, nebo jen chce zamluvit to pro ně trapné ticho? Rezignovaně se posadil a knížku zaklapl. Zahleděl se jí do očí. Zkouší, jak dlouho vydrží oční kontakt s ním. Většina lidí hned ucukne, což ho často zabolí. Hermiona však neuhnula. Pousmál se.
"Fajn," povzdechl si. "Vidíš tuhle jizvu?" přejel prstem po jizvě táhnoucí po celé pravé straně obličeje, přes rudé oko. Kývla v odpověď a čeká, co řekne dál. "Díky tomu zranění jsem na to oko málem oslepl. Moje…" zaváhal, čehož si všichni všimli, "máma mi dávala nějaký lektvar, aby se tak nestalo. Má ale vedlejší účinky, o kterých jsem věděl. Barva mého oka se změnila, ale vidím na něj. To je pro mě hlavní," vysvětlil s pokrčením ramen.
"Tak to potom chápu!" pousmála se Hermiona. Harry přikývl a pohodlně si sedl. Vzal do ruky knížku a otevřel ji. Zahleděl se na husté malé písmo a začal si číst. Konečně použil knížku, tak je se používat má. Hermiona pochopila, že se s nimi už asi moc bavit nebude.
"Jaké byly prázdniny, Neville?" obrátila se na svého kamaráda, aby nebylo v kupé celou dobu hrobové ticho. Neville jim začal vyprávět o svých zážitcích. Celé prázdniny strávil s babičkou u příbuzných. Při některých pasážích se společně zasmáli. Dokonce i Harry se občas pousmál, protože napůl poslouchá. Nikdo to ale nepostřehl. Poté oni odvykládali jemu, co dělali. Hermiona totiž byla celé prázdniny u Weasleyů, až na první týden, kdy byla doma s rodiči. Hermiona už se chtěla zeptat i Harryho, co dělal, když se dveře jejich kupé rozlétly.
"Podívejme, koho pak to tu máme!" protáhl posměšně příchozí. Harry ho spatřil v periferním vidění, ale nijak ho neřešil. Kvůli němu určitě nepřišel.
"Co chceš, Malfoy?" zeptala se ho otráveně Hermiona.
"Jen jsem procházel vlak a narazil na vás," ušklíbl se. Harry protočil očima. Pěkná pitomost. Procházel se až na konec jen tak? Spíš to vypadá, že je hledal! Proto si sedl až dozadu, protože tudy NIKDO neprochází. Maximálně nakoukne a hned zmizne.
"Zmizni, Malfoy! Nikdo tu na tebe není zvědavej!" štěkl na něj Ron a nasupeně se na něj dívá. Harry začal pochybovat, že se někdy dívá i jinak.
"Jak tak koukám, máme v letošním roce nového spolužáka!" otočil se na Harryho. Ten se na něj ani nepodíval a úspěšně ho ignoruje. To Malfoye dopálilo. "Snad se nechceš paktovat s lidma, co za to nestojí a s mudlovskými šmejdy?!" zeptal se ho s úšklebkem. Tohle ale vyslovit neměl. V obličeji mu přistála kniha, kterou ještě před chvíli držel Harry v ruce. Zavrávoral a ustoupil dozadu. Naštvaně se podíval na útočníka, který sedí pořád na místě a z jeho očí srší blesky
"Už nikdy přede mnou nic takového nevyslovuj!" zasyčel nebezpečně a podíval se mu pronikavě do očí. Malfoy couvl a raději odešel. Harry kopl do dveří kupé a ty se zase zavřely. Sebral ze země svoji knížku a jako by se nic nestalo, se do ní opět začetl.
"Díky!" usmála se na něj Hermiona.
"Za co?" opáčil nechápavě a ani se na ni nepodíval.
"Že ses nás zastal!" vypadlo z ní a začala přemýšlet, jestli svoji nechápavost jen nehraje.
"Jen prostě nemám rád, když někdo říká takové věci, to je všechno. Nic jiného v tom nehledej," pokrčil rameny a dál se s nimi nebavil. Po zbytek cesty si četl knížku a čtyři spolužáci se bavili mezi sebou. Pochopili, že on zřejmě nechce být rušen. Nedlouho před koncem cesty se převlékli do hábitů a Harry si rovnou uklidil i knížku.
"Byli jste rozdělení do kolejí? V té škole, kam jsi chodil…" znovu se snaží navázat hovor s tím podivným klukem. Zavrtěl nesouhlasně hlavou. "A víš, že na naší škole jsme rozděleni do čtyř kolejí?" Harry se na ni nechápavě podíval, což byla dostatečná odpověď, že o tom se mu jaksi nikdo nezmínil. Hermiona mu vše vysvětlila. Od názvů kolejí až po rozdělení do nich. "My všichni jsme z Nebelvíru," zakončila svůj dlouhý monolog, který poslouchal jen napůl. To už vlak začal brzdit. Počkali, až úplně zastavil, a všichni vystoupili.
"Jedeš s námi kočárem, nebo jdeš s prváky?" obrátila se na něj, když stanuli na nádraží. Pokrčil rameny, že nemá tušení. To už uslyšeli volání poloobra, jak se k sobě snaží nahnat všechny nováčky. Hermiona chytila Harryho za předloktí a dotáhla ho k němu.
"Ahoj Hagride! Mám na tebe dotaz!" vyhrkla hned, jak se před ním zastavila. Harry do ní málem narazil, nečekal, že zastaví. Vysmekl se jí. "Tohle je Harry Gregory, přestupuje na naši školu, má jít s tebou nebo s námi?" Hagrid se na nováčka zahleděl a dobrácky se na něj usmál.
"Moc mě těší, Harry. Já jsem Rubeus Hagrid, místní klíčník a šafář a učitel péče o kouzelné tvory!" představil se mu. "Ty jdeš samozřejmě s prváky!" oznámil mu a začal znovu svolávat jedenáctileté nervózní děti, které si ho nedůvěřivě prohlíží.
Hermiona se s nimi rozloučila a odspěchala za svými přáteli, kteří na ni už čekají u jednoho z kočárů.
Hermiona se s nimi rozloučila a odspěchala za svými přáteli, kteří na ni už čekají u jednoho z kočárů.
Harry se spolu s Hagridem a prváky dostal ke škole po vodě, v malých lodičkách. Celkem ho otrávilo, že musí být v malé loďce s několika prváky, kteří si ho se strachem v očích prohlíží. Měl chuť je seřvat, ale ovládl se. Nechce je děsit víc, než jsou. Když poprvé uviděl Bradavice, uchvátilo ho to, ale na druhou stranu ho zklamaly. Moc dobře si uvědomil, že to nebude jako v ISŠ. Tohle je přesně to, co čekal, že uvidí, když nastupoval na irskou školu. Bude si zase muset zvykat na jiné poměry, ale raději ty myšlenky zaplašil.
Nedlouho po té loďky zakotvily a mohli vystoupit. Hagrid je po dlouhých schodech zavedl do hradu, kde si je převzala profesorka McGonagalová. Dobře si ji pamatuje z Brumbálovy pracovny. Usmála se na něj, ale nic neřekla. Pozvedl nad tím obočí, ale raději to neřešil. Řekla jim pár pravidel ohledně zařazování a rozdělení kolejí a poté je zavedla do Velké síně se čtyřmi dlouhými stoly obsazenými studenty. Nad každým stolem jsou znaky jednotlivých kolejí. Prošli mezi stoly, Harry jako úplně poslední se značně otráveným výrazem, a stanuli před dlouhým profesorským stolem. Před ním je malá stolička se starým kloboukem. Klobouk sebou trhl a začal zpívat.
Já jsem moudrý klobouk Bradavic,
Který vidí do hloubky tvé duše.
Nasaď si mne na hlavu a
Určím, kam tě tvůj osud zavane.
Snad to bude Nebelvír,
Chrabrý a odvážný,
Či snad Zmijozel,
Kde ctižádost je hlavní ctnost.
Nebo možná Havraspár,
Kde místo je pro chytré hlavy,
Či Mrzimor,
Kde každý je vítán bez rozdílu.
Kdysi bylo čtyř přátel,
Co tuto školu založili.
Osud však měl jiné plány,
A všichni se rozdělili.
Jejich koleje však zůstaly,
Však nikdy se už jako dřív nespojili.
Temnota se šíří krajem,
Znovu narůstá, než kdy dřív.
Je čas se zase spojit,
Jako za dob čtyř velkých přátel.
Vysvitla však naděje.
Co bylo ztraceno,
Bylo opět nalezeno.
Návrat avšak vrtkavý,
Nikdo neví, co se stalo.
Proto dejte na mé rady,
Zlo se šíří dál a dál.
Dejte hlavy dohromady,
Zničte starý svár…











