close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SNC 11. Kapitola - Ukradená hůlka 2/2

11. února 2011 v 15:18 | Taria
av

11. Kapitola 2/2

Ukradená hůlka




add

          "Kde ten Harry je? Obvykle už u oběda bývá!" rozhlíží se kolem sebe Marleen, jestli ho někde nezahlídne. Draco s Hermionou si dělají stejné starosti jako ona. Bohužel ho nikde nezahlédli a znervózněli ještě víc.
          "Jdu do chýše!" rozhodla se Hermiona a zvedla se.
          "Nemůžeme jen tak odejít. Máme potom hodinu!" zaúpěla Marleen. "Bude z toho průšvih!"
          "Co když se mu ale něco stalo?" rozhodila Hermiona ruce.
          "Fox!" prohlásil Draco. Obě dívky se na něj podívali. Draco jen kývl hlavou ke vchodu. Zmíněný profesor právě vešel a míří ke stolu v čele síně. Tři přátelé se beze slov domluvili a vyběhli směrem k němu. Profesor si jich všiml a zastavil se, aby na ně počkal.
          "Děje se něco?" zeptal se jich, jakmile se před něj postavili.
          "Harry se ještě nevrátil a to už tady obvykle je!" vyhrkla Hermiona. Fox se nepatrně zamračil.
          "Není v Chýši?" nadhodil.
          "To nevíme! Pokud bychom jen tak odešli, byl by z toho malér!" oznámila mu Hermiona tu skutečnost. Fox přikývl.
          "Potom tedy… Jdeme!" otočil se k odchodu a rychlým krokem vyšel ze síně. Tři přátelé ho stejně rychle následují. Několik studentů se za nimi nechápavě otočilo a Brumbál se na svém místě nesouhlasně zamračil.
          Čtveřice došla k vrbě Mlátičce, kterou znehybněli, aby mohli vejít do úzké chodby mezi kořeny. Co nejrychleji to šlo, prolezli do chýše. Jako první vlezl dovnitř Fox. Na místě ztuhl, když spatřil smrtelně bledého chlapce v bezvědomí, jak leží na gauči zmáčeném krví a pod ním je louže té rudé tekutiny. Rychle se vzpamatoval a přeběhl k němu. Okamžitě mu začal kontrolovat životní funkce. Za sebou uslyšel dva dívčí výkřiky, ale nijak na ně nereagoval.
          "Bude v pořádku, že ano? Není…" drmolila Hermiona a chytila se pevně Draca, stejně jako Marleen.
          "Žije, ale jen tak tak…" zamumlal Fox a začal kouzlit. Krvácení muselo být dost silné, ale už se zmírnilo. Poznal, že mu někdo musel dát dokrvovací lektvar. Pomocí kouzla krvácení zastavil úplně. Sundal si plášť, který natrhal na proužky a kouzlem z něj udělal provizorní obvaz. Pevně ránu ovázal, aby s chlapcem mohl manipulovat. Vzal ho opatrně do náručí a obrátil se na tři studenty.
          "Vy dvě běžte první a opatrně kouzly rozšiřujte tu chodbu, abych s ním mohl bezpečně projít a něco mu ještě neudělal." Hermiona s Marleen svorně přikývly a vešly okamžitě do chodby, kde hned začaly čarovat. "Ty půjdeš jako poslední a budeš hlídat, jestli někdo nejde za námi," podíval se na Draca, který přikývl a počkal, až Fox zmizel v chodbě. Podíval se na velkou louži krve, kterou tam po sobě zanechal Harry a úzkostlivě se vydal zpátky chodbou k hradu.
          Jakmile vyšli ven na denní světlo, všichni se rozeběhli k hradu. Fox trochu pomaleji, aby chlapci ještě víc nepřitížil.
          "Vydrž," zašeptal tiše a vstoupil do hradu. Neohlíží se na zděšené studenty a míří rovnou k ošetřovně. Všiml si, že v jedné chodbě, kde bylo více studentů, si před něj stoupli Harryho tři přátelé a všechny před ním rozháněli, protože jen stáli a zírali. Byl jim za to vděčný.
          "Madam Pomfreyová!" zařval okamžitě, jakmile se dostal na ošetřovnu. Zděšená ošetřovatelka vyběhla ze své kanceláře a chtěla začít nadávat, ale zmlkla, když spatřila Harryho.
          "Položte ho na postel!" zavelela okamžitě a přiběhla k nim. "A všichni ven!" vyhodila je. Nikdo raději neodporoval.
          "Co se mohlo stát?! Dostali se tam snad Smrtijedi?!" zeptala se zoufale Hermiona, hned jak se za nimi zavřely dveře ošetřovny.
          "Nevím, ale nezdá se mi to jako práce Smrtijedů. Ti by používali kouzla. Tohle byla dýka!" zamyslel se Fox a opřel se o stěnu vedle dveří. "Navíc…" zamumlal, že ho skoro neslyšela. "Proč by mu Smrtijed dával dokrvovací lektvar?"
          "Cože?" vytřeštila oči. Fox přikývl.
          "Všimla sis na podlaze, kolik tam bylo krve? Něco pohltilo ještě oblečení a pohovka pod ním. Kdyby neměl ten lektvar, už dávno by bylo po něm," oznámil jim tu děsivou skutečnost.
          "Ale kdo by…" nedořekl Draco, protože se k nim přidal Brumbál.
          "Co se stalo?" zeptal se hned Foxe.
          "Někdo Harryho pobodal. Nevíme kdo a ani proč. Podezření padá nejspíš na Smrtijedy," odpověděl nevzrušeně. Brumbál se raději dál nevyptával a čeká s nimi, než je Poppy pustí dovnitř. Po hodině sama vyšla ven.
          "Poppy?" oslovil ji Brumbál.
          "Je štěstí, že jste ho donesli tak rychle!" povzdechla si. "Bude v pořádku, ale minimálně týden si tu poleží. Rána je hluboká, ale v žádném případě smrtelná, jedině kdyby vykrvácel. Nebyly zasaženy žádné důležité orgány. Vypadá to jako práce odborníka. Ten někdo nechtěl, aby zemřel hned. Kdyby jste ho nenašli, určitě by vykrvácel!" pohlédla na Foxe a tři studenty.
          "Můžeme ho vidět?" zeptala se tiše Hermiona.
          "Až zítra. Pan Potter si potřebuje odpočinout!" zamítla hned a vrátila se zpátky na ošetřovnu. Brumbál se s nimi rozloučil a i on odešel.
          "Zítra po škole máte čas? Sejdeme se tady!" oznámil třem přátelům Fox a i on odešel. Ti tři si vyměnili pohled a loudavě se vydali zpátky do vyučování.

          Dalšího dne po vyučování se sešli s Foxem před ošetřovnou. Přišla s ním i Sharon. Společně vešli na ošetřovnu, která je prázdná, až na jednu postel, kde leží Harry a zírá do stropu. Mlčky k němu přešli a posedali si kolem něj. Sharon kolem nich vyčarovala závěsy a dala zábrany proti odposlouchávání. To se u nich objevili i Glorie a spol, kteří zrušili svá kouzla neviditelnosti. Vyčarovali si také židle a posedali si.
          "Jsi v pořádku, Harry?" promluvila jako první Hermiona.
          "Jak se to vezme…" pokrčil nepatrně rameny. "Cítím se dobře, ale jsem dokonale zmatený," pousmál se na ni, protože si všiml jejího vyděšeného obličeje.
          "Co se stalo?" zeptala se starostlivě Angela.
          "No…" protáhl, než začal. "Probudil jsem se někdy dopoledne. Byl tam se mnou nějaký divný muž. Byl celý v černém, dlouhé černé vlasy, šedé oči a v pravé ruce držel vysokou železnou hůl zdobenou podivnými černými kameny. Řekl mi, že je spojenec Voldemorta, ale že mě nepřišel zabít. Že po mě nic nechce. Prý!" odfrkl si, ale pak se zarazil a vytřeštil oči, jak si na něco podstatného vzpomněl. "Vzal mi mou hůlku!" vymrštil se do sedu, ale hned toho litoval. Zkřivil obličej v bolestnou grimasu. Hermiona ho pomalu položila zpátky.
          "Opatrně, ano?" napomenula ho Sharon.
          "Ten parchant mi vzal mou hůlku!" na chvíli se odmlčel. "Že prý chce něco zkusit. Nevím, co to mělo znamenat, ale...choval celkem mile," zamračil se nad tou představou.
          "Mile?" pozvedl Thomas nechápavě obočí. Harry přikývl.
          "Sice mě ujistil, že mě nechce zabít a pak mě bodl, ale… Potom mě začal uklidňovat, že nezasáhl žádné důležité orgány, že je to čistá rána, která mě nezabije. Sám mě odnesl na gauč, kde mi dokonce dal i dokrvovací lektvar…"
          "O tom jste mluvil, že profesore?" chytila se toho hned Hermiona a pohlédla na Foxe.
          "Ano," přikývl a sleduje Harryho.
          "Moment… Do lahvičky si vzal i mou krev!" zděsil se. Moc dobře ví, co jeho krev dokázala ve čtvrtém ročníku. Voldemort se vrátil. Co s ní chce ale dělat on?
          "Tak to je zlé," povzdechl si Philip. Všichni čtyři studenti se na něj podívali, ale nikdo nic neřekl. "S krví člověka se dá dělat hodně věcí, jako například většina rituálů z černé magie. Ani jeden není moc hezký, to mi věřte."
          "Jako například, když Voldemort povstal? Červíček k tomu rituálu přidal mou vlastní krev," zašeptal Harry a zavřel oči. Nechce ani pomyslet, co by s ní mohl dělat ON!
          "Například," přitakal a raději se podíval jinam, než na Harryho bolestný výraz.
          "Navíc…" zarazil se Harry, když si vzpomněl ještě na něco. "Když jsem se ho už poněkolikáté zeptal, co je vlastně zač, tak mi odpověděl… To ani sám Voldemort neví!" po tomto prohlášení ztuhli úplně všichni.
          "Co?" vypadlo z Draca nechápavě a rozhlédl se po ostatních.
          "To ani sám Voldemort neví?" zopakovala Sharon, aby si ověřila, jestli slyšela dobře. Harry přikývl na souhlas.
          "Proč by si ale Voldemort u sebe držel někoho, o kom neví, jestli mu může důvěřovat? Vždyť by ho mohl zradit, ne?" nadhodila Marleen.
          "To ano, pokud…" začal Fox rozvážně a dívá se někam za Harryho hlavu. "Možná má pro Voldemorta nějakou cenu. Možná ovládá kouzla, která chce, nebo může znát důležité informace, po nichž prahne. Je toho hodně, co by mohl Voldemort chtít, a tento člověk by to mohl vědět. Pak by Voldemortovi bylo jedno, že o něm vlastně nic neví. Všechno jsou ale jen domněnky…" odmlčel se.
          "To je možné. Můžeš nám ho nějak přesněji popsat, Harry?" zeptala se Angela a Harry jim ho začal popisovat. Přes oblečení, až po jeho tvář s tetováním na čele. Dal si záležet, aby byl co možná nejpřesnější.
          "Zkusím se podívat do záznamů, jestli na někoho tvůj popis bude sedět," zamyslela se Sharon.
          "Pšt!" zasykla Glorie, i když je nikdo přes kouzelnou bariéru nemůže slyšet, a zaposlouchala se. Někdo vešel na ošetřovnu. Bystrozorové se zneviditelnili a Sharon zrušila ochranná kouzla kolem postele a vykoukla zpoza závěsů.
          "Profesore Brumbále," kývla na pozdrav a závěsy roztáhla.
          "Dobrý den, přeji!" opětoval pozdrav a prohlédl si přítomné. Čtyři studenti poslušně pozdravili, ale Fox jen kývl na pozdrav a své oči upírá stále někam za Harryho hlavu.
          "Jak je ti, Harry?" zeptal se ho Brumbál starostlivě.
          "Už lépe," odpověděl stručně. Uvědomil si, že možná bude lepší, když toho Brumbál bude vědět co možná nejméně.
          "Smím se zeptat, co se stalo?" vyčaroval si židli vedle Sharon a přisedl si k nim.
          "Napadl mě nějaký Smrtijed," pokrčil rameny a dívá se před sebe.
          "A nevíš, jak se dostal dovnitř?"
          "Ne...zrovna moc si se mnou teda nepovídal," pokrčil rameny a povzdechl si.
          "Dobrá. A opravdu nevíš, kdo přesněji by to mohl být?"
          "Ne," znovu odpověděl stručně. Brumbál přikývl.
          "Dobře tedy. Nechám tě odpočívat," zvedl se a nechal zmizet židli, na které seděl. "Brzy se uzdrav," rozloučil se a opustil ošetřovnu. Bystrozoři zůstali pro jistotu neviditelní. Ještě chvíli si s Harrym povídali, dokud je nevyhodila madame Pomfreyová.

          Po týdnu byl Harry konečně propuštěn z ošetřovny, i když se to Pomfreyové moc nelíbilo. Harry ji ale přemluvil, že bude dávat pozor a ujistil ji, že bude chodit každý den na kontroly, dokud nebude úplně v pořádku. Rána se totiž hojila ze začátku celkem rychle, ale pořád není úplně zacelená. Harry se ale začal na ošetřovně nudit a tak ji přesvědčil, aby ho pustila.
          Po cestě na kolej nepotkal ani živáčka, protože právě probíhá vyučování. Užíval si to ticho a hlavně to, že na něj nikdo nekouká, jako by byl nějaký pokusný králík. V klidu došel do společenské místnosti, kde u jednoho stolku v koutě zahlédl své tři přátele, jak jsou zabořeni v učebnicích a dělají domácí úkol. Mají volnou hodinu, tak se ji snaží co nejvíce využít.
          "Co děláte?" promluvil na ně Harry, čímž je vyděsil. Polekaně se otočili.
          "Harry! Tebe už pustila z ošetřovny?" vypadlo z Hermiony, která se široce usmívá.
          "Podařilo se mi přemluvit madame Pomfreyovou," přikývl též s úsměvem. "Co děláte?" zeptal se znovu.
          "Fox nám zadal těžký domácí úkol," přiznala Marleen a ukázala na sedm knížek ležících před nimi. "Máme napsat esej na téma Temní elfové, které jsme začali dneska probírat. Nejhorší je, že o nich skoro nikde není nic napsané. Je těžké získat o nich nějaké informace. Tohle jsou navíc jediné knihy z knihovny, kde se o nich aspoň něco píše," povzdechla si.
          "Možná něco bude v knihovně s omezeným přístupem, ale to potřebujeme zase povolení," dodal Draco.
          "A Fox by nám ho nedal?" nadhodil Harry.
          "Možná. Můžeme se ho na to potom zeptat," přikývla zamyšleně Hermiona. To už ale zazvonil zvon, oznamujíc tak konec hodiny a začátek oběda. Hermiona sbalila všechny knížky a začátek své eseje a spolu s Marleen je uklidila v dívčí ložnici. Draco si svůj úkol uložil do školní tašky a společně vyšli na oběd. Přesně jak si Harry myslel, začalo se za ním otáčet plno studentů a šuškají si něco mezi sebou. Docela ho to začalo rozčilovat. Naštěstí se najedli v klidu, ale poté se museli rozdělit. Mají ještě vyučování, ale Harry je na dnešní den omluven od madame Pomfreyové, tak se vydal zpátky na kolej. Až na pár sedmáků, kteří mají volno, nikdo ve společence není. Aby se vyhnul jejich pohledům, vyběhl po schodech do ložnice. Přešel ke své posteli a zarazil se.
          "Co?" vypadlo z něj nechápavě a zírá na štíhlou černou krabičku ovázanou rudou stuhou, ke které je přiložena bílá obálka s rudou pečetí. Vzal do ruky obálku a zahleděl se na pečeť.
          "Ten znak!" zašeptal a vytřeštil oči. Pečeť je kruhová a uvnitř je přesně stejný znak, jako měl ten muž, co ho bodl, na čele. Před ním je ještě velké ozdobně psané G. Opatrně roztrhl obálku, tak aby nepoškodil pečeť, a vytáhl přeložený kus pergamenu.

Vracím ti tvoji hůlku. Nyní jsou snad síly na obou stranách zase o trochu více vyrovnány.

Ještě mne však zajímá tvůj názor. Pověz, kdo je horší?
Ten, kdo hrabe pro sebe ve jménu dobra?
Nebo ten, co hrabe pro sebe ve jménu zla?

Jistě se opět brzy shledáme a rád bych si vyslechl tvůj názor.

              Greghrach

          "Co to má znamenat?" zašeptal do ticha pokoje a nejistě vzal do ruky štíhlou krabičku ovázanou rudou stuhou. Zatáhl za jeden konec stuhy a rozvázal ji tak. Sametová stužka elegantně sklouzla dolů a Harry ji nechal dopadnout na postel. Opatrně krabičku otevřel a vytřeštil oči.
          "Co mi to udělal s hůlkou?!" vypadlo z něj nechápavě a prohlíží si jeho hůlku, která nevypadá jako normálně. Na rukojeti je krvavě rudý kámen, který je neodlučitelně spojen s cesmínovým dřevem. Od kamene se po celé dálce hůlky táhnou žilky stejné barvy jako kámen a různě se proplétají a tvoří tak úžasné obrazce. Nikdy nic podobného neviděl. Tak krásná a přesto děsivá podívaná. Z přemýšlení nad hůlkou ho vytrhl zvon. Rychle krabičku zavřel a strčil si ji do kapsy spolu s dopisem. Stuhu schoval do šuplete a vyběhl z Nebelvírské věže. Po chvíli musel zpomalit na krok, protože ho začala bolet rána. Začal si v duchu nadávat, ale bolest není až tak hrozná. Došel až ke kabinetu profesora Foxe. Zaklepal a počkal, dokud nebyl vyzván, aby vešel. Pečlivě za sebou zavřel dveře a beze slova přešel k jeho pracovnímu stolu. Položil před Foxe jak krabičku s hůlkou uvnitř, tak dopis. Fox se na nic neptal a jako první vzal do ruky dopis. Bez jediného slova ho přečetl a poté vytáhl hůlku, kterou si řádně prohlédl.
          "Toho jsem se obával," poznamenal tiše.
          "Co mi udělal s hůlkou?" zeptal se Harry nejistě.
          "O tom to není. Pokud je mé podezření správné, tak tvoje hůlka byla posílena. Respektive její magická podstata. I kdyby s tvou hůlkou čaroval naprostý začátečník, jeho kouzla budou dostatečně účinná. Co teprve, když bude v rukou mocného kouzelníka. Stane se téměř neporazitelnou…" zamyslel se.
          "Pokud ale něco takového jde, proč si neposílí svoji hůlku každý kouzelník?" zamračil se Harry nad tou myšlenkou.
          "Jde o to, že hůlku jde posílit jedině magickou krví. Nebo lépe řečeno krví magických tvorů. Kdybych ti to měl přiblížit, tak kdybys použil třeba krev jednorožce, tvoje bílá magie nebude mít obdoby. Kdyby to byla krev fénixe, kouzla ohně a léčitelství budou nejvýše účinná, nikdo je nepředčí. Kdyby to však byl nějaký démon, černá magie vyvolaná tou hůlkou nebude jen tak poražena," začal vysvětlovat a pořád oči upírá na hůlku ve své ruce. "Bohužel toto posílení má i svou temnou stránku. S hůlkou, která byla spojena s krví jednorožce, nikdy nebudeš schopen použít jinou magii než je bílá. Je to nemožné. Stejně tak u fénixe. Nic jiného než ohnivá a léčitelská kouzla. A u temných stvoření nic jiného než jen černá magie. Sice spojením magického jádra hůlky a krve magického stvoření něco získáš, ale hodně i ztratíš."
          "Myslím, že už to docela chápu," přikývl. Fox vzhlédl a podíval se mu do očí. "Myslím to, proč tuto techniku kouzelníci neužívají. Proč mít hůlku, která zvládne jen jedno odvětví magie, i když je na tak vysoké úrovni?"
          "O to ani tak moc nejde. Ani nevíš, kolik kouzelníků by tohle uvítalo. Na co mít magii více odvětví průměrného kouzelníka, když můžu mít úžasnou magii i když jen jednoho odvětví? A vždyť přece jeden kouzelník může mít více hůlek..."
poznamenal a Harry se zarazil. Má pravdu.
"Háček je v tom, že toto, jak by mnozí řekli, umění, ovládají jen temní elfové. Nikdo jiný takovouto hůlku vytvořit neumí. K něčemu takovému je zapotřebí černá magie na hodně vysoké úrovni. A kdo jiný by ji dokázal tak efektivně a dokonale ovládat, než právě oni?"
          "Tím chcete říct, že ten muž byl…"
          "Temný elf…" přikývl na souhlas. "A pokud jsem dobře pochopil z toho dopisu, Voldemort má posílenou hůlku stejným způsobem jako ty. Teď to budou jen mé domněnky, ale řekl bych, že Voldemortova hůlka je spojena s krví nějakého démona. Zato tvoje hůlka… Nejspíš bude spojena s tvou vlastní krví. Proč by si tu krev od tebe jinak bral? Teď mi to začíná dávat smysl." Odmlčel se a vrátil Harrymu hůlku zpátky.
          "Ale jak to asi ostatním vysvětlím, že moje hůlka má jiný vzhled?" povzdechl si.
          "Mohu vytvořit iluzi, že je pořád stejná. Potom nikdo nepojme podezření," nabídl se Fox. Harry přikývl a Fox si od něj vzal hůlku zpátky. Harry sledoval, jak se hůlka v jeho rukou mění do staré podoby. Chvíli byl obraz jen vlnitý a nestálý, dokud se úplně nezostřil a nikdo by nepoznal, že je to jen iluze. Vzal si ji od Foxe zpátky a schoval si ji do pláště.
          "A mohu se ještě na něco zeptat?" zarazil Harryho při odchodu. Harry se otočil zpátky. "Jaká je tvá odpověď?" Harry chvíli nechápal, o čem mluví, než si uvědomil, že mluví o dopisu.
          "Horší jsou ti, co tak jednají ve jménu dobra. U těch zlých aspoň víte, co můžete očekávat," odpověděl a zpozoroval, že Fox se na něj pousmál. To ho zarazilo. Nikdy neviděl Foxe, jak se usmívá, i když to byl jen nepatrný okamžik. Ale ta chvilka ho povzbudila.
          "Tvá odpověď mne potěšila," přikývl uznale.
          "Profesore?" zeptal se nejistě Harry a počkal, dokud nepřikývl, že může mluvit. "Jaký je Váš názor?"
          "Můj názor? Stejný jako ten tvůj. Rány nečekané zrady se hojí dost dlouho a jsou velmi bolestivé. Nemluvím ale o ránách fyzických. U lidí, které bereme jako zlé, můžeme očekávat všechno a zrada nepřekvapí. U těch, co bereme jako dobré a zradu od nich nečekáme…." nedokončil, aby si Harry odpověď našel sám.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Auša Auša | 11. února 2011 v 18:58 | Reagovat

waaaau, začíná to mít čím dál větší obrátky, se těším na další díl, ten temný elf sa ně nejak líbí :D když já ráda záporáky xD

2 oronis oronis | 13. února 2011 v 6:17 | Reagovat

pěkná a zajímavá kapitola, těším se na další, jsem zvědavá na toho temného elfa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama