close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SZ 7. Kapitola - Jsem, kdo jsem 1/2

30. ledna 2011 v 11:51 | Taria
av

7. Kapitola


Jsem, kdo jsem

Věnováno Auši, Oronis, stenatku, Tasami, lady Corten a Slance


add

          Harry se na něj pomalu otočil a zkoumavě si ho změřil očima. Přišlo mu, že se na něj dívá poněkud s nadějí v očích, ale okamžitě tu myšlenku zavrhl. Rozhodně se mu nelíbí, jakým směrem směřuje tento rozhovor. Oni si to promysleli a určitě tu není kvůli jeho přijetí do školy.
          "Opravdu netuším, jak jste na něco takového přišli. Proč bych jím měl být?" zeptal se až příliš klidně, čímž ho vyvedl z míry. Sám si začal pokládat otázku, co jsou tihle zač a co po něm chtějí?
          "Jsi Harry James!" odpověděl po chvíli, jako by to mělo nyní nějakou váhu. Jména… Kolik dalších lidí se jmenuje stejně?
          "A?" vypadlo z něj nechápavě. Tohle je argument? "To že se tak jmenuji, okamžitě znamená, že jsem nějaký Potter?" nadhodil s malým úšklebkem. Ten člověk, kterého hledají, už dávno zemřel. A pokud nějakým způsobem přežil, tak zemřel v době, kdy byl poslán do minulosti. Stejně tak i Harry Gregory, ale nějakou identitu si pořád musí zachovat. Nic jiného mu nezbývá.
          "Je jeden jednoduchý způsob, jak se dá zjistit pravda!" postoupil k němu a chtěl ho chytit, ale Brumbál ho zadržel.
          "Klid, Siriusi!" zahleděl se na něj. Black přestal a zase ustoupil. "Víš, Harry, ten chlapec, kterého hledáme, je pro nás všechny moc důležitý!" začal to zkoušet jiným způsobem. Harry pozvedl obočí. Tak důležitý? A kde byli, když ho Dursleyovi týrali? Kde byli, když si myslel, že ho zabijí? Opravdu je pro ně tak důležitý, jak tvrdí?
          "Možná budu znít drze, ale proč je pro Vás tak důležitý?" zeptal se nechápavě a sleduje jejich reakci.
          "Je to syn našeho dobrého přítele, který zemřel, když byl Harry ještě hodně malinký! A...Prostě je pro nás důležitý," odvětil Lupin. Začal hrát tu malou hru, kdy Harry Gregory a Harry Potter jsou odlišné osoby, i když jsou přesvědčeni o opaku.
          "Hmm…" protáhl a zahleděl se pro změnu na něj. Zpozoroval, že mu nejspíš jeho rozdílné oči nahání strach.
          "Odhrň si vlasy z obličeje!" poručil mu Moody. Harry se pomalu otočil na něj a chvíli nic neříkal.
          "Proč?" zeptal se nakonec.
          "Potter má na čele jizvu!" vysvětlil.
          "Ach tak...Ale jsem si jist, že Vám neuniklo, že můj obličej je také poněkud zjizvený, že?" nadhodil, jako by se nic nedělo. Moody se zamračil a vypadá hrozivěji, než předtím.
          "Ta jizva má tvar blesku!" promluvila jediná žena v místnosti stojící kousek od Moodyho. Harry se pro sebe usmál. A mají ho! Ale co s tím udělají, až zjistí pravdu? Nezmůžou nic… Nebo jim v tom alespoň nepomůže. Povzdechl si a pousmál se.
          "Dobře… Jak si přejete, Vaše excelence!" posměšně se mu uklonil a odhodil si z obličeje všechny dlouhé prameny, které mu ho zakrývají. "Spokojeni?" ušklíbl se nad jejich zděšenými obličeji. Tohle nejspíš jen předpokládali, ale nečekali. Na čele se mu opravdu vyjímá jizva tvaru blesku!
          "Takže jsi to ty," vydechl konečně Brumbál a vzal ho za ramena. "Proč jsi předtím zapíral?"
          "Zapíral? Spíš to byl menší náznak, že ten, kterého hledáte, už neexistuje!" pokrčil s nezájmem rameny a setřásl ze sebe jeho ruce. Black jako v mrákotách k němu přistoupil a prudce ho objal. Nejprve ho tím zaskočil, ale pak se hrubě z jeho objetí vyprostil a odstoupil od něj, aby na něj nedosáhl. "A to bylo jako co?!" nebezpečně se na něj podíval.
          "Harry! Já...já jsem tvůj kmotr! A ani nevíš, jak dlouho jsme tě hledali! Když jsi zmizel od Dursleyů, tak…"
          "Cože? Takže vy jste mě k nim dali?!" přerušil ho ostře.
          "Byla to jediná možnost, která nám zbývala," přikývl Brumbál. Harry se začal smát jako šílený, protože si v tu chvíli tak připadal. Tohle je absurdní! Takže lidé, kteří tvrdí, že je pro ně důležitý ho dali k těm tyranům, aby ho zničili? To se naprosto popírá! To není vůbec možné!
          "Co se děje, Harry? Jsi v pořádku?" starostlivě se na něj podíval a Harry dostal chuť mu jednu vrazit.
          "Připadám Vám snad v pořádku?!" podíval se na něj nevěřícně a pořád se pochechtává, jako by ho to šílenství mělo popadnout znovu. "Ne! Nejsem v pořádku! A začínám pochybovat, že někdy budu!"
          "Co se stalo u Dursleyů, že jsi u nich nezůstal?" zeptal se ho Lupin a snaží se, aby jeho hlas byl co nejjemnějších.
          "Vy byste zůstával u někoho, kdo se z Vás pomalu každý den snaží vymlátit duši?" nadhodil a zkoumavě se na něj zahleděl. Tím jim vyrazil dech. "Ale to je jedno. Jsem jen jeden z mnoha. Na mne nezáleží! A teď odcházím! Pokud mne chcete přijmout do této školy, přijměte mne. Je mi to už ukradený! Nashle!" než stačil kdokoliv cokoliv říct, zmizel v krbu v zelených plamenech. Zavládlo hrobové ticho. Nikdo netuší jak zareagovat na to, že chlapec, který přežil, je opět mezi nimi, i když tvrdí, že je někdo jiný.
          "Brumbále?" přerušil ticho Snape, který celou situaci sledoval s ledovou maskou.
          "Přijmu ho. Bude chodit do Bradavic," promluvil konečně a přešel ke svému pracovnímu stolu, kde začal něco hledat.
          "Jak ho zapíšete?" zeptal se Lupin a pohlédl na zhrouceného Siriuse. To, jak ho od sebe Harry odtrhl, mu hodně ublížilo. Ale už od pohledu je znát, že ten mladík si hodně vytrpěl.
          "Harry Gregory, jak si přeje. Jednoznačně nám tímto potvrdil, že se jména Potter vzdal," povzdechl si.
          "To ani náhodou!" zasáhl Sirius. "Musíte ho zapsat jako Pottera! Je to jeho rodné jméno, tak ať se s tím vyrovná!" rozhodl. Všichni se na něj pochybovačně podívali. Mohlo to mít nedozírné následky. Kdo ví, co by stalo, kdyby tak Brumbál učinil.
          "Uvědom si, Siriusi, že ten chlapec není v tvé péči. Je jednoznačné, že ta Abigail s Alexem ho adoptovali a dali mu své příjmení. Mohli by tě žalovat, kdyby sis na něj začal dělat nějaké nároky. S tím se musíš zase smířit ty!" omluvně se na něj usmál. Je rozhodnuto.

          Harry se vrátil domů s velmi špatnou náladou. Všichni to na něm hned poznali. Dokonce přijela i dvojčata na pár dní. Zrovna se dohadovali s Abigail kvůli jejich tetováním, které si nechali udělat na tvářích. Alec pod levým okem a jeho bratr pod pravým. Alec s Allenem mu chtěli nějak pozvednout náladu, ale nepovedlo se jim to. Spíš se s Harrym nakonec pohádali. Nikdo nezjistil, co se mu stalo. Dokonce ani s Redem nepromluvil jediné slovo.
          "Důležitý, heh?" zašeptal do ticha pokoje, kde se zavřel. Jak mohli říct, že je pro ně důležitý, když ho strčili k Dursleyům? Ale to už je jedno. Na tom už nezáleží. Minulost pohřbil hluboko v sobě. Už není ten, za koho ho považují! Pokud se ještě kdy uvidí s těmi lidmi, bude je naprosto ignorovat. S jeho profesory to bude sice těžší, ale s těmi dalšími to bude hračka! Nemůžou se mu divit. Navíc tohle byl pěkný podraz. Vylákat ho pod záminkou přijetí do školy a udělat úplně jinou věc. Ale na tom už nezáleží. Kdo ví, jestli na tu školu vůbec půjde? To si bude muset ještě pořádně rozmyslet!

          O pár dní později mu opravdu přišel dopis, kde byl informován o přijetí do Bradavic. Byl k němu přidán i seznam věcí, které si má pořídit, jízdenka na vlak, který ho tam dopraví a popis jak se dostane na nástupiště. Chvíli ten dopis nerozhodně držel a přemýšlel, že ho spálí a vrátí se na ISŠ, ale jen na to pomyslel, hned to zavrhl. Raději půjde do Anglie. Možná tam je jeho místo, možná ne. Kdo ví?
          Všechny věci do školy si nakoupil jen pár dní před odjezdem. Naštěstí čarodějka v místním krámku s oblečením věděla, jak vypadají stejnokroje do Bradavic a několik mu jich přichystala. Vše si sbalil do svého velkého kufru a přemýšlí, jak se dopraví na vlak. Jede sice až za tři dny, ale musí se dopravit ještě do Londýna. Vyšel z pokoje a sešel po schodech dolů do obýváku, kde sedí celá rodina i s dvojčaty, kterým jejich mistr prodloužil "dovolenou".
          "Myslím, že bude lepší, když se dopravím do Londýna už dnes. Aspoň nebudu mít problémy najít to nádraží na poslední chvíli. Je tam jedna kouzelnická hospoda, která pronajímá i pokoje a je tam vchod do tamní kouzelnické ulice. Rád bych se tam rozhlédl…" informoval je o svých plánech. Abigail se na něj nechápavě podívala. Domnívala se, že odjede až tak za dva dny. Počítala s tím, že někde v Londýně přespí, ale netušila, že odejde dřív.
          "Jsi si jistý? Opravdu tu nechceš zůstat déle?" přeptal se Alex. Poznal, že je Harry jiný. Už od doby, co se vrátil v čase, ale od schůzky s ředitelem rapidně. Skoro s nimi nepromluvil a všem se vyhýbá. Dokonce i Redovi, který je jeho nejlepší přítel a vždy vše dělali spolu. Nevydrželi bez sebe jediný den.
          "Ano, jsem… Odejdu už dneska," přikývl pevně. Nikdo se mu to nesnažil vymluvit, tak se s ním aspoň pořádně rozloučí. Už předtím jim totiž řekl, že na prázdniny se domů vracet nebude. Zamrzelo je to a netušili proč se tak rozhodl, ale akceptují to. Connie mu dala s sebou prstýnek s vyrytým dráčkem. Hned si ho dal na prostředníček pravé ruky. Vždy to byla jeho nejmilejší sestřička, kterou měl nadevše rád. Pevně ji objal na rozloučenou a na řadu se dostala dvojčata, poté Max, rodiče a Red. S tím se loučil nejdéle. Jediná Connie mu dala dárek na rozloučenou. Všechny to zaskočilo, protože si nikdy dárky nedávali. Vysvětlila to tím, že jde přece jen na jinou školu a to ještě přestupem. Naposledy se se všemi rozloučil a došel si pro kufr. Spolu s ním se letaxem dostal do Londýna, do hospody Děravý kotel. Přešel k pultu a u obsluhujícího a majitele hospody si pronajal jeden pokoj. Uklidil si tam svůj těžký kufr a vytratil se do ulice.
          Příčná, tak se jmenuje. Prochází se mezi spěchajícími lidmi a poslouchá ruch kolem sebe. Některé hlasy jsou obchodníků, jak se snaží nalákat zákazníky, jiné volají své ratolesti, jiní se hlasitě baví, co potřebují. Do všeobecné vřavy ještě křičí různé druhy sov a dravců, kteří se zde též prodávají. Zamyšleně došel až k podivnému obchodu.

         "Kratochvilné kouzelnické kejkle?" přečetl název obchodu. Tady by se líbilo Alecovi s Allenem. Vešel do obchodu, který je skoro plný zákazníky. Začal se porozhlížet vevnitř, ale zahlédl dvě osoby, které zrovna vidět nechtěl. Tiše zaklel a chtěl se vytratit, ale nevyšlo mu to.
          "Harry!" zavolal na něj Lupin, pokud dobře poznal jeho hlas. Jen se zastavil a zůstal stát na místě. "Pojď za námi!" pobídl ho vřelým hlasem. Harry neodpověděl a rozešel se k východu. Cítí na zádech plno očí, protože ti dva tam nebyli sami. Byla s nimi nějaká rodina plná zrzků a ještě nějací lidé. Nestojí o jejich pozornost.
          Nestihl ani vyjít před obchod a z ulice zaslechl křik vyděšených lidí a následně výbuch. Ucítil pach kouře. Vyšel na ulici a rozhlédl se. Nějací podivní lidé v pláštích a kápích s bílými maskami na obličeji se sem přemístili a ničí ulici. Z obchodu se za ním vyhrnuli Lupin s Blackem a dalšími dospělými. Všichni mají v ruce hůlky a začali bojovat se zakuklenci. Děti a teenageři zůstali v budově, nejspíš podle jejich pokynů.
          Nevnímá ruch bitvy, i když kolem něj sem tam prolétnou paprsky kouzel různé barvy. Většinu z nich poznal, ale ignoruje je. Pevným krokem vyšel směrem k východu z ulice. Prchající lidé si ho nevšímají a chtějí být co nejrychleji pryč. Black si jeho počínání všiml a zděsil se. Jak si tu může jen tak v klidu jít s jednou rukou v kapse a nevšímat si kleteb létajících okolo něj? Některé jsou ještě ke všemu smrtící!
          "Harry! Uteč!" křikl na něj, ale bylo to marné. Mladík ho jednoduše ignoroval. Jeden ze zakuklenců ale uslyšel jeho hlas a obrátil se na člověka, na kterého volal. Naštvalo ho, že je ten spratek ignoruje a dělá, že se nic neděje. Proč neutíká jako všechna ostatní děcka, nebo proč nezačne bojovat? Byla by větší zábava, až by ho zabil. Namířil na něj hůlku a s posměškem na něj vyslal smrtící kouzlo. Zděsil se. Kouzlo proletělo naprázdno vzduchem a rozbořilo zeď obchodu. Ten kluk zmizel! Jen tak z ničeho nic! Přemístil se? Ne! To by nestihl. Rozhlédl se na obě strany po ulici, ale nespatřil ho.
          "Hledáš mne?" uslyšel za sebou znuděný hlas. Otočil se a pohlédl do nestejných očí toho kluka, který by měl být mrtvý, ale záhadně se kouzlu vyhnul.
          "Jak…?!" nestačil doříct svoji otázku. Mladík na něj zamířil hůlkou a jednoduché kouzlo ho odhodilo několik metrů daleko, kde narazil do betonové stěny a podél ní se svezl na zem.
          "Nikdy neútoč na záda protivníka…" protáhl tiše a znovu se rozešel zpátky k východu z Příčné. Cestu mu zastoupil jen jeden další zakuklenec, který skončil obdobně jako jeho kumpán předtím. Došel k vchodu do Děravého kotle, kudy probíhá několik vyděšených lidí. Sám v klidu vešel do hostince a usadil se k prázdnému stolu v koutě. Objednal si máslový ležák a začal přemýšlet. Ruch z ulice ustal, jasné znamení, že je po bitvě. On by to spíš nazval roztržkou. Viděl horší věci. Tam v minulosti… Zatřepal hlavou, aby ty myšlenky vyhnal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzankaaa Zuzankaaa | E-mail | Web | 30. ledna 2011 v 12:10 | Reagovat

Teda..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama