
6. Kapitola
Rozhodnutí 2/2

Všechny zkoušky úspěšně složil za necelé dva dny. Slíbili mu, že výsledky dostane nejpozději do konce měsíce, což je za týden. A jak si uvědomil, za týden má narozeniny. Je mu to ale jedno. Bude mu šestnáct, ale vypadá spíš na osmnáct - devatenáct let. Bohužel s tím ale nic nenadělá. Už se s tím vyrovnal.
"Co myslíš, vezmou tě tam?" zeptal se ho jednou večer Red a sleduje svého nejlepšího kamaráda. Leží ve své posteli a nemůže usnout. Ví, že Harry také ne.
"Nevím, ale doufám v to!" pokrčil rameny.
"Stejně bych tam chtěl jít s tebou," postěžoval si a převalil se na bok, aby si mohl lehnout pohodlněji.
"Já vím, ale víš jak to je. Budeme rádi, když tam vezmou mě. Taky hodně záleží na výsledcích NKÚ, takže doufám, že je budu mít co nejdříve!" povzdechl si a upírá nestejné oči do stropu, jako by tam viděl něco velmi zajímavého. To se stalo poslední dobou jeho zvykem. Vždy se zahledí někam před sebe a přemýšlí. Red na to nic neřekl. Taky doufá, že se tam Harry dostane, ale na druhou stranu by byl rád, kdyby zůstal na škole s ním. Je to jeho nejlepší kamarád, má ho hrozně rád.
Druhý den při snídani čekalo Harryho překvapení. Dopis z ministerstva kouzel. Určitě to jsou výsledky jeho snahy. Nedočkavě dopis otevřel a vytáhl pergamen. Abigal, Alex, Red, Max a Connie ho sledují a čekají na jeho reakci. Harry zůstal vyjeveně stát a pak se začal usmívat. Je spokojený.
"Tak co?" zeptala se nedočkavě Connie a pergamen mu vzala, aby si ho sama přečetla. "To není fér! Jsi lepší než já!" postěžovala si a nechala výsledky jeho zkoušek kolovat od jednoho k druhému. I Red uznal, že ho předběhl. On už má výsledky přes týden.
"Dám vědět Rhuidové, že už máš výsledky!" oznámila mu Abigail a zmizela do patra.
"S těmihle výsledky jsem si jistý, že tě vezmou!" prohlásil Alex. "No… Budeme oslavovat, ne?" usmál se na všechny přítomné. Connie s Redem přitakali. To už ale přišla Abigail a oznámila jim, že poslala sovu ředitelce ISŠ, takže mají očekávat její návštěvu.
Opravdu se navečír dostavila. Přicestovala letaxem, zrovna když začala jejich malá rodinná oslava, bohužel bez dvojčat.
"Dobrý večer přeji!" kývla na pozdrav všem přítomným a rovnou si od Harryho vzala pergamen s výsledky, který jí podával. Musela se usmát. Přesně jak očekávala. "Jsem si jistá, že s tímto tě přijme!" prohlásila a zase se rozloučila, že mu rovnou pošle sovu, aby se s ním domluvila na další schůzku.
"Přeji hezký den!" O dva dny později dorazila do kanceláře profesora Brumbála, ředitele Bradavic. Dnes použila letax. Pozemky už si prohlédla, takže nebyl důvod prodlužovat si cestu. Jako předtím tu jsou přítomni čtyři další profesoři. Pochopila, že oni mají nejspíš také velké slovo v ohledu přijetí Harryho. Nijak se nezdržovala a rovnou mu podala pergamen s výsledky. Hned se na něj podíval a zarazil se.

Ani tak moc se nezarazil nad jeho výsledky, ale nad tím jménem. Je tam opravdu napsáno Harry James? Je to jen velká shoda jmen, nebo to opravdu je ten HARRY JAMES? Raději se přestal zaobírat jménem a přečetl si jeho výsledky.
"Opravdu, má skvělé známky!" pokýval uznale hlavou. Rhuidová se pro sebe usmála. Říkala mu to! "Co myslíte?" předal pergamen přísné čarodějce. Každý z profesorů si přečetl jeho výkony.
"Zajisté je to chytrý chlapec. Myslím, že to zvládne!" prohlásila McGonagalová a Prýtová s Kratiknotem přikyvují na souhlas. Poslední profesor nic neřekl.
"Severusi, co myslíš?" pobídl ho Stařec za stolem a rentgenuje ho pohledem.
"No… Dokud se to nezkusí, tak to nezjistíme," vyslovil pomalu a podíval se chladnýma očima na ředitelku ISŠ.
"Potom myslím, že je to jasné. Může přestoupit, ale rád bych se s ním ještě osobně setkal," po těch slovech se zarazila. Co když ho potom nebude chtít přijmout, až spatří, jak vypadá? Vypadá tak na devatenáct let a přitom to má být šestnáctiletý mladík! Navíc všechny ty jizvy a rozdílné oči. Mohl by mít předsudky!
"Dobře," povzdechla si. Nezbylo jí nic než souhlasit.
"Tím je všechno vyřešeno. Vyřiďte tomu chlapci, prosím, ať se sem dostaví zítra v deset hodin dopoledne," prohlíží si ji modrýma očima a čeká na odpověď. Pouze přikývla a rozloučila se. "Ať přijde sám!" uslyšela ještě, než ji olízly zelené plameny a odnesli ji pryč. Stavila se rovnou k Harrymu a jeho rodině, aby mu vše vylíčila. Abigail se rozčílila nad tím, že s Harrym chce ještě mluvit a navíc že má být sám. Co má ten člověk v úmyslu? Harry ji však umlčel, že to je v pořádku a odešel do svého a Redova pokoje.
Druhý den přesně na čas použil letaxovou síť, aby ho dopravila do ředitelny Bradavické školy čar a kouzel. Čekalo ho tam nepříjemné překvapení v podobě šesti lidí. Nic na to neřekl a rozhlédl se po místnosti. Je kruhová a po stěnách visí plno portrétů, které si ho se zájmem prohlíží. Všechen nábytek je ze dřeva a místní ředitel vlastní plno sarapatiček.
"Dobrý den!" pozdravil nakonec a zahleděl se nestejnýma očima na nejstaršího člověka v místnosti. Dnes si ani nebral čočky, ale vzal si nové obdélníkové brýle bez obroučků od Abigail. Stařec se zachvěl při jeho pohledu. Asi tohle nečekal. Nepatrně se nad jeho reakcí pousmál. "Jsem Harry Gregory. Přál jste si se mnou hovořit?"
"Pochybuji, že jsi ten, za koho se vydáváš! Gregorymu má být šestnáct a ne skoro dvacet let!" promluvil k němu muž stojící k němu nejblíže. Má dřevěnou nohu a chybí mu kus nosu. Místo jednoho oka má čarodějné, které si ho pozorně prohlíží. Celý obličej má znetvořen plno jizvami. On sám se také pyšní několika jizvami na obličeji.
"Bohužel musím vaše tvrzení vyvrátit. Jsem ten, kdo říkám. Nevím jak to dokázat. Musí Vám stačit mé slovo," skoro mu uteklo odfrknutí, ale udržel se.
"Alastore, věřím tomu chlapci, že je, kdo říká. Kdo jiný by sem taky v tuto dobu měl dorazit?" usmál se na něj stařík, obešel stůl a postavil před studenta. "Jsem Albus Brumbál, ředitel školy," představil se a nabídl mu ruku. Harry ji nejistě stiskl a podezřívavě si ho prohlíží. Stejně tak i ostatní v místnosti. Brumbál mu jednoho po druhém představil. První byla jeho budoucí profesorka přeměňování, McGonagalová, další profesor lektvarů Snape. Moody se jmenuje ten zjizvený a je to bystrozor. Dalšími přítomnými jsou přátelé ředitele nějaký Lupin a Black.
"O čem jste si se mnou přál mluvit?" zahleděl se na ředitele před sebou. Nemá tu z toho dobrý pocit. Chce co nejdříve pryč!
"Jaké je tvé celé jméno?" zeptal se ho narovinu Brumbál a slovíčko celé zvýraznil.
"Jsem si jist, že mé celé jméno již dávno znáte, pane, ale když na tom trváte… Harry James Gregory," vyslovil pomalu a sleduje jeho oči, které pozorují zase jej.
"Opravdu?" pozvedl obočí.
"Zrovna já bych měl vědět nejlépe, kdo jsem, nemám pravdu?" nadhodil a odtrhl od něj oči, aby se podíval na ostatní, kteří ho bedlivě sledují.
"Tím si nejsem zrovna jist!" prohlásil. "Kdo jsou tví rodiče?" pokračuje s podivným výslechem. Harry nachýlil hlavu k levému rameni.
"Abigail a Alex Gregoriovi. Je jim čtyřicet čtyři a čtyřicet sedm let. Pokud Vás zajímají i moji sourozenci, tak mám čtyři bratry a jednu sestru. Jiné příbuzné nemám, nebo o nich aspoň nikdo z nás neví," vychrlil ze sebe a sleduje jeho reakci. Očividně ho to pobavilo, ale někteří přítomní změnili svůj pohled na nevraživý.
"A není tvé pravé jméno náhodou Harry James Potter?!" ozval se poprvé chlápek jménem Black.












hahaháááá, já tě nesnáááášííím! Zaškrtit, zamordovat, utopit, rozkrájet... nebo radši ne, kdo by to dopsal
Líbí, sem zvědavá na Harryho reakci
To bude sráánda 