
10. Kapitola
Rozhodnutí šílence
2/2

"Cože? Netušil jsem, že něco takového existuje," vypadlo z něj nechápavě.
"Existuje," přikývla Marleen. "Je to hodně starý stát. Je ukryt na ostrově někde v Tichém oceánu. Nikdo, kdo v sobě nemá aspoň trochu magie, se tam nedostane. Je bezpečně ukryt a není na žádných mapách. Ani na drtivé většině kouzelnických!"
"Nežijí tam ale jen kouzelníci. Jsou tam i kouzelná stvoření. Na Talnagonu žijí i poslední elfové," pousmála se Hermiona při tom pomyšlení, že by mohla ty bájná stvoření někdy vidět.
"Přesně!" potvrdil jejich slova Fox. "Talnagon je opředen magií. Někdo i tvrdí, že je to srdce magie. To říkají hlavně Talnagoňané. Na tomto ostrově se vyvíjí nejvíce nových kouzel. Většinou se ale nedostanou za hranice ostrova. Jen ty neškodné. Mám podezření, že se k Voldemortovi přidal někdo z nich. To by pak vysvětlovalo, jak se Smrtijedům podařilo obejít kouzelnickou ochranu kolem hradu," povzdechl si.
"Když o tom mluvíš, tak by to potom dávalo smysl," usmála se smutně Sharon a pohlédla na Snapea, který stojí vedle ní.
"Bohužel, nemůžu to potvrdit ani vyvrátit. Pokud to tak je, nejspíš s ním spolupracuje jen velmi krátkou dobu. Nebo už mě podezříval a držel mě od těchto informací dál," odpověděl na její nevyslovenou otázku.
"Dneska šli po mě," poznamenal tiše Harry a zírá do země. Všichni utichli a zahleděli se na něj. "Belatrix to sama řekla. Chtěli jen mě. To kvůli mně jsou Bradavice v nebezpečí."
"Harry, co to povídáš?" posmutněla Hermiona a položila mu ruku na rameno.
"Je to tak, Hermiono. Kvůli mně jsou Bradavice v nebezpečí," zopakoval. "Nejlepší by bylo, kdybych odtud odešel. Nemůžu se tady jen schovávat!"
"Vy si myslíte, že když opustíte hrad, tak to něčemu pomůže?" ozval se tichým nezřetelným hlasem Fox.
"Nejde jen o to. Už mě nebaví, jak se mnou Brumbál zachází! A to, co jsem se teď dozvěděl. Chce klidně obětovat desítky lidských životů, aby mě ochránil! To nemůžu… To nechci!" promnul si obličej a nechal si ho v dlaních.
"A co chceš dělat, jestli odejdeš? Chytí tě," zašeptala Sharon a sleduje jeho reakci.
"No a? Třeba to tak bude lepší," povzdechl si.
"To neříkej, Harry!" vyjekla Hermiona zděšeně. "Tím se nic nezlepší!"
"Chceš odejít, hm? Pak ale nepůjdeš sám!" upozornil ho Fox.
"Jste šílený?!" zděsil se Snape. "To snad nemyslíte vážně?!"
"Garrethe," povzdechla si Scharon, "vím, že Harry je tvým učněm. Tvým úkolem je připravit ho na nevyhnutelné, ale já si nemyslím, že to je dobrý nápad! Vy dva se jen tak vypaříte? A co bude pak?! Myslíš, že si toho nikdo nevšimne? Že všechno bude OK? Moc dobře víš, že tak to nepůjde!"
"Navíc, my tě, Harry, neopustíme!" dodala Hermiona pevně a Marleen s Dracem přikyvují. Sharon se zděšeně podívala na svoji dceru. Snape těká očima z jednoho studenta na druhého, aby se pokusil z jejich tváří vyčíst, na co myslí.
"Tak to ne!" zarazil je Harry. "Když půjde tolik lidí, chytí nás rychleji!"
"Harry, zapomeň na to, že bys měl jít jen ty sám! Sice by s tebou šel profesor Fox, ale nás se nezbavíš!" prohlásila Hermiona pevně, odmítaje všechny argumenty proti.
"Ano. Nenecháme tě jít samotného!" přidala se Marleen.
"Marleen..." chtěla ji zarazit její matka, ale přerušila ji.
"Ne mami! Chci jít s nimi! Chci jim pomoct! Nesnesla bych sedět tady a nevědět, co se s nimi děje!"
"A já nechci ztratit jediné přátele, které jsem kdy měl," zašeptal Draco a pousmál se na tři přátele sedící vedle něj.
"Takže chcete odejít?! A co budete dělat, co?!" vyjela na ně Sharon. Snape jí položil ruku na rameno, což všechny do jednoho udivilo.
"Nejspíš pro to, co chtějí udělat, mají dobré důvody," poznamenal.
"Potřebuji se naučit co nejvíc, abych mohl Voldemorta zastavit. Tady se to ale nenaučím. Ano, každý večer nás učíte Vy, profesore, ale moc dobře víte, že to nestačí!" podíval se na Foxe, který stále leží s rukama za hlavou a dívá se do stropu. Kývl na souhlas, aniž by se na něj podíval.
"Chytí vás," zašeptala Sharon zničeně a pořád se dívá na svoji jedinou dceru.
"Neboj se mami, nechytí!" usmála se na ni povzbudivě. "Bude s námi přece Garreth!" mrkla na zmíněného.
"Víte ale, co se stane, až zjistí, že ze školy zmizeli čtyři studenti a profesor?!" namítla.
"To je pravda!" přidal se na její stranu Snape.
"Zamaskujeme to," poznamenal Fox.
"A jak to chceš zamaskovat? Studenti se na nějakou dobu dají skrýt, ale profesor asi těžko!" ohradila se a založila si ruce na hrudi.
"S pomocí vás dvou to půjde. Sharon, potřebuji, abys sem dostala Glorii, Angelu, Thomase, Philipa a ještě někoho, kdo je dostatečně zodpovědný a neprozradí tajemství. Od Vás, profesore, budeme potřebovat opravdu hodně mnoholičného lektvaru."
"Chceš využít svoje přátele, kterým ses šest let neozval?! Garrethe, ty nejsi normální! Myslíš, že ti budou chtít pomoci? Copak jsi zapomněl, jak na tebe dneska Glorie reagovala? Zlomila ti nos v první chvíli, co tě viděla! Co myslíš, že udělají ostatní? Skočí ti kolem krku radostí?!" rozhodila pobouřeně rukama. Nepromluvil a ani se na ni nepodíval. Sharon si povzdechla. "Profesore Snape," otočila se k němu, "co si o tom myslíte Vy?" pozvedla obočí.
"Nebude to nic lehkého, ale možná by to mohlo vyjít. Výměna samozřejmě nesmí být ze dne na den. Náhradníci se budou muset naučit v krátkém čase hodně věcí. Musí si osvojit aspoň trochu jejich chování a charaktery…"
"Vy s tím souhlasíte?" vypadlo z ní vyjeveně.
"Možná to tak přece jen bude lepší. Více se naučí. A navíc, bude tak i zvýšená obrana hradu, nemyslíte?" nadhodil. Sharon na to nic neřekla. Má pravdu. Budou tu navíc čtyři elitní bystrozoři, i když v převleku.
"Dobrá, vy šílenci! Je vám doufám jasné, že vše se musí dokonale udržet v tajnosti a výměna musí být velice pečlivá. Nikdo nemůže nabrat podezření," zavřela oči a snaží se uklidnit. "Jdu si promluvit s Glorií. Zítra večer se všichni sejdeme v mých komnatách!" otočila se a odešla z ošetřovny.
"Takže nám pomůžete, hmm?" protáhl Fox ke Snapeovi, který na ošetřovně ještě zůstal.
"Ano, i když to nebude vůbec lehké. Zítra se uvidíme!" s těmito slovy i on odešel. Fox se ani nepohnul. Všichni čtyři přátelé se uložili do svých postelí a na chvíli zavládlo ticho.
"A kam přesně půjdeme?" nadhodila Marleen.
"To tě zatím nemusí zajímat. Mám celkem dost jasnou představu. Nejprve se pan Potter bude muset naučit ovládat vyšší stupeň lykantropie a pak se můžeme teprve zabývat něčím dalším," informoval je Fox. "Teď spěte!" ukončil debatu a kouzlem zatáhl kolem své postele závěsy. Ještě dlouho upíral oči do stropu, než sám usnul.
Jak Sharon řekla, domluvila se s Glorií a jejími přáteli. Večer se k ní dostavili o půl hodiny dříve, aby měli jistotu, že Garreth Fox přijde až po nich. Vzali s sebou navíc jednoho jejich spolupracovníka, kterému věří, a který jim s mnoha věcmi už pomohl. Všech pět sedí na prostornějším gauči a Sharon sedí naproti nim v křesle. V ruce drží sklenku červeného vína a nepřítomně se do ní dívá.
"Co se děje Sharon?" zeptala se jí starostlivě žena sedící vedle Glorie.
"Angie…" povzdechla si. "Marleen chce jít s nimi!"
"Co? Ona taky?" vypadlo z ní zaraženě. Sharon přikývla na souhlas.
"Raději si ty jejich plány poslechněte od nich. Já se v tom odmítám vyznat. Mám o ně strach, i když s nimi bude Garreth!" pevně zavřela oči.
"Všechno bude dobré," povzbudivě se na ni usmál muž objímající Angelu.
"Díky, Philipe, ale to fakt nevím," usmála se smutně. V tom se ozvalo zaklepání na dveře. Mávla nepřítomně rukou a dveře se otevřely. Všichni až na Sharon pohlédli na nově příchozí.
"Stalo se něco, mami?" zeptala se jí Marleen starostlivě a přešla rychle k ní. Harry, Hermiona a Draco ji následovali dovnitř a pečlivě za sebou zavřeli. Harry se zarazil. Poznal čtyři přítomné. To jsou lidé z té fotografie, kterou viděl u Foxe v kabinetu, ale dva lidé chybí.
"Některé věci se nezmění, Glorie."
"Já vím...jako třeba to, že jsou mrtví. Minulost nezměníš, Garrethe! Ať už je jakkoli děsivá a smutná!
Takže ti dva, kteří chybí, ale byli na té fotce, jsou mrtví! To Foxe nejspíš změnilo z toho usměvavého na to, co je nyní! Prolétlo mu hlavou pochopení.
"Ráda vás zase vidím!" usmála se na ně Glorie zářivě. "Dovolte, abych vás seznámila. Tohle je má sestra Angela, její manžel Philip, skvělý kamarád Thomas a kamarád a spolupracovník Daniel," pokaždé ukázala, kdo je kdo a každého obdařila úsměvem.
"A tohle jsou zase moji přátelé Harry, Hermiona a Draco!" představila je Marleen. Ona sama už všechny přítomné zná. Seznámila se s nimi skrz své rodiče a jejich práci.
"Posaďte se!" vyzvala je Sharon a každému vyčarovala pohodlné křeslo. Nikdo neprotestoval a poslechli ji.
"Tak copak jste to vymysleli?" nadhodila Angela a pořád se usmívá. "Sharon to dělá velké starosti."
"Musím pryč, to je celé," pokrčil Harry rameny. "A jelikož jsou tihle tři tvrdohlaví a chtějí jít se mnou…" protáhl.
"Harry! Už jsme ti to řekli kolikrát! Nikam sám nepůjdeš! Říkám ti to už od prváku!" Hermiona se na něj nebezpečně podívala a Harry zmlkl.
"Héj, tak to mi připomíná staré časy!" protáhl se Thomas a směje se na celé kolo.
"Ano, to ano," přitakala Gloria smutně.
"Co se děje, Glor?" zarazil se. Žena zakroutila hlavou, že o tom nechce mluvit. Angela také posmutněla a Philip ji objal pevněji. V místnosti zavládlo hrobové ticho, dokud se nepřiletaxoval Snape a Sharon mu nenabídla křeslo se sklenkou vína. Poté se opět ponořili do pochmurného ticha.
Plameny v krbu opět zezelenali a Harry si všiml, že Glorie, Angela, Philip a Thomas se s očekáváním a jasným napětím podívali do plamenů. Do pokoje vešel Fox. Jednou rukou si oprášil saze a teprve poté se podíval na všechny přítomné. Nikdo se nepohnul. Ani studenti. Jako první vstala Angela a pomalu přešla k nově příchozímu. Chvíli na něj jen zírala, neschopna slova. Po tváři se jí rozlil hřejivý úsměv a pevně Foxe objala.
"Tak ráda tě vidím!" zamumlala skoro neslyšně. V jejím hlase jsou znát slzy. Fox nic neřekl, jen jí objetí opětoval. To už se zvedli i Thomas s Philipem, aby se i oni pozdravili se svým přítelem. Glorie se na něj jen nepatrně usmála, nic víc.
"Tak? Co jste to přesně vymysleli?" nadhodila Glorie po chvíli, aby se konečně dozvěděla, proč je zde potřebují.
"Budete naši náhradníci," oznámil jim Fox.
"He?" vypadlo z Thomase a nechápavě se na něj dívá.
"Neboli dvojníci mě, pana Pottera, pana Malfoye, slečny Grangerové a Marleen. To je vše," upřesnil. Vyčaroval si pohodlné křeslo a posadil se, nepřestává však pozorovat své přátele.
"Aha…" zamračila se Angela. "A jinak jsi úplně normální, ano?!" vyjela. "Chceš, abychom jen tak z ničeho nic předstírali, že jsme studenti? To nemůže vyjít!"
"Já jim to taky říkala," pousmála se Sharon.
"Mýlíte se," zasáhla tiše Glorie a dívá se někam před sebe. Všichni se na ni podívali a čekají, co řekne. "Je to možné. Bude to sice chvíli trvat a budete se muset smířit s tím, že nebudete mít dvojníky ze dne na den. Pak to je nemyslitelné. Pokud nám ale dáte nějaký čas...Pak by to možná šlo. Musíme si osvojit vaše chování, znalosti a vystupování. Kdybych se teď proměnila, třeba v tebe Hermiono, pochybuji, že by mě někdo během pár hodin, ne-li minut, neprokoukl. A co teprve ten chudák, kdo se bude muset měnit v Garretha?" nadhodila s malým úsměvem.
"No...Mě je celkem jasný, kdo bude muset být on," zamumlal si pro sebe Daniel.
"Dejte nám aspoň měsíc. Během té doby budeme s vámi, co nejvíc to bude možné. Potřebujeme si aspoň trochu osvojit vaše chování, naučit se jména všech vašich spolužáků, musíme se zorientovat v hradě, abychom se tu neztratili a další. Přece jen by bylo nápadné, kdybyste měli najednou z předmětů, které vám nejdou, samé výborné," pousmála se. "Tak co? Buď nám dejte měsíc, abychom se tohle všechno naučili, nebo se můžete s dvojníky rozloučit!"
"Fajn..." přikývl Fox. "Takže máme měsíc. Teď si rozdělte, kdo bude kdo!" zavelel. Glorie si stoupla po bok Hermioně, Angela šla zase k Marleen. Harryho si vzal na starosti Thomas a Draca Philip.
"A já budu ty," poznamenal ne moc nadšeně Daniel.
"Dobře. Profesore Snape, máte ve svém skladu nějaký mnoholičný lektvar už dnes?" obrátil se na zmíněného. "Bude lepší, když si budou osvojovat naše chování už přeměnění."
"Ano mám. Také už připravuji velkou zásobu do budoucna," přikývl. "Ovšem budeme potřebovat i nějakou zásobu vašich vlasů," oznámil jim tu samozřejmost, bez které jim bude mnoholičný lektvar na nic.
"S tím počítám. Předtím, než odejdeme, tak se ostříháme a budete mít vlasů dostatek," informoval ho. "Zítra se sejdeme zase tady, nevadí ti to, Sharon?"
"Ne, v pořádku," usmála se smutně. "Jen z toho všeho nejsem nijak nadšená!" přiznala se a je to na ní také vidět.
"Neboj se, budu hodná dceruška!" usmála se na ni Angela.
"To nepochybuji," vrátila jí úsměv.
"Dobře. Jsme domluvení. Teď mne prosím omluvte, mám ještě nějakou práci," rozloučil se Fox a dřív, než kdokoli mohl něco říct, zmizel v zelených plamenech.
"My raději půjdeme také, abychom neměli nějaké problémy. Zítra se uvidíme!" rozloučila se s nimi čtyřka studentů a všichni opustili Sharoniny komnaty. Mlčky se vydali do svých kolejí.












krása, heej, tak tohle pokračuje hoodně dobře. Doufám, že budeš psát i úrývky, jak se daří dvojníkům ve škole xD těším se na pokračování, je to super :)