close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SZ 5. Kapitola - Hněv ředitelky 1/2

24. prosince 2010 v 11:32 | Taria
av


Tuto kapitolu bych chtěla  věnovat jako dárek k Vánocům všem, kteří čtou mé povídky a hlavně těm, co mi tu občas zanechají nějaký komentář. Doufám, že se vám bude líbit :-)



5. Kapitola

Hněv ředitelky
add

          Roky ubíhají a čas nezpomaluje. Občas se spíš zdá, jako by nabývalo rychlejšího tempa. Harry s Redem si ani neuvědomují, že na této škole už strávili skoro čtyři roky. Napovídá jim to jen Max, který už navštěvuje druhý ročník. Connie dostudovala před třemi roky a šla studovat dál. Našla si jednu školu, která má specializaci na černou magii a obranu proti ní. Velice ji to tam baví a tu školu si zamilovala. Její kamarádka Moyra tam šla s ní. Alec s Allenem už jsou také dva roky pryč. Vídají je jen velice zřídka a to i o prázdninách. Chtějí se totiž stát lovci upírů. Oba mají stejného mistra, se kterým jsou v jednom kuse na cestách a učí se od něj. Je to zvláštní člověk, kterého je třeba se bát.
          Už je to čtyři roky, co nastoupili do školy a byli z toho celí nejistí a rozklepaní. Dnes už jim je patnáct let a nijak jim nepřijde, že jsou zde již čtyři roky. Našli si i několik přátel, jedním z nich je i Marcus. Bohužel ale i nepřátelé se našli. Ještě horší je pro Harryho ta skutečnost, že to je kvůli jeho barevně rozličným očím a zjizvenému obličeji. Finley Cros a jeho nejlepší přítelíček Sean Vian si ho zprotivili hned po tom, co ho spatřili. Jsou o rok výš než Harry a dělají mu pořád nějaké naschvály. On je však nikdy neudal, i když se kvůli nim už párkrát dostal na ošetřovnu. Red i ostatní se mu několikrát snažili domluvit, aby to nahlásil, ale bezvýsledně. Nikdy to neudělal.
          Je konec května a už je znatelně teplo. Většina studentů se chodí vyhřívat na sluníčko a berou si s sebou učebnice, nebo když už mají hotové úkoly, tak si jen užívají klidu. I Harry s Redem často chodí ven. Vyhlídli si stinné místečko mezi vrbami u jezera. Je odtud skvělý výhled na park. Vidí i na skleníky a výběhy s kouzelnými tvory. Občas se baví sledováním jejich profesorky Emerové, která vyučuje péči o kouzelné tvory. Je to Harryho nejoblíbenější profesorka, protože se ke všem chová rovnocenně a nikoho nepovyšuje nad ostatní. Všichni ostatní mají nějakého svého oblíbence, kterého jim pořád předhazují. Možná ještě profesoři Uncan a Beals nikoho nepreferují, ale to je asi tak všechno. Beals vyučuje bojová umění, což je volitelný předmět, kam se samozřejmě zapsali také. Baví je to a je to skvělé odreagování.
          "Kam jdeš, Harry?" vzhlédl Red od své eseje do přeměňování, když si všiml, že odchází ze své ložnice.
          "Jdu se jen projít. Už mám toho přeměňování plné zuby," pousmál se. Už nad tím sedí několik hodin, ale pořád to nemá konce. Musí si provětrat hlavu a vyčistit si ji od všech myšlenek, aby pak zase mohl pracovat naplno. Po cestě z ubytoven potkal Maxe s jeho novým kamarádem. Oba pozdravil, stejně tak oni jeho. Trudor si ho zapsal, že opustil budovu a aby věděl, koho má případně po večerce nahánět, že není v budově. Večerku, nebo-li kdy musí být všichni na ubytovnách, mají v o půl jedenácté večer. To platí pro všechny, krom profesorů, samozřejmě.
          Harry vyšel z budovy a zamířil si to k výběhům s kouzelnými tvory. Když je teplo, tak jim profesorka dává více volnosti, aby se mohli slunit a odpočívat. Se zvířaty to prostě umí.
          U skleníků se zastavil a zůstal zírat na podivného tvora, který se před ním objevil. Je velmi podobný vlku, ale ten to být nemůže. Ze zad mu vyrůstají velká černá opeřená křídla, která má složená. Kolem krku mu roste dlouhá černá srst a tlapy má krvavě červené, stejně jako břicho a špice uší. Nechápavě na to stvoření hledí a on mu to oplácí svýma bílýma očima.
          "Sethe!" uslyšel hlas profesorky Emerové. Domyslel si, že nejspíš hledá právě toto zvíře. Podivný vlk otočil hlavu za sebe, ale hned ji zase vrátil. Profesorka se vynořila za ním a nespokojeně se zahleděla na neposlušné zvíře. "Už zase jsi utekl, co? Jen počkej!" položila mu ruku na hlavu a zvíře spokojeně zavřelo oči a zavrnělo. Profesorka vzhlédla a spatřila Harryho.
          "Ahoj, Harry!" pozdravila ho tlumeným hlasem. Jako vždy má tvář schovanou pod fialovým šátkem. Vždy ho nosí. Nikdo zatím nespatřil, jak vypadá její celá tvář. Odkryté má jen čelo a oči. Hnědé vlasy si jako každý den stáhla do volného drdolu a do nich vpletla fialové kvítky. Je oblečená do fialového korzetu a kožených černých kalhot. "Nevystrašil tě, že ne?" ukázala na zvíře jménem Seth vedle sebe.
          "Trochu mne zaskočil," přiznal. "Co je vůbec zač? Nikdy jsem nic podobného neviděl…" protáhl a zamyšleně si ho prohlédl.
          "Říká se mu démonický vlk. Jenže nejsem si tím jménem moc jistá, protože když je spokojený vydává zvuky podobné předení, což je typické u kočkovitých šelem a ne psovitých," pokrčila rameny. Harry se pousmál. Vždy hned říká, co si myslí, zvláště pokud se to týká kouzelných tvorů a jejich jmen. Skoro u každého najde nějakou výtku.
          "Ale je podobný vlku," nadhodil a trochu se k němu přiblížil. Zvíře se ani trochu nepohnulo, spíše si ho prohlíží a čeká, co udělá.
          "Ano je. A je to velmi zajímavý tvor. Patří k mým favoritům!" podrbala ho na hlavě. "Je to ještě mládě, které jsem dostala před pár dny. Pořád mi potvora utíká!" postěžovala si. "Chceš jít se mnou? Musím ho odvést zpět do jeho výběhu," pohlédla na Harryho a čeká na jeho odpověď.
          "Výběh? Pro něj? A neuletí náhodou?" zeptal se podezřívavě, když si pozorněji prohlédl jeho objemná křídla. Profesorka se usmála a zakroutila záporně hlavou.
          "Ještě létat neumí. Na to je ještě moc mladý," po těch slovech ho láskyplně pohladila po hlavě. Seth se k ní natočil, aby jí ukázal, že se mu to velmi líbí.
          "A kolik mu je?" Moc se mu nechce věřit, že je to ještě mládě, protože už teď jeho hlava profesorce dosahuje k podbřišku. A to je ještě o kus větší než sám Harry.
          "Půl roku. Létat začne, až tak za tři měsíce, možná dýl. U každého je to jinak. Zvláště u těch v zajetí…" protáhla zamyšleně.
          "A kolik doroste?" nadhodil se zájmem. Ten tvor se mu líbí čím dál víc. Profesorce se jeho zájem zalíbil a nadšeně mu odpověděla, že až dospěje, bude mít na výšku čtyři až pět stop. Při té představě se zděsil, ale přece jen je to jeden z mnoha kouzelných tvorů a u nich se není čemu divit. Plno z nich mu pozměnilo pohled na svět, v němž si myslel, že něco není možné, a oni to nějakým způsobem porušovali.
          Spolu s profesorkou a Sethem, který si spokojeně kráčí mezi nimi, se vydal k výběhům. Pomohl jí Setha vrátit do jeho výběhu, který je zabezpečen více než ostatní. Nepochopil, jak se odtud mohl dostat, ale nejspíš umí velice dobře skákat, protože nikde nenašli díru, kterou by mohl prolézt ven. Zůstal s profesorkou, která mu o Sethovi a jeho druhu začala vyprávět více, u ohrady. Zaujalo ho to. Seth mezitím začal pobíhat po výběhu a dožadovat se jejich pozornosti. V tu chvíli mu opravdu připomněl nějaké hravé štěně. Profesorka mu dala do ruky nějaký kus masa a pobídla ho, aby ho Sethovi nabídl. Chce zkusit, jestli se od něj nechá nakrmit.
          "Myslíte, že si to vezme?" zeptal se nejistě a strčil ruku s kusem masa do ohrady. Profesorka pokrčila rameny a sleduje, jak Seth doskotačil k Harrymu a začal očuchávat jeho ruku s masem. Chvíli váhal, ale poté mu ho z ruky sebral a začal ho hltat. Jakmile celý kus zhltl, začal mu očuchávat ruku, jestli něco nezbylo. Harry se začal smát.

         "Oblíbil si tě," zkonstatovala profesorka a pohladila Setha po jemné srsti na hlavě. Ten zavrněl a začal zase pobíhat kolem.
          "Nevím…" zapochyboval a sleduje, jak si hraje.
          "Ale ano. Ani ode mne se nenechá nakrmit," přiznala a pro změnu dala do ohrady ruku s masem ona. Seth maso i její ruku očuchal, ale nevzal si od ní nic. Zase odběhl a začal dovádět. Harry se na ni nechápavě podíval.
          "Ale pohladit se od Vás nechá! Dokonce mi přijde, že Vás i poslouchá!" namítl a zadíval se jí do očí.
          "To je možná pravda, ale jak vidíš, nakrmit se nechá jen od tebe," podala mu maso, které Sethovi nabídla. Harry si ho od ní vzal a zase ho nabídl démonickému vlkovi. Seth přiběhl a maso si od něj už bez zaváhání vzal. Harry ho nechápavě sleduje, jak se láduje. "Je to pro tebe záhada?" nadhodila profesorka, čímž vyslovila jeho myšlenky.
          "Tak trochu ano," přikývl na souhlas a pohladil ho, protože se toho začal dožadovat.
          "Víš, Harry, o tomto zvířeti se toho ještě mnoho neví. Jsou ještě tak trochu záhadou. A taky si pamatuj, že jsou velmi inteligentní. Tyhle zvířata, jen tak neoblafneš," upozornila. "No… Mám ještě nějakou práci. Jestli chceš, můžeš tady s ním ještě zůstat. Já se s tebou zatím rozloučím!" pohlédla na Harryho a následně se otočila k odchodu.
          "Nashledanou, profesorko! A děkuju!" stačil za ní ještě křiknout, než mu zmizela v blízké budově. Mávla mu a odešla. Harry se zahleděl na Setha, který se posadil před ním za ohradou a se zájmem ho sleduje. Nevydrželo mu to ale dlouho a zase začal pobíhat po svém výběhu. Sem tam občas roztáhl svoje křídla, ale jak řekla profesorka Emerová, nevzlétl.
          Začalo se smrákat. Harry se podíval na hodinky a povzdechl si. Měl by se už pomalu vrátit na ubytovnu. Kdyby nepřišel včas, začal by ho hledat Trudor a to by byl potom problém. Do té doby ale zbývá ještě moře času.
          "Tak se zatím měj!" usmál se na Setha a otočil se k odchodu. Už si nevšiml, jak přestal pobíhat po ohradě a sleduje jeho odchod. Jakmile Harry zahnul za jednu z budov, aby mohl odejít po nejkratší cestě k ubytovnám. Seth se rozeběhl a vyskočil. Přeskočil ohradu a tiše se vydal za svým novým kamarádem.
          Harry jde zamyšleně po cestě k ubytovnám, takže si nevšiml, že ho někdo sleduje. To mu bylo osudné. Něco ho praštilo zezadu do hlavy a propadl se do bezvědomí.
          Probral se o nějakou dobu později. Už je pořádná tma. Chtěl se posadit, ale udělaly se mu mžitky před očima, raději zůstal ležet. Uslyšel smích a pomalu se otočil tím směrem. No jistě! Finley a Sean, kdo jiný?
          "Jakpak se cítíme, Gregory, co?" nadhodil posměvačně Finley, který něco na zemi dokreslil. Sean vedle něj se šklebí a pochechtává. "Máme pro tebe malý dáreček…" protáhl a přešel k Harrymu. Bolestivě ho kopl a odtáhl na podivný obrazec, který dokreslil.
          "A zbavíme se tě," prohlásil spokojeně Sean a vytáhl z kapsy kus pergamenu. Finley se postavil k němu, aby na pergamen viděl také. Harry se vyděsil. Co chtějí dělat? Znovu se chtěl postavit, ale bolest mu v tom zabránila. Ti dva začali předčítat nějaké kouzlo, které si připravili. Obrazec pod ním začal zářit. Světlo je čím dál jasnější a osvětlilo okolí. Harry si všiml skrčeného stínu mezi křovím u cesty. V tom světle poznal Setha. Je vystrašený, s ušima staženýma k hlavě a třese se. Kdyby byl u něj, slyšel by jeho kňučení.       To podivné světlo, co vychází z obrazce pod ním, ho oslepilo a omráčilo.
          "Povedlo se?" zeptal se nejistě Finley, když kouzlo dodělali. Sean nic neřekl, jen se dívá na obrazec, který se zase jeví úplně obyčejně. Harry ale nikde není. Zmizel pryč.
          "Raději to smažeme a vypadneme!" prohlásil Sean a použil nějaké kouzlo, po němž obrazec zmizel a nezůstala po jejich kouzle ani stopa.
          "Jdeme! Máme jen pět minut, než nás začne hledat Trudor!" Oba mladíci se rozeběhli směrem k ubytovnám. Nevšimli si vystrašeného tvora, pořád se krčícího na stejném místě. Ležel tam ještě pár minut, než se odvážil vylézt z úkrytu. Vyšel na cestu a začal očuchávat místo, kde ještě před chvílí ležel Harry. Zakňučel a stočil se tam do klubíčka.

          "Sakra! Kde ten Harry zase vězí?" postěžoval si Red, když už je půl jedenácté a ještě pořád nedorazil. Vyšel z pokoje a sešel do přízemí, kde sedí na svém obvyklém místě Trudor a kontroluje záznamy o příchodech studentů.
          "Pane? Nevrátil se už Harry? Nepřišel do pokoje," oslovil ho a napjatě ho sleduje, jak odpoví. Trudor se zarazil a pohlédl na něj.
          "Gregory, že?" protáhl a položil na stůl jeden papír. Ukázal na určitý řádek, kde je napsáno Harryho jméno s časem odchodu, ale příchod chybí. "Přišel už někdy pozdě?" přeptal se a pozorně si Reda prohlíží. Zavrtěl hlavou. "No nic. Běž do pokoje, chlapče! Já ho jdu najít, kde se fláká!" prohlásil a vstal. "Všichni ostatní už totiž přišli. Nikdo jiný nechybí!" s těmi slovy vyšel ke dveřím. Red se za ním chvíli díval, než mu zmizel ve tmě. Vrátil se do svého a Harryho pokoje. Stoupl si k oknu a zůstal zírat ven.
          Zůstal na stejném místě celou hodinu, ale nikdo nepřišel. Něco se muselo stát! Vyběhl z pokoje a neobtěžoval se ani jeho zamykáním. Rychle seběhl schody dolů a po cestě omylem srazil jednoho spolužáka. Křikl za ním omluvu, ale nezastavil se. V přízemí narazil na Trudora s ředitelkou, profesorem Bealsem, Uncanem a Brookem. Všichni přítomní se na něj otočili.
          "Kde je Harry? Našli jste ho?" zeptal se jich zoufale. Má o něj strach.
          "Bohužel. Nemůžeme ho nikde na pozemcích najít," odvětil Brook, profesor černé magie. Red poklesl v ramennou a zděšeně se na ně podíval.
          "Cože?" vypadlo z něj nechápavě. "Ale…"
          "Nebojte se, pane Gregory. Určitě ho najdeme!" povzbudivě se na něj usmála ředitelka školy a přešla k němu. "Běžte prosím do svého pokoje a jděte spát. Zítra Vás čeká vyučování," přerušila veškeré jeho námitky. Poraženecky přikývl a pomalým krokem se vydal zpátky po schodech nahoru. Ředitelka se obrátila zpět na své společníky.
          "Prohledal jsem celé pozemky, ale jako by se po něm slehla zem!" prohlásil Trudor. "Proto jsem Vás taky zavolal, paní ředitelko, páni profesoři."
          "To je dobře. Musíme znovu prohledat celé pozemky, každý koutek, kde by mohl být. Mám špatný pocit, že se mu něco stalo!" přiznala ředitelka a vyhlédla do neprostupné tmy venku. Všichni vytáhli své hůlky a rozsvítili je jasným světlem. Vyšli před budovu a každý se vydal jiným směrem, aby pokryli co největší plochu. Začali ho hledat.

          Ráno se Red probudil o hodinu dřív, než mu zvonil budík. Měl bezesný spánek. Okamžitě odhodil peřinu a vyskočil z postele. Vyběhl z pokoje a vletěl plnou rychlostí do protějších dveří Harryho ložnice. Se zděšením zjistil, že je prázdná a postel je úhledně složená. Jasný důkaz toho, že v této posteli nikdo nespal. Zoufale se svezl podél stěny na zem a složil hlavu do dlaní.
          "Harry! Kde jsi?!" zašeptal zoufale. Musel se ale aspoň trochu vzpamatovat. Vstal ze země a šel si dát studenou sprchu. Ta mu aspoň trochu pomohla vzpamatovat se. Oblékl se do stejnokroje, vzal si školní brašnu a vydal se pomalým krokem do jídelny. Je ještě brzo, ale co jiného má dělat? Třeba tam narazí na nějakého profesora, který mu řekne, co se děje. K jeho překvapení tam spatřil ředitelku se šesti profesory, kteří se o něčem dohadují. Ředitelka si ho všimla jako první a své spolupracovníky umlčela.
          "Rede? Čistě náhodou se tvůj bratr večer nevrátil do pokoje, že?" zeptala se ho, ale už zná odpověď. Jinak by tu sám nebyl. Zavrtěl hlavou a svalil se do nejbližšího křesla.
          "Co se to děje, paní ředitelko? Kam mohl zmizet? Bojím se o něj," vyslovil tiše svoji obavu.
          "Snažíme se, co to jde, ale bohužel jsme nenašli žádnou stopu, která by nás k němu zavedla. Vlastně něco málo máme, ale nevíme, jestli to s jeho zmizením souvisí," promluvila profesorka přeměňování Damhnat. "Profesor Brook včera večer narazil na cestě na stopu, kterou po sobě zanechala magie. Byla celkem silná, ale nepovedlo se nám zjistit, které kouzlo tuto stopu zanechalo. Bohužel je to ale normální, že se tu nachází takové stopy. Přece jen jsme kouzelnická škola. Ale snažíme se chytit všeho, co se dá," smutně se na něj usmála. Red přikývl. Určitě ho najdou. Musí!
          "Najdeme ho!" snaží se mu pozvednout náladu profesor lektvarů, ale marně.
          "Šel se jenom projít! Vyčistit si hlavu…" zamumlal si pro sebe, ale všichni ho slyšeli.
          "Ano, to víme. Byl totiž nějakou dobu se mnou. Jsem nejspíš poslední, kdo ho viděl," povzdechla si profesorka péče o kouzelné tvory a obrátila se na ostatní profesory. "Tak, Co budeme dělat dál?"
          "Až tu budou všichni, promluvím ke studentům. Může v tom mít klidně prsty někdo z vyšších ročníků! Talentu na to mají dost!" zamračila se ředitelka a vyčarovala si na pódiu křeslo, kam se poté posadila. Jasný náznak pro všechny příchozí studenty, že musí počkat, dokud nepřijdou všichni, aby mohla promluvit. Profesoři si posedali k obdélníkovému stolu a zavládlo ticho. Postupně se začali shromažďovat všichni studenti. Někteří se po cestě hlasitě smáli, ale jakmile uviděli vážnou ředitelku, zmlkli a co nejtišeji se posadili na nejbližší volná místa. Trvalo přibližně tři čtvrtě hodiny, než se všichni sešli. Max se nechápavě podíval na Reda. Jasně se ho tím zeptal, kde je Harry.
          "Takže! Když jsme se tu konečně všichni sešli, mohu promluvit!" začala ředitelka a postavila se. Vyhlíží velice nebezpečně a v tváři nemá ani náznak shovívavosti, jako mívá vždycky. "Včera večer záhadně zmizel jeden student! Když se trochu rozhlédnete, určitě zjistíte, koho mám na mysli!" po těch slovech to nervózně zašumělo a všichni se začali rozhlížet kolem sebe. Když se zase všichni utišili, pokračovala. "Zmizel beze stopy! Víme jistě, že neutekl dobrovolně, to se dá zjistit velice jednoduše!" zasyčela mrazivě. "Mám jisté podezření, že za toto fiasko může někdo z vás! Kladu vám na srdce, aby se viník přiznal dobrovolně! Pokud se přizná, budu ještě shovívavá, to mi věřte. Pokud se nepřizná a já na něj přijdu, tak se máte čeho obávat! To je vše!" domluvila a sešla z pódia. Posadila se k profesorům a začali se spolu bavit o jeho zmizení. Max se postavil a přešel k Redovi, který sedí u stolu úplně sám. Zhroutil se do křesla vedle něj a zůstali tak.
          "Co se bude dít, teď? Co když ho nenajdou?" začal nejistě Max a podíval se do tváře svého staršího bratra, který zatíná zuby.
          "Najdou ho!" zavrčel skrz zuby. "Určitě!"
          "Taky v to doufám," povzdechl si a zahleděl se do stolu. Z ticha je vyrušil hlas profesorky přeměňování.
          "Dnes máte vy dva volno. Přece jen je to váš bratr a nesoustředili byste se na vyučování," jemně se na ně usmála. Kolem sedící se na ně závistivě podívali, ale profesorka je zpražila ledovým pohledem. Raději se odvrátili nebo rychle odešli.
          "To je v pohodě. Nemusíte s námi zacházet jako se speciálním případem!" vydechl Red a než stačila cokoliv říct, opustil jídelnu a odešel do učebny, kde mají mít hodinu. Max přikývl a zachoval se stejně. Profesorka Dahmnat se usmála a i ona odešla na vyučování, právě má hodinu s prváky.
          Ředitelka ještě hodnou dobu seděla na svém místě v jídelně a přemýšlela, co se mohlo přihodit, že jeden ze studentů beze stopy zmizel. Zůstala tam s ní jen profesorka Emerová, která momentálně nikoho neučí. Vyhlédla ven z budovy a všimla si Setha, který se toulá a čenichá okolo.
          "To snad ne! Už zase mi utekl!" vyskočila naštvaně na nohy a rozešla se rychlým krokem ke schodům. Ředitelka se se zájmem za ní ohlédla a zamračila se, když se najednou v půli kroku zastavila. "To je ono! On by ho mohl zkusit najít!" s novým elánem se obrátila na ženu sedící u stolu, která ji zmateně sleduje. "Ředitelko, mám nápad!" prohlásila nadšeně. Vyskočila na nohy a okamžitě se přidala k Emerové. Spolu vyběhly po schodech do prvního patra a stejně rychle proběhly průchodem do ubytoven. Někteří žáci, kteří mají volnou hodinu, se za nimi nechápavě ohlédli. Obě vyběhly ven na pozemky a hned zpomalily, aby Setha nevyděsily.
          "Sethe!" zavolala na něj profesorka. Démonický vlk se na ni se zájmem otočil a zůstal tak. Obě k němu přešly a Emerová ho podrbala na hlavě. "Ty sis oblíbil toho kluka včera, viď?" promluvila k němu. Zvíře ji sleduje, jako by jí rozumělo každé slovo. Ředitelka si ji pochybovačně změřila. "Najdeš ho?" Jen co to vyslovila, rozeběhl se po jedné z cest. Profesorka se rozeběhla za ním a ředitelka jí je těsně v patách. Seth se náhle zastavil a začal čmuchat na kousku cesty, kde se následně stulil do klubíčka a protáhl si křídla. Složil si hlavu na packy a upřeně se na obě ženy zahleděl, jako by jim chtěl něco říct. Ředitelka zůstala udiveně stát na místě. Přesně tady našel Brook jasně zřetelnou stopu po nějakém kouzlu. Profesorka si povzdechla.
          "Takže nám ho nenajdeš, co?" protáhla zklamaně a obrátila se na ředitelku, která zírá na místo, kde Seth leží.
          "Myslím, že nás zvedl právě na to správné místo!" řekla tiše a přešla k černému zvířeti. Seth zvědavě zvedl hlavu a sleduje ji. Pohladila ho a usmála se. "Díky, Sethe! Pomohl jsi mi!" promluvila k němu. Seth kývl hlavou, ale zůstal ležet na místě. "Budeme muset více prozkoumat, kdo tu použil jaké kouzlo!" prohlásila pevně a vrátila se zpátky do školy. Profesorka péče o kouzelné tvory zůstala stát na místě a sleduje Setha. Možná jim právě teď velmi pomohl.

          Po večeři si ředitelka nechala k sobě do kanceláře zavolat profesora černé magie a OPČM. Také poslala vzkaz Redovi s Maxem, že s nimi chce mluvit. Všichni se sešli u ní a čekají, co jim řekne.
          "Už vím, že s Harryho zmizením má spojitost to místo, kde jsi našel stopu po nějakém kouzlu, Brooku. Chtěla bych po vás, abyste se tam zašli podívat a zkusili zjistit, co to bylo za kouzlo," sleduje oba profesory. Přikývli a okamžitě se vydali pryč, aby mohli zjistit co nejdříve, co nejvíc. Obrátila se na dva sourozence, kteří vypadají jako tělo bez duše. Red je na tom ale o hodně hůř. "Vás dvou se chci zeptat, jestli nemá Harry na této škole nepřátele. Ať je to kdokoliv, prosím, řekněte mi to," pozorně je sleduje. Max zavrtěl hlavou, že o nikom neví, ale Red se při té zmínce nejistě zachvěl.
          "Myslíte, že by opravdu nějaký student, mohl zajít tak daleko?" zeptal se nejistě a podíval se na ředitelku, která se na něj vlídně usmála.
          "Doufám, že ne, ale vždy je tu ta možnost," pokrčila rameny a čeká, co jí řekne.
          "Finley Cros a Sean Vian. Ti ho nesnáší od okamžiku, kdy ho spatřili. Nemají ho rádi kvůli Harryho odlišným očím. Už dlouho ho šikanují, ale nikdy to nenahlásil. Nechtěl…" přiznal neochotně. Ředitelka si povzdechla a na chvíli zavřela oči. Red odvrátil pohled, neováží se jí teď podívat do očí.
          "Dobře. Díky Rede. Možná jsi mi hodně pomohl. Můžete jít," propustila je, ale u dveří je ještě zastavila. "Dám vědět vašim rodičům. Musím jim oznámit, co se stalo," oba chlapci přikývli a odešli. Ředitelka se unaveně opřela do křesla a na kousek pergamenu si napsala dvě jména, která jí Red řekl. Doufá, že ani jeden z nich to nebyl, ale jistá si být nemůže. Stát se mohlo cokoliv. Nezbývá jí, než počkat, co zjistí Brook s Hanksem. Navíc ještě musí kontaktovat Gregoriovi. Povzdechla si a vstala. Přehodila si přes ramena dlouhý kabát a pomocí letaxu odešla ke Gregoriovým domů. Už je u nich ohlášená a čekají ji.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Auša Auša | 25. prosince 2010 v 22:34 | Reagovat

krásné, hned jdu na další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama