close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SNC 9. Kapitola - Prekérní situace 2/2

24. prosince 2010 v 11:46 | Taria
av
9. Kapitola

Prekérní situace

2/2



add

         "Cože?!" vyjel teď už i Ministr kouzel. "Tohle už přede mnou nikdy nevyslovujte! Vážil jsem si Vás, ale po tomhle jste v mých očích klesl! Obětujete pro záchranu jednoho člověka další desítky možná stovky lidí?! I když to bude naprosto zbytečné?! Tohle nikdy nedopustím!"
          "Jen říkám, co je zapotřebí," promluvil opět Brumbál a očividně mu nevadí, že se na něj nevěřícně dívá několik lidí. Nikdo není schopen uvěřit jeho slovům. Snape sebou trhl a chytil se za levé předloktí. "Svolává Smrtijedy?" zeptal se ho Brumbál, jako by se teď nic nestalo.
          "Ano," kývl hlavou.
          "Nikam nechoďte!" varoval ho Fox se stále žhnoucíma rudýma očima. "Mám dost velké podezření, že zjistil Vaše malé tajemství. Nemusel byste se už vrátit," řekl svoji špatnou předtuchu. Snape si ho chvíli měřil chladným pohledem, než pohlédl na Brumbála.
          "Já si myslím, že bys měl jít, Severusi. Možná se nám podaří zjistit, co přesně se děje," pousmál se na něj. Snape však zůstal stát na místě. Po tom, co nyní vyslechl z Brumbálových úst si není jistý, jestli by měl někam jít.
          "Být Vámi, poslechnu Garretha. Za celý svůj život jsem ho neuposlechla jen třikrát a vždy to skončilo tím, před čím varoval. Což znamená, hodně špatně," upozornila ho Gloria, která zlostně zahlíží na Brumbála.
          "Nemůžeme si dovolit ztratit špeha ve Voldemortových řadách!" namítl Brumbál.          
          "Chcete špeha ztratit, ale zachránit mu život, nebo ho chcete ztratit a zabít ho tak?" pozvedl Fox obočí a trpělivě čeká na jeho odpověď, stejně jako ostatní.
          "Možná přece jen bude lepší, když dnes nikam nepůjdeš, Severusi," řekl nakonec. Asi pochopil, že už udělal příliš mnoho chyb na to, aby udělal další.
          "Fajn, to bychom měli," kývl hlavou Fox a podíval se na Glorii. "Voldemort nejspíš zůstává pořád v Anglii. Komu přesně se Duncan zodpovídá?"
          "To nevíme, ale je to někdo mocný. Někdo, kdo zůstává v Americe. Na Smrtijeda je až moc mocný a pochybuju, že by se Duncan zodpovídal podřadnému Smrtijedovi. Na to je pořád moc pyšný! Předpokládáme, že to je další Voldemortův spojenec," zamračila se nad tou myšlenkou. "Je to čím dál horší. Víc budeme vědět, až nám odpoví Evropské země. Zjistíme tak jejich situaci a snad se nám to podaří dostat nějak pod kontrolu."
          "Je tu ale ještě jeden problém, který mi nesedí," začal Otis. "Jde o to, že se mi ozval Ministr z Kanady. Jeho špehům se podařilo zjistit, že mizí některé mudlovské lékařské a vědní výzkumy. Vypadá to na práci kouzelníků. Možná to má co dočinění se Sufferingy. Snaží se vypátrat, proč by měli chtít něco takového. To je snad vše," povzdechl si.
          "Dobrá. Zvýšíme tedy obranu," rozhodla se Sharon. "Ale ne kvůli Harrymu. Kvůli všem studentům, kteří tu studují. Ale nepůjde o počty, bude to jen ostražitost a další obraná kouzla. Možná nějaké alarmy, aby nás to upozornilo při případném vniknutí nežádoucích osob na pozemky. To stejné provedu i v Prasinkách. Přece jen se tam zdržují i studenti."
          "Já se musím vrátit do Ameriky a předám tam veliteli zprávy," poznamenala. Otis jí předal několik svitků, které nejspíš, jak si Fox domyslel, jsou plné informací ohledně situace v Anglii.
          "Alastore, Remusi, Pastorku, vy máte svoji práci. Prosím dejte to vědět ostatním členům Řádu, později se sejdeme," pohlédl na zmíněné a ti se okamžitě odletaxovali.
          "Omluvte mne, mám nějakou práci!" rozloučil se Snape a opustil rázným krokem ředitelnu.
          "Přeji hezký večer!" rozloučila se Sharon, políbila svého manžela a odešla do svých komnat.
          "Budu sledovat, co děláte, Brumbále! Po dnešním dni vidím, že to je důležité," kývl Otis na rozloučenou a pomocí letaxu odešel zpět na ministerstvo. Fox chvíli zlostně hleděl na Brumbála a poté pohlédl na Glorii, která je stále přítomná a sleduje ho. Otočil se a i on se vrátil do své kanceláře pomocí letaxu. Jakmile vyšel z krbu, všechen vztek vybublal napovrch. Vzal první věc, která mu přišla pod ruku a mrštil jí přes celou místnost. Takhle chvíli pokračoval, než se posadil na zem doprostřed toho nepořádku. Schoval hlavu do dlaní a snaží se uklidnit. Z jeho pokusu o uklidnění ho vyrušilo zaklepání na dveře.
          "Dále!" zavrčel nevrle.
          "Pane profesore! Stalo se něco?!" vyjekla zděšeně Hermiona, jakmile otevřela dveře a spatřila ten nepořádek. Jako by se celým kabinetem pronesla vichřice. Vstoupila a za ní i její tři přátelé. Nikdo nebyl schopen uvěřit tomu, co vidí. Profesor nijak nereagoval na její slova. Dál k nim sedí zády, hlavu v dlaních.
          "To je kvůli nám? Že jsme přišli o půl hodiny později?" zeptal se nejistě Draco.
          "Ale vůbec ne. Stejně tu teď nebyl. Několik let jsem ho neviděla a hned jsem svědkem toho, že ztratí své pověstné sebeovládání," ozval se z rohu místnosti ženský hlas. Všichni čtyři se poplašeně otočili. Smutně se na ně usmívá nějaká žena.
          "Glorie? Co ty tu děláš?!" vyjekla nadšeně Marleen.
          "Ahoj, Marleen. Bohužel jsem tu pracovně. Spíš jsem tu byla pracovně za tvým otcem."
          "Sem? Ale on je na ministerstvu, nebo ne?" zarazila se.
          "Ano. Přišla jsem za ním na ministerstvo, ale poté jsme šli sem. Mluvili jsme s Brumbálem, tvou mámou, pár členy toho pochybného Řádu a ještě tady s Garrethem..." zamyslela se a zahleděla se na něj. "Vlastně..." protáhla, "měla bych tě vyléčit, pokud dovolíš," přistoupila k němu a položila mu ruku na rameno.
          "To zvládnu sám!" teď, když promluvil, si čtveřice přátel všimla, že poněkud huhlá. Profesor vzhlédl a spatřili jeho zkrvavenou tvář. Po chvíli si uvědomili, že má přeražený nos. Jemně od sebe Glorii odstrčil a postavil se. Přešel k malému zrcadlu. Při pohledu do něj si srovnal zlomené kosti a použil několik kouzel, aby srostly. Poté si kouzlem smyl z obličeje veškerou krev.
          "Co se stalo?" zeptala se Hermiona opatrně a snaží se vyhnout těm děsivě rudým očím. Všimla si, že když je profesor naštvaný, tak trochu zrudnou, ale to nemá nic společného s tím, jak musí být rozzuřený nyní.
          "Jsi snad naštvaný kvůli Glorii?" nadhodila Marleen. Její přátelé už si zvykli, že když jsou v soukromí, tak profesorovi tyká. Jemu to nijak nevadí.
          "Kvůli ní? Ani ne," odvětil a snaží se, aby se mu zlostí netřásl hlas. "I když mi zlomila nos," dodal a dál se k tomu nevyjdřoval.
          "Zasloužil sis to!" zamumlala si pro sebe. "Jen..." promluvila k Foxovi a přiblížila se k němu. "Ráda jsem tě zase viděla, Garrethe," usmála se na něj. Přátelům neuniklo, že v jejích očích zaplála něha, když to říkala. Fox nehnul brvou. "Doufám, že se zase někdy uvidíme. Přijdeš...přijdeš někdy zpátky do Ameriky? Za mnou, Angelou, Thomasem a Philipem? Bylo by to pěkné, nemyslíš?" zamyslela se.
          "Některé věci se nezmění, Glorie," odvrátil se od ní.
          "Já vím...jako třeba to, že jsou mrtví," pronesla potichu a přešla ke krbu. Vhodila do něj letax a plameny zezelenaly. "Minulost nezměníš, Garrethe! Ať už je jakkoli děsivá a smutná!" jen co to dořekla, vstoupila do plamenů, pronesla, kam chce a zmizela. Fox se dlouhou chvíli ani nepohnul. Poté začal v pracovně uklízet. Čtyři přátelé se zarazili nad tím, že nepoužívá magii. Asi se chce nějak odreagovat.
          "Chcete pomoct, Mistře?" zeptala se Hermiona zdvořile a schválně použila oslovení Mistře. V tuto dobu ho tak musí oslovovat.
          "Jak chcete," dostalo se jim tiché odpovědi. Všichni začali sbírat pergamy a pokusili se je roztřídit na písemky a jiné dokumenty. Našli několik rozbitých věcí, které pomocí jednoduchého kouzla zase spravili. Uklízeli mlčky, dokud Harry nenarazil na kouzelnickou fotografii v černém rámečku. Nikdy si nevšiml, že by tu nějaké fotografie měl. Sklo na ní je rozbité. Spravil ho a zahleděl se na fotku. Je na ní dohromady sedm lidí. Všichni se pobaveně smějí. Více vepředu stojí pár. Harry si uvědomil, že onen muž vypadá jako Fox, akorát o hodně mladší, takže to nejspíš bude on. Objímá ho pěkná blondýna a občas ho políbí na tvář. Oba se smějí a sluší jim to spolu. Foxovi na rameni sedí ten velký děsivý pták, který se objevil v Síni o Halloweenu. Vedle té blondýnky stojí Glorie, poznal ji hned, moc se nezměnila. Vedle ní je další dívka, která má rukou kolem Gloriiných ramen a směje se. Za ní stojí blonďák s čepicí na hlavě a opírá se o dívku před sebou. Vedle mladíka Foxe stojí další blonďák s rozčepýřenými vlasy a tetováním na levé tváři. Opírá se o něj rukou a zplna hrdla se něčemu směje. Vedle něj stojí poslední muž. Dlouhé vlasy v culíku, na hlavě kovbojský klobouk a zády se opírá o muže vedle sebe. Na tváři šibalský úsměv. Harry se pousmál. Je to krásná fotka, ze které vyzařuje tolik štěstí, naděje a lásky. Zahleděl se na mladého profesora, který se směje a v jeho očích je vidět láska k ženě, která ho objímá. Ale kde asi ta žena je teď? A proč je z Foxe taková lhostejná, chladná a odměřená osoba? Něco se muselo stát. Něco hodně zlého. Přesně jak Glorie řekla před tím, než odešla.
          Harry vzhlédl a střetl se pohledem s rudě žhnoucíma očima profesora a Mistra Foxe. Harry mu mlčky podal spravenou fotografii a čekal, jestli něco řekne. V místnosti je podivné a děsivé ticho. Asi našel něco, co neměl. Rozhlédl se po svých přátelích, kteří stojí kousek od něj. Fox nic neřekl, přešel s fotografií ke stolu a uložil ji do vrchního šuflete.
          "Co teď, Mistře? Budeme se dnes učit?" zeptala se tiše Hermiona.
          "Lektvar je hotový, vezmete si ho," promluvil tiše. Poznali na něm, že svoje sebeovládání už dostal zpět. Mávl nepatrně rukou a na stole mu přistály tři lahvičky. "Posaďte se!" kývl hlavou ke čtyřem křeslům, které za nimi vyčaroval. "Než si je vezmete, tak vám něco povím. Je to ohledně Voldemorta. Možná by bylo dobré, kdybyste věděli, že se rozpíná čím dál víc. Už se zachytil v Americe a dělá tam hromadu problémů. Nejspíš jde i do Evropy, to nevíme jistě, zjišťuje se to. Takže stručně a jasně, všechno je horší, než se zdá. Možná neútočí moc tady, v Anglii, ale v jiných zemích ano. Už má i velice dobrého spojence v Americe a nejspíš i další. Takže má čím dál více lidí a větší armádu. Tak, to je zatím snad všechno. Od Brumbála byste se nedozvěděli nic, což je podle mě velký nesmysl," poslední větu zavrčel. Dál se k tomu nevyjadřoval a podal Hermioně, Dracovi a Marleen lahvičku s lektvarem, který jim navodí umělý spánek, kde spatří zvíře, ve které se budou proměňovat. Všichni tři lektvar vypili a téměř okamžitě se zabořili do pohodlných křesel, jak je lapil spánek. Harry se nejistě podíval na Foxe, který ho pozoruje.
          "Mistře?" zeptal se nejistě. "Děje se něco?" jeho pohled ho znervózňuje.
          "Nezeptáte se mě, kdo byli ti lidé na fotografii?" nadhodil.
          "Nevím, jestli bych měl. Je to Vaše věc," upřel oči do země.
          "Ano, to ano. Ale zvědavost je mnohdy větší, nemyslíš?" pozvedl obočí. Harry si všiml, že jeho oči postupně tmavnou. Přikývl. "No...Minulost je minulost. Ta se už nikdy nezmění," pronesl do ticha a zavřel oči. Dál nepromluvili ani slovo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Auša Auša | 25. prosince 2010 v 22:18 | Reagovat

och, krásné, sem zvědavá, v co se budou měnit :-) těšing na další díl ;-)

2 Taria Taria | E-mail | Web | 26. prosince 2010 v 17:44 | Reagovat

[1]: jsem ráda, že jsem tě potěšila a hlavně, že se ti to líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama