close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SNC 9. Kapitola - Prekérní situace 1/2

24. prosince 2010 v 11:45 | Taria
av

Tuto kapitolu věnuji jen a jen Auši - autorce mých nejoblíbenějších povídek

Doufám, že se bude líbit a nepocuchám ti nervy




9. Kapitola
Prekérní situace
add


          Už je to víc jak měsíc, co se Harry dozvěděl pravdu o přívěsku, který nosí už od prázdnin. Jeho život, a také život jeho tří přátel, se od té doby změnil. Mají více starostí, než dřív a méně času na všechno. Nejen, že mají školu, ale v pondělí odpoledne chodí pravidelně na souboje, několikrát do týdne se schází s jejich Mistrem, Harry s Dracem mají Famfrpálové tréninky a Harry pořád pokračuje s nitroobranou. Ke všemu si musí dávat velký pozor, aby je někdo nechytil, když jdou za Mistrem Foxem. Kdyby je chytili, těžko by vysvětlovali, proč tolik času tráví zrovna s ním. Fox se to nejvíce snaží utajit před Brubálem, s čímž mu pomáhá Sharon. Abigail se vrátila do Ameriky. Přišla si akorát k panu Ministru Gainsboroughovi pro nějaké dokumenty a rozhodla se navštívit i jeho ženu. Díky neobvyklým okolnostem se jí návštěva poněkud protáhla.
          "Co budeme dělat?" zeptala se Marleen svých přátel. Dnes mají konečně aspoň trochu volna. Úkoly mají všechny hotové, je sobota něco kolem druhé hodiny a venku je celkem teplo, na to, že je listopad.
          "Flákat se! Když už máme konečně po dlouhé době volno," dal návrh Draco a na důkaz svých slov se položil do měkké trávy.
          "To máš zatraceně pravdu!" přidal se k němu Harry a začal pozorovat mléčně bílé mraky plující po krásně modré obloze. Je opravdu krásný den. Marleen se k nim se smíchem přidala a Hermiona si přisedla a začetla se do knížky, kterou si vzala s sebou.
          "Co čteš?" nadhodila Marleen se zájmem. Hermiona se nejdřív rozhlédla, jestli někdo není poblíž a nemůže je slyšet. Poté se k ní naklonila a ukázala jí ji.
          "Je o zvěromágství. Vždyť víš. Teď se pro nás vaří lektvar, abychom věděli, do čeho se budeme proměňovat. Jak řekl Fox, je to bezpečnější. Co kdyby náhodou jsme se chtěli začít proměňovat ve víře, která nám není...jak bych to řekla...souzeno?"
          "To jo. To by mohl být trošku problém. Je v tom víc nebezpečí, než jsem si myslel," povzdechl si Draco. Mezitím, co čekají, až bude lektvar plně hotový - jeho příprava trvá měsíc a půl, učí se ty nejjednodušší kouzla z černé magie a různá útočná a obraná kouzla.
          "A jsem zvědavý, kdo mě bude učit ovládat ten můj malý problém," nadhodil Harry. Za tu dobu, co začala škola, už se proměnil v Chroptící chýši několikrát. Vždy byl běsnícím zvířetem, ale aspoň měl ulehčené utrpení, díky profesorovu lektvaru, který od něj vždy dostane.
          "To nevím, ale podle jeho slov to bude nějaký jeho známý," pokrčila Herm rameny a znovu se začetla do své knížky.
          "Když tak nad tím přemýšlím, dlouho jsme nebyli u Hagrida," řekla po chvíli a provinile se podívala na Harryho.
          "Máš pravdu!" přikývl pomalu. "Možná bychom se tam mohli stavit dneska," navrhl a zadíval se na Hagridovu boudu, které z komína stoupá dým.
          "Spíš bych řekla, že jste ho úplně zatloukli. Pokud si dobře vzpomínám, tak se s ním vídáme jen na hodinách. Nevím o tom, že byste u něj někdy za školní rok šli," promluvila nejistě Marleen.
          "Bude se zlobit," povzdechla si Hermiona a knížku si schovala do hábitu. Všichni čtyři se postavili a vyšli směrem k hájovně. Draco trochu nejistě.
          "Nevím jistě, jestli zrovna mě uvítá," zamumlal a kouká do země.
          "Určitě ano. Stačí, když se za Klofana omluvíš. Jsem si jistá, že ti odpustí," usmála se na něj Hermiona povzbudivě. To už došli až k hájovně a Harry pořádně zabušil na dveře.
          "Zpátky, Tesáku!" ozval se zevnitř silný hluboký hlas. O chvíli později jim otevřel Hagrid a jeho tvář se při pohledu na Harryho a Hermionu rozzářila. "Už jsem myslel, že jste dočista zapomněli, kde bydlím!"
          "Odpusť, Hagride. Můžeme dál?" usmála se na něj Hermiona. Poloobr ustoupil ze dveří, aby mohli vejít. Jen si nejistě měřil Draca.
          "Posaďte se, všici čtyři!" kývl hlavou k velkým křeslům. Přátelé si posedali a pozorovali Hagrida, jak přichystává konvici s vodou na čaj. Poté na stolek postavil pět velkých šálků a přisedl si k nim. Zahleděl se na Draca, který zarytě kouká do země.
          "A co tu dělá tendle?" kývl hlavou směrem k němu. "A kde máte Rona? A ty jsi Marleen, že? Chodíš na moje hodiny, pamatuju si tě. Líbí se mi, jak se chováš ke zvířatům," usmál se na ni zářivě. Marleen mu úsměv oplatila.
          "Ron je idiot a Draco je náš kamarád. Leccos jsme si vyříkali a změnili názor," vysvětlila mu Hermiona jednoduše, co se změnilo.
          "Omlouvám se za Klofana. Byl jsem pitomec," promluvil poprvé Draco a v jeho hlase bylo poznat, že svoji omluvu myslí upřímně.
          "Nic se nestalo, chlapče. Je živý a zdravý, tak to necháme být, jo?" usmál se na něj obr. Draco odlehčeně přikývl. "A co že se stalo s Ronem? Já myslel, že ste přátelé?"
          "Já si to myslel taky," povzdechl si Harry.
          "Asi se nějak nedokáže přenést přes to, co se stalo Harrymu. Ale to je jeho věc. Jak říkám, já se nikomu vnucovat nebudu. A to jak se chová, je vrchol všeho!" běsní Hermiona.
          "Moment, moment. Jak se chová? Ničeho sem si nevšim na hodinách," zamračil se obr a poškrábal se na hlavě.
          "Na hodinách si toho nevšimnete. Jde o to, jak se chová ve společence, jak Harryho všude pomlouvá a říká, že všechno, co dělá, je jen pro to, aby se zviditelnil! Copak tohle dělají přátelé?" povzdechla si Marleen a pohlédla na Harryho. "Nikdy jsem se s ním nepřátelila a neznám ho. Nemůžu moc posoudit, jaký byl, ale stačí mi to, jaký je teď."
          "Hmm. To je mi líto děcka," posmutněl Hagrid. Za jeho zády u ohně začala pískat konvice, že už je voda vařící. Vzal kus hadru, vzal jí železnou konvici a všem do hrnku nalil horkou vodu, aby se jim udělal teplý dobrý čaj.
          "Jinak jsi v doufám v pořádku, Harry?" nadhodil.
          "Už jsem se přes to tak nějak přenesl..."
          "Ne, mám na mysli..." nedokončil svoji narážku, ale Harry to pochopil až moc dobře.
          "Ach tak," kývl hlavou, že pochopil. "Jo, všechno je OK. Zvykl jsem si," pousmál se. Téma hovoru se obrátilo úplně jiným směrem, což se mu trochu ulevilo. Všichni se zapojili do hovoru a z Draca všechna tréma opadla, když zjistil, že mu obr už odpustil.
          Vydrželi povídat si několik hodin, když se Hermiona podívala z okna a zbledla.
          "Ale ne!" vyjekla a vyskočila na nohy. Venku už je tma. "Hagride, kolik je hodin?!" zeptala se zděšeně.
          "Čtvrt na osm. Ale ne. Zmeškali jste večeři. Jsem si ale jistý, že skřítkové v kuchyni vám něco přichystají, nebo můžu já..."
          "Ne Hagride, o to nejde, my si něco vezmeme z kuchyně, ale..." nedořekla Marleen a zděšeně se dívá ven. Sedm hodin. Už před patnácti minutami měli být v kanceláři Foxe!
          "Co se děje?" zamračil se a podezřívavě si měří čtveřici přátel.
          "Musíme udělat ještě hodně úkolů, no a...už musíme jít. Je pozdě!" vyhrkl Harry. Všichni čtyři se odebrali k východu. "Měj se hezky, Hagride. Zase se někdy stavíme!" rozloučil se s ním a jeho přátelé také.
          "Jasně, jasně. Tak se zatím mějte, mládeži!" mávl jim na rozloučenou. To už ale všichni čtyři spěšně běží k hradu a nadávají si, jak mohli zapomenout na čas.

---------------

          Fox sedí v černém čalouněném křesle ve svých soukromých komnatách, v ruce sklenku skvělého červeného vína, oči zavřené a přemýšlí. Přemýšlí nad svým životem, a jaký úkol mu to Crow uložil. Není pochyb, že všichni čtyři jsou hodně nadaní a dobře se učí, ale bude schopný je připravit na nevyhnutelné? Spíš Harryho, než ty tři, ale je mu jasné, že oni ho nenechají jít samotného. Na to ho mají příliš rádi a je to jejich cenný přítel.
          Povzdechl si a usrkl vína. Pohodlněji se usadil a otevřel nepřirozené rudo černé oči. Zahleděl se do ohně, praskajícího v krbu naproti němu. Miluje oheň. Vždy ho fascinoval. Za chvíli ale přijdou jeho učni a začne další výuka, i když je víkend.
          Zamračil se, protože někdo chce narušit jeho klid. Rudo-zlaté plameny zezelenaly a pokojem se rozezněl Brumbálův hlas. Jak toho starce začal nenávidět. Samé rozkazy, které mají být blíž k zastavení války v kouzelnickém světě, ale spíš ji jen prohlubují.
          "Máte chvíli čas, profesore? Je to důležité!" oznámil mu ředitel školy. Fox odložil na malý stolek křišťálovou sklenku a neslyšně se postavil. Vešel do zelených plamenů a zašeptal místo, kam chce jít. Vyšel z krbu v Brumbálově kanceláři. Není tu jen Brumbál, ale i Sharon, Snape, Moody, Lupin, Kyngsley, Ministr Gainsborough a ještě někdo, ale ten někdo k němu stojí zády a ještě navíc ho z větší části zakrývá právě Ministr.
          "Co se děje?" zeptal se s nezájmem a neušlo mu, že když promluvil, ten někdo sebou šokem trhl. Zaměřil se na tu osobu víc a strnul. To není možné! Prolétlo mu hlavou a neskrytě zírá na tu ženu. Žena vyšla ze stínu Gainsborougha a její oči se střetly s těmi jeho. Brumbál chtěl něco říct, ale Sharon zvedla ruku, aby ho umlčela. Nikdo nechápal proč, ale poté si všimli, že Fox s tou ženou si hledí do očí s neskrývaným zmatením. Ale v jejich očích je zřetelné i něco jiného. V očích ženy se odráží obrovská neskrývaná bolest a zlost. Fox je naproti tomu zmaten a v jeho nepřirozených očích je znát i smutek?
          "Garreth Fox..." protáhla žena. Byl to jen nepatrný okamžik a nikdo netušil, co se vlastně stalo. Všichni se vzpamatovali až ve chvíli, kdy Fox ležel na zemi, podpíral se jednou rukou a z obličeje si stíral krev, která se mu řinula ze zlomeného nosu. Ona žena, která ho udeřila stojí nad ním a po tvářích jí stékají slzy. Pravou ruku pořád zatnutou v pěst. Několik lidí zalapalo po dechu, když si uvědomili, co přesně se stalo. Fox se pomalu zvedl a odhodil si z obličeje vlasy, které se uvolnili ze stuhy, když dostal nečekanou ránu. Obličej má špinavý od krve, která mu stále teče.
          "Taky tě rád vidím, Glorie," promluvil k ní tiše. Nezmohla se na slovo, jen na něj pořád zírá.
          "Proč?!" bylo to jediné, co dokázala říct.
          "Co máš na mysli?" nechápe ji.
          "Tebe nejde udeřit jen tak. Vždy všechno prokoukneš. Proč jsi neuhnul. Vím, že jsi věděl, co jsem chtěla udělat!" naklonila hlavu na stranu a nevšímá si Sharon, která objala svého manžele a potěšeně se na ty dva dívá, stejně jako on. Nikdo ostatní nechápe, o co jde.
          "Zasloužil jsem si to," prostá odpověď, kterou by nikdy od tohoto muže nečekala.
          "To ano," přikývla na souhlas. "Proč jsi tenkrát odešel? Proč jsi nikomu nic neřekl?"
          "Řekl jsem to Otisovi, to stačí," odvrátil tvář.
          "To si vážně myslíš?!" vyjela na něj a chtěla ho znovu udeřit, ale tentokrát jí chytil obě ruce. Nebylo pro něj těžké ji udržet na místě. Má větší sílu než ona. "Jsme tvoji přátelé, krucinál! Proč jsi nám neřekl ani slovo?!"
          "Třeba proto, že přesně tohle jsem čekal?" pozvedl obočí. Gloria se zarazila a chvíli na něj jen zírala. Její ruce ochably, tak ji pustil. Chvíli před ním jen tak stála, než znovu promluvila.
          "Chyběl jsi nám," zamumlala a objala ho. Objetí jí opětoval, ale ne moc dlouho. Jemně ji odstrčil. Pochopila a vrátila se na své místo vedle Ministra a jeho ženy.
          "Tak o co jde, Brumbále?" obrátil se na starého muže, který se ještě jednou nechápavě podíval na Glorii.
          "Dostaly se k nám velice znepokojivé zprávy. Bude lepší, když Vám je řekne slečna Zeller, která nám je přinesla," pohlédl na zmíněnou osobu. Glorie si povzdechla a zahleděla se Garrethovi pevně do očí.
          "Voldemort," řekla jednoduše.
          "Chápu," kývl stroze.
          "Co na tom můžete chápat?! Řekla jen jeho jméno, nic víc!" protestuje Moody proti jeho odpovědi.
          "Chápu, že jsou s ním už problémy i jinde než jen v Anglii, jinak by zde nebyla. Nejspíš USA? Kanada asi také? Možná celá Amerika?" zamračil se trochu. Glorie mlčky přikývla. "Takže proto se zde nedějí žádné význačné věci," povzdechl si.
          "Spojil se s jedním americkým gangem Suffering. Jsem si jistá, že si je dost dobře pamatuješ," usmála se smutně.
          "Cože? S nimi?" zrudly mu oči, jak se rozzuřil. "To snad ne?!"
          "Bohužel," pokrčila rameny.         
          "Jak jste to zjistili?"
          "Tým Crow pracuje dál i bez tří chybějících členů," vysvětlil mu Otis, který objímá svou ženu. Fox na chvíli zavřel oči, aby se uklidnil a poté pohlédl na Glorii.
          "Dostali jsme se do křížku se dvěmi lidmi přímo od Duncana. Byli jsme sice čtyři proti dvěma, ale málem nám zdrhli. Vzali jsme je k výslechu a podařilo se nám zjistit několik dost znepokojivých věcí. Voldemort se neroztahuje jen do Ameriky. Zkouší to dál do Evropy! Je to horší, než jsme si mysleli! Dělá sice jen malé, nenápadné kroky, ale pak stačí udeřit silou, kterou skrývá a kterou nečekáme, a rozpráší náš, jako nic!"
          "Jen mě zaráží, že se Duncan spřáhl zrovna s ním. Neřekl bych, že to je člověk, který potřebuje sloužit někomu, jako je Voldemort," zamyslel se. "Ledaže..."
          "Jsou spojenci," kývla na souhlas Glorie. "Ten prohnaný bastard chtěl vždycky víc moci, než měl. Snažíme se jeho gang zredukovat už léta. Duncan má čím dál více lidí, a když je teď ještě spojen s Voldemortem, má od něj další zdroje! Všichni bystrozorové, jak elitní, tak normální, jsou v pohotovosti! Není to jen Kanada, Usa, Mexico...Je to v celé Americe. Jednou tam, podruhé jinde. Jakoby si s námi hráli. Jako hra kočky s myší. Bohužel my jsme myš!" rozhodila zoufale ruce.
          "Chtěli jsme z Ameriky přivést elitní bystrozory, protože i tady jsou neustále nějaké útoky, ale to teď není možné," přidal se do rozhovoru Otis. "Snažím se nyní spojit s Ministry všech Evropských zemí a zjistit, jak jsou na tom. Celý svět se musí spojit a bojovat. Voldemort je nenasytnější, než jsme si mysleli," promnul si unaveně oči.
          "Toho jsem se obával," přikývl Brumbál. Fox se na toho starého muže zadíval a pokusil se mu vyčíst z tváře, co má v plánu. "Budeme muset zvýšit obranu Bradavic. Pokud to takhle půjde dál, nedivil bych se, kdyby za chvíli šel po Harrym a to nemůžeme dopustit."
          "Takže co? Chcete Harryho chránit a držet ode všeho, aby neměl jediné škrábnutí?!" zeptal se ho Fox chladně.
          "Chceme ho jen držet v bezpečí," přidal se Brumbálovu stranu Lupin a Moody.
          "A uvědomujete si, že když se ho takhle snažíte držet v bezpečí, tím víc se blíží jisté smrti?!" změřil si je pohledem.
          "Jak to myslíte?" zamračil se na něj Brumbál.
          "Tím myslím, že byste toho chlapce spíš měli připravovat na to, co přijde a ne snažit ho chránit a držet ho od všeho, co se děje! U Merlina, vždyť ten kluk je předurčen k tomu, aby Voldemorta zabil a vy se k němu chováte, jako by byl malý děcko, které musíte vodit za ručičku!" vybuchl.
          "Jen se snažíme udržet Harryho naživu!" zavrčel Moody.
          "Já souhlasím s Foxem," promluvil nečekaně Snape.
          "Tak nějak!" kývla pevně hlavou Gloria spolu s Sharon a jejím manželem.
          "Možná se snažíte Harryho chránit, ale to se Vám nikdy nepovede Brumbále! Pokud chce Voldemort Harryho zabít, tak to udělá, ať se Vám to líbí nebo ne! Spíš byste se měl starat o to, aby se uměl bránit, až ten den jednou přijde a on přijde, tím si buďte jist! Jen se podívejte, co se teď děje! Snaží se roztáhnout do celého světa a v tom se mu pokouší zabránit tisíce kouzelníků! Ale jak je vidět, tak to pro něj není moc velká překážka. Jak mu potom může v něčem zabránit mladý chlapec, který není připravený, hmm?" Foxovi oči žhnou rudou, což není dobré znamení. Hněv za chvíli přesáhne hranici jeho sebeovládání.
          "Než ten den nadejde, najdeme způsob, jak se tomu střetnutí nadobro vyhnout," promluvil Brumbál, čímž rozdmýchal válku uvnitř Foxe. Na jednu stranu by chtěl Brumbála teď hned na místě zabít a na druhou to nesmí dopustit. Nesmí ztratit jeho tolik ceněné sebeovládání. Na chvíli zavřel oči, aby se uklidnil.
          "Asi jste mě dost dobře neposlouchal. Moc dobře víte, že tomu střetnutí se nedá vyhnout, ať uděláte cokoliv! Vy to víte stejně dobře, jako já!
Zkuste si tomu zabránit, jak chcete, ale nepovede se to. Jen zemře víc a víc lidí. To chcete?!"
          "Pokud to bude nutné, tak podstoupím i tyto oběti," přikývl, čímž vyrazil dech každému z přítomných.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Auša Auša | 25. prosince 2010 v 22:10 | Reagovat

:´( ty mě chceš rozbrečet! Moc děkuju za kapitolu, vážím si toho a to, že se ti mé povídky líbí je a to co jsi o mně napsala... díky moc ;-) Kapitola byla krásná (alespoň první část :D, hned jdu na druhou :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama