
8. Kapitola
Mistr a učni

Konec října přišel a s tím i všemi očekávaný svátek všech Svatých, Halloween. Studenti si užívají volné soboty a dodělávají si domácí úkoly. Profesoři vyzdobili školu k tomuto dni vyřezávanými dýněmi, svícemi, kostlivci a dalšími. Místní duchové škádlí studenty a snaží se je aspoň trochu vyděsit.
"Je to zvláštní, nemyslíte? Tento rok vzali profesoři výzdobu školy nějak vážně," nadhodila Hermiona ve společenské místnosti. Je tu s nimi i Draco. Někteří Nebelvírští s tím nesouhlasí, ale ostatní ho umlčeli, protože si dali tu práci, aby s ním aspoň trochu vycházeli.
"Fakt? Ale je to náhodou dost dobrý!" pousmála se Marleen, která se snaží dodělat si úkol z lektvarů.
"Taky jsem si všiml, ale asi se jim to líbí," pokrčil rameny Harry a dál si čte vypůjčenou knížku od Foxe. Stále chodí na hodiny nitroobrany a podle profesora se zlepšuje, ale půjčil mu o tom knížku, která by mu mohla v ledasčem pomoci.
"Třeba to má skrytý význam?" nadhodil Draco a ušklíbl se. Zpozoroval, že Marleen se na chvíli zarazila, ale pak rázně zavrtěla hlavou.
"Co tě napadlo?" zeptal se jí zvědavě.
"Nic!" vyhrkla rychle, čímž si vysloužila zkoumavé pohledy od třech přátel.
"Co tě napadlo?" přidala se Hermiona a nespouští z ní oči. Marleen si poraženecky povzdechla. Oni jsou tři a ona je sama. Přemluvili by ji tak či tak.
"Jen....nejspíš to s tím nemá vůbec co dělat, ale..." protáhla a vyhlédla z okna věže. "Foxmádneskanarozeniny," vyhrkla příliš rychle, takže z toho vznikla podivná zkomolenina. Hermiona ji ale rozlouskla.
"Cože?" vypadlo z ní.
"Ehm, ty jsi jí očividně rozuměla. Cože to říkala?" přeptal se jí Draco. Hermiona se k nim naklonila a zopakovala tiše její odpověď.
"Fox má narozeniny," oznámila jim a zůstává v předklonu.
"Myslíš, že to má s tím co dočinění?" zarazil se Harry.
"Já si myslím, že ani ne!" zavrhla to Marleen. "Proč by mělo? Copak jste tu někdy slavili narozeniny svých profesorů?" zeptala se se zájmem, ale všichni tři zavrtěli hlavou. "Tak vidíte. Je to určitě jen obyčejná náhoda!"
"Ale dost zvláštní náhoda!" opravila ji Hermiona.
"Kdybych vám to neřekla, tak to ani nevíte!" usmála se provokativně, čímž je rozesmála.
"A kolik mu vůbec je?" nadhodila Hermiona. Marleen se na ni zkoumavě podívala.
"Počínaje dnešním dnem, třicet čtyři let. Pročpak?" nespouští z ní svůj ostříží zrak a snaží se odhadnout, na co myslí.
"Jen tak," pokrčila rameny. "Možná se pořád tváří, že ho nic nezajímá, ale i přes to bych mu tipla něco kolem devětadvaceti."
"Jo. Vypadá dobře, že?" přidala se k polemizování nad jejich profesorem. Draco s Harrym si vyměnili nechápavé a zároveň zděšené pohledy, čímž si vysloužili smích od svých kamarádek.
"Vypadáte dost hloupě!" upozornily je.
"A vy dost pošetile, že se takhle bavíte o profesoru Foxovi!" jeho jméno značně zvýraznili.
"No a?" provokuje Marleen. Draco se na ni nevěřícně podíval, ale téměř okamžitě pohledem uhnul.
"Raději toho nechme, ano?" nadhodil Harry. "Za chvíli je hostina, takže bychom možná měli vyrazit," přelétl je pohledem. Všichni mu dali zapravdu a společně vyšli ze společenské místnosti Nebelvíru, kde už je jen pár dalších lidí. Mlčky vyrazili k Velké síni a pozorují halloweenskou výzdobu hradu.
V síni si jako obvykle sedli k Nebelevírskému stolu. K nim si přisedl i Neville. Harry se zahleděl k učitelskému stolu a zaměřil se na Foxe, který jako vždy sedí, ani se nehne a dívá se někam před sebe do stěny. Jako by ho naprosto nic na světě nemohlo překvapit a zajímat. Prohlédl si všechny profesory a neuniklo mu, že je kus od jejich stolu vyčarován další, menší stůl. U něj sedí Marleenina matka spolu s několika členy Fénixova řádu. Všiml si i Abigail Dacascos, se kterou se seznámil na ústředí řádu. Zaujatě si povídá s elitní bystrozorkou. Jako by ucítila jeho pohled a ohlédla se. Chvíli si hleděli do očí, ale usmála se na něj a kývla hlavou na pozdrav. Poté se opět otočila a pokračovala v rozhovoru, jako by ho vůbec nepřerušila. Dorazili i poslední žáci a hostina mohla začít.
Stoly se začaly prohýbat pod spousty dobrého jídla a sladkostí. Všichni se do toho s chutí pustili a hovor se rozběhl na plné obrátky. Harry sem tam střelil pohledem po profesorovi Foxovi, který se vyhnul veškerému sladkému a kultivovaně večeří, což je zázrak oproti většině studentů.
Hovor v celé síni utichl stejně rychle, jako začal, a to s pronikavým, mrazícím zakrákáním vrány, které se rozlehlo po celé místnosti. Znělo to děsivě ledově, až všem přeběhl mráz po zádech. Harry se nejistě rozhlédl a zamračil se při pohledu na Foxe. Jeho tvář není lhostejná. Profesorovi oči přelétají zběsilou rychlostí po místnosti, jako by to, co vyloudilo ten zvuk, hledal. Tvář napjatou očekáváním.
Ten zvuk se ozval znovu a prořízl vzduch jako ledové ostří. Velkými těžkými otevřenými dveřmi dovnitř vlétl ten podivný pták. Větší, než by normálně měl být, černý jako uhel, oči rudě žhnoucí. Harrymu se zastavil dech. Ten pták! Ruka mu vystřelila ke krku, kde nahmatal řetízek a vytáhl onen přívěsek, který na něm visí. Pevně ho stiskl, až se mu zažral do kůže na ruce. Jeho počínání si všimla jen Hermiona.
Vrána našla svůj cíl a několikrát zakroužila nad profesorem Foxem, který ji upřeně sleduje. Brumbál na nohou a hůlku v ruce. Paní Gainsborough se mu nepřirozeně rychle objevila po boku a hůlku mu sklonila. Brumbál se na ni nevěřícně podíval, ale ona zakroutila hlavou a na tváři se jí usadil nepatrný úsměv, když pohlédla na toho děsivého ptáka.
Vrána ještě jednou zakroužila nad Foxem a upustila cosi, od čeho se zablesklo. Fox to cosi bleskově chytil a schoval to ve své dlani před očima všech. Vrána zavřískla a odlétla pryč. Ještě hodnou chvíli se nikdo nepohnou a neodvážil se ani promluvit.
"Co to mělo znamenat?" zeptal se Brumbál šeptem elitní bystrozorky. Ona se jen nepatrně usmála.
"Přesně to, co to bylo..." pokrčila rameny a přešla k Foxovi. Sklonila se k němu a něco mu zašeptala. Ten jí stejným způsobem odpověděl a společně vyrazili ze síně. Dacascos je doběhla a také se šeptem na něco zeptala. Jen kývl na její otázku a zmizeli ze síně. Brumbál se chvíli zamračeně díval za těmi třemi lidmi, ale poté se posadil. Hovor se opět rozjel, ale tentokrát na téma té podivné vrány.
"Harry?" vytrhla ho Hermiona ze zamyšlení. Podíval se na ni. Kývla hlavou směrem k jeho zatnuté pěsti okolo přívěsku.
"Tys tu vránu někdy viděl, že ano?" nadhodila svoji domněnku Marleen. Harry nic neřekl, ani nenaznačil odpověď. Prostě se zvedl a namířil si to pryč ze síně. Tři jehi přátelé ho rychle následovali.
"Kam?" zeptala se jen Hermiona.
"Komnata nejvyšší potřeby!" odpověděl pohotově a rychlým krokem vyrazil po schodech nahoru. Všichni tři ho mlčky následují a kontrolují, jestli je někdo nesleduje. Ve správném patře, na správném místě, přešel Harry třikrát podél zdi, která skrývala dveře. Při tom myslel na tichou místnost, kde by si mohli nerušeně promluvit a nikdo je nemohl slyšet. Dveře komnaty se otevřely a všichni čtyři vešli dovnitř. Místnost není nijak velká, ale je útulná. Na jedné straně krb, u kterého je nízký stolek se čtyřmi pohodlnými křesly. Nic víc. Každý si zabral jedno z křesel a chvíli mlčeli.
"Tak?" pobídla ho Hermiona, aby mluvil a upřela na něj zrak, stejně jako Draco s Marleen.
"Tohle, mám od té vrány!" ukázal jim přívěsek. "A je víc, než možné, že ta vrána mě zachránila před vlkodlaky, aby mě nerozervali na kousíčky," přiznal.
"Cože? Tomu snad nevěříš, jak by tě vrána mohla zach..." začal Draco, ale přerušila ho Marleen.
"Víš ty vůbec, co to je za vránu?" vyhrkla svoji otázku.
"Ty snad ano?" zamračila se Hermiona trochu.
"Ano! To je Crow!"
"Jo, vrána je vrána. To víme. A co s tím?" pousmál se Draco a i Harry se musel usmát.
"Ta vrána se jmenuje Crow!" upřesnila a zakroutila nad nimi hlavou. "Podle pověstí, je to nejstarší žijící tvor na zemi. Je starý jako sama Země. Prý..." pokrčila rameny nad těmi domněnkami.
"A co s tou vránou mají co dočinění Harry a Fox?" dožaduje se Draco odpovědi.
"Četla jsem o tom něco v jedné knížce. Vážně tam psali, že nejstarší žijící tvor je prý nějaká vrána, která je spojená s jednou mocnou a temnou rodinou. Z generace na generaci se u nich předává unikátní schopnost porozumět tomuto zvířeti a všem jeho zástupcům, což znamená, porozumět všem vránám žijícím na světě. Ale tuto schopnost ovládá vždy jen jedna či dvě osoby. Vždy to je prvorozený syn. Tuto schopnost, rozumět jim, dostane ve své plnoletosti, nebo když zemře jeho otec," řekla jim stručný obsah knihy, kterou četla.
"Jedna či dvě osoby? Ale co když má ten otec dva syny a každý z nich má prvorozeného syna. To jich je hned víc, ne? Vždyť oba jsou prvorození..." nadhodil Harry.
"Ne, Harry. Vždy je to prvorozený syn, prvorozeného," upřesnila a pohlédla na Marleen. "Není možné, aby to byl Fox?" Mlčky přikývla.
"Vždy ho Crow doprovázel. Nikdy jeden bez druhého neudělali krok. Jako by byli neodluční. On a Crow. Člověk a vrána," povzdechla si a upřela oči do země.
"Ale..." protáhl Harry a zamyslel se. "No jasně! Už několik let ho ta vrána..."
"Crow!" opravila ho Marleen automaticky.
"Crow ho už několik let nedoprovází. Nevím proč, ale myslím si, že je to tak. Pamatuješ Hermiono na ústředí? Když přišla Abigail Dacascos?"
"Změnil jsi se. A kde je...?"
"Pryč. Už šest let,"
"I on?"
"Víc než jen on,"
"No ano..." přikývla. "Když uviděla Foxe, byla nadšená, ale potom se zarazila a někoho nebo něco hledala. Když se chtěla zeptat, řekl jí, že je už šest let pryč. A pryč je prý víc než on," řekla Marleen a Dracovi, co se ten den stalo.
"Už šest let?" užasla Marleen nad jejími slovy.
"Ano," přisvědčila pohotově.
"To potom znamená, že ho Crow opustil nedlouho poté, co odešel od elitních bystrozorů..." zamyslela se. "A že přišel o víc, než jen o Crowa? Co by mohlo znamenat toto?"
"To netuším, ale vím, že kolem profesora je čím dál více záhad!" poznamenal Draco.
"Hermiono, neříkala jsi, že je to mocná a temná rodina?" zeptal se jí Harry nejistě.
"Přesně tak..." kývla na souhlas.
"Temná?" ověřuje si. Znovu jen kývnutí.
"Temná nebo ne, on není zlý člověk. Možná tak vypadá, ale není!" pousmála se Marleen. "Je pravda, že když se naštve, je bezpečnější utéct, ale..." pousmála se nad tím. "Nikdy by nikomu neublížil bezdůvodně. A když někoho chce ochránit, nasadí při jeho obraně vlastní život. To můžu potvrdit!"
"Asi máš pravdu. Přece jen ho znáš nejlíp, ale za tu dobu, co ho znám si myslím, že máš opravdu pravdu!" usmála se Hermiona. Harry a Draco přikývli na souhlas. Ještě si nějakou dobu povídali, ale téma jejich rozhovoru se stočilo úplně jiným směrem.
-------------
"Co to mělo být, Garrethe?!" zeptala se ho Sharon zmateně, jakmile dorazili do jeho pracovny a zabezpečil místnost proti odposlouchávání a případným nečekaným návštěvám. Muž jí ale na otázku neodpověděl a konečně se podíval, co to tak pevně drží v ruce. Zarazil se.
"Není to to stejné, co nosí Harry?" vypadlo z Sharon, když si všimla, co mu leží v dlani. Kývl na souhlas v odpověď. "Proč by ale..."
"Crow má vždy své plány a nic nedělá bezdůvodně!" přerušil ji.
"Co je to?" vložila se do hovoru Abigail a podívala se na stříbrný přívěsek tvaru hlavy vrány, spočívající v jeho ruce.
"Přívěsek. Čarodějný přívěsek. Starodávný a zapomenutý. Ale ne v našem rodě," odpověděl pomalu a přejel palcem po hladkém chladivém kovu.
"Jak dlouho ho má Harry?" zašeptala Sharon.
"Předpokládám, že někdy od doby, co ho napadl ten vlkodlak. Všiml jsem si ho, když jsem s ním mluvil na ústředí toho jejich Řádu," v jeho hlase poznaly, že si tím Řádem není moc jistý.
"Jak vidím, tak moc Řádu nevěříš a i přes to ses k nim přidal," poznamenala Sharon. "Proč?" zeptala se ho se zájmem a nespouští z něj oči v očekávání odpovědi.
"Proč jim nevěřím, nebo proč jsem se přidal?"
"Obojí," odpověděla s úsměvem.
"Nevěřím jim, protože si nejsem jistý, že někdo jako oni dokáží porazit Voldemorta a jeho přívržence. Je jich žalostně málo a Brumbál je manipulátor, který se snaží, aby bylo vše podle něj, což někdy stojí dost cenné životy. Neohlíží se za tím faktem! A proč jsem se k nim přidal? Možná jsem si myslel, že bych mohl aspoň trochu pomoci," přiznal tiše a vyhlédl na ztemnělé pozemky hradu. Obě ženy k němu přišly, každá z jedné strany.
"A Harry? Co myslíš, že to znamená?" zeptala se tiše Abigail.
"Tyto přívěsky," začal tiše a pohlédl na stříbro v jeho ruce, "jsou velice staré a skrývají velikou moc. Všeho všudy existují na světě jen dva. Jediný Crow ví, co všechno tyto přívěsky znamenají. Jeden účel mi však prozradil. Nyní se vztahuje na mne a na Harryho," odmlčel se.
"Co je to?" pobídla ho jemně Sharon, když to vypadalo, že nebude pokračovat.
"Harry má na svých ramennou moc velké břímě. Je ještě tak mladý a už má tolik problémů a hromadí se další, které na něj spadnou. Nikdy nebude mít klid," znovu utichl.
"Jaké břímě?" pobízí ho Abigail. Potřebují slyšet vše, aby pochopily veškerý význam.
"Věštba," prostá a jednoduchá odpověď. "Buď on, nebo jeho sok odejdou na věčnost, až se setkají ve velké bitvě. Bude záležet na tom, kdo z nich to bude. Podle toho se rozhodne, jak celý svět skončí. Není nic, co by to mohlo zvrátit. Ale existuje několik věcí, které to dokáží ovlivnit. Tohle," kývl k přívěsku v dlani, "spojuje mne a Harryho jako mistra a učně. Tyto magické přívěsky nás budou tížit a dohlížet na nás do doby, než bude Harry připraven. Poté už nás k sobě poutat nebudou. Crow tak určil. Kdybych se pokusil vzepřít, že nebudu Harryho mistr, tento artefakt mě k tomu donutí přes hrozná muka. Ale ne fyzická..."
"Pouto mistra a učně?" podivila se Abigail.
"No jistě!" odfrkla si Sharon. "Brumbál toho chlapce hlídá jako oko v hlavě a pořád ho někde schovává do potencionálního bezpečí. To mu ale zabraňuje, aby se učil. To mu zabraňuje připravit se na Voldemorta a spěje to tak jen k jednomu závěru. Harry zemře, když se něco neudělá!"
"A nejen to..." doplňuje tu děsivou pravdu Abigail. "Celý kouzelnický svět s jeho odchodem pohltí temnota. To nesmíme dopustit!"
"Crow už podniká kroky..." pousmál se Garreth a oběma ženám poskočilo srdce. Jejich přítel je pořád schopen úsměvu! "Mě určil za jeho mistra. Chce, abych ho připravil na nadcházející bitvu, která je den ode dne blíž. Tímto akorát chce dokázat, abych splnil jeho požadavky," pohladil lesklý kov.
"A přijmeš jeho úkol?" zeptala se ho Sharon s úsměvem, předem znajíc odpověď.
"Jistěže," kývl nepatrně a připnul si stříbrný řetízek na krk. Nechal lesklý ledový kov, aby mu sklouzl na hruď. Rudé oko začalo oslnivě zářit a kov se zahřál do nesnesitelné teploty. Kdyby ho měl na kůži, popálilo by ho to. Vše v mžiku ustalo a byl z něj zase jen obyčejný přívěsek. Ale zdání klame. Jeho povrch se jakoby vlní a nepatrně ztmavl. Fox ví, co to znamená. Kdyby byl jeho student v ohrožení života, okamžitě by mu o tom dal vědět. Jsou skrz přívěsky spojeni do doby, než Fox splní svůj úkol a připraví ho na nevyhnutelné.
-------------
Harry zděšeně vyjekl a okamžitě pustil přívěsek, který držel v pěsti. Začal nepředstavitelně pálit a nechal mu na ruce drobné puchýřky.
"Co se stalo?" zeptala se ho zděšeně Hermiona. Nebyl schopen odpovědi a zírá na přívěsek, který se zase vrátil do normálu a je chladný na dotek.
"Nevím. Najednou byl úplně žhavý!" odpověděl zmateně a ukázal jí zarudlou dlaň posetou drobnými puchýřky.
"To přece není normální? Do teď ti to stříbro nic neudělalo, tak jak to, že tak najednou?" zakroutila nevěřícně hlavou. Harry neodpověděl. Přejel prstem po kovu, ale už je chladný a žádné stopy po náhlém spalujícím teplu.
"Je to divné, nelíbí se mi to. Ani trochu!" přiznal se Draco a Marleen přikyvuje.
"Možná…" protáhla a její tři přátelé se na ni zahleděli. "Možná Fox by nám mohl dát patřičnou odpověď!"
"Máš pravdu!" vyskočila na nohy Hermiona. "Teď, když jsme na to kápli, tak nám to musí vysvětlit. Určitě ví, co to je!" pohlédla na přívěsek.
"A velice mě to zajímá!" pousmál se Draco. Harry se ušklíbl a spolu se svými přáteli vyšli k pracovně profesora OPČM. Šli mlčky a zastavili se až před dveřmi.
"Jsou zabezpečené!" povzdechla si Marleen.
"To mě neodradí!" ušklíbla se Hermiona zlomyslně a vytáhla si hůlku. Chvíli přemýšlela nad vhodným kouzlem a nakonec se pro jedno rozhodla. Vyřkla latinská slova a do dveří udeřila tlaková vlna.
"He?" vypadlo ze zmateného Harryho.
"No co? Jeho kouzla zrušit nedokážu, když zaklepeme, neuslyší to. Když vrazíš do dveří kouzlem, pozná to!" usmála se. Její přátelé se rozesmáli. Netrvalo dlouho a dveře se rozletěly dokořán. Ocitli se tváří v tvář rozzlobenému profesorovi. Když však spatřil, kdo to je, jeho zloba pominula a zkoumavě se na ně zahleděl.
"Potřebovali bychom pár věcí vysvětlit, pane profesore," pronesla Hermiona pevným hlasem.
"Opravdu? V tom případě..." ustoupil ze dveří, aby je pustil dál. Dokázal si domyslet, o co nejspíš jde. Všichni čtyři vešli a Fox za nimi dveře zase zabezpečil.
"Marleen? Co tu děláš?" teprve, když její matka promluvila, tak si jí a Abigail všimli.
"Mami? Ty jsi tu taky?" bylo to jediné, co z ní vylezlo, ale dál se tím nezabývala.
"Tak? Copak jste to chtěli vysvětlit?" zeptal se profesor a zkoumavě si je prohlíží. Hlavně ale Harryho.
"Tohle!" ukázal Harry na přívěsek na svém krku. "Co byla zač ta vrána, co se najednou objevila u Dursleyů? Nevzal jsem si ho, nechtěl jsem ho! Ale když mě napadli ti vlkodlaci, tak jediný, co si z toho pak pamatuje je zase ta prokletá vrána! A proč jsem to sakra měl na krku, když jsem se probudil? A proč to nejde sundat?!"
"A to se tomu divíte až teď?" zeptal se se zájmem a posadil se pohodlně do křesla.
"Ne, ale doteď mi to nedělalo problémy. Dokud jsem zase neviděl tu blbou vránu a..."
"Není blbá a takhle o ní přede mnou nemluvte!" zasykl profesor.
"Fajn. Neřešil jsem to, dokud jsem tu vránu zase neviděl. A ochomítala se kolem Vás, tak je mi jasné, že s tím máte hodně společného! A teď...nikdy mě to nespálilo, tak proč teď?" ukázal mu popálenou dlaň. Profesor mu ji prohlédl a zamumlal nějaké zaklínadlo. Puchýřky splaskly, ale zarudlost a bolest nezmizela.
"Víme, že s tou vránou máte něco společného, profesore," přidala se do hovoru Hermiona. Foxovi oči se zaměřily na Marleen.
"Došli k tomu sami a já to jen potvrdila," přiznala se trochu přikreslenou pravdu.
"Nesnaž se lhát. Já vím, že jsi jim něco řekla a oni si pak vyvodili výsledek. Nezlobím se na tebe." Po jeho slovech si Marleen oddechla. Nechtěla, aby byl na ni naštvaný.
"A co jste zjistili?" zeptala se zájmem Abigail.
"Ta vrána je Crow, nejspíš nejstarší žijící tvor na celém světě. A Vy, profesore, rozumíte vránám. Celý váš klan je s nimi spojen, ale akorát prvorození mají tu úchvatnou schopnost jim rozumět," odpověděla pohotově.
"A ohledně toho přívěsku jste něco zjistili?" nadhodila Marleenina máma.
"To zrovna ne-e," přiznal Draco.
"Co je zač?" zeptal se Harry a nespouští z Foxe oči.
"Magický artefakt," odpověděl jakoby nic. "Proto tě nespálí, i když je to stříbro a ty vlkodlak. Je v něm mocné kouzlo. Svému majiteli nikdy nijak neublíží. Ani kdyby byl čistým slunečním světlem a nosil ho upír," začal vysvětlovat. "Crow ti daroval jeden ze dvou. Druhý donesl dnes mě," na důkaz jeho slov ho vytáhl zpod hábitu, kde ho schoval. Harry vytřeštil oči. Je úplně totožný! "To, co jsi cítil, bylo spojení, které mezi nimi vzniklo. Nezmizí, dokud nesplním svůj úkol, který na mne Crow vložil."
"Jaký úkol?" vypadlo z něj přiškrceně.
"Máš velké břemeno. Musíš porazit Voldemorta a ty to víš. Zažil jsi více než ostatní a přesto se k tobě každý chová jak k malému děcku, které musí vodit za ručičku a držet ho dál od svíčky, aby se náhodou nepopálil. Tohle se ale nedělá Naději kouzelnického světa." Harry se ušklíbl nad tím pojmenováním.
"Nejsem Nadějí kouzelnického světa, jak bych..."
"Ale jsi, Harry," přerušila ho Sharon. "Jen se podívej do minulosti, co jsi dokázal! To jen tak někdo nedokáže," usmála se na něj mile.
"Jak bych kdy mohl porazit někoho takového?!" rozhodil bezmocně ruce.
"To je můj úkol," odpověděl na jeho zoufalství Fox.
"Co?" je čím dál zmatenější.
"Já tě budu učit. Ode dneška jsem tvým Mistrem!" vstal z křesla a přešel k Harrymu. Je o dobrou hlavu vyšší než on a shlédl na něj dolů. "Mým úkolem je, připravit tě na to, co tě čeká a nemine! Pokud selžeš, znamená to, že jsem selhal já a ne ty! Budu tě učit všemu, co umím! Ode dneška je mezi námi pouto mezi Mistrem a učněm!" Harry se nezmohl na slovo. Fox bude jeho Mistr? Bude ho učit, aby mohl porazit zlo, které ohrožuje celý svět?
"To jako..."
"To znamená, že jsi ode dneška můj učeň. Budeš dělat vše, co ti řeknu a učit se do posledního dechu!" Harry se ohlédl na své tři přátele.
"V tom případě máte trochu více učňů," oznámila mu Hermiona, jako by se nic nedělo.
"Prosím?" zarazil se profesor a Mistr Fox.
"Snad si nemyslíte, že necháme Harryho, aby byl na všechno sám?" přidal se i Draco.
"Myslím, že to je skvělý nápad!" přidala se na stranu mládeže Abigail a Sharon přikyvuje. Fox si povzdechl.
"Dobře. Bude to těžší, než jsem si myslel. Ale úplně první s čím začneme, bude ten tvůj malý kousavý problém," poznamenal směrem k Harrymu.
"He?" vypadlo z něj inteligentně, protože jeho narážku nepochopil. Fox nad ním zakroutil hlavou.
"Vlkodlak. Musíš se naučit ovládnout toho vlka v tobě. Naučíme tě ovládnout vyšší stupeň lykantropie, kdy na tebe nebude mít úplněk vliv a budeš se moci proměňovat dle libosti. To znamená, že tvoji přátelé začnou se zvěromágstvím," pohlédl na tři další učně. "Od Vás očekávám mlčení," pohlédla na dvě ženy v rohu. Obě přikývli na souhlas.
"Ani slovo!" slíbily. Fox zrušil zabezpečení a obě odešly. Chvíli si ještě měřil čtyři studenty, než je propustil.












ooo, to je napínavé
moc hezké, jen tak dál 