
7. Kapitola
Mozkomor

Pokud si někdo myslel, že letošní rok v Bradavicích nebude ničím výjimečným oproti těm uplynulým, tak se přesvědčili o opaku. Je tomu už měsíc, co paní Gainsborough založila soubojnický klub a každé pondělí přihlášené žáky učí bojovému umění spolu s profesorem Foxem. K jejímu úžasu se to všem začalo líbit a nikdo si na modřiny, které si většinou odnesou, nestěžuje.
V hodinách obrany proti černé magii si všichni zvykli na pevný řád profesora Foxe. Některé to stálo body, jiným došlo hned, jak se mají chovat. Pár jedinců už okusilo jeho hněv, když nepřinesli domácí úkol. Neupozornil je na to však v den, kdy ho měli donést, ale den poté. Všem proto došlo, že je mu jedno, jestli mu úkol donesou v určený den pět minut před půlnoci, ale horší by bylo, kdyby to bylo pět minut po půlnoci.
Harry jeden den školy chyběl, kvůli jeho vlčí stránce. Vytratil se do Chroptící chýše, kde prodělal bezbolestnou proměnu, díky Foxovu lektvaru. Druhý den se necítil unavený, ale aby nebyl podezřelý, tak zůstal v chýši, kde si začal číst knížku o útočných kouzlech, kterou dostal k narozeninám.
Marleen už si nepřipadá jako vetřelec, ale konečně zapadla a nikdo se na ni nedívá jako na zjevení, když kolem projde.
Občas se stane, že na chodbě někdo narazí na nějakého člena Řádu, který má plné ruce práce, kterou mu naložila paní Gainsborough. Nikomu neušlo, že tu má všechno pevně v rukou. Dokonce se už na chodbách neodehrávají žádné rvačky. Slovní přestřelky ano, ale jak slíbili, souboje si nechávají na pondělí. Začali se tím řídit dokonce i Zmijozelští, kteří její prvotní výhružku nebrali vážně a schytali tak pár "krásných" školních trestů, které si odpykávali přímo pod jejím dohledem.
Jednoduše řečeno, život v Bradavicích se radikálně změnil. Tuto změnu na žácích poznali i všichni profesoři na škole. Fox je dobře vycvičil, proto se i v jiných hodinách chovají slušně a nedělají nepořádek. Když se studenti na chodbách hádají, vždy přestanou, jen co uvidí Foxe nebo americkou bystrozorku, a jsou jako andílci. Nikdo z profesorů netušil, že něco takového je vůbec možné.
Už je půlka října a profesoři své studenty zaměstnávají natolik, že jim dny plynou jako voda. Z Harryho, Draca, Hermiony a Marleen se stali nejlepší přátelé a vše dělají společně. Nebelvírští se dokonce i smířili s tím, že Draco ve Velké síni sedává s nimi u stolu. Nějakou dobu to nemohli přenést přes srdce, ale nakonec to nechali být.
Je pondělí a první hodiny mají jako obvykle OPČM. Počkali před učebnou na zvonění a poté tiše vešli dovnitř a nachystali se. Fox jako obvykle sedí za katedrou, ruce založené na hrudi, nohy na stole, hlavu skloněnou a zavřené oči. Už si na tento jeho posed zvykli. Počkal, než nastalo úplné ticho a poté promluvil.
"Přeji pěkný den!" začal hodinu obvyklým způsobem. "V dnešních hodinách máme v plánu probírat Mozkomory, obranu proti nim a případně jejich zničení, což není nikterak jednoduchá záležitost. Jsem si jist, že o těchto stvořeních něco víte, jelikož jste je zde měli před třemi lety. Je to tak?" ani na ně nepohlédl. Dostalo se mu sborové odpovědi "ano". "Dobře. Než začneme s tím, co přesně Mozkomor je..." odmlčel se. "Jak vypadá? Jak ho poznáme?" ani se nepohnul a vyčkal, než se někdo odvážil přihlásit. Mezi prvními to byla Hermiona a Marleen.
"Slečno Gainsborough?" vyvolal ji, aniž by se na ni podíval.
"Je oblečen v rozedraném, černošedém plášti s kápí. Je slizký, jako by se rozkládal. Nemá oči, ani nos, jen pokřivená ústa, kterými ze své oběti vysávají duši. Udělají tak z oběti něco podobného jim. Jeho přítomnost poznáme podle toho, že se ochladí a zvedne mlha," dokončila svoji odpověď. Profesor kývl hlavou, že souhlasí.
"Co dělají?" byl další dotaz. "Slečno Parkinsonová?"
"Vysávají ze svých obětí každou dobrou vzpomínku, naději a štěstí, dokud jim nezbude nic, jen strach, zoufalství a utrpení," řekla pohotově. Opět kývl na souhlas.
"Co je Mozkomorův polibek?" vyřkl další otázku. "Pane Pottere?" vyvolal dalšího.
"Je to jejich nejhorší zbraň. Mozkomorové tak vysají své oběti duši. Zůstane pak jen živé, ale prázdné tělo," při těch slovech se několik lidí otřáslo.
"Jak vidím, víte o Mozkomrech dost věcí, takže aspoň víte, proti čemu můžete stát. Teď mi někdo pověste, jaká je proti nim obrana?" poprvé se pohnul a otevřel oči. Shodil nohy ze stolu a přešel před katedru, kde se o ni zády opřel. "Ano, pane Longbotome?"
"Zaklínadlo Patronus. Přesněji Expecto Patronum," vydal ze sebe nejistě.
"Proč tak nejistě? Řekl jste to správně," kývl hlavou uznale, aby mu pozvedl aspoň trochu sebevědomí. "Co přesně tohle kouzlo udělá?" tentokrát se nikdo nepřihlásil. Neví co přesně to vlastně je. "Co myslíte, pane Pottere?"
"No. Vyčaruje patrona, ochránce. Má většinou podobu zvířete, které charakterizuje kouzelníka, co ho vyčaroval. Může se ale jeho podoba také změnit," odpověděl svoji domněnku.
"Ano. To máte pravdu. Ale co přesně ten patron je? Ví to někdo?" přelétl celou třídu svýma černo-rudýma očima. Nikdo se nepřihlásil. Dokonce ani Hermiona ne. Všude se totiž jen píše, že je to obrana proti Mozkomorovi a že má podobu zvířete. V podstatě to, co řekl Harry. "Hmm..." protáhl profesor a zavřel oči. "Dejme tomu, že to je vysoká koncentrace štěstí a naděje. Toho, čím se Mozkomor živí, ale zároveň se toho bojí," opět pohlédl na své studenty. Hermiona se přihlásila. "Ano?" vyvolal ji.
"Bojí a zároveň živí? Není to trochu divné?"
"To máte možná pravdu, slečno, ale je to tak. Vlastně to podle mne dává i smysl. Bojí se toho, jinak by před patronem neutekli. A živí se tím, protože tak tu naději a štěstí vlastně zničí a zůstane beznaděj, smutek, zoufalství a utrpení. Tyto pocity jim zase dodávají sílu. Ovšem nezaženete je jen, když budete mít dobrou náladu a budete plní naděje. To ani v nejmenším," zamyslel se. Třídou to zašumělo, ale hned zmlkli. "Kdo umí vyčarovat patrona?" Na jeho otázku se přihlásilo pár lidí. "Kdo ho použil v praxi proti nějakému Mozkomorovi?" ruku nechali nahoře jen Harry a Marleen. "Kolik?" pohlédl na Harryho.
"Hodně," odpověděl vyhýbavě.
"Kolik přesně? Nebo aspoň přibližně? V tomto případě je hodně i tři Mozkomorové. Samozřejmě jen pro začátečníky," dodal. Harry se zamyslel, ale odpověděla Hermiona, nebo spíš se přihlásila. "Ano?" vyvolal ji.
"Byli jich stovky," vydala ze sebe a koutkem oka střelila po Harrym, jen si povzdechl. Zrovna takhle to říct nechtěl, ale už je to venku.
"Stovky?" zopakoval profesor a na jeho tváři byla poznat změna. Obočí se mu stáhlo a zaujatě na Harryho pohlédl. "To nedokáže jen tak někdo," zašeptal, že ho nebylo skoro vůbec slyšet. "Kdy?"
"Ve třetím ročníku," odpověděl zdráhavě. Profesor se zamračil ještě víc. V tu chvíli zazvonilo na konec hodiny.
"Budeme pokračovat po přestávce!" ukončil hodinu profesor a zmizel ve svém kabinetu.
"Díky, Herm," pronesl otráveně směrem ke své kamarádce.
"Promiň…" pípla omluvu.
"Myslím, že to moc vytahovat nebude," nadhodil Draco a Marleen přikyvuje. "Je to přece tvoje věc, tak proč by se v tom šťoural?" dodal, když viděl Harryho výraz.
Konec přestávky přišel rychleji, než čekali a všichni se vrátili na svá místa. Fox se vzápětí vrátil do třídy a opět si stoupl před katedru, kde se o ni zády opřel.
"Pokračujme tedy. Jak se kouzlo provede," začal druhou hodinu. "Musíte si najít nějakou silnou šťastnou vzpomínku a nechat se jí naplnit. Poté se teprve můžete pokusit vyvolat patrona pomocí formule Expecto Patronum. Asi takto," pokrčil ruku v lokti. "Expecto Patronum!" vyřkl onu formuli a z jeho prstů vyšel stříbrný stín, který se vzápětí zformoval do tvaru nějakého ptáka. Rozlétl se po třídě a začal sytě bílo stříbřitě zářit. Několikrát oblétl celou třídu, než zase zmizel.
Harry se zamračil. Moc dobře poznal, co to bylo za zvíře. Nebyl to jen tak ledajaký pták. Byla to vrána! Hned se mu vybavily rudé oči toho ptáka a podvědomě sáhl na řetízek, který stále nosí. Nahmatal přívěsek a stiskl ho.
Profesor si jeho reakce všiml, ale nic neřekl a svoji pozornost odvrátil zpátky ke všem studentům.
"Tak. Doufám, že všichni budete úspěšní i jen takto nanečisto," poznamenal. "Nejprve, chci vidět pokusy jednotlivců a pak to budete zkoušet samostatně. Jako první budou ti, kteří mají za sebou i praxi s Mozkomorem. Poté ti, kteří už kouzlo ovládají a pak ti, kteří ho nikdy nezkoušeli," po těchto slovech se zahleděl na Marleen. Vzala si svoji hůlku a vyslovila kouzlo. Vyčarovala nádherně zářícího patrona v podobě perské kočky. Čtveřice si při pohledu na něj vzpomněla na Křivonožku, Hermioninu kočku. Marleen nechala patrona zmizet a na řadě byl Harry. Ten, jako vždy, vyčaroval patrona v podobě dvanácteráka. Foxovi neuniklo, že je zářivější a silnější, než byl ten Marleenin. Pokračovali dál, dokud s neúspěchem neskončil poslední student.
"Dobře," vyslovil jen a všechny si změřil pohledem. "Teď budou ti, kteří patrona neudělali, zkoušet dál. Ti, co to umí, se budou v tichosti učit předešlé látky, abych si mohl být jist, že to opravdu umíte, popřípadě pomůžete svým spolužákům! Pokud bude někdo potřebovat pomoc, stačí zvednout ruku!" s těmito slovy se posadil za katedru a sleduje pokusy studentů. Harry začal pomáhat Hermioně, které patron nikdy moc nešel a zůstal jí jen chvíli, než se rozplynul. Marleen začala pomáhat Dracovi.
"Příště budeme pokračovat!" ukončil hodinu přesně se zvoněním. "Vy tu zůstaňte, pane Pottere!" dodal ještě a jako obvykle počkal, dokud se učebna nevyklidí. Zůstal jen Harry a spolu s ním zůstala i Hermiona, Marleen a Draco. Profesor si je všechny změřil pohledem, ale nikdo se nepohnul.
"Potřebujete něco, pane profesore?" zeptal se Harry nejistě.
"Zajímalo by mě, jak se Vám ve třetím ročníku povedlo zahnat stovky Mozkomorů," začal po chvíli, když se ujistil v tom, že Harryho přátelé zůstanou a Harrymu to nevadí.
"No...já sám nevím, jak se mi to povedlo," pokrčil rameny.
"Chránil jste snad Vám drahou osobu? To je kouzlo hned silnější," nadhodil a pozorně si Harryho prohlíží.
"Vlastně..." protáhl Harry a pohlédl na Hermionu. "Chránil jsem Hermionu a svého kmotra," vypadlo z něj po chvíli.
"Chápu. Potom je mi to jasné," přikývl Fox.
"Co je Vám jasné, pane profesore?" zeptal se ho nechápavě.
"Vy nevíte? Je to tak vždycky. Pokud máte někoho, kdo je Vám opravdu drahý, pak teprve můžete být opravdu silný. Když někdo chrání někoho důležitého, pak se teprve ukáže jeho skutečná síla. To, co jste dokázal Vy, nedokáže jen tak někdo," zamyslel se, ale následně se chvála obrátila. "To ale neznamená, že jste nejlepší na světě. Musíte pěkně dřít, abyste byl opravdu silný. A Vy musíte být silný. Jen tak dál!" pokynul hlavou na znamení, aby opustili třídu a šli na další hodinu.
"Děkuji," kývl Harry a spolu s přáteli co nejrychleji odešli. Profesor Fox zůstal sedět za katedrou a zahleděl se do protější stěny. Začal přemýšlet.
"Co to mělo sakra být?" vypadlo po cestě z Draca a zahleděl se na zamyšleného Harryho.
"Má ale pravdu," prohlásila Marleen a podívala se za sebe na zavřené dveře učebny. "Akorát…" nakousla, ale následně zavrtěla hlavou.
"Co akorát?" zbystřila Hermiona.
"To nic. Radši nic. Nejsem správná osoba, která by měla něco takového říkat. Je to jeho soukromí. Vždyť víte, vyrůstala jsem mezi elitními bystrozory a Foxe znám už...dlouho..." protáhla a zmlkla. V tváři se jí mihl stín smutku. "Můžu jen říct, že mi chybí jeho úsměv," nepatrně se pousmála a v očích jí zajiskřily slzy. Nepřešly však přes hradbu řas.
"Úsměv?" vypadlo z Hermiony a pozorně se Marleen podívala do tváře. Poznala ty skryté slzy a smutek. "Co myslíte, že budeme dělat v přeměňování?" změnila pohotově téma.
"Měla by nám rozdat ty písemky z minula," zamyslel se Draco a téma hovoru se stočilo úplně jiným směrem.
Ve středu po obědě se opět šestý ročník Nebelvíru a Zmijozelu sešel před učebnou OPČM.
"Co myslíte? Budeme se pořád učit patrona?" nadhodil Draco, kterému se ke konci minulé hodiny konečně povedl. K jeho šoku je stejný, jako má Marleen. Trochu ho to vyvedlo z míry, ale Marleen se na něj jen mile usmála a neřešila to.
"Možná, uvidíme," pokrčil rameny Harry. V tom zazvonilo a všichni naučeně vešli do třídy a usadili se tiše na svých místech. Tentokrát je ale v učebně něco nového. Velká černá železná skříň opatřená několika zámky. Fox je jako vždy za katedrou ve svém obvyklém posedu.
"Přeji dobrý den," začal a ani se nepohnul. "Jistě vám neunikla naše malá pomůcka," kývl hlavou směrem ke skříni. "Většina z vás, myslím až na tři čtyři jedince, už zvládla patrona jen tak bez nebezpečí, ale vy se musíte naučit vyvolat ho i v nebezpečí..." chtěl pokračovat, ale byl přerušen někým ze Zmijozelu.
"To si děláte srandu, že v tý skříni je Mozkomor!" vykřikl a ohromeně ukazuje na železnou skříň. Fox se v mžiku postavil a ani nepostřihli kdy a jak, ale objevil se ve své plné výšce před tím, kdo vykřikl.
"Takže zaprvé, jste mne mohl nechat aspoň domluvit! Zadruhé, jste se ani nepřihlásil! A zatřetí, dovoluji si Vám oznámit, že nejsem jen tak někdo s kým si můžete zahrávat!" sklonil se k němu a zahleděl se mu do očí. Student se otřásl a chtěl se odtáhnout, ale ty rudé oči ho přímo přikovaly na místě. "Strhávám Vaší koleji 25 bodů! Tuto drzost si pro příště odpusťte. Já nejsem ten, kdo odpouští," zasyčel mu temně do obličeje. Student Zmijozelu se začal klepat pod jeho spalujícím pohledem. Ochromeně přikývl. Fox se napřímil a přerušil tak jejich oční kontakt. Vrátil se ke katedře a přelétl třídu plně rudýma očima.
"Ještě někdo má nějaké námitky?!" zeptal se tichým nebezpečným hlasem. Nikdo ani nedutal. "Mohu vás ujistit, že se tu nikomu nic nestane. Od toho jsem tady já! Vaším úkolem jen bude vyzkoušet vašeho patrona na pravém Mozkomorovi! Pokud si totiž myslíte, že ho umíte, tak to v praxi může vypadat jinak. Budete v boji a najednou nic! Žádný patron! Pak budete zatraceni!" Nikdo nic neřekl, ví, že má pravdu. "Fajn. Nástup!" kývl na Marleen. Předstoupila do čela tříd, kde je více místa a ocitla se tak čelem ke skříni pár metrů od ní. Nachystala si hůlku a ostražitě se dívá na zavřenou skříň. Zámky zarachotily a otevřely se. Dveře se rozlétly a ven vylétl Mozkomor v šedočerném plášti, přesně takový, jak ho popsala na první hodině. Ve třídě se děsivě ochladilo. Marleen pohotově vyvolala svého patrona, který Mozkomora zahnal zpět do skříně. Fox ji zase zamkl a ve třídě se hned oteplilo. Další byl Harry, pak Hermiona a následně Draco. Po nich se začali po jednom střídat další a další. Vždy, když se někomu patron nepovedl napoprvé, profesor ho sám zahnal a šel na řadu další student. Jakmile se vystřídali všichni, začalo se od začátku, tentokrát ale jen ti, kterým se kouzlo ještě nepovedlo.
Zrovna, když ho podruhé měla zkusit Parvaty a stála čelem k Mozkomorovi, vrazil do třídy Brumbál a v patách mu byla Marleenina matka. Ještě než stihla Parvaty něco udělat, Fox Mozkomora vhodil svým patronem do skříně a zabezpečil ji.
"Kontrola?" pohlédl bez zájmu na Brumbála a bystrozorku. Brumbálova tvář je plná hněvu a nevěřícně sleduje střídavě Foxe a skříň, ve které je to nebezpečné stvoření.
"Můžete mi vysvětlit, jak je možné, že máte ve svém vyučování Mozkomora? Jak je možné, že jste se s tím nešel poradit se mnou?!" začal rozčileně a všechna laskavost z jeho hlasu zmizela.
"Nešel jsem se za Vámi poradit z jednoho prostého důvodu. Nepovolil byste mi to," odpověděl nevzrušeně a sleduje Brumbálovu reakci.
"A z dobrého důvodu! Víte, jak špatně by tohle mohlo dopadnout?!"
"Ne," byla prostá odpověď. Brumbál chtěl něco říct, ale Fox ho přerušil. "Žádný špatný konec by to totiž nemohlo mít, dokud jsem tady já!" Brumbál se na něj nevěřícně podíval. Paní Gainsborough na tváři pohrává malý úsměv.
"Vysvětlete mi, proč jste zatáhl Mozkomora do Vaší výuky?! Nic tak nebezpečného bych nikdy nedovolil!"
"A jak se mají podle Vás naučit proti němu bránit, hmm?" protáhl a v jeho tváři se odrazil náznak zájmu.
"Stačí se ho naučit vyvolat bez tohoto nebezpečí, jak se to dělalo dosud," odpověděl pohotově a v jeho hlase je znát nesouhlas s tímhle vším.
"Opravdu? A byli pak všichni úspěšní, když se proti nim najednou vynořil Mozkomor? Šance vyvolání patrona hned na první pokus, kdy proti Vám stojí Mozkomor, jsou tak na třicetiprocentní úspěch. Je více neúspěchů. V této době, je to jistá smrt," po jeho slovech Brumbál nic neřekl a konečně se aspoň trochu uklidnil.
"Ujišťuji Vás, Brumbále, že Fox je jeden z mála lidí, kteří vždy ví, co dělají. Nikdy by neudělal nic, co by nějak ohrozilo jeho studenty," promluvila Marleenina matka a nespouští z Foxe oči. "Tím jsem si jistá."
"Dobrá," svolil nakonec. "Řekněte mi jen, co s ním hodláte udělat, až tahle hodina skončí?" změřil si ho podezřívavě.
"Hodlám ho nadobro zničit, to se nebojte," řekl bez váhání. Brumbál už víc neřekl a opustil místnost. Marleenina máma ještě chvíli Foxe pozorovala.
"Jen doufám, že opravdu víš, co děláš," pronesla k němu tiše a i ona odešla. Fox nic neřekl, jen chvíli mlčel.
"Pokračujeme!" pohlédl na Parvaty. Ta se vzpamatovala z šoku a připravila se. Fox už poněkolikáté vypustil Mozkomora ze svého vězení. Parvaty vyslovila kouzlo a konečně se jí povedlo vytvořit patrona. Sice podle profesorova názoru celkem slabého, ale jednoho Mozkomora účinně zahnala.
Ke konci druhé hodiny všichni konečně dokázali vyvolat svého patrona, aby zahnali aspoň jednoho Mozkomora. Profesor byl ale spokojen.
"Slíbil jsem, že vám také řeknu, jak se dá Mozkomor zničit. Spíš vám to ukážu. Ale je to velice složité kouzlo a je z vyšší bílé magie, takže vás ho učit nebudu," po jeho slovech naposledy vypustil Mozkomora. Nepříjemně se ochladilo. Fox se postavil proti němu. Pokrčil ruku a ukázal na něj dvěmi prsty. Několikrát s ní složitě mávl.
"Altissima spes!" vyřkl kouzlo. Proud jasné záře vrazil do Mozkomora neuvěřitelnou silou. Odmrštilo ho to přes celou učebnu, kde narazil do stěny. Zůstal vyset ve vzduchu. Chvíli to vypadalo, že se nic neděje. Najednou se začal vtahovat do sebe, až z něj zůstala jen malá černá kulička, která následně neslyšně vybuchla a všechny strhla k zemi tlaková vlna. Jediný Fox zůstal nezaujatě stát a pozoruje místo, kde ještě před chvílí byl Mozkomor. Teď z něj nezůstalo nic. Všichni studenti se posbírali ze země a posadili se zpátky na svá místa. Někdo se s obavami dívá na Foxe, jiní studují místo, kde byl Mozkomor zničen.
"Konec hodiny!" promluvil Fox zároveň se zvoněním. Jakmile všichni opustili učebnu, nechal železnou skříň kouzlem zmizet.
"To od tebe bylo velice nezodpovědné," ozval se ode dveří známý hlas.
"Co chceš, Sharon?" obrátil se k ní a pohlédl jí do tváře.
"Nic. Jen mě tak zajímá...Proč jsi to neřekl aspoň mě, že sem dotáhneš Mozkomora? Mohl jsi mi ušetřit starosti. Navíc jsem teď zodpovědná za bezpečnost Bradavic a ty ho sem jen tak dotáhneš, bez toho aniž bych to věděla," zamračila se a posadila se na jednu z lavic. Fox se nepohnul a pořád ji sleduje. "Garrethe..." povzdechla si.
"Sharon, jak jinak se mají naučit bránit proti zlu, které v této době číhá na každém kroku?" zeptal se jí najednou.
"Jak? Přesně tak, jak to děláš. Jen s malou úpravou. Příště mi řekni, až sem budeš chtít dotáhnout třeba Smrtijeda, aby si prozkoušeli nějaké hezké kletbičky, ano?" pronesla pobaveně a sleduje jeho reakci. Ve tváři se mu nepohnul ani sval. "Dobře. Vím, že bys sem nikdy žádného Smrtijeda nedotáhl, ale je to varování pro příště. Příště to nenechám být jenom tak! Rozuměl jsi?" pozvedla obočí, ale stejné odpovědi by dostala od stěny. Na chvíli zavřela oči. "Jak chceš," zvedla se a zamířila ke dveřím. "Vím, je to těžké, ale možná bys mohl přijmout pomoc od těch, kteří ti ji nabízejí," s těmito slovy opustila učebnu a zanechala tam Foxe stát samotného. Chvíli tam jen stál, než se otočil a rychlým krokem zmizel ve svém kabinetu.












hezké, moc se mi to líbí a nejvíc asi Fox... sice někdy se chová hodně zvláštně a prudce, ale to má určitě svůj důvod ne?