close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SNC 6. Kapitola - Soubojnický klub

28. listopadu 2010 v 14:03 | Taria
av

6. Kapitola

Soubojnický klub



add

          Zpátky do Bradavic se dostali něco kolem desáté hodiny. Mlčky zamířili rovnou do hradu a pak se Fox vydal chodbami rovnou k ředitelově kanceláři. Harry jde s nimi, i když si není jistý, jestli ho tam Brumbál rád uvidí. Marleen se se zájmem rozhlíží kolem sebe a každou chvíli se Harryho na něco ptá. S radostí jí odpovídá, protože se mu její nadšení líbí. Před kamenným chrličem se zastavili.
          "Čokoládové žabky!" řekl Fox heslo a chrlič se odklonil.
          "Co to je za heslo?" otočila se Marleen udiveně na Harryho. Jen pokrčil rameny, že to je u Brumbála normální. Vyšli po točitých schodech a Fox zaklepal. Po vyzvání všichni čtyři vešli. I tak pozdě večer není Brumbál v kanceláři sám, ale je tu s ním Snape, Lupin a Moody.
          "Tak jsme tady, Brumbále," oznámil mu tu skutečnost Fox a ustoupil, aby bylo dobře vidět na Marleen, která zírá na obrazy ředitelů, a její matku, která se nepřestává usmívat.
          "Dobrý večer, přeji. Omlouvám se, že jsme dorazili tak pozdě, ale manžel si chtěl ještě popovídat s Garrethem a trochu se to protáhlo. Snad nerušíme?" promluvila jako první a předstoupila před Brmbála.
          "Nic se neděje, paní Gainsborough. Jsem potěšen, že jste vy dvě vůbec dorazily," usmál se na ni a její dceru, která se na něj podívala až teď. "Ty budeš Marleen, že ano?"
          "Ano prosím," přikývla a postavila se ke své matce.
          "Dobrá, jsem si jist, že jsi byla seznámena, jak to zde probíhá," nadhodil.
          "Myslíte to, že budu zařazena do jedné z kolejí?" přeptala se, jestli to dobře chápe. Brumbál přikývl. "Ano, byla!" usmála se a pohlédla na Harryho.
          "Ty jsi tu také, Harry?" všiml si ho až teď. V odpověď přikývl. "Nejspíš jsi měl mít hodinu, že?" opět jen přikývnutí.
          "Dnes už samozřejmě žádná nebude," dodal Fox. "Zítra by nevstal." Snape se nad jeho poznámkou ušklíbl. Lupin se na Harryho starostlivě podíval.
          "Dobrá tedy, zařadíme tě do jedné z kolejí," prohlásil Brumbál a do ruky mu přilétl moudrý klobouk. Podal ho Marleen, která si ho podezřívavě prohlédla. Poté si ho ale nasadila.
          "Podívejme, nováček..." ozvalo se jí nečekaně v hlavě, až sebou trhla. "Kampak tě zařadíme, hmm? Jsi bystrá a chytrá...Odvážná a přátelská...Hmm...myslím, že vím kam to bude...ať je to tedy NEBELVÍR!" poslední slovo vykřikl nahlas. Marleen se usmála a klobouk vrátila.
          "Takže to znamená, že jsem s tebou, že jo?!" obrátila se na Harryho s širokým úsměvem.
          "Jop," přikývl a vrátil jí úsměv.
          "To jsem ráda. Aspoň zde nebudu od začátku sama," zavýskla si a přešla k němu.
          "Myslím, že vy dva byste měli jít do svých pokojů. Přeji vám dobrou noc," usmála se na ně Marleenina máma. Ti dva se se všemi rozloučili a měli se k odchodu, když je zastavil Fox.
          "Ještě něco, Marleen. Svoje věci najdeš v pokoji," informoval ji. Přikývla a oba odešli.
          "Jsem rád, že jste přišla již dnes, Sharon," obrátil se k ní Brumbál. Přikývla. "Jak jsme se domluvili s Vaším manželem, budete mít na starosti zvýšenou bezpečnost Bradavic. To znamená, že budete mít pod dohledem i členy Fénixova řádu, kteří zde zrovna budou přítomni."
          "To je dobře. Doufám, že o tom byli již všichni informování, chtěla bych se vyhnout veškerým komplikacím," poznamenala.
          "Nebojte, všichni členové řádu o Vás ví a budou poslouchat vaše nařízení. Také Vám propůjčím některé pravomoci, které mají profesoři. To znamená, že smíte ubírat a případně dávat studentům body a udělovat jim školní tresty. To ale jen v případech překročení školního řádu," usmál se na ni. Sharon pouze přikývla.
          "Zítra začnu s kouzelnou bariérou kolem hradu. Podpořím ji ještě několika svými kouzly. K tomu budu potřebovat podporu dvou dalších lidí, proto žádám o spolupráci někoho z řádu," pohlédla na přítomné s předpokladem, že to nejspíš budou oni.
          "Remus a Alastor Vám budou k dispozici," přikývl a pohlédl na Lupina s Moodym.
          "Dobrá. Zítra v sedm ráno se sejdeme před bránou na pozemky," oznámila jim. "Pokud mne nyní omluvíte, jsem unavená a půjdu si lehnout."
          "Jistě. Profesor Fox Vám ukáže Vaše komnaty," kývl na souhlas. "Dobrou noc přeji," rozloučil se s ní. I ona mu popřála dobrou noc a spolu s jejím starým přítelem opustila kancelář. Dovedl ji do nepoužívané části hradu, kde jí ukázal její komnaty. Vlastně jsou to dva pokoje s koupelnou. Jeden je ložnicí a druhý něco jako obývací pokoj s pracovnou. Rozloučili se a Fox odešel do svého kabinetu, kde má ještě nějakou práci.

          Harry ráno rozespale sešel do společenské místnosti, kde už na něj jako obvykle čekala Hermiona. Všiml si ale další osoby, jak sedí v křesle a netrpělivě zírá na schody do chlapeckých ložnic. Poznal v ní Marleen. Jakmile ho uviděla, vyskočila na nohy a přeběhla k němu. Vůbec se nezajímá o nechápavé pohledy všech přítomných.
          "Dobrý ráno, Harry!" pozdravila ho vesele. "Nevím proč, ale připadám si jako pokusný králík, když na mě všichni zírají!" postěžovala si. Poté pohlédla na Hermionu. "Ahoj!" pozdravila ji. Sice má pokoj s ní, ale vstala mnohem dřív než všechny její spolubydlící. Nějak nemohla spát.
          "Taky co čekáš? Jsi tu úplně nová a navíc jsi přišla včera večer, když tě nikdo neviděl," pousmál se. "Tohle je Hermiona, moje nejlepší kamarádka. Hermiono, tohle je Marleen," představil je. Marleen jí potřásla rukou.
          "Velice mě těší! Nejspíš máme pokoj spolu. Jsi taky v šestém ročníku, ne?" nadhodila.
          "Jasně," přikývla a vrátila jí úsměv. Společně vyšli směrem do Velké síně. Mlčky se nasnídali. Na Marleen bylo jasně poznat, že jí vadí pohledy všech okolo.
          Byl to pro ni velice náročný první den. Před první hodinou ji seznámili s Dracem. Hned po tom se seznámila s protivným profesorem Snapem, který jí strhl pár bodů za její ne moc povedený lektvar. Naštvalo ji to, ale nic neřekla. Vysvětlili jí totiž, že to je naprosto normální. V bylinkářství se nic moc nepřihodilo, jen si dobře popovídala s Nevillem, protože i ona se o toto odvětví zajímá. Následoval oběd a hned poté kouzelné formule.


         Zrovna měli namířeno na večeři, když narazili na zátaras v jedné z chodeb v podobě shluku studentů.
          "Co se děje?" zarazila se Hermiona.
          "To nevím, ale zjistíme to!" prohlásil Draco a spolu s Harrym se začali prodírat skrz spolužáky do středu dění. Marleen a Hermiona jsou jim těsně v patách. Prodrali se až do samotného středu, kde se jim naskytl pohled na dva pěstně zápasící kluky. Jako vždy jeden ze Zmijozelu a jeden z Nebelvíru.
          "A jé," ušklíbla se Marleen, která stojí za Dracem na špičkách a kouká mu přes rameno.
          "Co se tu děje?" ozval se hlas profesorky McGonagalové. Peroucí se dvojice si toho očividně nevšímá. Všichni se rozestoupili, aby na ně měla výhled. Už se nadechovala, že něco řekne, když v tom od sebe dva studenti odlétli svázaní. McGonagalová se užasle podívala za sebe, kde spatřila Marleeninu matku.
          "Takže, pánové," promluvila pomalu a přiblížila se k nim. Při každém kroku jí klapl podpatek o kamennou podlahu, takže jí to dodalo důležitosti. "Je vám myslím dostatečně jasné, že toto vaše chování se mi ani trochu nelíbí," poznamenala a dívá se z jednoho na druhého.
          "Co je sakra tobě do toho?!" prskl na ni Zmijozelák, protože netuší s kým má tu čest.
          "Je mi do toho hodně, mladý muži!" naklonila se blíž k němu, až jí pramen dlouhých hnědých vlasů spadl do obličeje. "Pro tvoji informaci jsem Sharon Gainsborough, elitní bystrozorka z Ameriky, která do této školy přišla na rozkaz velitele elitních bystrozorů a Anglického ministra kouzel. Mám zde na starosti bezpečnost celého hradu a jeho pozemků. Proto nestrpím takovéto války mezi studenty! Už tak mám starostí až nad hlavu a nemám zájem hlídat vás všechny, abyste se nepozabíjeli mezi sebou!" opět se narovnala a nebezpečně jí blýsklo v očích. "Pokud ovšem máte zájem, tak vám zřídím soubojnický klub, kde se můžete vymlátit do sytosti, ale pod MÝM dohledem!" přelétla pohledem všechny přítomné. "Klidně promluvím s ředitelem. Jsem si jistá, že to dovolí. Aspoň se mi nebudete mlátit za zády a spokojenost bude na obou stranách. Pro dnešek, pánové, strhávám každému z vás deset bodů. Pokud se to bude opakovat, už to nebudou jen body! To platí pro každého studenta v tomto hradu!" znovu si prohlédla všechny přítomné a všimla si i své dcery. "Věřte mi, že pokud se to bude opakovat, já na to přijdu. Mám oči a uši všude!" upozornila a rychlým pevným krokem odešla.
          "A tohle mám doma pořád!" poznamenala k Dracovi, Harrymu a Hermioně Marleen. Slyšelo ji ale i několik lidí okolo. "No co, táta i máma jsou elitní bystrozorové," vysvětlila, když se na ni několik lidí nechápavě podívalo.
          Před večeří se opravdu na nástěnce ve vstupní síni objevil pergamen, který oznamoval založení soubojnického klubu. Všichni čtyři si ho přečetli. Stálo na něm:
Soubojnický klub

Od pondělí přesně za týden začíná soubojnický klub.
Bude se konat každé pondělí od šesti do půl osmé. Upozorňuji předem, že bude trochu jiným stylem, než si myslíte. Prvních několik hodin se budete učit bojová umění a poté teprve začnou souboje. Více informací na první hodině. Upozorňuji, že přihlásit se můžete pouze na první hodině!
Pro tuto příležitost nám byla zřízena speciální "učebna" ve druhém patře. Nemůžete minout, bude velice dobře označená!

Sharon Gainsbourough

          "Tak to jsem zvědavá, kolik lidí tam dorazí," pousmála se Marleen, když oznámení dočetla.
          "Já myslím, že docela dost. Hlavně ze Zmijozelu," poznamenal Draco a rozhlédl se po ostatních, kteří už toto oznámení četli. Na několika Zmijozelských bylo dobře poznat, že se určitě přihlásí.
          "Přihlásím se taky," zkonstatovala Hermiona a přečetla si to ještě jednou.
          "To si nenechám ujít!" přidala se i Marleen a kluci přikyvují. Zabraní do debaty, na téma soubojnický klub, vešli do velké síně a i s Dracem si sedli k Nebelvírskému stolu. To se zase moc nelíbilo nebelvírským, ale neřešili je.

          Škola je tak zaměstnala, že neměli čas více přemýšlet o blížícím se začátku soubojnického klubu. Skoro zapomněli, že to je právě dnes.
          Ve Velké síni se v rychlosti navečeřeli a společně se všichni čtyři vydali do druhého patra hledat místnost, kde budou probíhat jejich hodiny.
          "Mamka měla pravdu, lehko se to najde," poznamenala s úsměvem Marleen, když v druhém patře prošli dlouhou chodbou a zabočili do další. Hned naproti nim jsou otevřené velké dvoukřídlé dveře a nad nimi visí rudý prapor s černým nápisem: "Soubojnický klub!"
          "Tak jdeme!" zavelela Hermiona a spěšně vyšli k otevřeným dveřím. Jen k nim došli, všimli si po levé straně masivního stolu. Jediné, co na něm je, je rozložený svitek pregamu, černý inkoust a stříbrný brk. Nepřehlédnutelná cedule na něm hlásá: "Zde se zapiš!" Hermiona si vzala brk a pohlédla na pergamen. Je tam přesně psáno, co všechno chce paní Gainsborough vědět. Zapsala celé své jméno, kolej i ročník a předala brk Marleen. Poté se zapsal Draco a jako poslední Harry. Neušlo mu, že jsou zde nejspíš první. Zapsal se a spolu se svými přáteli vešli do prostorné místnosti.
          "To bude ještě zajímavý," poznamenal Draco. Podél stěn jsou postavěny tribuny. Skoro celou podlahu pokrývají žíněnky a po levé straně dveří jsou stoly s džbány čisté vody a sklenkami. Jsou zde ještě další dvoje dveře, ale není jim prozatím známo, kam vedou.
          "Zatím se posaďte!" uslyšeli odněkud hlas Marleeniny matky. Pozorně se podívali a konečně ji našli, jak sedí v tureckém sedu uprostřed místnosti na žíněnkách. Trochu se svým pozadím splývá, jelikož je oblečená celá v bílém. Poslechli a společně se posadili na tribuny hned na kraji, aby měli dobrý výhled, kdo další přijde. Netrvalo dlouho a začalo přicházet čím dál více lidí. Utvořila se i menší fronta u stolku, kde se musí zapsat. Marleenina matka počkala ještě deset minut po příchodu posledního, než malým mávnutím ruky nechala zavřít dveře a postavila se. Do ruky jí vlétl pergamen se jmény všech přítomných. Přelétla ho očima a poté se rozhlédla po tribunách.
          "Přišlo vás víc, než jsem čekala," poznamenala si pro sebe a trochu se zamračila. Spočítala si jména na pergamu a zděsila se. Počítala tak maximálně s patnácti lidmi, ale přišlo jich dohromady 31! Povzdechla si a něco zamumlala. Objevil se před ní ve vzduchu čistý pergamen s brkem a inkoustem. Všechno před ní zůstalo levitovat. Něco na pergamen napsala a kouzlem ho srolovala. Inkoust s brkem odlétl mezitím pryč.
          "Marleen?" pohlédla na svou dceru.
          "Ano?" zeptala se podezřívavě.
          "Dones tohle prosím profesoru Foxovi!" podala mu srolovaný pergamen. "A počkej na jeho odpověď," pousmála se. Marleen neochotně vzala pergamen a vyrazila pryč. "Začneme tedy," prohlásila, jak se za ní zavřely dveře. "Harry, buď laskav a potom ji o všem informuj, ano?" usmála se na jmenovaného. Přikývl v odpověď. "Dobře. Jak jistě všichni dobře víte, mé jméno je Sharon Gainsborough. Vzhledem k jistému incidentu jsem se rozhodla založit tento klub. Takže... Co přesně zde budeme dělat? To je jednoduché. Podle toho menšího incidentu usuzuji, že vás nebaví jen po sobě metat kouzla. Takže v tuto dobu od šesti do půl osmé berte na vědomí, že vás beru jako potenciální mudly! Žádná kouzla ani nic podobného používat nebudeme! Bude se tedy jednat o souboje tělo na tělo,"
pozorně si prohlédla tváře všech přítomných. Někoho to nepřekvapilo ani v nejmenším, někteří se tvářili pochybovačně. "V prvních hodinách se budete učit základní údery a postoje. Nenechám vás proti sobě bezhlavě bojovat, byla by to jen bezúčelná rvačka, která by mohla skončit jen se zbytečnými zraněními, a nic byste z toho neměli. Budeme začínat úplně od nuly, takže i kdyby někdo něco uměl, nebude to brát na lehkou váhu, postupně se bude stěžovat. Po určitém úseku budete mít souboje mezi sebou, samozřejmě po dvojicích. Nebudete si ale vybírat své protivníky. Bude se losovat. Až skončí rozlosované souboje, můžete si z přítomných vyzvat, koho chcete. Tyto souboje pro vás budou něco jako zkouška. Rozumíte tomu doufám všichni?!" znovu je přelétla očima. "Doufám, že jsem splnila vaše očekávání," nadhodila s úsměvem. "Pokud chcete, máte šanci se ještě odhlásit. Stačí se přihlásit, nahlásit mi své jméno a odejít," po tomto výroku se zvedli čtyři žáci, oznámili své jméno a odešli. "Dobře tedy. Teď..." byla přerušena zaklepáním na dveře. "Dále!" vyzvala příchozí. Vešel profesor Fox a v patách mu byla Marleen. Zavřela za sebou dveře a posadila se ke svým přátelům. "Děkuji, že jsi přišel," usmála se na něj a pokynula mu, aby se přidal k ní.
          "Smím vědět, proč když si něco vymyslíš, musíš do toho zatahovat i mne?" zeptal se jí narovinu po cestě k ní. Postavil se jí ale po boku.
          "Vzhledem k tomu, že se přihlásilo víc lidí, než jsem čekala, potřebuji menší výpomoc," pokrčila rameny na vysvětlení. "Doufám, že souhlasíš?"
          "Jinak bych se sem ani neobtěžoval dojít," přikývl a otočil se čelem k přítomným žákům.
          "Pokračujme tedy. V těchto hodinách budete mne i profesora Foxe oslovovat mistře. Je vám to jasné?" Fox si je s nezájmem přeměřil pohledem. Nikdo neprotestoval. "Běžte se tedy převléct. Po levé straně mají šatnu dívky, po pravé chlapci. Najdete tam skřínky. Každý si jednu vyberte a štítku na dveřích nahlaste své jméno. To se tam vyryje a už bude napořád vaše. Vevnitř je cvičební úbor, do kterého se převléknete. V šatnách jsou samozřejmě i sprchy, které využijete po hodině. Máte pět minut! To vám musí stačit!" Všichni se jako na povel zvedli a rozešli se do svých šaten.
          "Dík, že mi jdeš pomoct," pousmála se na Foxe. Kývl, že bere na vědomí. Rukou mávl před sebou a jeho oblečení se změnilo. Stejně jako jeho společnice má nyní plátěné kalhoty a tričko. On je akorát v černé a ona v bílé. Nemají ani žádné boty a tak to vyžadují i od svých žáků. Jako první z šatny vyšla Hermiona s Marleen. Zarazila se při pohledu na profesora.
          "Fox má tak dlouhý vlasy?" šeptla udiveně směrem k Marleen. Přikývla a uchechtla se. "Jak pořád nosí ty pláště s vysokým límcem, tak je má schovaný! A vůbec. Tohle je poprvé, co má něco jiného, než plášť až na zem, který mu zakrývá i půlku obličeje!" poznamenala Hermiona a pozorně si svého profesora prohlédla. Konečně mu pořádně viděla do obličeje bez hry stínů od pláště. Kdyby se aspoň někdy usmál, tak je to pěkný mladý muž! Prolétlo jí hlavou, ale okamžitě ty myšlenky zaplašila. Postupně se přiloudali všichni přihlášení, oblečení do bílého trička, bílých plátěných kalhot a samozřejmě bez bot, a rozestavěli se kolem svých mistrů. Všichni se nejprve zarazili při pohledu na Foxe, ale hned se raději vzpamatovali.
          "Výborně. Rozdělte se prosím do dvojic. Ale byla bych raději, kdyby to byla vždy dívka s dívkou a chlapec s chlapcem. Nechci zbytečná zranění." Po jejích slovech se několik Zmijozeláků uchechtlo. "Neznamená to však, že by chlapec ublížil dívce. Setkávám se častěji s opačnými zraněními," pohlédla na ty, kteří se smáli. Oni okamžitě zmlkli a rozdělili se mezi sebou. Všichni se rozdělili, ale bohužel jsou v lichém počtu, tak jeden z chlapců zůstal sám. Byl to zrovna jeden ze Zmijozelských, který se smál. Fox k němu beze slova přistoupil.
          "Pan Bradley, že?" podíval se mu do očí.
          "Ano, pa...mistře," opravil se na poslední chvíli.
          "Vypadá to, že na Vás nezbyl nikdo do dvojice, proto s Vámi budu cvičit já!" pokud ho překvapil studentův vyděšený výraz, nedal to na sobě znát a postavil se vedle něj.
          "Výborně. Takže každý má svoji dvojici. Tak začínáme!" zavelela a začala jim vysvětlovat základní postoje a údery. Fox jí hodně pomáhal a vždy společně nejprve ukázali, co po nich vůbec chtějí, než je nechali, aby si to vyzkoušeli. Fox začal cvičit s Bradleym a Gainsborough prochází mezi jednotlivými dvojicemi a upozorňuje je, co dělají špatně. Občas se někdo nechal unést a praštil svého soupeře o něco víc, než měl v plánu, nebo to bylo jen nedopatřením.
          Akorát chudák Bradley neměl nikdy možnost dostat výhodu nad svým protivníkem. Foxovi to samozřejmě došlo dřív než komukoliv jiného a vystřídal si dvojici, aby mohl Bradley chvíli bojovat s někým sobě rovným. Bohužel to musel být Draco, protože on s Harrym byli nejblíže. Fox tedy začal bojovat s Harrym.
          "Myslím, že pro dnešek by to stačilo! Děkuji za účast a uvidíme se tu přesně za týden!" ukončila dnešní hodinu Gainsborough a všichni se rozešli do svých šaten. Fox si kouzlem vrátil původní oblečení a spěšně odešel do svých komnat. Ona však zůstala, dokud neodešel i poslední student a poté se i ona odebrala do svých pokojů.
          Druhý den se na hradě nemluvilo o ničem jiném, než o hodinách boje s Gainsborough a Foxem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Auša Auša | 30. listopadu 2010 v 22:15 | Reagovat

hmm, hezké ;-)

2 oronis oronis | 1. prosince 2010 v 6:22 | Reagovat

pěkná kapitola, těším se na další a kdy přidáš kapitolu i k tvé druhé povídce?

3 lady corten lady corten | Web | 1. prosince 2010 v 11:58 | Reagovat

pěkný díl :-)

4 Taria Taria | E-mail | Web | 1. prosince 2010 v 21:06 | Reagovat

[2]: dám ji sem na konci týdne :-)

jsem moc ráda, že se líbí :-)

5 oronis oronis | 2. prosince 2010 v 18:55 | Reagovat

[4]: už teď se těším :-)

6 Darcy123 Darcy123 | Web | 8. prosince 2010 v 22:35 | Reagovat

Ahojky... máš totu veľmi pekné... i ja sa teším na ďalšiu kapitolu:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama