
5. Kapitola
Ministr kouzel
2/2

Další den ráno je v novinách čekalo překvapení. Jakmile si je Hermiona vzala od sovy a dala jí do váčku na noze odpočítané peníze, rozložila je. Skoro přes celou hlavní stránku je velká fotografie Gainsborougha. Nad ní je velký titulek.
Nový ministr kouzel, Otis Gainsborough!
"On to přijal?!" užasla Hermiona a pohlédla na Harryho, který se rozhlíží po síni. Několik lidí právě čte stejný článek jako Hermiona. Dokonce i profesor Fox, kterého s novinami ještě nikdy neviděl.
"Že by byl ve vedení aspoň někdo normální?" nadhodil a pohlédl na Hermionu, která si článek rychle přečetla.
"Prý to místo vzal dočasně. Bude naším ministrem do doby, než se podaří zničit Voldemorta. Poté křeslo předá zpět Anglii a vrátí se zpátky do Ameriky. Své velitelství prozatím předal někomu jinému, ale pořád s nimi samozřejmě spolupracuje. Teď se snaží urovnat vše, co napáchal Popletal. Do Anglie s ním přicestovala i jeho žena a dcera, která by měla v blízké době nastoupit do Bradavic," informovala okolo sedící, kteří čekali, až jim řekne znění článku. "Přijde sem i jeho žena, aby měl co nejrychlejší styky se školou, někoho ze svých lidí dá i k Mungovi a na další důležitá místa. Začíná jednat," pousmála se.
"Hele, Brumbálovi právě přiletěla sova!" poznamenal Neville. Harry s Hermionou pohlédli tím směrem.
"Nedivila bych se, kdyby to bylo od ministra," podotkla, když si Brumbál přečetl znění dopisu. Něco řekl Foxovi a společně síň opustili.
"Co myslíte, budeme mít dneska OPČM, když profesor zmizel s Brumbálem?" nadhodil Dean.
"Řekla bych, že ano," pokrčila Hermiona rameny a spolu s Harrym a Nevillem se vydala na hodinu přeměňování. Nevidí jediný důvod, proč by nemohli mít hodinu. Třeba si šli jen něco zařídit a do té doby se vrátí. Po přeměňování měli dvouhodinovku Péče o kouzelné tvory s Hagridem. Dnes jim říkal o Akromantulích a
dokonce jednu ze zapovězeného lesa odchytil, ale byla jen o něco větší než tarantule. Oproti Akromantulím, se kterými se setkal Harry s Ronem, to bylo nic. Dracovi ani Hermioně se moc nelíbili a dávali to znát, stejně jako všichni ostatní a nejvíce Ron. Po této dvouhodinovce měli volno na oběd
a následně se sešli před učebnou OPČM. Harry, Hermiona a Draco si stoupli dál od ostatních a začali si spolu povídat. Museli uznat, že Draco je jiný, než si mysleli. Hodně své chování změnil. Dokonce přiznal, že Harrymu vždycky záviděl.
dokonce jednu ze zapovězeného lesa odchytil, ale byla jen o něco větší než tarantule. Oproti Akromantulím, se kterými se setkal Harry s Ronem, to bylo nic. Dracovi ani Hermioně se moc nelíbili a dávali to znát, stejně jako všichni ostatní a nejvíce Ron. Po této dvouhodinovce měli volno na oběd
a následně se sešli před učebnou OPČM. Harry, Hermiona a Draco si stoupli dál od ostatních a začali si spolu povídat. Museli uznat, že Draco je jiný, než si mysleli. Hodně své chování změnil. Dokonce přiznal, že Harrymu vždycky záviděl.
"Záviděl? A proč?" zeptal se ho nechápavě.
"Protože jsi měl přátele," odpověděl ve chvíli, kdy zazvonilo na hodinu. Jak je profesor poučil, vešli do učebny a v tichosti si posedali na svá místa. Nachystali si učebnice a čekají, až profesor přijde.
"To už je lepší," ozval se tichý hlas ode dveří. Všichni se poplašeně otočili. Nevšimli si, že by tam stál, když vcházeli. "Přeji dobrý den!" pozdravil a pomalým krokem přešel ke katedře, kde vzal do ruky jejich opravené testy, Opět je vyhodil a samy od sebe se rozdaly majitelům. "Musím říct, že jsem víc než zklamán!" poznamenal a opřel se o katedru. Zase zavřel oči, sklonil hlavu k zemi a založil si ruce na hrudi. Všichni si začali prohlížet své výsledky. "Jen tak pro informaci," začal tiše. "Jen dva dostali V, čtyři dostali N, jeden dostal P, jinak všichni měli M, ale myslím, že dokonce byly i dvě H!" poslední slova zavrčel. "Vaše výsledky jsem si poznamenal a porovnal. Aspoň jsem zjistil, co neumíte. A je toho celkem dost. Na druhou stranu mě potěšilo, že někteří, co se nechali doučovat od pana Pottera, dopadli dobře. Ale opravdu jen minimum," dodal, ale ani se nepohnul. "Nejlepší test měl pan Potter a Malfoy. Hned za nimi byla slečna Grangerová. Pokud tedy budete něco potřebovat, tak se ze začátku můžete obrátit na ně, pokud souhlasí," koutkem oka na ně pohlédl a ti tři přikývli. "Dobře tedy," nastavil ruku a všechny testy se vrátily k němu. "Nalistujte si stranu 12!" chvíli počkal, než si všichni vezmou učebnici, aby mohl začít s výkladem.
Zbytek dne probíhal opět celkem v klidu. Večer se Harry vykradl ze společenské místnosti. Rychlým krokem dorazil před kabinet profesora Foxe a zaklepal. Jako vždy ho tiše vyzval dovnitř. Vešel, ale hned se zarazil. Profesor je oblečen, jako by měl namířeno pryč.
"Dnes než začneme, tak se stavíme na chvíli pryč," informoval ho. "Tak trochu jsem Vám to zapomněl oznámit, tak si vypůjčete můj plášť!" podal mu těžký černý cestovní plášť. Harry si ho nejistě vzal a přehodil přes ramena. S potěšením zjistil, že mu není velký. Profesor ho musel kouzlem upravit.
"To půjdeme pěšky, pane profesore?" zeptal se zmateně.
"Kus cesty ano. Nedá se k tomu domu přemístit úplně a krb nemají připojený," přikývl. "Jdeme!" vyzval ho a vyšel na chodbu. Harry ho následuje. Profesor zamkl a zabezpečil svůj kabinet. Společně prošli hradem na školní pozemky a přešli až k bráně, aby se za ní mohli přemístit. Nikdo je nepotkal.
"Ještě se neumíte přemisťovat, že?" poznamenal. Harry přikývl. "Pak tedy..." nedokončil a chytil ho za předloktí. Spolu s ním se přemístil pryč. Objevili se na louce před nějakým lesem.
"Les, pane profesore?" vypadlo z Harryho zmateně.
"Ano. Uprostřed toho lesa je mýtina. Tam je ten dům. Musíš ovšem vědět, kudy jít," dodal a vydal se do lesa. Harry ho následuje. Přece jen bude jistější držet se ho. Po chvíli začal v duchu děkovat za plášť, který mu profesor půjčil. Venku se nepříjemně ochladilo, ale plášť ho hřeje a je mu příjemně. Po asi ¾ hodině chůze narazili na kraj louky. Harry vytřeštil oči. Před nimi uprostřed ní stojí velký dům obehnaný vysokou kamennou zdí s železnou bránou. Profesor rázným krokem vyšel k domu. Harry ho následuje. Jakmile došli až k železné bráně, Fox vyslovil nějakou formuli. Brána zazářila, ale víc se nestalo. Harry čekal, že vejdou dovnitř, ale nic takového se nestalo. Čekali a Harryho to rozčilovalo. Po chvíli se brána hladce otevřela a stála tam žena v mudlovských šatech. Na sobě měla bílé plátěné kalhoty a černé tílko. Usmála se na příchozí.
"Garrethe!" zvolala nadšeně a k Harryho úžasu ho objala. Profesor se nechal, ale objetí jí neopětoval. "Tak ráda tě vidím! Kolik je to let? Šest?"
"Tak nějak," přikývl, ale pokud byl z jejich setkání nadšený, nedal to na sobě znát. Žena se smutně usmála a pohlédla na Harryho.
"Ahoj! Vítej u nás! Já jsem Sharon Gainsborough!" představila se mu a podala ruku. Harry ji zdvořile stiskl.
"Harry Potter," kývl na pozdrav.
"A jakpak ses to dostal ke Garrethovi?" zeptala se ho zmateně.
"No. Je to můj profesor. Učí v Bradavicích," odpověděl nejistě. Paní Gainsborough se rychle podívala na Foxe a zpátky na Harryho.
"To mi potom musíš o jeho učebních metodách říct," mrkl na něj spiklenecky. "Ale teď pojďte dál!" pozvala je na jejich pozemky. Oba vešli a počkali, než opět zabezpečila bránu. Poté je vyzvala, aby ji následovali a zavedla je do domu. Usadila je v obývacím pokoji.
"Tak co si dáte? Čaj, kávu, limonádu, máslový ležák? Nebo snad víno Garrethe?" nepřestává se usmívat.
"Ne nic, děkuji," odmítl zdvořile, ale neuspěl.
"Tak si se mnou dáš aspoň sklenku vína!" zamítla, že by ho ničím nepohostila. "A ty, Harry? Nevadí ti, že ti tykám, že ne?"
"Ne, v pohodě," musel se usmát. Přišla mu strašně milá.
"Tak co si dáš ty? Doufám, že nebudeš tak skromný, jako Garreth," po očku se podívala na Foxe, který nezaujatě sleduje dřevěné táflování. "Co máslový ležák?" mrkla na něj.
"Dobře, děkuji," přikývl, aby jí udělal radost. Její nadšení a dobrá nálada je nakažlivé, i když Fox nejspíš jeho mínění nesdílí. Paní Gainsborough mávla rukou a něco zamumlala. Vzápětí přilétla láhev dobrého vína, láhev máslového ležáku a tři skleničky. Láhve se samy od sebe otevřely a naplnily sklenice. K Harrymu poté vklouzla do ruky sklenička plná máslového ležáku. Paní Gainsborough a Fox si vzali každý jednu sklenku vína. Fox si tekutinu prohlédl a přičichl k ní.
"Tak na naše setkání!" pronesla přípitek a s oběma si přiťukla. Fox se trochu napil a zhodnotil její výběr.
"Jako vždy, vynikající víno. Ročník 1988?" nadhodil.
"Tvoje znalosti mě nikdy nepřestanou překvapovat," přikývla na souhlas. "Ale je mi záhadou, jak ses mohl zrovna ty dostat k učení?"
"Nic zajímavého," odpověděl neurčitě a upil trochu vína.
"Pověz mi, Harry, jaký je Garreth učitel? Nedokážu si ho jako profesora představit," obrátila se na něj. Harry se zamyslel. Podle něj je to skvělý učitel, který má dost trpělivosti, aby do něj něco nacpal.
"Já myslím, že je dobrý učitel…" řekl nakonec a pohlédl na profesora, který s nezaujetím kouká do sklenky vína.
"Určitě?" užasla. "Já si ho pamatuji jen v práci elitního bystrozora. Nenapadlo mě, že by kdy mohl z tohoto místa jít učit. Co vůbec vyučuje?"
"Obranu proti černé magii. A... Profesor byl tedy opravdu elitním bystrozorem?" ověřuje si ten fakt.
"Ano, to jsi nevěděl?" podívala se na Foxe, který vzhlédl a pohled jí opětoval. "Nevadí. Nebudeme vytahovat minulost. Takže profesor obrany proti černé magii, hmm?" změnila téma. "To je příhodné. K tobě se to hodí. Jen doufám, že na ně nejsi moc přísný!" podívala se na něj káravě, ale nakonec se usmála.
"Vlastně jsme měli zatím jen velmi málo hodin. Škola začala teprve nedávno," přiznal Harry. Je mu ten rozhovor nepříjemný, protože z tváře profesora nepozná, jestli něco přehání a později si to neslízne.
"To je taky pravda," přikývla a upila vína.
"Sharon, proč mě sem Brumbál poslal?" zavedl Fox řeč na aktuální téma, co tu vůbec dělají.
"Přišel jsi vyzvednout mě a Marleen. Jdeme do Bradavic. Marleen nastoupí do školy a já budu mít na starosti bezpečnost hradu, pozemků a přilehlé vesnice Prasinek," odpověděla po chvíli.
"Jsi elitní bystrozorka. Řekni mi, opravdu potřebujete můj doprovod?" nadhodil tuto zásadní skutečnost a nespouští z ní oči.
"O to nejde. Nevíme, kde přesně Bradavice jsou, tak se tam jen tak nemůžeme přemístit. Můžeme skončit úplně někde jinde. Proto potřebujeme někoho, kdo nás nasměruje, což jsi ty. A navíc, když už jsi tu ty, což jsme ani v nejmenším nečekaly, myslím, že s tebou bude chtít mluvit Otis," dodala.
"Garrethe?" ozval se ode dveří udivený dívčí hlas. Všichni tři tam pohlédli. "Jsi to ty!" zavýskla dívka a přeběhla k němu. Skočila mu do náruče a pevně ho objala. Harry si všiml, že tentokrát objetí opětoval.
"Rád tě vidím, Marleen," kývl hlavou na pozdrav. Dívka se postavila před něj a pořád se usmívá. "Vyrostla jsi," poznamenal.
"Už nejsem ta malá desetiletá holka, kterou jsi viděl naposledy," přikývla.
"Chtěla jsi říct, už nejsem ta malá, otravná, na nervy jdoucí desetiletá holka," opravil ji. Marleen se zamračila, ale potom se rozesmála.
"Fakt jsem byla taková?" vydala ze sebe. Paní Gainsborough se usmívá a Harry se tváří, jako že tam není. Připadá si přebytečný, jako by narušoval jejich soukromí.
"Ano, byla," utvrdil ji v tom tvrzení.
"Marleen, dovol mi, abych ti ještě představila tvého nového spolužáka, Harryho Pottera," promluvila ke své dceři. Marleen se otočila a zářivě se na Harryho usmála.
"Ráda tě poznávám! Jsem ráda, že tam budu znát aspoň někoho dřív, než mě tam dotáhnou," ušklíbla se.
"To je pravda, bude to pro tebe lepší," ozval se další hlas. Harry se za ním otočil a pohled mu padl na Otise Gainsborougha, nového ministra kouzel. Usmál se na Harryho a přešel k němu. "Otis Gainsborough, rád tě poznávám," potřásl si s ním rukou.
"Harry Potter," představil se.
"Ano, poznal jsem tě. Ledacos mi o tobě řekli," usmál se na něj smutně. Harrymu došlo, co všechno mu asi tak mohli říct. Ministr se otočil na Foxe a chvíli se na něj díval.
"Copak? Vidíš ducha?" nadhodil Fox. Harry se zarazil. To bylo poprvé, co ho slyšel mluvit až takto odlehčeně.
"Je možné, že ano. Spíš vidím dobrého přítele po několika letech," pousmál se na něj a potřásl si s ním rukou. "Smím s tebou mluvit?" zeptal se narovinu. Fox přikývl a spolu s ním odešel pryč. Marleen se posadila na jeho místo, aby měla dobrý výhled jak na svou matku, tak na Harryho.
"Máš už sbaleno, že ano?" zeptala se jí podezřívavě.
"Ano, mami. Mám sbaleno!" protočila oči. "Hele, Harry, pověz mi, prosím, jak to v té škole chodí?" zeptala se ho se zájmem.
"Co přesně chceš vědět?"
"No.. říkali mi, že
je to tam rozdělené nějak na koleje a tak. O tom bych něco chtěla vědět, jinak je mi to celkem jasné," pokrčila rameny. Obě dvě se na něj zahleděly.
je to tam rozdělené nějak na koleje a tak. O tom bych něco chtěla vědět, jinak je mi to celkem jasné," pokrčila rameny. Obě dvě se na něj zahleděly.
"Máme čtyři koleje. Nebelvír, Zmijozel, Havraspár a Mrzimor. Jmenují se po zakladatelích školy. Do jednotlivých kolejí žáky rozděluje Moudrý klobouk, když nastupují. Akorát..." na chvíli se odmlčel. "Mezi Nebelvírem a Zmijozelem panují sváry a nepřátelství..."
"A ty patříš kam?" nadhodila.
"Nebelvír," odpověděl pohotově.
"Tak to doufám, že nebudu ve Zmijozelu," rozesmála se. "To bys se mnou asi nekamarádil, co?"
"Ale jo. Mám tam jednoho...kamaráda," pousmál se. "Je to všechno poslední dobou nějaký moc složitý..." pokrčil rameny.
"Složitý? Stalo se snad něco?" zamračila se Marleenina matka.
"Přítel nepřítelem a nepřítel přítelem, dá se říct," pokrčil rameny. Marleen pochopila a raději změnila téma. Po hodině se k nim opět připojil Fox a pan Gainsborough. Harry na Foxově tváři poznal změnu. Nenašel v ní žádnou lhostejnost.
"No..." protáhl ministr. "Je čas vyrazit do školy. Nesmíte tam přijít moc pozdě, abyste neměli problémy. Už tak bude za chvíli půl desáté a to musíte ještě za Brumbálem," povzdechl si a pohlédl na svou ženu a dceru. Nejspíš se mu moc nelíbí, že od nich bude odloučen. Paní Gainsborough mávla rukou a něco zamumlala a objevily se před ní zabalené kufry. Marleeniny rodiče se dlouze objali a políbili, ještě jí něco zašeptal a pak vzal do náruče svoji dceru.
"Dávej na sebe pozor, ano?" klade jí na srdce.
"Tati, neboj. Stejně mě bude mít pod dohledem máma!" usmála se na něj a líbla ho na tvář. Její otec se usmál a pustil ji. Přešel k Harrymu a stiskl mu ruku.
"Rád jsem tě poznal, Harry. Doufám, že se ještě někdy uvidíme. A pilně se uč," poslední větu mu jen šeptl, aby to slyšel pouze Harry. Pousmál se nad tím. "Dej mi pozor na Marleen, ano? Bude nová a ráda dělá problémy!" poznamenal.
"Tati!" sykla otráveně dívka stojící vedle smějící se matky. Mrkl na ni a obrátil se na svého starého přítele.
"My se ještě uvidíme, Garrethe, jsem si jist. Rád jsem se s tebou opět setkal. Věřím ti víc, než komukoliv jinému, dej mi na ně prosím pozor," pohlédl s láskou v očích na svou ženu a dceru. Fox pouze stroze kývl a stiskl si s ním ruku. Přešel ke kufrům, pohlédl na ně a nepatrně mávl rukou. Kufry zmizeli a všichni čtyři se vydali na cestu do lesa, aby se za ním mohli přemístit do Bradavic.












super, tohle bude ještě zajímavé
těším se na další díl 