close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SNC 5. Kapitola - Ministr kouzel 1/2

29. října 2010 v 15:35 | Taria
av

5. Kapitola


Ministr kouzel
1/2


add


          Další den je čekalo nepříjemné vstávání do školy. Harry otráveně zaklapl budík a protáhl se. Vůbec se mu nechce vstávat z teplé postele. Nakonec ale přece jen vstal a rozhlédl se po svých spolubydlících. Ti také pomalu vstávají a snaží se celí rozespalí obléct. Harry se oblékl do hábitu a vzal si tašku s učením. Seběhl schody do společenky, kde už na něj čeká Hermiona. Společně počkali ještě na Nevilla a poté se vydali do Velké síně.
Sedli si k nebelvírskému stolu a začali snídat.
          "Co máme vůbec jako první hodinu?" ozval se vedle nich Seamus.
          "OPČM se Zmijozelem," odpověděl mu Dean.
          "Bezva. Hodina se Zmijozelem a to už hned po ránu. Ještě k tomu s tím novým. To jsem teda zvědavý," poznamenal a pohlédl k učitelksému stolu, kde jsou všichni profesoři, až na Foxe. "A kde vůbec je?"
          "Kdo ví..." pokrčil rameny Seamus. Harry je raději ignoruje a snaží se soustředit na jídlo.
          "Jdeme?" ozvala se po chvíli Hermiona. "Ať nepřijdeme pozdě," vstala a vydala se ke dveřím ze síně. Nevill s Harrym se k ní přidali. Před učebnou už pochoduje několik lidí jak ze Zmijozelu, tak z Nebelvíru. Všimli si i Draca, jak stojí dál od ostatních a opírá se o jeden sloup. Postavili se k němu a začali si potichu povídat.
          Velký zvon, oznamující začátek hodiny, zazvonil. Všichni se s očekáváním podívali na dveře, jestli je pustí dovnitř. Nic se však nestalo, tak čekali. Uběhla další minuta, dvě, ale pořád nic. Po pěti minutách se rozrazily dveře, až se skřípěním a protesty narazily do stěny.    
          "Netušil jsem, že žáci šestých ročníků, si neumí ani otevřít dveře!" ozval se zevnitř tichý hlas. Všichni se po sobě nejistě podívali a vešli do učebny. Trochu je zarazil profesor, který sedí ve svém křesle za katedrou, ruce založené na hrudi, nohy na stole, hlavu skloněnou se zavřenýma očima. Raději to nechali být a začali si zabírat lavice nejvíce v zadu. Jen Hermiona, Harry a Draco s nimi si sedli dopředu.
          Dveře se zase zavřely, ale profesor se ani nepohnul. Žáci si nachystali učebnice a pomůcky. Nastalo ticho, jak všichni očekávali, co se bude dít.
          "Deset minut vám trvalo, než jste byli schopní vejít do učebny a nachystat si věci. Co mi k tomu řeknete?" promluvil opět tiše, ale zůstal sedět jako socha. Jediná Hermiona se odvážila zvednout ruku. "Ano?" vyvolal ji. Zarazila se, protože nemá otevřené oči, aby mohl vědět, že se hlásí.
          "Víte, pane profesore, většina z profesorů nemá rádo, když vejdeme do učebny bez jejich souhlasu, proto vždy čekáme před učebnou, než nás pustí dovnitř," snaží se je ospravedlnit.
          "Dobrá, pro dnešek to nechám být. Od příště vždy se zvoněním vejdete do učebny a v tichosti se nachystáte, jasné?" opět se ani nepohnul. Jako odpověď se mu dostalo nesrozumitelné mumlání. Profesor shodil nohy ze stolu, nic víc. "Ptám se znovu, jasné?" Tentokrát několik lidí odpovědělo ano, ale pořád nebyl spokojen. Opřel se o katedru a konečně otevřel oči. Upřel je na všechny přítomné, až jim zamrazilo. "Znovu a naposledy se ptám. Je to jasné?"
          "Ano, pane profesore!" dostalo se mu sborové odpovědi.
          "Tak se mi to líbí," poznamenal tiše a opřel se do křesla. Znovu si založil ruce na hrudi, ale tentokrát nezavřel oči, nýbrž si je všechny prohlíží.
          "Začněme tedy..." na chvíli se odmlčel. "Vítejte na naší první společné hodině obrany proti černé magii. Mé jméno je Garreth Fox. Vy mě ovšem budete oslovovat profesore Foxi, nebo pane Foxi. V mých hodinách vyžaduji disciplínu. Budete-li chtít něco říct, přihlásíte se. Nikdo se nebude bavit bez mého svolení. Zadám-li domácí úkol, netoleruji, když ho někdo neudělá. I když budete nemocní, tak úkol uděláte a po někom mi ho pošlete. Prostě a jednoduše ho uděláte za jakýchkoliv okolností a přesně na den mi ho odevzdáte. Zeptám-li se na nějakou otázku a vyvolám někoho z vás, odpoví buď to, co si myslí, že je správně, a to tak, že okamžitě, nebo hned z kraje řekne nevím! Nebudu se tu zdržovat zbytečným protahováním, když z vás stejně nic nedostanu! Zápisky z hodin si buď dělejte, nebo nedělejte, ale jakmile něco probereme, budu brát za jasné, že to chápete a umíte. Když někdo bude chybět, doplní si učivo a to tak, že se zeptá spolužáků nebo rovnou zajde za mnou. Neberu totiž omluvy stylu: Já tu nebyl! Upozorňuji, že písemky předem neříkám, aspoň budu vědět, jestli se učíte nebo ne. Také upozorňuji, že nikdy nestačí, když se něco našprtáte z knížky a nerozumíte tomu, proto se ptejte, když něčemu nebudete rozumět. V hodinách ale toleruji otázky jen k tématu. Pokud budete chtít vědět něco víc, myslím, že víte, kde mám kabinet. Stačí se se mnou pouze domluvit na konzultaci. To je snad pro začátek všechno," odmlčel se a nechal je chvíli vstřebat všechny informace, které jim dal. "Teď se mi každý po jednom představte, abych věděl, s kým mám tu čest. Začneme odzadu!" upřel své oči na dívku sedící úplně vzadu u dveří.
          "J-já jsem Parvati Patilová," představila se. "Nevím, co přesně o mě chcete vědět?" zeptala se nejistě.
          "Myslím, že jméno postačí. Nepotřebuji vaše životopisy. Nevím k čemu by mi byly," pohlédl na její sousedku, aby se mu představila ona. Takhle pokračoval dál, dokud se nedostal k poslední trojici úplně vepředu.
          "Draco Malfoy," představil, když na něj profesor upřel své nepřirozené oči. Kývl, ale díval se na něj o chvíli déle, jako by přemýšlel. Poté pohlédl na Hermionu.
          "Hermiona Grangerová!" řekla sebejistě své jméno. Zase jen kývl a jeho oči přelétly z ní na Harryho.
          "Harry Potter," představil se jako poslední. Profesor se na chvíli odmlčel a něco si zapsal do svitku pergamenu.
          "Můj první dojem z vás..." protáhl a pohlédl na všechny namáčklé vzadu. "Víte vůbec, co se dá vyčíst jen v tom, kam si člověk sedne po příchodu do třídy?" nadhodil a měří si je pohledem. Nikdo nic neřekl. "Dozadu si většinou sedají jen ti největší zbabělci!" upřel oči na poslední tři řady, kde je většina Zmijozeláků, ale i někteří Nebelvírští, jako Parvati, Levandule a Ron. "Poté jsou většinou normální lidé, kteří když je třeba pomůžou, ale když jde do tuhého, klidně utečou. Jde-li ovšem jen o ně. Jiným pomohou," pohlédl na další tři řady, kde už je většina Nebelvírských, například Nevill a pár Zmijozelských, jako Pansi. "A potom..." odmlčel se pohlédl na první tři řady, kde je jen Harry, Hermiona a Draco. "Odvážlivci, kteří jsou možná moc pošetilí nebo moc velcí blázni. Nebojují jen za sebe, ale za všechny. Nevzdávají se, což je jim osudné," Jen to dořekl, několik lidí se nad tím uchechtlo. "Je tu něco k smíchu? Pokud ano, rád si to poslechnu!" upřel oči na Rona, který byl jedním z těch, co se smáli. Odpověď nedostal. "Dobře..." protáhl.
"Uvidíme později, kolik je na tom pravdy," postavil se a pomalým krokem se postavil před katedru. "Jelikož máme dvouhodinovku a přestávka trvá deset minut, bude myslím nanejvýš spravedlivé, když žádnou mít nebudete, vzhledem k tomu zdržení," poznamenal. Několik lidí zaprotestovalo. Profesorova tvář potemněla a oči víc zrudly. "Má snad někdo problém?!" zeptal se a jeho hlas o poznání víc zhrubl. Nastalo hrobové ticho. To bylo poprvé, co jeho hlas změnil barvu. Do té doby byl tichý, vyrovnaný a neutrální. "Nikdo? Dobrá. Pokračujme tedy," opřel se o katedru a na chvíli upřel oči do země.
          "Pokud se nemýlím, zatím jste měli každý rok jiného profesora, je to tak?" nikdo neodpověděl. Jediná Hermiona zvedla ruku. Raději jeho pravidla bere vážně. "Slečno?"
          "Ano, je to tak. Zatím tu nevydržel žádný profesor déle než jeden rok," odpověděla pohotově.
          "Kdo přesně vás učil, prosím?" vyzval ji, aby mluvila dál.
          "První rok tu byl profesor Quirell."
          "Chápu. Idiot pod vlivem ještě většího idiota, který si hrál na chudinku. Dál?"
          "Zlatoslav Lockheart." Po tomto jméně si profesor jen povzdechl a zakroutil hlavou. "Poté zde byl profesor Lupin."
          "Že byste aspoň něco uměli?" poznamenal. Hermiona se pousmála.
          "Další rok jsme měli mít profesora Moodyho, ale..."
          "Ale byl to převlečený Smrtijed," doplnil její nedokončenou větu. "Ale aspoň něco vás zase naučil. To se musí nechat."
          "A minulý rok zde byla Dolores Umbridgeová."
          "Takže to mám chápat tak, že za těch pět let, které máte za sebou, jste se pořádně učili asi jen dva roky?"
          "Nejspíš," přikývla a nejistě se dívá, jak bude reagovat.
          "Pokud se ale nemýlím, byl zde minulý rok zaveden nelegální spolek zamřený na OPČM, je to tak slečno?" pořád na ni upírá své nepřirozené oči. Hermiona přikývla. "Kdo ho vedl? Přihlaste se!" přelétl všechny pohledem. Harry zvedl ruku a upřeně se podíval na reakci profesora. Nebyla žádná, zase jen lhostejnost. "Kdo do toho spolku chodil? Přihlaste se!" pohotově se přihlásilo několik lidí, někteří jen zdráhavě. "Aspoň někdo," přikývl si pro sebe. "Dobrá. Dost povídání. Teď vám dám test na celou hodinu. Je to takové souhrnné opakování za celých pět let, co jste se zde učili. Aspoň zjistím, co umíte a co ne. Nepočítejte ale s tím, že vás všechno doučím. Maximálně měsíc budu věnovat opakování toho, co máte umět. Ostatní se doučíte sami a popřípadě se jen zeptáte," přelétl je očima a vzal do ruky štos papírů. "Dvě poslední řady se rozsaďte tady!" kývl hlavou k předním lavicím. Raději nezačali protestovat a poslechli. Profesor vyhodil papíry do vzduchu nad žáky. Pomocí neverbálního kouzla před každým přistálo šest papírů s otázkami. "Začněte!" vyzval je a sklopil hlavu k zemi. Opět zavřel oči a zůstal stát jako nehybná socha.
          "Finigane! Máte svůj vlastní test, tak se dívejte do něj!"
prořízl ticho profesorův ostrý hlas až se všichni lekli. "To samé platí i pro Vás Crabbe! To co jste stihli opsat, samozřejmě nebudu počítat," poznamenal už zase tichým a vyrovnaným hlasem. V písemkách se jim objevil u opsané otázky křížek vytvořený rudým inkoustem. Seamus se nechápavě podíval na profesora, který stále stojí se zavřenýma očima nehybný jako socha. Během hodiny takto přistihl ještě několik dalších. Vždy si jen pomocí kouzla zatrhl otázku, kterou opsali, a dál je nechal pracovat. Přesně se zvoněním mu vlétly podepsané testy do ruky.
          "Můžete jít. Máte přestávku!" propustil je a pořád nehybný počkal, dokud všichni neopustí učebnu. Nepatrným pohybem ruky mu testy z ruky zmizely a uklidily se v jeho psacím stole.
          "To byla skvělá hodiny, nemyslíte?" nadhodila Hermiona. Draco s Harrym se na ni podívali. "Myslím tím, že aspoň někdo nás konečně něco naučí. Podle tohohle je mi jasné, že něco naučí! Navíc je zřejmé, že to je dost mocný čaroděj. Celou hodinu používal jen neverbální kouzla a ještě k tomu bez hůlky!" obdivuje profesora po cestě na další hodinu. Mají přeměňování opět se Zmijozelem.
          "Ten chlápek se mi nelíbí!" prohlásil Seamus.
          "Pročpak? Nelíbí se ti, že tě chytil při opisování?" zeptala se Hermiona se smíchem.
          "Vtipný!" ucedil. "Nelíbí se mi, jak furt nečekaně čaruje! Co když toho zneužije?" vyslovil svoji obavu, ale víc neřekl, protože si všiml Draca. Raději přidal do kroku, aby se přidal ke svým Nebelvírským spolužákům.
          Zbytek dne proběhl v klidu. V přeměňování je také čekal test v podobě opakování. Po obědě je čekaly kouzelné formule a pak už měli volno, až na pár výjimek, jako Hermiona, která měla ještě hodinu Run.
          Před sedmou hodinou večer se Harry vydal na cestu do kabinetu profesora Foxe. Přesně na čas zaklepal na dveře a jeho tichý hlas ho vyzval dál. Vešel a pohlédl na profesora, který opravuje jejich dnešní testy.
          "Posaďte se," kývl hlavou směrem ke křeslu naproti němu. Harry poslechl a usadil se. "Čaj?" nabídl, ale nevzhlédl od testů.
          "Ano, děkuji," přikývl. Profesor nepatrně trhl rukou a k Harryho úžasu k němu přes místnost dolétla konvice s čajem a hrnek. Konvička mu sama od sebe nalila hrnek teplého bylinkového čaje.
          "Cukr?" opět ani nevzhlédl a k Harrymu dolétla keramická cukřenka. Harry ji chtěl vzít do ruky, ale vysmekla se mu.
          "Ne, děkuji. Nesladím..." odmítl po chvíli sledování levitující keramické piksličky.
Cukřenka se postavila na stůl vedle konvičky a zůstala nehybná.
          "Dobře," konečně vzhlédl od testů. "Měl jste teď nějaký ten den volno, tak se podíváme, jak jste cvičil," použil neverbální kouzlo a narazil na Harryho nitroobranu. Chvíli jen hledal skulinky, jestli nějakou nenajde, ale stěna je celistvá. Poté začal vyvíjet tlak, aby vyzkoušel její pevnost. Opět mu trvalo pár minut, než ji prolomil.
          "Pokrok. Jen tak dál. Teď můžeme začít s další fází nitroobrany. To znamená, že se budete učit vycítit něčí přítomnost. Nebo mě cítíte, když jsem za stěnou a jen hledám skulinku?"
          "Ne. Vím o Vás, až když začnete útočit silou," zamítl jakoukoliv možnost, že by o něm věděl.
          "Hmm...V tom případě Vám vysvětlím princip, jak toto funguje. Část svého vědomí a to opravdu jen nepatrnou, minimální, necháte za stěnou. Útočník o ní nesmí vědět, tak nepatrná musí být. Ale jakmile někdo do Vaší mysli vejde, Vy ho ucítíte, jen on Vás ne. Pro něj bude existovat jen neprostupná stěna. Když to takhle uděláte, není to pro Vás nebezpečné. Je to běžná věc. Je to jako by se část Vašeho já zasnila a druhá byla stále při zdravém rozumu." Harry se nechápavě dívá na svého profesora.
          "Vy to takhle máte taky?" zeptal se.
          "Ano. Každý, kdo používá nitroobranu se takhle pojišťuje, protože i když je protivník v naší mysli, ale je za stěnou,
může si vyčkat až budeme unavení a pak lehce zbortí stěnu. Ale když o něm víme, můžeme ho vytlačit ven. Je to takový prvotní obranný systém. Když to zvládnete, bude pro Vás nitroobrana ještě jednodušší," oznámil a sedl si pohodlněji. Začal mu vysvětlovat, jak této obrany dosáhne. Harry poslouchá a snaží se pochopit každý bod. Když něco nepochopil, zeptal se raději ještě jednou, nebo se zeptal, jestli to chápe správně. Poté Harrymu nechal nějaký čas, aby se o to pokusil a vrátil se k opravě písemných prací. Harry si zavřel oči, aby se mu lépe soustředilo.
          Ani po dvou hodinách úporného snažení se mu nepodařilo profesora vycítit, nebo to udělal špatně a profesor ho v mysli chytil dřív, než si to Harry stihl uvědomit.
          "Pro dnešek končíme. Potřebujeme přece, abyste se zítra zvedl na vyučování," ukončil jejich hodinu nitroobrany. Harry pouze přikývl.
          "Dobrou noc, profesore!" vyšel ke dveřím. Profesor už zase pracuje na testech.
          "Dobrou noc! Zítra nechoďte, ať nejsme nápadní. Vyhneme se aspoň nepříjemným otázkám ze strany studentů. Ve středu ve stejnou dobu!" s těmito slovy ho nechal jít. Harry vyšel směrem k Nebelvírské věži.

          "Poslouchejte!" vyhrkla Hermiona ráno u snídaně. Právě si čte Denního věštce. Upoutala pozornost nejen Harryho a Nevilla, ale i několika dalších přísedících. "Ministr kouzel, Korelius Popletal, odstupuje ze své funkce!" přečetla titulek článku.
          "Cože?" užaslo několik lidí kolem ní.
          "Píší tu:

Včera večer Kornelius Popletal uznal svoji porážku a odstupuje ze své funkce. "Vše začalo tím, že odmítl uznat, že se Vy-víte-kdo vrátil. Způsobil tím hodně problému a pošpinil jméno nejen mladého Pottera, ale i Brumbála," říká jeden z pracovníků ministerstva.
"Ale to není všechno. Urazil vyslance amerických elitních bystrozorů, Abigail Dacascos, která díky tomu odmítla spolupráci s Anglií, dokud on bude ministrem," dodává. Díky tomuto skandálu začal mít Popletal více problémů, než je zdrávo. Velitel bystrozorů přiznal, že si náš ministr dokonce nechal udělat ochranku v podobě jeho nejlepších mužů. Tím pádem oslabil ochranu jiných míst, jako je nemocnice sv. Munga. Už jednou byla nemocnice napadena a jen
tak tak zachráněna, díky zásahu profesora Brumbála a jeho lidí. Vyjádření Popletala k této události: "Jsem rád, že vše dobře dopadlo!" Jestli si uvědomil, že za malou ochranu nemocnice může on, už není známo.
V dnešní den vyšla oficiální abdikace Popletala. Sám přiznal, že problémy kouzelnického světa nezvládá.
Více na stranách 5-7.

          Přestala číst a položila noviny na stůl, aby si mohli prohlédnout velikou fotku Popletala. Nalistovala stránky 5-6, aby se podívala, co je tam psáno. Většinou jen to, co Popletal udělal nebo zpackal. Na sedmé stránce dominuje fotografie charismatického muže.
          "Kdo je to?" zeptal se Harry a ukázal na jeho fotku. Noviny vidí obráceně, takže si v nich moc nepočte.
          "Tohle? To je Otis Gainsborough. Devětatřicetiletý nejvyšší velitel amerických bystrozorů. Počkej. Přečtu si to," začetla se do článku. Harry ji pozoroval, jak jí oči kmitají z jedné strany na druhou. Všichni čekají, co se dozví. Úplně zapomněli, že by měli snídat, protože jim za dvacet minut začíná výuka.
          "No?" pobídl ji Dean, když konečně vzhlédla.
          "Píší tam, že se před dvěma dny osobně dostavil na naše ministerstvo kouzel, aby si promluvil s Popletalem. Bohužel i k němu byl Popletal hrubý, stejně jako k Abigail Dacascos. Proto raději jednal s velitelem bystrozorů a dalšími odděleními. Zůstal v Anglii, aby dohlížel na vývoj situace. Nyní většina pracovníků ministerstva chce na místo ministra kouzel dosadit právě Otise Gainsborougha. To by ale znamenalo, že se musí vzdát své funkce v Americe, protože nemůže zastávat obě tyto místa. Zmínil se, že to možná přijme! Více informací se dozvíme zítra," pokrčila rameny.
          "Takže Popletal se vzdal funkce. Že by byl konečně klid?" nadhodil s úsměvem Harry.
          "Nejspíš," přikývla Hermiona a složila noviny. Dosnídali a vydali se na první dvouhodinovku, nebo-li lektvary.
          Snape jim zadal udělat nějaký velice složitý lektvar. Jako vždy procházel mezi studenty a díval se, jak kdo postupuje. U Hermionina kotlíku nic neřekl, stejně tak Dracova. U Harryho se na chvíli zarazil a zíral dovnitř. Je sice pravda, že nemá přesně tu barvu, kterou má mít, ale odchylka je jen v malém odstínu, v ničem jiném. K jeho úžasu ale nic neřekl a šel dál. Strhl Nebelvíru několik bodů a Zmijozelu naopak přidal.
          Další hodiny proběhli v klidu, jen si z každého předmětu odnesli nějaký domácí úkol.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama