
4. Kapitola
Elitní bystrozorové

Další dva týdny probíhaly ve stereotypu. Každé ráno přišel profesor Fox a spolu s Harrym se na několik hodin zavřeli do jednoho pokoje. Za ty dva týdny zaznamenali pokrok. Harry si už dokáže stěnu kolem své mysli udržet bez toho, aby na ni musel myslet. Bohužel ale není moc silná. Sice Foxovi trvá tři až čtyři minuty, než Harryho stěnu prolomí, ale tohle je mu celkem k ničemu. Navíc si Harry hodiny s ním velice oblíbil. Fox je trpělivý a neseřve ho za každou blbost, jako to dělal Snape. Navíc se mu nehrabe ve vzpomínkách. Vždy jen jeho obranu zničí a stáhne se dřív, než je schopný něco zahlédnout.
Prázdniny se pomalu chýlí ke konci a konečně jim přišly dopisy z Bradavic se seznamy učebnic. S paní Weasleyovou se domluvili, že dnes odpoledne zajdou na Příčnou ulici a vše potřebné si nakoupí. Nepůjdou samozřejmě sami. Půjde s nimi Moody, Lupin, Tonks a Kyngsley. Prý kvůli bezpečnosti.
"Připraveni vyrazit?" zeptala se jich Tonks, když se všichni sešli v kuchyni u krbu. Když se jí dostalo svorné odpovědi, odešla letaxem jako první. Následoval ji Kyngsley, Lupin a Moody. Poté šli Hermiona, Harry, Ron a Ginny. Jako poslední vešla do zelených plamenů paní Weasleyová.
"Nejprve zajdeme ke Gringotům a pak projdeme všechny obchody, které potřebujeme!" rozhodla a zamířila k velké budově banky. Harry se cítil poněkud nejistě, když skřítkové otevírali dveře do jeho trezoru. Vždy ho to trápilo, protože jeho trezor je plný peněz od jeho rodičů a teď i Siriuse, zatímco Weasleyovi nemají skoro žádné.
S plnými měšci zamířili k Madame Malkinové, aby si koupili nové školní hábity. Ginny a Ron si vybrali hábity z druhé ruky, které jim pak akorát upravila. Hermiona s Harrym si ale koupili pár nových. Když opouštěli obchod Malkinové, měli měšce o menší částku lehčí. Poté zamířili do Krucánků a Kaňourů, aby si nakoupili učebnice potřebné pro šestý ročník. Harry si vybral ještě několik knížek navíc, které by se mu mohly hodit a Hermiona na tom byla stejně. Obtěžkáni taškami si zašli doplnit zásoby do lektvarů a dokoupit některé nové. Nezapomněli si sehnat ani nové krásné brky, inkoust a zásobu svitků pergamenů. Ve všech obchodech se zdržovali, co nejkratší dobu to šlo a Harrymu to už začalo lézt krkem. Nemohl se ani na chvíli zastavit, aby pozdravil Nevilla a zeptal se ho, jak se má. Moody ho chytil jen za rameno a přitáhl k ostatním. Nesnáší tyhle jejich bezpečností opatření. Nejraději by se po Příčné toulal sám a vše si prošel a prohlédl.
"Děje se něco, Harry? Tváříš se pěkně otráveně," poznamenal vedle něj Lupin.
"Chmpf," odfrkl si. "Kdo by nebyl otrávený, když se nemůže ani zastavit s kamarádem a říct mu ahoj?!" protočil očima.
"Já vím, ale jde o tvoji bezpečnost," snaží se ho utěšit.
"No právě! Jako bych se o to prosil!" vyjel a zrychlil krok. Nechce se o tom bavit. Ještě by mohl říct něco, čeho by potom litoval. Přidal se k Hermioně, která se na něj povzbudivě usmála.
"Neříkej, že tobě to nevadí," poznamenal k ní.
"Vadí, ale s tím už jsem se smířila," pokrčila rameny. "Ber to z té lepší stránky..."
"To má nějakou lepší stránku?" zeptal se jí vyjeveně.
"Ano. Znamená to, že se co nevidět vracíme do Bradavic," připomněla mu onu skutečnost. Harry se na ni musel usmát. Vždy mu dokáže spravit náladu.
Stavili se ještě v několika obchodech, ve kterých se jako vždy moc nezdrželi. Poté se vrátili zpátky na ústředí řádu. Studenti si šli uklidit všechny věci do kufrů, zatímco paní Weasleyová začala připravovat večeři. I když se zdržovali v obchodech co nejkratší dobu, vrátili se v půl šesté. Kyngsley s Tonks se s nimi ale na ústředí nevrátili. Museli na ministerstvo, protože se očekává důležitá návštěva odněkud z Ameriky a ministr chce co největší ochranku.
Harry si v pokoji začal prohlížet knížky, které si koupil navíc. Převážně jsou o obraně proti černé magii, ale vzal si i jednu o přeměňování a dokonce jednu s lektvary. Ron se v pokoji moc neohřál. Jen si uklidil nové věci a zase odešel. Ani se na Harryho nepodíval. Nijak na to nereagoval. Už si na jeho chování zvykl.
Prohlédl si knížky a uklidil je do kufru k ostatním věcem. S myšlenkou, že zbývají jen dva dny do návratu do školy, odešel do kuchyně, kde se postupně začali scházet všichni stálí obyvatelé domu. Všiml si, že se vrátili i Tonks s Kyngsleym.
"Vy už jste zpátky? Myslel jsem, že ministr má důležitou návštěvu," nadhodil a sedl se naproti nim.
"Měl, přesněji řečeno. Slečně Dacascos ale stačilo jen pár minut na to, aby se ujistila, že Popletal je blb, a pak půl hodina na to, aby jeho ujistila, že dokud bude on ve funkci ministra kouzel, odmítá s Anglií spolupracovat," informovala všechny přítomné Tonks.
"Kdo je ta žena vůbec zač?" zeptala se paní Weasleyová a položila na stůl velký hrnec polévky a chléb.
"Abigail Dacascos je asistentka velitele amerických elitních bystrozorů. Jejich velitel se nějak dozvěděl o problémech s Voldemortem. Začal se o to více zajímat a dostal se do velice přesného obrazu o naší situaci. Moc se mu to nelíbilo a poslal ji sem, aby zjistila víc a případně zajistila spolupráci elitních bystrozorů s Anglií. Bohužel má své instrukce, o kterých nic nevíme," vysvětlil Kyngsley. "Bohužel Popletal je idiot a přestávám mít naději, že by se sem dostali nějací elitní bystrozorové," povzdechl si.
"Kdo přesně jsou ti elitní bystrozorové?" zeptal se Harry zvědavě. Vždy chtěl být bystrozorem, ale tohle je poprvé, kdo se někdo zmínil o elitních bystrozorech.
"Kdo jsou? No...Dají se popsat několika způsoby. Někdo je má za nájemné vrahy, někdo jako nejlepší zabijáky a lovce černokněžníků, například Smrtijedů. Někdo je přezdívá pomocníky Smrtky," zamračil se Kyngsley. "Trvá hodně dlouho, než se mezi ně někdo dostane. Berou jen ty nejlepší. Je těžké stát se elitním bystrozorem."
"Páni," vydechl Harry. Nadchlo ho to. Jestli chtěl být bystrozorem, není to nic, co si teď představil pod elitním bystrozorem.
"Rozhodně by naší situaci prospělo, kdyby tu aspoň nějaký takový bystrozor byl. Jsou to opravdu ti nejlepší z nejlepších!" přidala Tonks a pousmála se.
"Ale dokud tu bude Popletal..." načala Hermiona. "Co vůbec udělal, že s ním nechce spolupracovat?"
"Co udělal?" odfrkl si Kyngsley.
"Řekněme, že na ni chvíli jen zíral a pak se jí vysmál, že ona by nikdy nemohla být žádným elitním bystrozorem. To ještě jakž takž překousla a nic na to neřekla. Čekala, co řekne dalšího," začala Tonksová vyprávět. "Když s ní opět mluvil, vyzněla jeho řeč tím styl, jako by bylo už jisté, že oni sem dorazí a celou situaci sami uklidní. Tohle už se jí nelíbilo. Nebral je jako pomoc, ale jako úplnou samozřejmost, která všechny jeho problémy vyřeší. Něco takové nejspíš nečekala a přiznám se, že já také ne. V této chvíli už s ním mluvila výhružněji," zamračila se. "Ani se jí nedivím. Byl opravdu hrubý!" zakroutila hlavou, jako by nechtěla věřit, že se tak opravdu zachoval ve chvíli nouze.
"Kdybych byl na jeho místě, okamžitě odstupuji z ministerského křesla a raději se jdu někam zahrabat!" řekl svůj názor Kyngsley a Tonks zběsile přikyvuje. "Ale Brumbál situaci zachránil! Když byla na odchodu, samozřejmě velice naštvaná, zastavil ji a vzal ji do své kanceláře, aby si s ní promluvil."
"Co myslíte? Dokáže ji Brumbál přesvědčit?" zeptal se Harry a zamyslel se. Opravdu by jim to hodně pomohlo. Nejen, že by měli aspoň trochu výhodu proti Smrtijedům, ale byla by to i psychická podpora pro kouzelníky, kdyby věděli, že někdo takový se přidal do boje proti tak velkému zlu.
"Já bych řekl, že ano," přikývl na souhlas a nabral si plný talíř polévky. Hovor ustal, aby se mohli najíst. Ticho přerušil nově příchozí. Všichni se obrátili ke krbu, ze kterého vyšla vysoká postava v černém plášti.
"Dobrý večer, profesore!" pozdravil ho Harry automaticky a ostatní se přidali.
"Dobrý večer," kývl na pozdrav.
"Nedáte si s námi večeři?" zeptala se ho hned paní Weasleyová s úsměvem na tváři. Celkem si toho muže oblíbila. Je zdvořilý, slušně vychovaný a inteligentní.
"Ne děkuji. Vlastně jsem jen přišel panu Potterovi oznámit, že naše hodiny nitroobrany budou pokračovat až ve škole. Mám teď nějaké neodkladné záležitosti a budu pryč. Vrátím se až na začátku školního roku," pohlédl na Harryho. "V pondělí v sedm večer Vás budu očekávat ve svém kabinetu," oznámil a obrátil se k odchodu. Zarazil se, protože plameny zezelenaly dřív, než do nich vhodil letax. Odstoupil, protože si domyslel, že někdo právě přichází. Zahalil ho stín.
"Dobrý večer!" pozdravila s úsměvem nově příchozí žena v mudlovském oblečení, v černobílých šatech a černém kabátě. Nikdo ji nepoznal až na dva bystrozory, kteří okamžitě vyskočili na nohy. Kdyby bylo vidět do profesorovy tváře, všimli by si, že poprvé mu po tváři přelétl jiný výraz, než lhostejnost. Bylo to snad překvapení? Nechápavost? Kdo ví... Hned za ní dorazil Brumbál.
"Přeji pěkný večer," pozdravil i on a pohlédl na svoji společnici. "Představuji vám slečnu Abigail Dacascos!" usmívá se. Abigail kývla na pozdrav a pořád se usmívá. Brumbál se porozhlédl po místnosti a jeho oči se zastavily na postavě ve stínu. "Vy jste tu také, profesore?" pozvedl obočí a měří si ho zpod svých půlměsícových brýlí. Fox vyšel ze stínu.
Abigail na něj zůstala vysloveně zírat. Úsměv jí z tváře zmizel a v očích se jí odrazil údiv, který následovala nechápavost a následně se začala široce usmívat. V očích jí začaly hrát nadšené a šťastné jiskřičky. Rychlým krokem k němu přešla a pořád se mu upřeně dívá do očí.
"Garrethe!" vyslovila tiše jeho jméno a nepřestává ho hypnotizovat.
"Abigail," kývl nepatrně hlavou.
"Myslela jsem, že už se s tebou nikdy nesetkám, starý příteli," pořád mluví tiše, jakoby se měl rozplynout a zmizet.
"To je víc než možné," opět kývl a víc nijak nereagoval.
"Změnil jsi se," zkonstatovala a konečně si ho prohlédla od hlavy k patě. Zarazila se a rozhlédla po místnosti, jako by něco hledala. Nikdo se neodvážil promluvit. Všichni myslí na to stejné. Odkud se ti dva znají? "A kde je...?" nedořekla, protože ji přerušil.
"Pryč. Už šest let," zavřel na chvíli oči a poté na ni znovu pohlédl. Trochu poklesla v ramennou a úsměv jí z tváře zmizel.
"I on?" povzdechla si.
"Víc než jen on," kývl stroze a obešel ji, aby měl přístup ke krbu. Vhodil do něj trochu letaxu a plameny zezelenaly.
"Možná bys chtěl vědět, že se mají dobře, ale trápí se! Všichni, kdo přežili," pohlédla na jeho záda. Zarazil se, ale nic víc. "Byl jsi vždycky nejlepší z nás. Nikdo nechápe, proč jsi nepřijal místo, které nakonec připadlo Gainsboroughovi."
"Je lepší, že je to on. Se mnou by jen zemřelo více lidí."
"To si myslíš?" udělal k němu krok blíž. "Tak to ale není," zakroutila smutně hlavou. "Bez tvého velení byli v nebezpečí víc než kdy jindy," zašeptala. Fox se k ní otočil a pohlédl jí do očí.
"Nemůžu… Nejspíš neumím ochránit ostatní. Ani rodinu, ani přátele… Nikoho…" poprvé se pousmál. V tom malém úsměvu se ale odrazilo tolik bolesti, až to všem vyrazilo dech. Obrátil se zpátky ke krbu a zmizel v zelených plamenech. Abigail ho chtěla zastavit, ale bylo pozdě. Po tváři se jí skutálela jedna jediná osamocená slza.
"Raději trpíš sám?" zašeptala neslyšně. Zaslechl to jen Harry, který k ní byl v tu chvíli nejblíže.
"Vy dva se znáte?" promluvila jako první Tonks.
"Ano. Býval jedním z elitních bystrozorů. Byl ten nejlepší!" pousmála se smutně. "Ale kvůli jistým událostem odešel. Nechci o tom ale mluvit. Je to jeho soukromí!" zatrhla jakoukoliv další konverzaci.
"Proč jsme tedy přišli," změnil Brumbál téma. "Slečna Dacascos slíbila, že zkusí promluvit s jejím nadřízeným, který má veškerou spolupráci Ameriky s Anglií na starosti."
"Spíš je to nejvyšší velitel elitních bystrozorů," upřesnila. "Bohužel, dokud bude ministrem takový hňup jako je Popletal, nemůžu slíbit výsledky. Protože i kdybychom sem přišli na pomoc, mohlo by se stát, že pod jeho vedením, by to dopadlo ještě hůř jak katastrofálně!" zamračila se. "To si ovšem nemůžeme dovolit."
"Popletal vždy nadělá více škody než užitku," přiznal Brumbál a povzdechl si.
"Ale kdo lepší by mohl nastoupit na jeho místo?" nadhodil Kyngsley.
"Nejlepší by bylo, kdyby na jeho místo dočasně nastoupil někdo z našich lidí. Aspoň dokud nebude zažehnána největší hrozba. Toto rozhodnutí ale závisí Angličanech, ne na nás! Proto doufám, že se ohledně této věci bude jednat rychle. I ta chvíle mi stačila, aby mi bylo jasné, jaký to je člověk. Shrábnout moc, ale jakmile jde do tuhého, stáhnout ocas mezi nohy a schovat se klidně i do kanálu!" rozohnila se. "No… ale každý je nějaký," pokrčila rameny a uklidnila se. "Prozatím nechám věcem volný průběh. Budu Vás o všem co se bude dít informovat, proto očekávám to samé," pohlédla na Brumbála.
"Spolehněte se," přikývl.
"Dobrá. Prozatím se loučím. Doufám, že se co nejdřív opět shledáme," pousmála se a zmizela v zelených plamenech.
"Pospěšte si!" popohání všechny paní Weasleyová. Nastal den, kdy se konečně vrací do Bradavic. Den, na který se Harry celé prázdniny těšil. Sice nedávno prodělal další přeměnu ve vlkodlaka, ale díky lektvaru od profesora Foxe ji přežil ve zdraví.
Teď všichni spěchají přes nádraží k nástupišti 9 a ¾. Harryho, Hermionu, Rona a Ginny doprovází paní Weasleyová, Tonks, Moody, Kyngsley a Lupin. Harry jako vždy protestoval, ale jeho ochrana je prý to nejhlavnější. Už mu to opravdu začíná lézt krkem.
Po jednom proběhli přepážkou a rozeběhli se k vlaku. Už mají jen posledních pár minut, aby mohli nastoupit. Pracně si vytahali věci do jednoho z vagonů a vyšli zase ven, aby se mohli rozloučit. Bylo to jen rychlé, protože píšťala oznámila odjezd. Naskákali dovnitř a mávali tak dlouho, dokud jim nezmizeli z dohledu.
Ron s Ginny si pobrali svoje věci a beze slova odešli dál do vagonu, kde zalezli do jednoho kupé. Harry s Hermionou si vyměnili pohled, ale nic neřekli. Pobrali své věci a vydali se za nimi. Nahlédli přes sklo do kupé, kde zmizeli, ale už je plné. Ti dva se přidali k Seamusovi, Deanovi, Parvati, Levanduli a ještě nějakým dvěma dívkám. Harry s Hermionou se rozešli dál do vlaku a začali si hledat volné kupé. Úplně na konci narazili na Lenku s Nevillem.
"Ahoj! Můžeme se k vám přidat?" nakoukla k nim Hermiona s úsměvem.
"Jasně!" přikývl nadšeně Nevill. Lenka vykoukla zpoza Jinotaje, který držela vzhůru nohama a usmála se na ně. Dali si do kupé věci a usadili se k nim.
"Jaké byly prázdniny?" nadhodil Harry, aby řeč nestála.
"Ušlo to. Slyšel jsem, co se ti stalo, Harry," pohlédl na něj Nevill nejistě. "Je mi to fakt líto."
"He?" vypadlo z Harryho nechápavě.
"No...Pokousal tě vlkodlak, nebo ne?" znejistěl.
"Jo tak!" konečně se mu rozsvítilo. "Ano, to ano, ale není to zas tak hrozný," pokrčil rameny. "Můžu si za to vlastně sám, takže si nestěžuju," pousmál se, ale víc se k tomu nijak nevyjadřoval. Hermiona poznala, že o tom nechce mluvit.
"A jak ses měla ty, Lenko?" oslovila dívku, která si opět četla v obráceném Jinotaji. Vykoukla zpoza něj a upřela na ni své velké modré oči.
"Skvěle jsem si je užila. Hodně jsme s otcem cestovali," pousmála se. "Moc se mi to líbilo. A ty?"
"Vlastně...Dobře. Dá se říct, že většinu prázdnin jsem byla s Harry, že?" otočila se na něj. Mlčky přikývl.
"Tak mě napadá...Kde je Ron?" změnil Neville téma. Hermiona si s Harrym vyměnili pohled.
"No..." protáhla. "Asi se s Harryho novou stránkou nějak nevyrovnal. Nemluví s námi a chová se divně!" zamračila se. "Já se ale nikomu vnucovat nebudu!" ušklíbla se a vyhlédla z okna.
"Pěkný náhrdelník, Harry." Harry sebou škubl, protože se zamyslel. Pohlédl na Lenku, která se dívá na stříbrný řetízek na jeho krku. Přesněji na přívěsek na něm. "Není to stříbro? Nepopálí tě to?"
"To je právě na něm zvláštní. Mě nespálí, ale když ho vzal do ruky Lupin..." opět se zamyslel a vzal přívěsek do ruky. Pohlédl do rubínového oka. Vybavila se mu ona vrána s rudýma očima, jak sedí na parapetu jeho pokoje.
"Nejspíš je v něm nějaké kouzlo," poznamenala Hermiona. "Zkoušela jsem něco najít, ale zatím bez výsledku."
"Ty o tom něco hledáš?" užasl Harry.
"Samozřejmě. Je to totiž velice zvláštní!" přikývla a dál se k tomu nevyjadřovala. Hovor se stočil jiným směrem.
"Harry, tak jsem si říkal," začal Nevill, "budeš letos zase vyučovat BA?" zeptal se nejistě.
"Nevím. Myslím, že tento rok budeme mít kvalitní výuku OPČM, tak není důvod..." pokrčil rameny. Na Nevillovi bylo poznat zklamání.
"Škoda. Byla to legrace," pousmála se Lenka.
"Stejně bych řekl, že už nebude zájem," dodal rychle.
"A kdybych sehnal lidi?" zeptal se s nadějí v hlase.
"No. Pokud jich bude aspoň patnáct, tak možná..." protáhl nejistě.
"Určitě někoho seženu!" ujistil ho Neville. "Možná si myslíš, že nikdo nebude chtít, ale já vím, že to tak není. Když jsem procházel vagonem, zaslechl jsem pár lidí, jak se o tom bavilo. Hned zítra se jich zeptám!"
"Tři kandidáti jsou jistí," zkonstatovala Hermiona. Harry na ni pohlédl. "No přeci Nevill, Lenka a já!" rozesmála se a všichni se k ní přidali.
Kolem poledne k nim dorazila starší čarodějka s vozíkem plným samých dobrot. Harry nakoupil velkou hromadu a podělil se se svými přáteli. Poté se omluvil a šel si protáhnout nohy. Jen co vyšel z kupé, pohled mu padl na skupinku lidí na konci vagonu. Zamračil se. Na zemi bezpečně poznal jednu osobu. Nad ní stojí skupinka zmijozelských a něco na něj syčí, bohužel nerozumí, co. Podle jejich zhnusených výrazů poznal, že to není nic pěkného. Osoba na zemi jen tupě zírá před sebe a nechává je, aby dál nadávali a občas si i kopli. Jako by přestal mít chuť do života. Harry se zamračil, přešel rázně k nim. Zmijozeláci se na něj otočili.
"Co chceš, Pottere?" zeptal se jeden z nich posměšně. Neřekl ani slovo, jen se sehnul, chytil osobu na zemi za paži a vytáhl ji na nohy. Beze slova se s ním vydal pryč. Zmijozely to tak zaskočilo, že se nezmohli na slovo. Vrátil se do kupé k Hermioně, Nevillovi a Lence. Osobu vtáhl za sebou a posadil ji na volnou sedačku.
"Co?" vypadlo nechápavě z Hermiony a těká očima z jednoho na druhého. Lenka nic neřekla, jen sleduje osobu sedící kousek od ní. Nevill se trochu zamračil, ale nic neřekl. Nejdříve chce vědět, co se stalo.
"Co to mělo znamenat?" vypadlo z Harryho nechápavě.
"Nepoznal jsi?" dostal jako odpověď další otázku.
"Jo, poznal. Zmijozel tě, jak se zdá odmítl," poznamenal.
"Udělal jsi snad něco? Draco?" zeptala se tiše Hermiona a schválně ho oslovila jménem. Nejspíš to bude něco závažného. Draco se na ni podíval a chvíli nic neřekl.
"To se většinou stává těm, kteří se postaví vlastní rodině. Aspoň teda ve Zmijozelu," nepatrně se pousmál. Hermiona si ho pořádně prohlédla. Změnil se. V jeho tváři není ani stopa po té aroganci, kterou nosil po celou dobu studia v Bradavicích. Na tváři má několik škrábanců a vlasy delší než obvykle. Hábit, který má na sobě, je starší a ošoupaný. Neuniklo jí, že si pravou ruku drží blíž u těla a snaží se s ní moc nehýbat.
"Máš něco s rukou. Můžu?" ukázala na jeho pravou ruku. Chvíli si ji podezřívavě prohlížel, ale poté krátce přikývl. Přisedla si k němu a vyhrnula mu rukáv. Zamračila se. Přes předloktí se mu táhne dlouhý ošklivý šrám. Nejspíš je straší, protože nekrvácí a už je trochu zhojený. Poznala ale, že se hojí špatně a nejspíš mu působí bolesti. "Ošetřil ti to někdo?" zeptala se ho podmračeně.
"Ne. Neměl kdo," pokrčil rameny a hledí na své zranění.
"Jak to myslíš, že neměl kdo?" promluvil poprvé Nevill.
"Myslíš, že jsem zůstal doma, abych čelil hněvu otce? Ne. Při první příležitosti, jsem zdrhl. I tak jsem si to ale schytal," přiznal šeptem, takže ho slyšela jen Hermiona.
"Po příjezdu do Bradavic bys s tím měl jít k madame Pomfreyové. Já s tím bohužel nic neudělám. Nemám lektvary," pustila mu ruku a sedla si zpátky na své místo. Draco jen přikývl.
"Pokud tomu dobře rozumím, tak vítej mezi nás," usmála se na něj Lenka a opět se začetla do Jinotaje. Draco na ni chvíli zíral, než pochopil význam jejích slov. "I když to teď budeš mít ve své koleji těžké, ty to zvládneš," dodala zpoza časopisu. Musel se pousmát. Nebude to mít jen těžké, bude mít peklo.
Po několika hodinách se převlékli do hábitů. Vlak začíná zastavovat, už jsou na místě. Vystoupili z vlaku na studený vzduch nádraží. Hned je ohlušil Hagridův hlas, který svolává prváky, jako každý rok. Hermiona s Harrym mu zamávali a přidali se k Nevillovi, Lence a Dracovi do kočáru, který táhnou Testrálové. Mlčky dojeli až k hradu. V síni se rozdělili a posedali si ke svým kolejním stolům. Harry pohlédl k učitelskému stolu. Ihned našel profesora Foxe, který se s nezájmem dívá někam před sebe. Snape po jeho pravici si ho měří chladnýma očima. Brumbál po jeho pravici se usmívá a prohlíží si příchozí žáky.
"Nový profesor?" poznamenal Nevill, který si všiml, kam se Harry dívá.
"Jop," přikývl a všiml si, že Hagrid se dostavil na své místo. Všichni utichli, protože vešla McGonagalová a za ní vyděšení prváci. Zařazování začalo. Harry se zaujetím sledoval, kam kdo jde. Poznal také, že Foxe tento ceremoniál vůbec nezajímá a sedí jako socha. Ani se nepohnul od doby, co se na něj podíval naposledy. Zařazování skončilo a Brumbál povstal.
"Vítejte v novém školním roce! Vítám jak nové, tak i staré tváře!" usmívá se a všechny si prohlíží. "Rád bych upozornil, že vstup do Zapovězeného lesa, je všem studentům přísně zakázán," pohlédl na studenty u Nebelvírského stolu, konkrétně na Harryho a Hermionu. Ron sedí na druhém konci stolu. "Do zakázaných věcí přibylo i několik dalších položek, celý seznam věcí se nachází u pana školníka Filche, pokud by si ho někdo chtěl přečíst. Také bych chtěl upozornit, že byla zvýšena bezpečnostní opatření, takže se tu bude pohybovat více lidí. Nakonec bych zde chtěl přivítat nového profesora obrany proti černé magii. Profesora Foxe!" pohlédl na muže sedícího po jeho levici. Fox se ani nepostavil. Jen všechny přelétl černo-rudýma očima a s nezájmem mávl rukou. Nikdo nezačal tleskat, jako bývá zvykem. Všechny jeho reakce tak zaskočila, že byli schopni jen zírat. Jediný, kdo začal nadšeně tleskat, byl Harry. Profesor zabruslil očima na něj a kývl na pozdrav. Toho si všimla Hermiona, která se přidala k víc než malému potlesku. Přidalo se i pár dalších lidí, ale vzápětí přestali. "Přeji dobrou chuť!" popřál Brumbál a posadil se. Pronesl několik tichých slov k Foxovi, který něco zamumlal nazpátek a dál Brumbála ignoroval.
"Jsi si jistý, Harry, že budeme mít kvalitní výuku?"nadhodil Nevill. Naráží na jejich rozhovor ve vlaku.
"Víc než to," přikývl pevně a dal se do jídla.
"Ty to víš nejlíp, že?" poznamenala s úsměvem Hermiona a také se dala do jídla. Nevill to raději nechal být, protože si všiml, že je poslouchá hodně zvědavců, a domyslel si, že o tom nechtějí mluvit.












Pěkný díl