
HP a Strasti života
"Prolog"

"Harryho ne, prosím! Harryho ne!" Lili Evansová se snaží zachránit svého jediného syna před jistou smrtí. Přišel. Největší černokněžník všech dob je nakonec našel. Udělali všechno pro to, aby je nevypátral, ale marně. Někdo je zradil.
"Ustup, ty hloupá holko!" zasyčel nebezpečně a míří jí hůlkou na hruď. Lili však stojí pořád na svém místě s rozpaženýma rukama, aby neviděl na jednoročního kloučka za ní.
"Ne! Prosím! Harryho ne!" snaží se ho dál chránit, ale přesto hlásek v ní jí říká, že je to zbytečné. Skrz otevřené dveře dětského pokoje vidí na mrtvolu svého manžela. Ví, že je to všechno zbytečné, ale nevzdá se.
"Avada kedavra!" vyřkl ta dvě osudná smrtící slova. Paprsek oslnivě zeleného světla se jí zažral do hrudníku a bezvládně padla k zemi. Malý chlapec tak dostal výhled na tu zlověstnou postavu. Jasně zelené oči sledují, jak se k němu přiblížil a byla na něj namířena hůlka. Černokněžník neváhal a použil stejné kouzlo znovu. Něco se ale zvrtlo.
Kouzlo se od chlapce odrazilo a namířilo si to zpátky ke svému stvořiteli. Vpilo se do černokněžníka, ale mělo poněkud jiný účinek, než na obyčejné lidi. Vyrvalo mu duši z těla a to se rozpadlo v prach. Celý proces byl doprovázen obrovským výbuchem a dům se zhroutil. Duše černokněžníka zmizela. Rozhostilo se zlověstné ticho, které prořízlo dětský pláč. Neutuchající a srdcervoucí pláč.
Uběhly již čtyři roky od toho incidentu. Chlapec byl nalezen nedlouho poté a byl svěřen do péče sestry jeho matky, která o něj v nejmenším nestála. Bohužel se tak stalo. Chlapcovi rodiče byli pohřbeni na hřbitově vesnice, kde žili. Nikdy ten hrob neviděl. Nikdo mu ani neřekl, co se v den jejich smrti doopravdy stalo. Prý to byla autonehoda a řidič druhého auta byl opilý. On jako zázrakem přežil. Občas si ale říká, že by bylo lepší, kdyby šel s rodiči. Teta ani strýc ho nemají rádi a jeho bratránek ho bytostně nenávidí.
"Tak co s ním uděláme?" dohaduje se jeho strýc a teta v kuchyni. Všichni tři mají jet na dovolenou, ale svého synovce chtěli nechat u své sousedky, paní Figgové, která ho hlídá vždy, když někam jedou. Bohužel je ale nemocná a nemůže se o něj starat a nikdo jiný nemá čas.
"Možná bychom ho mohli vzít s sebou," nadhodila nejistě Petúnie a pohlédla na svého manžela. Ten zrudl vzteky.
"To snad nemyslíš vážně, Petúnie?! To si opravdu chceš nechat zkazit celou dovolenou?" začal soptit a rozhazovat rukama.
"Jinou možnost nemáme, bohužel. Doma ho nechat nemůžeme, je ještě moc malý, a nikdo jiný ho nechce hlídat! Jiné východisko nevidím," pokrčila rameny, ale je jasně vidět, že je jí to proti srsti.
"Zatraceně! Měli jsme ho hned šoupnout do sirotčince, když jsme ho našli před našimi dveřmi, já to říkal! Máme s tím klukem jen potíže!" postěžoval si a nakonec si povzdechl. "Dobrá, jinou možnost nemáme. Pojede teda s námi do Dublinu!" rozhodl nakonec, i když se mu to vůbec nelíbí. Odjíždí totiž už za tři dny a díky tomuto musí zařídit ještě plno věcí navíc.











